Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - I zasněžilo…

Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - I zasněžilo…
Pravda, nebo lež? aneb Co všechno se může také přihodit aneb (Muzi)bulvárock - I zasněžilo…

Keith Richards je vděčný objekt pro všechny lovce senzací, a to vlastně po celou dobu existence The Rolling Stones. Od historek ze šedesátých let à la policie vtrhla do jeho domu, aby ho zatkla pro držení drog až poté, co z jeho večírku odešel George Harrison s chotí, tehdy už vyznamenaný britskou královnou, přes nadčasová oznámení, že šňupáním kokainu sice ztratil všechny sliznice v nose, ale zato už dlouho nedostal rýmu, po třeba událost roku 2006, kdy se zpozdilo světové turné jen kvůli tomu, že Richards se ve svém věku rozhodl vylézt na palmu a pak z ní spadl. No to se všechno ještě dá tak nějak uznat a pochopit. No...

 

Ale to, co řekl novinářům rok poté, to otřáslo už kdekým. Richards reagoval na otázku novinářů, jaká byla nejpodivnější věc, kterou ve svém životě udělal. A on jednoduše řekl, že vyšňupal popel svého otce. Jak Richards uvedl: „... otec byl zpopelněn a mě to hrozně moc lákalo udělat to. Ostatně vím, že tátovi by to určitě nevadilo. A navíc, šlo to docela dobře a já jsem stále tady.“

 

Zpráva s různými komentáři oběhla svět a samozřejmě na to reagoval jeho management, který prohlásil, že to kytarista myslel jako žert. Richards to nevyvrátil, ale ani nepotvrdil, a řada lidí z jeho okolí je přesvědčena, že žert to tedy zcela jistě nebyl. A teď - věřte, nevěřte.

 

Chcete pokračovat? No prosím. Richards byl také dotázán, která zkušenost s drogami ho nejvíce ohrozila. A jak řekl, tak jednou mu ve Švýcarsku kdosi přimíchal do jeho dávky strychnin. „Byl jsem v bezvědomí, ale zároveň jsem slyšel, jak se všichni sbíhají kolem mě, strkali do mě a říkali, že jsem mrtvý. Ale já je fakt pořád slyšel. Byl jsem tehdy určitě jednička na světovém seznamu lidí, kteří do deseti let určitě umřou. No a vidíte, zase jsem se z toho dostal a těch deset let je už dávno pryč. Vlastně jsem byl zklamaný, že jsem z toho seznamu vypadl...“

Psáno pro časopis Muzikus