Pódiové sestavy slavných kytaristů - Tony Iommi

Pódiové sestavy slavných kytaristů - Tony Iommi
Pódiové sestavy slavných kytaristů - Tony Iommi

Tonyho nejoblíbenějšími kytarami jsou bezesporu Gibsony SG. Spolu s Angusem Youngem je tak nejvýraznější klasickou hardrockovou osobností, která svůj feeling vystavěla právě na tomto nástroji. Firma Gibson mu dokonce postavila i signature model. Ovšem na rozdíl od Anguse zkusil Tony během své kariéry občas i jinou značku. Když pomineme jeho úplné začátky, kdy hrál na řadu nástrojů, včetně Burns a Fender Stratocaster, a ponecháme také stranou jeho občasné několikaměsíční obliby v kytarách firem B. C. Rich Ironbird a Patrick Eggle, včetně stavitele Johna Birche, nejvýraznějším nástrojem se tak stane kytara Jay Dee. Její tvůrce John Diggins ji postavil speciálně pro Tonyho - tvar těla se tedy příliš neliší od Gibsonů SG. Tony se na ni tak těšil, že ani nepočkal, až dozraje nátěr, a nedočkavě si ji vzal od Digginse domů. Nechal ji však odkrytou na zadním sedadle auta a slunce na čerstvém nátěru nadělalo fleky a bublinky... Přestože v jeho sbírce najdeme i Les Pauly a některé hodně vzácné "kusy", jako např. levorukou Gibson Barney Kessel Signature Custom, vždy se vrací k "esgéčkům". "Skvěle padne do ruky, není těžká, má pohodlný hmatník... Není lepší kytary!"

 

I když Tony kytary podlaďuje, přesto na ně natahuje extrémně velmi "lehké" struny. U kytar, které má podladěné o půl tónu (Es, As, Des, ges, b, es) či o celý tón (D, G, C, f, a, d), používá upravené sady 008, a to v kombinaci 008, 008, 011, 018, 024 a 032 (!). Pokud podladí o jeden a půl tónu, natahuje na kytary jen o trochu silnější sady: 009, 009, 012, 022, 028 a 038. Když si ale uvědomíme stav prstů na jeho pravé ruce (hraje jako levák), není divu, že si oblíbil menší tah strun (více viz Muzikus 3/2002, Letem kytarovým světem - Kytaristé Ozzyho Osbournea). Výsledný tón pak "dotahuje" přes celou řadu zařízení a efektů, z nichž po dlouhé době hledání a zkoušení vzešla následující sestava, kterou ovládá přes Cornisheův pedalboard a rack. Wah pedál Tycobrahe si oblíbil pro jeho zvuk (vedle efektu wah i jako filtr).Nelíbila se mu však jeho mechanika, proto ji upravil control pedálem do pedalboardu. "ísto řady krabiček, či dlouhých a často nepřehledných pedalboardů mi tento systém vyhovuje. Z každého zařízení si vezmu pouze ten efekt, který mi vyhovuje, a je to přehledný a rychle se v tom člověk orientuje."

 

Z deseti hlav Laney má výlučné postavení ta první (viz), která má celý efektový řetězec zapojen přímo, direct a do smyčky a výsledný zvuk posílá dalším hlavám, které už pak v podstatě slouží jako power amps - "pouhé" zesilovací jednotky (hlavy dvě až osm). Hlavy 9 a 10 jsou na pódiu jako záloha. Tony sice hrál na mnoho různých aparátů (vedle Laney nejvíce na Marshally a Mesa-Boogie), ale hlavy Laney, zejména typy řady GH100 (S a TI), si oblíbil nejvíc: "Umí akceptovat vztah síly strun a mých podladění..." Výsledný signál jde do 16 beden Laney 4x 12". Jedna větev z racku Cornishe obchází celý aparát a jde přímo do 10 pódiových monitorů, odposlechů ( také od Laney). Zvuk podle Tonyho není příliš odlišný od celé sestavy stacků, kterou má za sebou, protože ho upravuje přímo v řídícím racku: "A vždy podle charakteru a velikosti pódia a následného rozmístění monitorů. Což u stacků nejde tak snadno." Do monitorů jde tento signál přes šest HH V800 (power amps) a dva ekvalizéry HH EQ 125.

Psáno pro časopis Muzikus