Nastupující generace bubeníků - Matt Garstka

Nastupující generace bubeníků - Sion
Nastupující generace bubeníků - Sion

Není tomu tak dávno, co jsem si všiml tohoto technicky naprosto vynikajícího bubeníka. Když jsem se ale blíž zaměřil na jeho hraní, zalíbilo se mi, že to není pouze čistá technika jako u některých mladších metalových bubeníků, ale je v tom spoustu takové jakoby špíny, které jsem si všiml až na jeho videích. Za jeho kvality mluví kromě kapely Animals as Leaders také firemní hráčství u Meinlu nebo VicFirth.

 

Od kolika let hraješ a jak to vlastně začalo?

Od osmi let. Sám jsem si sedl za bicí a začal jsem hrát. Nevěděl jsem, jak na to, ale bavilo mě to. Nakonec jsem cítil, že mohu být na nástroj stále více kreativní a našel v něm celoživotní náplň. Rodiče mi našli učitele, ale do světa živého hraní jsem se dostal až díky otci, protože byl profesionální kytarista. Tak se stalo, že už jsem ve dvanácti letech začal koncertovat. Pak si mě všimnul rodinný přítel a multiinstumentalista Jo Sallins. Díky němu jsem nakouknul i do stylů jako latin nebo fussion.

 

Co se stalo dál, šel jsi na školu, nebo ses nechal vést a učit spoluhráči?

V šestnácti letech jsem začal brát lekce u Boba Gullottiho. Otevřel mi oči a pak jsem putoval už rovnou na Berklee. Musím uznat, že mi studium tam dalo mnohé. Jednak jsem se setkal s celosvětovou elitou a také kolem mě bylo mnoho hráčů různých stylů. Naprostá a nekončící inspirace. Ve dvaadvaceti letech jsem školu opustil a odešel do Los Angeles.

 

Jak ses dostal do Animals as Leaders?

Když jsem bydlel v LA, téměř hned jsem se setkal s Tosinem Abasim, kytaristou ze „Zvířat“. Hráli jsme spolu a prakticky hned jsem s nimi začal koncertovat. Nedávno jsme vydali album The Joy of Motion.

 

Vyrůstal jsi na reggae. Jak dalece tě to ovlivnilo a proč ses nakonec přiklonil k mnohem progresivnějšímu hraní?

Reggae bylo doma všude kolem mě. Prakticky jsem vyrůstal v rodině Boba Marleyho. Otec hrál tuhle hudbu a milovali ji všichni v okolí. Zdědil jsem ale i něco jiného než jen toleranci a ideály vycházející z této hudby. Získal jsem srdce rebela. Progresivní hraní je něco jako odchylka ze všeho konvenčního a šedého.

Psáno pro časopis Muzikus