přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

bicíPořád něco nového - Marek Žežulka v seriálu Po boku hvězd

3.6.2005 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: pro muzikanty - seriály

Pořád něco nového - Marek Žežulka v seriálu Po bok

Pořád něco nového - Marek Žežulka v seriálu Po bok

Třetí zvonění. Uvaděčky zatahují těžké závěsy na dveřích do sálu, světla v hledišti pohasínají. Už za pár okamžiků dá inspicient v zákulisí pokyn a rozběhne se první scéna další reprízy Landova muzikálu Tajemství.

V orchestřišti, skrytém pohledu diváků, dolaďuje kapela. Ve speciální bubenické kóji, podobné těm studiovým, usedá za bicí soupravu Marek Žežulka a urovnává si noty. Je to docela jiná muzikantská práce než na jevištích s Arakainem nebo Divokým Billem a je to zároveň "nová a zajímavá zkušenost"; a v muzice se v ideálním případě přece pořád děje něco nového.

Bubenická rodina
Marek Žežulka se narodil na pražském Břevnově, odkud záhy přesídlil s rodiči na řadu let do Ďáblic. Co je ovšem pro jeho muzikantskou profesi daleko podstatnější než pražské čtvrti, je fakt, že se narodil tak říkajíc v bubenické rodině. "Táta hrál na bicí ve skupině Komety a přivedl ke hře na bicí bráchu i mě. Táta s hraním postupem času skončil, brácha taky a já pokračoval. Mohlo to být asi v deseti letech, kdy jsem si poprvé za bicí sedl. Od té doby už jsem měl jasno. Jasno v tom, že tohle chci dělat a (pokud vím) nikdy mě nenapadlo, že bych dělal něco jiného."
Zpočátku slýchal doma Marek muziku typu Bee Gees, kterou otec poslouchal a posléze hrál s kapelou. "S bráchou jsme pak poslouchali všechno možné, osmdesátky jako Jacksona, Wham..., prostě věci, které bych si už dávno nepustil, a pak se to diametrálně otočilo, když jsem od kluků ve škole objevil metal."
Co do nástroje se Markův otec nestal přímo jeho učitelem, k bicím ho přivedl a inspiroval a pak zapsal na hodiny do hudební školy. K nim pak přibyly hodiny obligátního klavíru, když se Marek začal připravovat na zkoušky na konzervatoř. "Na konzervatoř mě nepřijali a definitivně jsem s klavírem přestal. Hrál jsem na bicí dál, ale klavír jsem k tomu nepotřeboval." Na řadu let, respektive až podnes, se pak Markovým učitelem stal vyhledávaný profesor Veselý. "Profesor Veselý je dobrý člověk a dobrý pedagog. Navíc, jeho styl učení je velice nadčasový a moderní. Mám pocit, že i řada dalších učitelů od něj hodně převzala a hodně se naučila. Je to podobný styl jako třeba najdeš, když se podíváš do amerických škol hraní na bicí. Profesor Veselý má prostě hodně dobře v hlavě srovnáno jak na to."



Pořád něco nového - Marek Žežulka v seriálu Po bok

Pořád něco nového - Marek Žežulka v seriálu Po bok

Metal jako řemeslo
Poté, co se Marek Žežulka nestal posluchačem konzervatoře, bylo nutné sáhnout k jinému "civilnímu" povolání. "Oboru, kterému jsem se chtěl věnovat, tedy muzice, nebylo příbuzného nic, ale do dotazníku o budoucím povolání se musela napsat nějaká druhá možnost. Tak došlo na spojového mechanika. Strávil jsem tak dva roky a po dvou letech mě vylili, protože jsem tam nechodil. Chtěl jsem dělat muziku a tohle mě vůbec nezajímalo. Telefony byly absolutně odjinud a já spíš chodil do zkušebny a cvičil. Musel jsem ovšem mít nějaké zaměstnání, takže jsem pracoval v pekárně, udělal si tam výuční list jako pekař a byl tam ještě asi půl nebo třičtvrtě roku, než mě z toho všeho vysvobodil Arakain."
Jako muzikant měl Marek Žežulka, tehdy ještě ani ne osmnáctiletý, muzikantské zkušenosti prozatím jen ve školní bigbítové kapele a následně v amatérské metalové partě Skoba. "Tam jsme v podstatě pořád jenom zkoušeli a zahráli si možná pětkrát někde na zábavě, nic víc."
Do toho přišel v roce 1991 konkurz na uprázdněné místo bubeníka v Arakainu, který tehdy patřil už k jednoznačně nejzvučnějším jménům české rockové a metalové scény. "Arakain jsem poslouchal od svých čtrnácti let a byla to pro mě modla. Přišel jsem do party, kterou jsem obdivoval, a najednou se pro mě všechno změnilo tím, že tam můžu hrát. To pro mě bylo něco neuvěřitelného. Byl jsem samozřejmě benjamínek. Když člověk přijde v sedmnácti do party ostřílených, o patnáct let starších muzikantů, tak na všechno kouká, všemu se diví a je pochopitelně terčem spousty srandiček. Ale na druhou stranu je to obrovská zkušenost."
Prvním albem Arakainu, na němž se Marek octl, byl živák History se záznamem koncertu k desátému výročí vzniku kapely. Prvním studiovým počinem bylo pak album Black Jack, které bylo také pro Marka s výjimkou jednoho dema kapely Skoba i prvním skutečným studiovým křtem. Vedle pravověrně metalového Arakainu si ovšem záhy Marek odskočil do bočního příležitostného hudebně docela jinak orientovaného projektu jménem OK4+. "Byla to taková jazzrocková parta, v podstatě o nic nešlo. Poslouchal jsem hodně v té době Level 42 a Chicka Coreu s Electric Bandem, tak se to trochu ubíralo tímhle směrem. I když samozřejmě tak skvěle jako oni jsme nehráli."
Tak jako řada Markových kolegů v nástroji a generačních souputníků, našel i on v té době svůj vzor v mistrném Davu Wecklovi. "Tehdy vyšla jeho škola a byli jsme z toho všichni vedle. Bylo mu nějakých pětadvacet a dával to takovým způsobem, jak to my nedáme nikdy. Dodnes, když si to pustím, říkám si, jak je to úžasný bubeník." Záliba v Davu Wecklovi se logicky projevila i v Markově hraní v domovském Arakainu. "Klukům občas připadalo, že hraju něco, co se tam moc nehodí. Říkali mi - to tam nedávej, to je moc "najazzlý", hraj rockově, ale podstatné je, že mě to takhle bavilo." Marka ovšem přitahovala a ovlivňovala i další muzika. "V té době jsem taky hodně poslouchal tvrdší party jako Anthrax, Machinhead a hlavně Panteru. Pantera, ta mě strašně oslovila a baví mě dodnes. Škoda, že už se rozpadli. A tak jsme s kamarádem ze základky, s kterým se znám od druhé třídy, dali do kupy hardcorovou kapelu W8." W8 se představili i debutovým albem, pak kapela načas zmizela ze světa, v současnosti jí Marek ovšem znovu oživuje a není vyloučen ani další albový počin. "Asi by mi chybělo nezahrát si občas pořádně tvrdou muziku."

Pořád něco nového
Vedle pravověrně metalového Arakainu, jazzrocku a hardcoru W8 se měl záhy Markův muzikantský, nebo řekněme stylový, záběr rozšířit dalším směrem. "Bylo to v době, kdy Ondřej Soukup produkoval album Daniela Landy Valčík a potřeboval bubeníka. Přišel se poradit za profesorem Veselým, aby mu doporučil někoho ze svých žáků a on doporučil mě. Desku jsem s Danem nahrál a od té doby se podílím takřka na všech jeho dalších projektech. Takto přirozeně dospělo i k jeho muzikálu Tajemství. Je to pro mě zase zajímavá zkušenost. V divadle jsem nikdy předtím nehrál. Je to nové i v tom, že člověk chodí v tentýž čas na totéž místo. Střídáme se ale tři, takže vždycky se můžeme domluvit tak, aby to člověk stíhal i s dalšími věcmi."
Po odchodu Aleše Brichty z Arakainu nastalo pro kapelu období určitého přibrzdění, v němž se musela věnovat hledání nového zpěváka. Stal se jím, teď už opět bývalý, Petr Kolář. V témže čase došlo i pro Marka k důležitému hudebnímu setkání. "Kamarádil jsem se s basistou Divokýho Billa, a protože od nich právě odešel bubeník a já měl víc času kvůli hledání zpěváka v Arakainu, domluvili jsme se, že s nimi budu hrát. Dohoda byla taková, že priorita je pro mě Arakain a když se sejdou dva koncerty na stejný termín, má Arakain přednost. Tak to s Divokým Billem začalo. Byl to pro mě příjemný rozdíl, něco jiného než Arakain. Tam je to od začátku až do konce urputný nářez. Divokej Bill je uvolnění, taková rozjuchaná muzika, pohoda." Markovo souběžné působení v kapelách Arakain a Divokej Bill trvalo až do ledna letošního roku a přinášelo pochopitelně starosti organizačního rázu, které bylo potřeba řešit. "Bylo potřeba se rozhodnout. Arakain byl pro mě pořád priorita ale Divokej Bill nemohl do nekonečna ustupovat, shánět záskoky, zkoušet s nimi znova staré písničky." A tak se Marek počátkem letošního roku rozhodl a po třináctiletém angažmá Arakain opustil poté, co s ním natočil aktuální album Warning! Odešel i Petr Kolář, jehož nahradil zpěvák Honza Toužimský. Na Markovo místo za bicí soupravou usedl pro jarní turné hostující Roman Lomtadze, stabilní bubeník ovšem ještě nebyl ve dnech tohoto povídání znám. Marek se teď věnuje jednak zmíněné muzikálové práci, jednak obnoveným W8, s nimiž by se měl objevit na některých letních festivalech, a prioritou se pochopitelně stal Divokej Bill. Na přebytek času si rozhodně stěžovat nemůže.

Bubeník Marek Žežulka se narodil 7. 3. 1974 v Praze. Jako sedmnáctiletý se stal členem skupiny Arakain, kde působil třináct let. Hraje v doprovodné skupině Daniela Landy, v kapele Divokej Bill a ve vlastním projektu W8.

NÁSTROJE
bicí Pearl Master Custom
velký buben 22 x 16
tom tom 10 x 10 a 12 x 10
floor tom 13 x 11 a 15 x 13
virbl stavěný na objednávku
hardware Pearl, Double Pedal Sonor
činely Zildjian


Psáno pro: časopis Muzikus 2005/05

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Porad-neco-noveho-Marek-Zezulka-v-serialu-Po-boku-hvezd~03~cerven~2005/

Komentáře

celkový počet: 4

b_l  konečně
Joe  Skvělý ale.....
lucineczka  marek ž.
Miki  Marek je vzor

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.