Pódiové sestavy slavných baskytaristů - Jiří Veselý

Pódiové sestavy slavných baskytaristů - Jiří Veselý
Pódiové sestavy slavných baskytaristů - Jiří Veselý

Vypadá to, že dozrál ten správný čas na chvíli opustit zahraniční pódia a řádně prozkoumat tuzemskou nízkofrekvenční scénu. Takže počítejte s tím, že v nejbližších číslech si představíme alespoň ta jména, která by dle mého soudu měl znát snad každý fanoušek basové kytary.

 

Jiřího Veselého společně s Gumou Kulhánkem (pravda nebylo lehké rozhodnout koho uvést dříve a naštěstí rozhodla náhoda, tudíž těšme se na něj tedy v příštím dílu), myslím, můžeme směle uvést jako již legendy nejen rockového dění u nás, hlavní tahouny a neřku-li vzory muzikantů několika generací. Jeho pregnantní, plně funkční a originální hráčský styl (díky trsátku lehce připomínající Steva Swallowa, ale určité spojitosti můžeme vyhledat například i s Tony Levinem – minimálně tedy v oblibě toho nejhlubšího dechového nástroje – tuby), při prvém nasazení tónu ihned bezpečně identifikovatelný sound plus neodmyslitelnou dýmku prostě nelze přehlédnout na žádném z vystoupení ETC... nebo skupiny Bratří Ebenů.

 

Narodil se 6. února 1954. Na konzervatoři studuje akordeon, dva roky slouží v AUS Praha a záhy přijímá svá první profesionální angažmá, za všechny jmenujme například Kroky Františka Janečka, tenkráte ještě s Janou Kratochvílovou za mikrofonem, Jazz Q, Marsyas, Framus a spousty jiných. Asi nejvýrazněji na sebe upozornil svým nástupem k ETC... ( zejména na skvělém albu ETC... 2 z roku 1980) a svou letitou spoluprácí s Michalem Pavlíčkem (Stromboli, B.S.P. nebo fúzující Big Heads).

 

Po pionýrských začátcích na Basso IV (tak tady nalézám podobnost zase já :-) si záhy pořizuje Fender Precision ’65 a později mu mistr Jaroslav Kostka v Lubech vytváří jeho bezpražcovou repliku. Nyní ho nejčastěji zastihneme s fretless šestkou Jiřího Mázla, která je vyrobena z kombinací dřev javor – mahagon, osazena Gotoh mechanikou a aktivní elektronikou Petra Michalíka. Za povšimnutí stojí také její nevšední menzura 96 cm (naštěstí se firma Gorstrings ujala dodávky tak dostatečně dlouhého potahu) a hlavně specialita v podobě na krku usazených dvou LED diod, od nichž vedou světlovodná vlákna do orientačních bodů hmatníku.

 

S přídavnými efekty neměl potřebu nikdy moc se kamarádit, a jak sám říká: „byly různé módní vlny, které většinou po čase opadly a jediné, co mne opravdu zajímá je pouze mírná komprimace“.

 

V rackové skříni nalezneme firemní předzesilovač SM Pro Audio, trochu přeorganizovaný Jiřím Kramperou, který také laskavě svěřil do užívání jeho vlastní koncový stupeň docela unikátní konstrukce: „Je to tranzistorák, ale má výstupní transformátor. Dá se s ním jít až do velice příjemné limitace a navíc má basy a výšky, takže nemusím prudit zvukaře během koncertu při potřebě změny zvuku.“ Jakožto jediný sériový komponent můžeme uvést rackovou ladičku Korg.

 

Boxy 1 x 12”, které užívá a které jsou pro změnu sestavené také panem Kramperou, nedávno uvedla do prodeje firma KV2 Audio.

 

No a docela výstižná a poučná myšlenka na závěr: „Aparátům nepřikládám zase tak velkou důležitost. Hlavní je, aby se trochu prosadily a moc nepřekážely rukám v jejich úsilí...“

Psáno pro časopis Muzikus