Muzi Bulvár Rock - Jako u normálních lidí přece…

Muzi Bulvár Rock - Jako u normálních lidí přece…
Muzi Bulvár Rock - Jako u normálních lidí přece…

Kdo říká, že to, co zažije hvězda showbyznysu, nemůže zažít běžný člověk? No tak dobře, některé věci jsou opravdu, jak se říká, cool, česky kůůůl. Navíc ani nevíte, zda by se to vůbec mohlo stát i vám. Něco by nešlo vůbec ani vymyslet. Mnohdy si člověk říká: Napadlo by mne takhle řádit, kdybych byl tak superslavný? A bohatý? A úspěšný? Každý přece nemusí využívat zajímavým způsobem tyčinku Mars na své přítelkyni jako Mick Jagger, každý přece nemusí zkoušet jako Jimmy Page, kam se přisaje malá chobotnička, když ji vypustí do vany s nahou fanynkou, každý přece nemusí... Jenže - co víme? Zvláště, když je vám něco málo přes dvacet, plníte stadióny a nevíte, co s penězi...

Muzi Bulvár Rock - Jako u normálních lidí přece…
Muzi Bulvár Rock - Jako u normálních lidí přece…

Historie rocku je plná nejrůznějších příběhů. Od běžných až po méně obvyklé. Třeba Chris Robinson z Black Crowes se roku 1991 po jednom úspěšném koncertě v Denveru chtěl něčeho napít. Jenže obsluha baru mu nechtěla po půlnoci už nic nalít a nereagovala ani na poznámku, že jde o zpěváka Black Crowes. Pak se sebrala a zmizela ve dveřích u baru. Robinson ve vzteku tím směrem plivnul, ovšem to se zrovna otevřely dveře a obsluha nesla dvě piva. Byl to zásah.

Reaguje takhle člověk, nebo ne? Udělá to z něj teprve ta sláva?

Nebo Peter Buck z R.E.M. si chtěl trochu zařádit v nočním Londýně a vypravil se tam letadlem. Během cesty tak pil, že se rozhodl mrštit jogurtem po letušce. Pravda, nebo lež? Napadlo by to člověka po pár bourbonech, nebo ne?

Sex Pistols při prvním zaoceánském letu pozvraceli kancelář letecké společnosti a znásilnili sekretářku. Byla to image, novinářská snaha o senzaci, nebo prostě potřeba?

Nebo co když se vám chce zrovna na malou a nikde veřejné WC? Ozzy Osbourne v Alamu si roku 1982 ulevoval na pomník nezávislosti. Texasané byli tak pobouřeni, že na koncertě vyvolali neklid. Ozzy se ale asi po deseti letech ukázal a věnoval tomuto pomníku deset tisíc dolarů...

Tyto příběhy se rozhodně netýkají „jen“ rockových muzikantů, a už vůbec ne muzikantů jako takových. Jenže to už je jiná kapitola...

Psáno pro časopis Muzikus