V minulém díle (Muzikus č. 10/2005) jsme si tento styl obecně charakterizovali a začali se věnovat jeho vývoji, uvedli jsme kořeny stylu a jeho zrod, proto new wave (hledání výrazu) a rozebrali 1. klasické období let 1976-1977.
Dnes tedy budeme pokračovat nejslavnější érou nové vlny a dovedeme si tento žánr až do dnešních dnů. V každém případě bych vás rád upozornil nejen na předchozí díl - a tím i všeobecnou návaznost na ostatní články s touto tématikou, jejichž seznam je uveden také v minulém díle, ale i na tabulku B, která představuje pohled na vývoj a postavení jednotlivých kapel a osobností žánru, a na již obvyklou, z hlediska pochopení dalších aspektů tohoto stylu velmi podnětnou přílohu se statistikou nejčastějších sestav novovlných skupin. I tabulka B doplňuje a navazuje na tabulku A, uvedenou k minulému dílu a prezentující tak jednotlivé etapy vývoje stylu včetně dobového zařazení nejsignifikantnějších alb.
New wave - 2. klasické období: na vrcholu
a) Klasické tendence new wave
Období let 1978 až 1981 je z hlediska stylu nejvýraznější a nejbohatší fází vývoje. Dochází zde nejen k vycizelování stylu, ale i k nástupu nových subžánrů, více či méně vyrůstajících z new wave.
V USA jsou určujícím prvkem Blondie, objevují se i novátorští Half Japanese, kombinující ve svém výrazu i prvky industriálu, psychedelie a undergroundu. Experimentem se nechává ovlivnit i sextet Pere Ubu, s čistou kytarou. Esencí mnoha dalších vlivů a častými personálními změnami zakládají svou proslulost Talking Heads. Přemýšlivými postupy a'la Roxy Music s důraznou, ale přitom nevtíravou melodikou ohromují The Cars (vedle Blondie další z určujících kapel žánru). Na samém konci tohoto období přichází komerčně dívčí krátkodobá senzace Go-Go's, s bluesovým podtextem se objevuje zpěvačka Pat Benatar a další.
V Anglii (a Irsku) je to složitější. V rámci stylu jsou čím dál úspěšnější písničkoví, původně pubrockoví Squeeze. Na vrcholu své tvorby (a tím i s určující pozicí pro další vývoj žánru) se ocitají Roxy Music. Novovlnou scénu začíná výrazně ovlivňovat i další kapela, Skids, s občasně zakomponovanými keltskými názvuky. Na scénu také přicházejí U2, kteří svou tvorbou vytvářejí zcela svébytný sound, velmi brzy napodobovaný celou řadou následovníků. Jejich přístup novou vlnu jako takovou příliš neovlivňuje, kapela spíše, hrubě řečeno, z tohoto žánru vychází a vytváří si vlastní styl (koneckonců, i to je jeden z důvodů jejího úspěchu v následujících obdobích). I Xtc se stávají další určující anglickou kapelou tohoto období, svou úlohu zde mají i k punku přiřazovaní Boomtown Rats. Velký vliv mají (a dlouho dobu budou mít) kytaroví, civilnost projevu vyzdvihující Pretenders, klasikou se stává projev Elvise Costella.
K jednoznačně určujícím skupinám tohoto období a celého stylu pak patří trio Police, které svým významem nejen ovlivní široké spektrum tohoto stylu, ale jeho odkaz zůstane i po faktickém rozpadu roku 1987 prakticky nedotčen až do dnešních dnů.
b) Novoromantici
V tomto období se v rámci new wave začínají hlásit o slovo i další substyly, z nichž hned první, new romance, se cca od roku 1978 během velmi krátké doby stal tak výrazným elementem, že mnohdy bývá nová vlna přelomu 70. a 80. let spojována přímo se soubory tohoto subžánru. Z hudebního hlediska je pro kapely a interprety, řazené či hlásící se k této větvi new wave, hned na první pohled nejtypičtějším znakem dominance kláves a výrazný pokles úlohy kytar. Právě v této době se neuvěřitelným způsobem rozvíjí využití syntezátorů. Nejde v podstatě o rozšíření úlohy klasického klávesáka, jak ho známe z předchozích žánrů (zejména z hard rocku a art rocku), zde se totiž nejedná (mj. samozřejmě) o virtuózní zvládnutí kláves jako takových, ale spíše o nalezení a interpretaci zajímavých zvukových rejstříků včetně využití dalších možností těchto zařízení, tedy i zapojení automatického bubeníka do live hraní atd.
Musíme ovšem také poznamenat, že, a to není zase příliš lichotivé, tyto soubory byly k new romance řazeny nejdříve díky svému vzhledu, plného romantických volánků, krajkových fiží, nabíraných košil pastelových barev a fantaskních účesů, a až poté se tímto termínem začala označovat i jejich hudba.
K tomuto výraznému substylu tedy můžeme řadit Ultravox, pozdější působiště kytaristy Midge Urea, podbízivější Visage (také s Urem), alternativní Joy Division, kteří si své jméno dobře zapsali i u další stylové větve, gothic rocku, nezapomeňme ani na již uvedené Magazine, s psychedelií 70. let koketující Teardrop Explodes, do funku mířící ABC, John Foxx (vl. jménem Dennis Leight) s klasickým LP The Garden a další.
c) Vizionáři
Přibližně o rok později se z nové vlny a následně tedy z new romance vyčleňuje další subžánr, future rock, který dotlačil některé předchozí přístupy až do krajnosti. Kytary se v podstatě přestávají používat, punková a tedy i raně novovlná filozofie civilnosti je opuštěna, ba přímo negována. Interpreti se snaží přes programové odcizení se realitě stát výraznými hvězdami žánru a možnosti syntezátorů jsou ne-li stoprocentně využity, tak přímo nadhodnoceny. Vzhledem k dalšímu vývoji tedy určitě, protože většina těchto souborů se postupem času "rozplizla" v nudné synth-popové produkci osmdesátých let.
Když pomineme Devo, kde ještě kytary hrají určitou úlohu, můžeme uvést Human League s celkem dlouhou, vyrovnanou kariérou, syntezátorové duo OMD, zpočátku velmi úspěšné Heaven 17 a multiinstrumentalistu Garyho Numana s pečlivě propracovanou image "záhadného člověka odjinud".
d) Zarputilí mystici gothic rocku
Na pomezí žánru se pak opět přibližně o rok později objevuje další odnož, gothic rock. Ta se na rozdíl od future rocku opět výrazně přiklání ke kytarám a místo nažehlené, optimistické, narůžovo obarvené romantiky si libuje v temných náladách, hororové mystice a odtažitosti od reality. Ovšem ani tyto skupiny se nakonec nevyhnuly komerčnímu tlaku trhu a jejich tvorba také dříve či později směřuje do poprockových vod. Výjimky jsou zde ale častější než u future a novoromantiků.
Vedle z punku vzešlých Siouxsie and The Banshees patří k těm nejvýraznějším multiinstrumentalisté z Cure, řadí se sem i část tvorby Joy Division. Nesmíme zapomenout na Bauhaus, kteří vzešli z formací Drugs, Freez a Bauhaus 1919, dále můžeme jmenovat Nicka Cavea a Birthday Party a další.
New wave - 1. polovina 80. let: dojezd
Většina skupin se v tomto období potýká s nedostatkem materiálu a nápadů, na jejichž neotřelosti řada z nich postavila svou existenci. Dochází tedy k tomu, že interpreti vykrádají sami sebe a protože u většiny z nich nebyl repertoár postaven na silných hudebních tématech, začínají se rychle obehrávat a přestávají být zajímaví. Koneckonců, v této době drtivě nastupuje heavy metal nejen jako přímý pokračovatel hard rocku, ale i jako součást reakce na punkovou přímočarou bezvýchodnost a novovlnou éteričnost, a svou znovu dunivou, dravou, instrumentálně mnohdy velmi náročnou hudbou smetává většinu soudobých novovlných kapel na stranu. Ty, ve snaze udržet se v popředí zájmu hudebního trhu, se často vrhají do komerčně lákavé náruče synth-popu a euro-popu. Přežívají tedy jen ty formace, které dokáží ještě odkazovat na svou tvorbu z konce 70. let či ty skupiny, jejichž kvalita po stránce instrumentální i skladatelské je nabíledni a které si již vytvořily vlastní, výrazné renomé jako např. U2, Simple Minds, Pretenders, Police, UB40 atd. Velký úspěch mají i v intencích tohoto stylu spíše gothicrockoví Cult, z dalších pak jmenujme Xtc, Talking Heads, Cars a Skids. Roxy Music se svým LP Avalon pak předznamenávají jakousi labutí píseň celého období.
Konec 80. let: stagnace
Na konci osmdesátých let pak kapely, které se ještě nerozpadly, začínají většinou splývat s popovou scénou a v hudebním povědomí se drží jen ta nejsilnější jména - U2 a odkaz již neexistujících Police. Zaznamenáváme sice nějaké nové objevy, jako k rocku inklinující Icicle Works, stylově nestálí Smiths, Spear of Destiny, kteří měli tu smůlu, že vznikli o pět šest let později, neopsychedeličtí Mighty Lemon Drops, dívčí kapela Babes in Toyland či vizionář Boy George, ale new wave je jako svébytný styl prakticky odepsán.
Počátek 90. let: úpadek
I na začátku let devadesátých, kdy se celosvětový zájem otočil k muzice šedesátých a sedmdesátých let, se new wave neotřepala ze svých ztrát v letech osmdesátých. Nedostatek silných jmen, působících tehdy programově zvláštně a originálně, včetně absence nadčasového repertoáru a výrazných hudebních kompozic - to vše způsobilo, že ani v tomto znovu rozdmýchaném ohni zájmu o hudbu předchozích dekád se novovlné či novoromantické kapely nijak zvlášť nevracely na výsluní pozornosti. Těch několik skupin či osobností, jako např. U2, Cure, Pretenders, Elvis Costello a UB40 (včetně odkazu tvorby Police) mělo již dávno vytvořen svůj vlastní, osobitý styl, ovšem jenom tento fakt nové vlně v návratu pomoci nemohl.
Až ke konci první poloviny devadesátých let můžeme zaznamenat určité oživení zájmu o tento styl v podobě velmi decentně se projevující tzv. New wave of new wave (např. Sleeper či Echobelly). Ovšem rozhodně nejde o nějaký masivní návrat. Některé motivy z konce sedmdesátých let nalezneme přepracované v dance stylech, ale to je tak všechno.
Konec 90. let a současnost: oživení
Teprve až ve druhé polovině devadesátých let dochází k určitému časově a na jména některých kapel omezenému oživení zájmu o tvorbu new wave, pocházející zejména z konce 70. let. Objevují se znovu Blondie, Roxy Music, Bauhaus, Heaven 17 a další, nemluvě samozřejmě o již zavedených kapelách a osobnostech Ä la U2, Cure, Pretenders atd. Nová vlna se ale, jako výrazný produkt určitého, časově a dobovými podmínkami přesně ohraničeného vývoje hudby, jako styl již nevzpamatovala, a to ani v podobě renesance stylů a revivalového hnutí.
DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ "ZLATÉHO OBDOBÍ" NEW WAVE
Do této éry bychom mohli zařadit další anglické kapely jako Altered Images, celkem dost podceňovanou sestavu Magazine, obdivovatele Roxy Music s velkým vlivem na novoromantiky Motors a klasiky žánru Specials s názvuky jamajského ska. Dále pak Durutti Column s někdy až jazzově-folkovými nádechy, Echo and The Bunnymen, kteří se nechali inspirovat tvorbou U2, patří sem i neprávem přehlížené trio Fisher Z, černým humorem oplývající Killing Joke, na reggae a ska stavějící UB40 se silně sociálním podtextem tvorby a dlouhá léta vyrovnanou, úspěšnou kariérou. Neměli bychom zapomenout ani na dadaistické a později k disco rytmům tíhnoucí Yello, často se zapomíná i na méně známé, ale velmi kvalitní Beat.
Ke konci této éry se objevují i další významné formace, jako jsou skotští Josef K se sociálně zaměřenými texty, částečně akustičtí Aztec Camera, s prvky jazzu, blues a psychedelie často koketující Blurt, etnickými rytmy ovlivnění Bow Wow Wow atd.
STATISTIKA NEJČASTĚJŠÍCH SESTAV NEW WAVE
Velká variabilita - to je první, co člověka napadne, když se podívá na složení jednotlivých kapel tohoto stylu. Je to vlastně logické už jenom z hlediska základní, původní filozofie těchto skupin: totiž postavit se k celému hudebnímu fenoménu trochu jinak, než tomu bylo v předcházejících obdobích včetně punku. Samozřejmě, že klasická formule "kvartet či kvintet" není nijak zvlášť vyvrácena, ale v celkovém přehledu je jejich podíl rozhodně menší než u kapel ostatních předcházejících stylů.
Je nutné si také uvědomit, že základní sestavy některých skupin byly často rozšiřovány o další členy - ty jsme ale v této příloze pro lepší přehlednost neuváděli.
Ještě jedna poznámka - u tohoto stylu více než u ostatních má velký význam jemnější členění sestav, kdy jednotliví členové právě svým zaměřením dávali vyniknout bohatosti forem této hudby. Je tedy například rozdíl mezi voc/g, neboli zpěvákem, který hraje i na kytaru a g/voc, kytaristou, který i zpívá (zejména v rámci skupiny).
Ze všech složení tak jednoznačně převládají kvarteta, kdy jde bezmála o 50% skupin (přesnější číslo se pohybuje kolem 47%). Této kategorii naprosto s přehledem vévodí klasické sestavy voc, g, bg, dr (přes 40%, např. U2, Joy Division, Bauhaus, Killing Joke, The Cult, Mighty Lemon Drops, Echobelly, Siouxie and The Banshees, Smith, Bow Wow Wow...) a složení se zpívajícím kytaristou g/voc, g, bg, dr (skoro 20%, např. Skids, Josef K, Télephone, Television, raní Aztec Camera...) či se zpěvákem, hrajícím na kytaru (voc/g, g, bg, dr, např. Pretenders), popřípadě jde o více zpívajících členů souboru - g/voc, g/voc, bg/voc, dr (např. Motors). V každém případě už jenom z hlediska počtu tyto kapely zcela převládají i vzhledem k dalším sestavám.
Významnou úlohu zde hrají klávesy (voc/g, bg, dr, key, např. Xtc, Icicle Works, multiinstrumentalisté z The Cure...), které se objevují jak samostatný nástroj v g, bg/voc, dr, key (Teardrop Explodes...), či jako další nástroj nějakého muzikanta (voc/g, g/key, bg, dr, např. Talking Heads). Samostatnou kapitolu pak tvoří kapely založené přímo na syntezátorech - a to jak ve spolupráci s dalšími nástroji (voc/synth, g/synth, g/voc/perc, bg/synth, např. Depeche Mode nebo voc, synth, synth, bg, např. Heaven 17), nebo jen a jen na možnostech syntezátorů synth, synth, synth, key/voc (Human League).
V tomto druhu sestav najdeme i dechy, z nich pak nejvíce saxofon (např. voc/g, bg, dr, sax, raní Spear of Destiny).
Špatně si nevedou ani kvinteta (přes 31% skupin), ovšem zde je variabilita nepoměrně větší. V podstatě by se dalo prohlásit, že co kapela, to jiný druh sestavy. Klasické složení voc, g, bg, dr, key je sice nejpočetnější (např. typičtí Blondie, Altered Images, Boomtown Rats...), ale v žádném případě nevytváří silnou převahu nad ostatními pětičlennými skupinami. Spíše zde najdeme sestavy, které se od této základní odvozují. Máme na mysli např. voc/g, g/voc, bg, dr, key (Squeeze) či voc/g, g, bg, dr, key (klasičtí Aztec Camera). Poměrně málo častá je i další formace pětičlenné skupiny voc, g, g, bg, dr (např. raní Blondie).
U některých kapel si klávesák výrazně přibral i další nástroj, například housle (voc/p, sax/p, g, dr, key/vi, klasičtí Roxy Music nebo voc, g, bg, dr, key/vi, Ultravox) či saxofon voc/g, g/voc, bg, dr, key/sax (The Cars).
Housle nalezneme i u dalších sestav, jako např. voc, g/vi, bg, dr, key (Magazine), saxofon je pak spolu s klávesovými nástroji (včetně klavíru) nepřehlédnutelný u voc/p, sax/p, g, bg, dr (raní Roxy Music), voc/g, g/sax, bg, dr, key (Simple Minds) a zejména voc/g, g/key, bg, dr, sax (ABC).
Klávesy tvoří součást i dalších sestav, jako voc, g, g/key, bg, dr (dívčí kapela Go-Go's či Durutti Column, kteří se později rozrostli o dechovou sekci).
Samozřejmě ani zde nechybějí formace zařazující do svého výrazu syntezátorové barvy, jako např. Devo (záleží na období jejich tvorby, g/voc, g/voc, g/synth, bg, dr) či Spandau Ballet (g/synth/voc, g/synth/voc, g/sax, bg, dr).
Určitou zvláštností je dvojí ženský vokál u B-52's voc, voc, g, bg, dr.
Následují tria (cca 10%), kde vedle klasického složení se změnami pěveckého partu, jako g, bg/voc, dr (Police), g/voc, bg, dr (Babes in Toyland) a g/voc, bg/voc, dr/voc (Fisher Z) včetně určitých zvláštností, jako např. voc/sax, g, dr (Blurt), najdeme spíše syntezátorové party, z nichž některé často doplňují (či mění) svou základní sestavu o řadu dalších nástrojů g/synth/key, g/synth/dr, g/key (Tangerine Dream), electronic, electronic, g (Kraftwerk) atd.
V závěsu najdeme šestičlenné skupiny s více kytarami (voc, g, g, bg, dr, key, pozdní Blondie, Pere Ubu, nebo voc, g, g/voc, g/key, bg, dr, Echo and The Bunnymen) nebo sestavy s dechy (saxofonem), jako např. Beat či pozdní Spear of Destiny (voc/g, g, bg, dr, key, sax).
Následují dueta, ovšem zde je to ještě více diskutabilní než u předchozích sestav. V některých případech se může jednat o projekty, kde je duo doplňováno dalšími muzikanty. Přesto si zde jmenujme tvorbu OMD (voc/g/key, synth/key/perc), Yello (voc, synth), Eurythmics (voc, g/synth) a Half Japanese s dvojicí multiinstrumentalistů.
U vícečlenných kapel jde většinou o doplnění klasických sestav dalším nástrojem, takže za příklad sedmičlenných skupin mohou posloužit Specials (voc, g, g, bg, dr, key, perc) či Visage (voc, g, g, bg, dr, key, vi/synth), u osmičlenných se můžeme s určitými výhradami zmínit např. o UB40 (voc/g, g/voc, bg, dr, key, perc, trumpet, sax).
