24.9.2010 | Autor: Robert Štolba | sekce: pro muzikanty - seriály Opět další z půvabných vládkyň černobílých kláves, jež se vynořily na počátku devadesátých let. Vysoce kultivovaná jazzová harmonie, brilantní technika a tvárný tón nenechá posluchače na pochybách o klasických základech. Při rozvíjení témat Rachel ráda pracuje s variacemi, sóla si potrpí na klasické jazzové klávesové riffy v intervalech a hojnost melodických ozdob. Poslech nahrávek Herbieho Hancocka, Mc Coy Tynera a studium skladeb Wayne Shortera pomohlo Rachel překlenout propast mezi klasickou hudbou a jazzem. Vedle moderního jazzu si ovšem oblíbila i hiphopové a latin rytmy, jak dokládá například deska Love is the Power (1998). V harmonii užívá tonálního materiálu, oblíbené medianty a hybridní akordy dovršují složitou harmonickou strukturu. Spolu s modálními nadstavbami se zde objevují v naprosto nečekané rovnováze. Na prvním místě je vždy stavba melodie. Poté práce s barvou zvuku. Její baladickém skladby jsou však beze zbytku odzbrojující. Spoluprací s osobnostmi jako Peter Gabriel, Al di Meola, Bob Moses, Miroslav Vitouš, Al Foster, David Sanchez a coby člen dnes již klasického fusion bandu Steps Ahead (1988-1996) si vybojovala místo mezi první ligou. V roce 1995 ji přizval Wayne Shorter ke spolupráci na albu High Life, kde měla Rachel na starosti orchestrální půdorys skladeb. V současné době koncertuje se svým triem Rachel Z - piano, Maeve Royce - bass, Bobbi Rae - drums.

Psáno pro: časopis Muzikus 2010/01