muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukPrázdninové rockové kurzy (5) - Zvuk a studio

1.2.2006 | Autor: Michal Staněk | sekce: pro muzikanty - seriály

Prázdninové rockové kurzy (5) - Zvuk a studio

Prázdninové rockové kurzy (5) - Zvuk a studio

Ondřej Krejčík pojal semináře o zvuku a práci ve studiu z pohledu muzikanta velice zajímavě a užitečně. V seminářích by si našel své jak člověk, který už o zvuku něco ví, tak i muzikant o akustice a práci ve studiu nepoučený. Rady Ondřeje Krejčíka byly směřovány zvláště pro osoby nemajetné.
Bylo příjemné zjistit, že při nahrávání v domácím studiu není třeba dávat desetitisíce do vybavení interiéru, ale že pro naše účely postačí aplikovat např. závěs nebo dřevotřískovou desku.

Zvuk
Zvuk je zvláštní médium, které se chová jinak v každém prostoru a okamžiku. Cest a způsobů, jak mu porozumět, je víc, takže nelze brát něčí názor jako jednoznačné dogma nebo jedinou pravdu. Když budeme hovořit o elementární věci, jako je např. zapojování přístrojů, je pravděpodobné, že možností bude méně, ne-li jediná. S tím souvisí fakt, že ne vše, co hraje, hraje dobře. Zvukař je vlastně technik, jehož úspěch závisí na funkčnosti a spolehlivosti vybavení, dobrém zapojení přístrojů a dobrém záznamu.
Zvuk je jakási forma energie - mechanické vlnění. Zajímavostí je, že akustický výkon 1 watt způsobí trvalé poškození sluchu, takže např. lidská řeč bude mít akustický výkon v tisícinách wattu. Zvuk má tu vlastnost, že se šíří všemi směry (obr. 1). Zvuk dopadá na stěnu kolmo, ale dále se odráží do všech směrů. Když nahráváme, musíme s tímto faktem počítat. Zvuk se šíří rychlostí 360 m/s, takže pokud je překážka vzdálena víc jak 180 m, vzniká tzv. echo. V případě, že je překážka blíž, vzniká tzv. dozvuk (hall). Ten je závislý na vzdálenosti a velikosti překážky i na její zvukové pohltivosti. Pokud je překážka velmi blízko, nemusí být dozvuk uchem rozpoznatelný. Její vliv se však může projevit na frekvenčním průběhu snímaného signálu. Dozvuky jsou při nahrávání velký problém, protože nedopadají na mikrofon ve stejném čase a tím vzniká frekvenční nerovnost (tzv. efekt hřebenového filtru). Tím se dostáváme k tomu, co je to frekvence. Lidské ucho je schopné zachytit zvuk o frekvenci od 20 Hz do 20 kHz, přičemž nejcitlivější je okolo 3 kHz. Proto když se míchá, je dobré používat jak měřící přístroje, tak sluch. S tím je spojen i práh slyšitelnosti a práh bolesti. Vyjádřeno v decibelech, práh bolesti je okolo 120 dB. Kdybychom chtěli konkrétní příklad, šum listí v lese je 20 dB, mluvené slovo je asi 30-40 dB, obyčejná křižovatka má asi 50 dB a symfonický orchestr hrající forte fortissimo má asi 110 dB.
Vrátíme se k problému se šířením zvuku prostorem. Vše se odvíjí od vlnové délky - čím je tón nižší, má větší vlnovou délku - a čím je vyšší, má menší vlnovou délku. Když je v cestě zvuku nějaká překážka, která je menší, než je délka vlny daného akustického signálu, nebude se prakticky odrážet. Na rozdíl od opačného případu, kdy je překážka větší, než je délka vlny. Tyto signály budou překážkou odraženy. I zde se však projeví zvuková pohltivost překážky. Ta bude znatelná tím více, čím je vlnová délka menší. Toho se dá s výhodou použít při akustických úpravách prostorů.

Akustická úprava prostoru
Co je to hřebenový efekt? Kdybychom pustili do reproduktorů bílý šum, bude nám poskytovat celé spektrum 20-20 000 Hz. Představme si volný prostor s ideálními reproduktory a mikrofonem. Kdybychom ten signál nahráli, frekvenčně bychom dostali totéž, co vychází z reproduktorů. Když se zavřeme do místnosti, vznikají odrazy. V tomto důsledku nedopadají všechny vlny na membránu mikrofonu ve stejném čase (ve stejné fázi). Tady nastává tzv. hřebenový efekt. To znamená, že některé frekvence se zesilují a některé zeslabují (což vzniká sčítáním/odčítáním stejného signálu s rozdílnou fází). Nastává obrovský problém sejmout zvuk přesně tak, jak je vydáván zdrojem toho signálu. Tento problém se řeší akustickou úpravou prostoru.
Při nastavování poslechového řetězce v režiích nahrávacích studií se nejdříve pustí do prostoru bílý šum, aby mohl zvukař změřit, které frekvence je třeba potlačit a které naopak zvýraznit. Ke korekci je vhodný třetinooktávový ekvalizér. Pokud jeho rozsah nestačí, je třeba poslechový prostor akusticky upravit, abychom se vyhnuli hřebenovému efektu. Nejběžnějšími, ale vhodnými materiály pro domácí použití jsou např. dřevotřísková deska nebo starý tlustý závěs. Dalšími dobrými "tlumiči" jsou např. paravany - desky potažené textilií nebo vatou. Tady bych chtěl zmínit, že ona oblíbená plata od vajec jsou neúčinná, jelikož papír není dobrý tlumič a celkově zatlumí jen nejvyšší frekvence. Občas se to hodí do zkušebny, kde se dají zatlumit činely, ale na kopák už to stačit nebude. Je velice důležité, aby nebyly odrazy zvuku na nahrávce, protože odtud už je dostat nelze. Navíc je nelze eliminovat ani žádným efektem.
Když budete nahrávat zpěv, je třeba prostor okolo mikrofonu zúžit. To jde docílit např. paravany. V případě, že budete nahrávat mluvené slovo, je správné zatlumení ještě důležitější.

Výběr reprobeden
Základní otázka pro majitele malého domácího studia je: stačí mi na míchání bedny, které mám u věže, nebo musím mít speciální studiové monitory? A odpověď: Každé studio, jak profesionální, tak domácí, by mělo mít dva typy beden - jedny kvalitní na mix a druhé na běžný poslech. Kontrolovat nahrávku je vhodné na obou typech.
Když budete kupovat poslechové bedny v obchodě, má to tu nevýhodu, že vám často nabídnou sloupy, které dle mého názoru zvuk trochu zkrášlují (tzn. ubírají středy, zvýrazňují basy a přidávají výšky). Celkově to hraje pěkně, ale ty bedny lžou.

Když si půjdete kupovat bedny, tak:
- by to neměly být sloupy
- by měl být poměr stran cca 2 : 3
- si s sebou vezměte nahrávku, kterou velice dobře znáte
- by měly mít objem 30-50 litrů
- by měl být frekvenční rozsah 25-18 000 Hz v toleranci 12 dB

Úplně nejlepší kompromis mezi drahými studiovými monitory a "sloupy" je nechat si postavit bedny na zakázku. Finančně to vyjde přibližně stejně jako zmíněné "sloupy".

Zapojení přístrojů
Každé zařízení ve studiu je napájené napětím. Než celý aparát zapneme, je důležité zkontrolovat, jestli jsou všechny komponenty napájené z jednoho zdroje - jedné zásuvky. Pokud nejsou, může se vyskytnout všemi nenáviděný brum. Samozřejmě vše závisí na kvalitě elektroinstalace v místnosti. Pokud je vše, jak by mělo být, tak by neměly přístroje brumět. Když se zapojuje nějaký elektroakustický řetězec (nástroje, mixpult, atd.), může se stát, že důvod brumu je tzv. zemnící smyčka (obr. 3). Princip smyčky je založen na tom, že zapojujeme za sebe několik přístrojů. Pak jeden z nich propojíme např. s prvním (což se lehce stane, protože zde hraje roli jak stínění signálových kabelů, tak zemnicí vodiče síťového napájení), který může být mixpult (viz obr. 2).

Psáno pro: časopis Muzikus 2005/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Prazdninove-rockove-kurzy-5-Zvuk-a-studio~17~leden~2006/

Komentáře

celkový počet: 1

J.R.  Tak to je maso...

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.