přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraMichael Paget a Matthew Tuck - Kytaroví velikáni

10.10. | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Michael Paget


A máme zde zase dvojici, která spolu tvoří obě strany téže mince. Navíc vlastně už od počátku jejich kapely Bullet for My Valentine, což je další výhoda jak interpretační a autorská, tak i vzhledem ke směřování a vývoji kapely.

BFMV nebo B4MV, jak je někdy zkratkou označována tato velšská, v podstatě nezničitelná a stále se tvrdě snažící (a dlužno říci i zlepšující) metalová kapela, prodala po světě za dobu své existence přes pět miliónů alb. Toto číslo je zásluhou zejména prvních dvou alb, která posbírala zlato a dostala kapelu do obecného povědomí. I když následná dvě alba nebyla špatná, je to opět jejich prozatím poslední opus Venom, který se třeba v Anglii umisťuje zatím z celé jejich diskografie nejlépe (v USA se album dostalo opět do top 10).

Michael Paget

Michael Paget se narodil 12. září 1978 v Bridgendu, v Jižním Walesu. V sedmnácti letech dostal svou první kytaru, tříčtvrteční nylonku, a ani nevěděl, jak ji má naladit: „Nemám hudební vzdělání. Nemohl jsem si dovolit vzít si lekce, takže jsem se učil pozorováním a odposloucháváním ostatních. Moje první kytara byla španělka, ale pár týdnů ležela v rohu, protože jsem nevěděl, jak ji naladit. Až teprve bratranec mi to ukázal. Pár akordů jsem se naučil i z brožury, která byla přibalena u kytary.“ První skladbou, kterou se naučil, byla Polly od Nirvany. „Pak jsem dostal starou elektriku Aria Pro s tremolem Floyd Rose, pak přišel můj první Gibson SG. Prvním zesilovačem bylo malé kombo Marshall Valvestate, které ještě pořád mám.. Můj kytarový technik ho pořádně vyčistil a ono stále ještě funguje. Čistý tón tedy nic moc, ale crunch je perfektní.“

Jako teenager se také hodně motal kolem bicích, ale to skončilo v okamžiku, kdy se dostal ke kapele, která si říkala Jeff Killed John. Tu založili čtyři studenti hudby na Bridgend College, což spolu s Pagetem byl Matthew Tuck, Nick Crandle a Michael „Moose“ Thomas. Kapela začala vystupovat s covery, zejména od Nirvany a Metallicy: „Nejvíce mne ovlivnili Kirk Hammett a také Adrian Smith a Dave Murray z Iron Maiden. Ovšem někteří z mých oblíbených hudebníků byli a jsou pořád bluesoví kytaristé, jako Stevie Ray Vaughan a Jimi Hendrix. Stevie jak kvůli svému bleskově rychlému lítání po hmatníku, tak i tomu, jak uměl i v pomalých pasážích vyjádřit své pocity. Jeho tón je určujícím bodem pro každého bluesového hráče. Jakmile jsem ho slyšel, stal jsem se bluesovým fanatikem. A Hendrix? To byl vrchol. Vlastně úplně nově pojal kytaru a hrál tak, jak se v té době zdálo, že to nemůže jít - a častokrát byl přitom úplně na sr...ky.“

Matthew Tuck


Matthew Tuck

Matthew „Matt“ Tuck se narodil 20. ledna 1980 také v Bridgendu, v Jižním Walesu. Stejně jako jeho budoucí kolega, učil se jen poslechem: „Naučil jsem se na kytaru tak, že jsem pořád poslouchal a kopíroval Metallicu. Bylo to tak nejlepší. Nepotřeboval jsem nějaké učebnice, nějaké učitele. Jejich tvorba mne nesmírně ovlivňovala, promlouvala ke mně. Pamatuji si, že když je tehdy slyšel poprvé, tak jsem si řekl: ,Kurva, takhle chci jednou hrát.‘ A tak jsem si kupoval jejich alba, šetřil jsem na kytaru, furt jsem zjišťoval, jak se co dělá, jak se ladí, jak se co hraje... Hrál jsem furt, i v ložnici. A nepřestal jsem, dokud jsem se vždycky nenaučil všechny skladby. Metallicy. Až teprve pak přišly i další vzory, kapely jako Machine Head, Pantera, Slayer, Megadeth, Testament...“

Ve svých osmnácti letech, kdy studoval na Bridgend College, založil kapelu Jeff Killed John, která takto pod svým názvem působila až do roku 2003.

B4MV

Jeff Killed John vydali singl, a dokonce i dvě EP. Stylově je tehdy hodně ovlivnily nu-metalové soubory jako Korn či Limp Bizkit. Ovšem roku 2003 ze sestavy odešel baskytarista Nick Crandle, kapela se přejmenovala na Bullet for My Valentine a se změnou názvu se s novým členem na palubě rozhodla změnit i hudební strategii. Dle jejich slov to měl být metal s hodně harmonizujícími kytarami a andělskými chóry. Jenže - ono se jim to podařilo...

Již s Jasonem Jamesem (bg) vydali první EP pod novým názvem, které si rozhodně nevedlo špatně. Ještě lépe je na tom další EP Hand of Blood což už je taková předsíň debutového alba Poison, které vyšlo roku 2006. Neumístilo se úplně nejhůře, je v anketách, ve stylových žebříčcích dokonce velmi dobře, mezi top 10. V Anglii i v USA získalo zlato a celkem se ho po světě prodalo přes jeden milión kusů. Kapela se rozjíždí velkým stylem, jedou i se svými vysněnými kapelami - Metallicou a Guns N’ Roses.

Druhé album pak kapelu vyneslo hodně vysoko, kdy ve většině anket se umístilo nejen v top 10, ale leckde i v top five. Opět přichází zlaté ocenění a kapela již jezdí vlastní turné. Následuje smršť těch nejprestižnějších festivalů a vystoupení a fanoušci čekají na třetí album, které, jak už jsme mnohokrát řekli a jak ukazuje i historie, bývá tím kritickým počinem v životě a existenci kapely. Buď kapela prokáže svou životaschopnost, v lepším případě dokonce vystoupá ještě více (nebo na sebe konečně výrazně upozorní), nebo ukončí trápení z neúspěchu předchozích desek a rozpadne se.

Trojka Fever získala v UK zlato a neztratila nijak výrazně na svém umístění v Billboardu (byli třetí) a v dalších žebříčcích. Předvedla kapelu, která se stylově opět dokáže bez ztráty své tváře pohnout stylově zase o kousek dál. Až teprve jejich čtyřka Temper Temper rozdělila příznivce kapely svou ne zcela jednoznačnou autorskou invencí. Někdo na ni nedá dopustit, někdo prohlašuje nápady za vyčpělé...
Roku 2015 přichází nový baskytarista, Jamie Mathias, a kapela vydává svou novinku, kterou neguje možné kritiky, které se snesly na předcházející album. Venom vystřelilo na přední místa anket a kapela, jak se zdá, chytá druhý dech, a to celkem impozantně. A to uvidíme na dalším albu, na kterém dle slov Matta Tucka, kapela již pracuje...

Kytary - Michael Paget

Paget je jednoznačně ve znamení kytary ESP: „To je značka přímo pro mne. Nikdy mne nenechala ve štychu. Nemůžu jít na pódium a nemít kytaru ESP.“ Zaujetí pro tuto značku k němu dokonce přivedlo tuto firmu, která mu vyrobila jeho signature model ESP Michael Paget V. Tělo i krk jsou z mahagonu, hmatník se 24 pražci je ebenový a nástroj je osazen aktivními snímači EMG 81 a 85. Samozřejmě že existuje i levnější alternativa tohoto dosti drahého modelu, a to u LTD, model MP-600 či vzhledově bližší MP-200.

Od ESP používá i celou řadu dalších modelů. Patří sem Ninja Michael Amott Signature, DV8 Dave Mustaine či řada SV (to abychom měli pohromadě jeho zálibu ve tvaru V), hraje i na modely Eclipse, Explorer, vlastní i LTD, a to EC-1000VB či AJ-1 Andy James.

Vedle této své hlavní značky hraje i na Gibsony Flying V (tvarově jak jinak) a Explorer, vlastní i Jacksona RR5 (tvarová orientace opět jasná), má ale také i Epiphone Zakk Wylde Les Paul Custom Bullseye a jednu ze svých prvních kytar, Ariu Pro II.

Michael Paget a Matthew Tuck - Kytaroví velikáni


Kytary - Matthew Tuck

Tuck je zase „zadrábkován“ firmou B. C. Rich, která mu také vyprodukovala signature model. Matt Tuck Signature V. Kytara má také tělo i krk z mahagonu, krk s 22 pražci je z ebenu, snímače jsou, jak jinak, samozřejmě aktivní EMG 81 a 85. Od této firmy předtím nejvíce hrál na modely JR Deluxe V, Mockingbird Pro X Hardtail a Warlock.

Signature kytaru má ale i od firmy Jackson, na které má snímače Randy Rhoads EMG 81. Hrál i na řadu RR5 Pro, vlastní i signature Kevin Bonda.
Snímače EMG 81 má i na Gibsonu Les Paul Power Standardu, z dalších kytar jmenujme ještě Fender Stratocaster a Gibson Flying V a Custom. Stejně jako stájový kolega má i Epiphone Zakk Wylde Les Paul Custom Bullseye.
U akustik dává přednost značce Taylor, a to modelu 514CE.

Aparáty - Michael Paget

Paget vystřídal více značek. Můžeme zde uvést stacky Peavey řad 6505 a JSX120, dlouhou dobu hrál na aparáty Mesa/Boogie Triple Rectifier, od posledního alba ale hraje na Kemper.

Pro čistý zvuk si zvykl na legendární kombo Roland JC-120 Jazz Chorus.

Aparáty - Matthew Tuck

Jako Paget, také i Tuck „jede“ čistý zvuk přes kombo Roland JC-120, ovšem to samozřejmě není jeho hlavní zvuk. Zvykl si na hlavy Diezel VH4, na pódiu najdeme třeba i dvojici Peavey 6505 či Laney GH100L, ovšem po albu Venom se také přeorientoval na Kemper.

Efekty - Michael Paget

Z wah pedálů hraje na Dunlop Slash SW-95 Cry Baby, u overdrivů vsadil na klasiku Ibanez Tube Screamer TS9 a MXR Zakk Wylde Overdrive, šumové brány si oblíbil Boss NS-2 a EbTech HE-2 Hum Eliminator. V racku má Line 6 POD X3 a TC Electronic G-System. Najdeme u něj i TC Electronic Vortex Flanger a ladičku Boss TU-2. Poté, co přešel na Kemper, si svůj pedalboard „přestavěl“. Většinou jeho funkce ovládá technik z backstage.

Efekty - Matthew Tuck

V cestě jeho signálu je kvákadlo Morley Bad Horsie, zkreslovadla má stejná jako jeho kolega, využívá i Line 6 POD X3 Pro.

wwww:
www.bulletfrommyvalenitine.com

Psáno pro: časopis Muzikus 2017/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Michael-Paget-a-Matthew-Tuck-Kytarovi-velikani~10~rijen~2017/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.