muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraLetem kytarovým světem - ve znamení rockové písničky

30.4.2012 | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Letem kytarovým světem - ve znamení rockové písničky



Tak, a je to tady. Velikáni fenoménu, pro který se vžil pojem rocková písnička. Pojem, který je stylově ohraničen velmi nezřetelně a jehož interpretační vymezení není jednoznačné. Ale pojem, který má obrovský vliv a stal se jedním z výrazných jevů rockové hudby obecně.

Na svých přednáškách se rockové písničce jako takové věnuji poměrně podrobně. Zde nám nezbývá moc místa, takže to musíme vzít trochu jinak, než jsme u podobných profilů zvyklí. Opravdu letem světem. Než nevadí.

A ještě taková poznámka. Když jsme vybírali jména, zastupující tento, nechci říct styl, ale oblast hudby, byli jsme si vědomi, že by z určitých hledisek dvojici Springsteen a Petty vhodněji doplnil Neil Young. Ovšem toho jsme si v rámci Kytarových velikánů již probrali. Je jasné, že bychom do této kategorie mohli zařadit i další osobnosti, za všechny třeba Roye Orbisona, Jona Landaua, Bryana Adamse, Donovana, Arla Guthrieho, Toma Waitse, Paula Simona a další, nevyjímaje sólové dráhy členů Beatles. Třeba. Pokud pak nemluvíme o určitých etapách stylového a interpretačního vývoje řady osobností z jiných „šuplíků“ současné hudby a pomineme-li „klasické“ písničkáře, folkaře a zástupce označení, mezi něž patřila i protest song apod. (nota bene, Dylan do této kategorie patřil také). Ale to už by bylo moc. Je tedy jednoznačné, že jde o vysoce individuální pojetí tohoto svébytného útvaru současné hudby. Co je ovšem jasné, že právě tito tři interpreti zcela neoddiskutovatelně patří mezi špičky nejen svého žánru, ale rockové muziky vůbec. I z hlediska vlivu (viz třeba vztah Dylan - Beatles...).

A ještě - diskografie uvádíme bez bootlegů, koncertní desky jen výjimečně, či jsme jejich přehled umístili na web, pokud se opakuje label, tak ho již nepíšeme a uvádíme pouze změnu. U žebříčků se zaměřujeme pouze na USA a UK, z hlediska cenných kovů přidáváme i Kanadu. Více ne, nevešli bychom se. Taktéž se nepouštíme ani do hostování (včetně Travelling Wilburys).
Tak ale jak je uvedeme, abychom nakonec nikoho z fanoušků neurazili? Třeba podle abecedy.

Bob Dylan


Robert Allen Zimmermann se narodil 24. května 1941 v Duluthu v Minnesotě. Tento pozdější velikán světové hudby, který z hlediska svého vlivu bývá řazen k triumvirátu, tvořeného spolu s ním Beatles a Elvisem Presleym, začíná poslouchat nejdříve blues a country, později rock and roll. První kapely zakládá už na střední škole, kde na konci studia získává přízvisko „pokračovatel Little Richarda“. Na konci padesátých let působí v dalších formacích, pod pseudonymem vystupuje i jako klavírista s Bobbym Veem. V září 1959 se přestěhoval do Minnesoty, kde se zapsal na univerzitu. Zde se jej také inspirovali mnozí umělci, mj. i welšským básníkem Dylanem Thomasem, což ho posléze vede k pseudonymu Bob Dylan. Tyto snahy maximální introdukce a vnímání světa z pozice pouličního básníka v něm utvrzuje Woody Guthrie, se kterým se setkává v New Yorku.

Dylan začíná hrát na místních scénách, pracuje i jako studiový muzikant a roku 1961 si ho všimne lovec talentů John Hammond. Zprostředkuje mu smlouvu s labelem Columbia, což pro toto vydavatelství nakonec znamenalo opravdovou výhru. Vždyť Dylan zde vydal přes třicet studiových, třináct koncertních a čtrnáct kompilačních alb, za které získal jenom v USA na dvacet platinových ocenění...
Debutového alba Bob Dylan (1962, Columbia, UK: 13) se prodalo první rok jen pět tisíc kusů. Dylan se tak ale etabloval na folkové a protestsongové scéně. V období „dvojky“ The Freewheelin’ Bob Dylan (1963, USA: 22, platina, UK: 1) se jeho partnerkou (i hudební) stává Joan Baez. Album je vysoce úspěšné, přináší mj. i velký hit Blowin’ in the Wind, který následně celosvětově proslaví i trio Peter, Paul & Mary. Na The Times They Are a-Changin’ (1964, USA: 20, UK: 4, zlato) je další celosvětový, nadčasový hit The Times They Are a-Changin’, a Dylan se úspěšně prosazuje i v Anglii. Po Another Side of Bob Dylan (1964, USA: 43, UK: 8, zlato), kde se začíná věnovat spíše osobním pocitům, což ho oddaluje od ortodoxních fanoušků protestního hnutí, přichází s úspěšným Bringing It All Home (1965, USA: 6, platina, UK: 1), kde jednoznačně svůj výraz elektrifikuje. Na vystoupení s kapelou Paul Butterfield Blues Band na festivalu v Newportu je folkaři v podstatě vypískán, ale své publikum zdaleka neztrácí, ba naopak, svým posunem k „elektrice“ získává zcela nové, početnější a dychtivější posluchačstvo. Vždyť 60. léta tehdy byla již v plném rozpuku. Album přináší super hit Mr. Tambourine Man (zpopularizovaný i Byrds).

I další album , Highway 61 Revisited (1965, USA: 3, platina, Kanada: platina, UK: 4) je i díky obrovskému hitu Like a Rolling Stone úspěšné, ještě lépe se ujímá klasické dvojalbum Blonde on Blonde (1966, US: 9, 2x platina, UK: 3), kde se Dylan začíná zaobírat mj. i světem „tripů“. Album vzniká ve spolupráci s kapelou Hawk, později proslulou jako Band.
Poté co se zranil na motorce, se stahuje na osmnáct měsíců do ústraní. Objevuje se na koncertu k památce zemřelého Guthrieho a vydává zajímavé LP John Wesley Harding (1967, USA: 2, platina, UK: 1), vykazující větší smířenost se životem a hledání pozitivních stránek. Po realizaci obrovsky úspěšné kompilace Bob Dylan’s Greatest Hits (1967, US:10, 5x platina, Kanada: 2x platina, UK: 6) nahrává ve stejném, více melodicky laděném „nashvilském“ duchu následné Nashville Skyline (1969, USA: 3, platina, Kanada: zlato, UK: 1).

První polovina sedmdesátých let se Dylanovi moc nepovedla. Hudební scéna se ubírala jiným směrem, a i když si alba Self Portrait (1970, USA: 4, zlato, UK: 1), New Morning (1970, USA: 7, zlato, UK: 1), Pat Garrett& Billy the Kid (1973, USA: 16, zlato, UK: 29), z kterého ovšem zabodoval singl Knockin’ on Heaven’s Door, dále Dylan (1973, USA: 17, zlato) a Planet Waves(1974, Asylum, USA: 1, zlato, UK: 7, stříbro) s výjimkou dalšího výběru Greatest Hits Vol.II / More Bob Dylan Greatest Hits (1971, USA: 14, 5x platina, Kanada: 2x platina, UK: 12) nevedla tak špatně, na větší úspěch si musel počkat až s deskou Blood on the Tracks(1975, Columbia, USA: 1, 2x platina, Kanada: platina, UK: 4, zlato). Dylan tehdy procházel těžkým osobním traumatem a to se v jeho skladbách výrazně promítlo. Po spíše vzpomínkovém The Basement Tapes (1975, USA: 7, zlato, UK: 8, zlato) vydal posluchačsky příjemné Desire (1976, USA: 1, 2x platina, Kanada: platina, UK: 3, zlato) a na podzim se rozloučil se svou souputnickou kapelou Band.
Ke konci 70. let se Dylan otevřel některým stránkám křesťanské věrouky, což zhodnotil na Street Legal (1978, USA: 11, zlato, Kanada: platina, UK: 2, platina) a spíše až ke gospelu směřujících albech Slow Train Coming (1979, USA: 3, platina, Kanada: 2x platina, UK: 2, stříbro) a Saved (1980, USA: 24, UK: 3, stříbro). Celkový obraz této doby pak doplnila kompilace Masterpieces (1978, pro Japonsko a Austrálii).

I když jsou další desky na počátku 80. let stále velmi kvalitní, nedosahují předpokládaného ohlasu. Shot of Love (1981, USA: 33, UK: 6, stříbro) se propadá (podílí se na něm mj. Ringo Starr, Ronnie Wood apod.), ani LP Infields (1983, USA: 20, zlato, Kanada: zlato, UK: 9, stříbro) s Markem Knopflerem si nevede o moc lépe. Totéž lze prohlásit o dalších deskách Empire Burlesque (1985, USA: 33, Kanada: zlato, UK: 11), kompilaci Biograph (1985, USA: 33, platina), dále Knocked Out Loaded (1986, USA: 54, UK: 35), Down in the Groove (1988, USA: 61, UK: 32), Oh Mercy (1989, USA: 30, zlato, UK: 6, zlato) a dokonce ani Under the Red Sky (1990, USA: 38, UK: 13, stříbro) - osobně mám tuto desku moc rád, stačí se podívat jen na přehled hostů, mezi nimiž nechybí Stevie Ray Vaughan, George Harrison, Slash, Elton John...

Na albech Good as I Been to You (1992, USA: 51, UK: 18) a World Gone Wrong (1993, USA: 70, UK: 35) se orientoval na tradicionály, nijak zvlášť si ale nevedla ani další kompilace, Greatest Hits, Vol. 3 (1994, USA: 126, zlato, UK: 150).

Až album Time Out of Mind (1997, USA: 10, platina, Kanada: zlato, UK: 10, zlato) trochu vrátila lesk jeho dobové tvorbě. Šlo spíše ale o jednorázový zájem, základ prodejů jeho desek stále tvořily klasické tituly 60. a 70. let. Nic na tom nezměnily ani kompilace The Best of, Vol. 1 (1997, pouze UK a Kanada, UK: 6, zlato), The Best of, Vol. 2 (2000, pouze UK a Kanada, UK: 22) a The Essential Bob Dylan (2000, USA: 67, platina, UK: 9, platina). Tuto skutečnost potvrdila i další alba Love and Thef t(2001, USA: 5, UK: 3 zlato) a výběry, jako The Best of Bob Dylan (2005, pouze pro US) s výjimkou Modern Times (2006, USA: 1, platina, Kanada: platina, UK: 3). I když následné kompilace The Collection (2007) a Dylan (2007, USA: 36, zlato, UK: 10) a studiovky Together through Life (2009, USA: 1, UK: 1) a Christmas in the Hear t(2009, USA: 23, UK: 40) si v umístění nevedly špatně, ba mnohdy naopak, prodejní čísla se udržovala jenom na průměrech. Zvlášť dobře se neujal ani ambiciózní projekt Original Mono Recording (8CD, 2010, UK: 157) a výběr z něj The Best of the Original Mono Recordings (1CD, 2010, UK: 107).

Letem kytarovým světem - ve znamení rockové písničky


Tom Petty


Thomas Earl Petty se narodil 20. října 1950 v Gainesville na Floridě. Tohoto později velmi známého umělce s více než šedesáti milióny prodaných desek na kontě (ať už jako sólista či se skupinou Heartbreakers) a jednoho ze zakladatelů superskupiny Traveling Wilburys přitáhly k muzice dvě věci: setkání s Elvisem Presleym (jeho otec pracoval v týmu jednoho z Elvisových filmů) a shlédnutí Beatles v legendárním Ed Sullivan Show. Na kytaru ho učil Don Felder, pozdější člen Eagles.

Po nedokončených studiích založil kapelu Epics, později hrál na baskytaru v Mudcrutch, kde byl již základ jeho skupiny Heartbreakers. Když se Mudcrutch rozpadli, s kytaristou Mikem Campbellem dali dohromady první sestavu. Demo nahrávky pak zaujaly label Shelter.

Už debut Tom Petty and the Heartbreakers (1976, Shelter, USA: 55, zlato, UK: 24) sklidil úspěch a pochvalné kritiky. Po pozdním vydání promo nahrávky Official Live Leg (1977) jim vyšlo LP You’re Gonna Get It! (1978, USA: 23, zlato, UK: 34), které si vedlo ještě lépe. Jejich label ale zkrachoval a Petty se s kapelou ocitli v nejistotě. To však svým odhodláním překonali a jejich třetí album pak přineslo jednoznačný úspěch - Damn the Torpedoes (1979, MCA, USA: 2, 2x platina, Kanada: 2x platina, UK: 57) již poukázalo na sehranost kapely. I další alba, zaměřená na písně „amerických dálnic“ jako Hard Promises (1981, USA: 5, platina, Kanada: platina, UK: 32), Long after Dark (1982, USA: 9, zlato, Kanada: zlato, UK: 45), Southern Accents(1985, USA: 7, platina, Kanada zlato, UK: 23), Pack Up the Plantation: Live! (1985, USA: 22) a Let Me Up (I’ve Had Enough)(1987, USA: 20, platina, Kanada platina, UK: 59) byla velmi úspěšná a potvrdila Pettyho pozici na rockové scéně.

Na konci 80. let to také zkusil jako sólový umělec - a vyšlo to. Deska Fool Moon Fever (1989, USA: 3, 5x platina, Kanada: 6x platina, UK: 8) přinesla řadu hitů (Free Fallin’, I Want Back Down atd.). Naprosto skvělé bylo ale i další album s Heartbreakers, vynikající Into the Great Wide Open (1991, USA: 2x platina, Kanada: 2x platina, UK: 3), kde od začátku do konce nenajdete věc, kterou byste chtěli přeskočit. Obrovský úspěch měly i další albové počiny, sólové Wildflowers (1994, Warner Brothers, USA: 8, 3x platina, Kanada: 2x platina, UK: 36) a kompilace Greatest Hits (1993, USA: 5, 10x platina, Kanada: 2x platina, UK: 10) a Playback (1995, USA platina).

Jako se Pettymu přelom 80. a 90. let jednoznačně povedl, další desky, soundtrackové Songs and Music from “She’s the One” (1996, USA: 15, zlato, UK: 37), Echo (1999, USA: 10, zlato, Kanada: zlato, UK: 43), Anthology: Through the Years (2000, USA: 132, zlato, UK: 14), The Last DJ (2002, USA: 9, UK: 179), sólové album Highway Companion (2006, American Recordings, USA: 4, zlato, UK: 56), kompilace The Live Anthology (2009, USA: 51) a prozatím poslední Mojo (2010, USA: 2, UK: 38) se záznamem z turné Mojo Tour (2010), byť jakkoli kvalitní a často i zlaté, takový potenciál úspěchu už neměly.

Letem kytarovým světem - ve znamení rockové písničky


Bruce Springsteen


Bruce Frederick Joseph Springsteen se narodil 23. září 1949 v Long Branch a New Jersey. Jeden z nejúspěšnějších umělců vůbec, přezdívaný The Boss, který jen v USA prodal na šedesát pět miliónů desek a celosvětové prodeje přesahují sto dvacet miliónů, se k muzice dostal shlédnutím Elvise Presleyho v Ed Sullivan Show. Ve třinácti letech dostal první kytaru, jako teenager začal působit v několika kapelách. Až s kapelou Springsteen Band se dostal přes Johna Hammonda (viz výše) ke smlouvě na desku. I zde Columbia udělala dobře...

První album Greetings from Asbury Park, N.J. (1973, Columbia, USA: 60, 2x platina, UK: 41, stříbro) ze začátku tak úspěšné nebylo, ale start se podařil. Další deska, The Wild, The Innocent and the E Street Shuffle (1973, USA: 59, 2x platina, UK: 33, stříbro), již s E Street Band, představila Springsteena jako svébytnějšího umělce, což potvrdil velmi úspěšnou deskou Born to Run (1975, USA: 3, 6x platina, Kanada: 2x platina, UK: 17, platina), která nastartovala jeho hvězdnou kariéru. Téma městské romantiky a starostí běžného člověka prostě zabralo.

I další desky, Darkness on the Edge of Town (1978, USA: 5, 3x platina, Kanada: platina, UK: 14, zlato), hodně civilní The River (1980, USA: 1, 5x platina, Kanada: 2x platina, UK: 2, zlato) a velmi syrové Nebraska (1982, USA: 3, platina, Kanada: zlato, UK: 3, stříbro) bez studiových vychytávek sklidily neobvyklý úspěch. Což ještě nebylo nic proti smršti úspěchu, která se rozpoutala vydáním alba Born in the USA (1984, USA: 1, 15x platina, Kanada: 10x platina, UK: 1, 3x platina, v dalších osmi zemích 1. místo). Od začátku do konce album člověka přitáhne a už nepustí. Vysoce energické album postavilo Springsteena na vrcholy hudebního světa a jeho pozici tam v podstatě utvrdilo.

Což bylo znát i na ohlasu hudebně trochu chladnějšího LP Tunnel of Love (1987, USA: 1, 3x platina, Kanada: 3 x platina, UK: 1, platina), na vlně úspěchu se vezly i desky HumanTouch (1992, USA: 2, platina, Kanada: 2x platina, UK: 1, stříbro) a Lucky Town (1992, USA: 3, platina, Kanada: 2x platina, UK: 2, stříbro).
Po sérii světových úspěšných turné přišla deska The Ghost of Tom Joad (1995, USA: 11, zlato, Kanada: zlato, UK: 16, stříbro), inspirována klasikou, románem Johna Steinbecka Hrozny hněvu. Její relativní neúspěch vyvážily kompilace Greatest Hits (1995, USA: 1, 4x platina, Kanada: 4x platina, UK: 1, 2x platina), Tracks (1998, USA: 27, platina, Kanada: zlato, UK: 50) a 18 Tracks (1999, USA: 64, UK: 23).
Další album, The Rising (2002, USA: 1, 2x platina, Kanada: zlato, UK: 1, zlato) ovšem zase zabodovalo a zcela potvrdilo celosvětový trend návratu k této části rockového výrazu. Kompilace The Essential (2003, USA: 14, platina, UK: 28) to jen potvrdila.

I když následná alba nezačala po svém vydání vyvolávat takovou hysterii jako desky sedmdesátých let, vždy šlo o kvalitní, vyzrálou muziku. A to jak v případě folkového Devils & Dust (2005, USA: 1, zlato, Kanada: platina, UK: 1, zlato), cover alba We Shall Overcome: The Seeger Sessions (2006, USA: 3, zlato, Kanada: zlato, UK: 3), typického Magic (2007, USA: 1, platina, Kanada: platina, UK: 1, zlato) à la druhá polovina 70. let - s výjimkou ovšem vynikajícího Working on a Dream (2009, USA: 1, zlato, Kanada: platina, UK: 1, platina), kterého se zatím prodalo přes tři milióny kusů. Zajímavostí pro fanoušky je pak po vydání výběrů Greatest Hits (2009, USA: 43, UK: 3) a The Collection 1973-1984 (2010, UK: 35) dvoj CD The Promise (2010, USA: 16, zlato, UK: 7), kde se Springsteen a E Street Band odhodlali k vydání skladeb, které se nedostaly na desku v období mezi alby Born to Run a Darkness on the Edge of Town.

Doplňky 92

Letem kytarovým světem - ve znamení rockové písničky


Jerry Cantrell
Muzikus 1/2004 - Kytaroví velikáni (str. 48, noty, diskografie)
Muzkus 9/2005 - Letem kytarovým světem - Riffoví mistři současnosti (miniprofil) (str. 70, noty)

Tak jak Cantrell najel do nového tisíciletí, pokračoval v tomto tempu i dál. Poté, co se naprosto perfektně podílel na realizaci velmi zajímavé cover desky Ozzyho Osbournea, Under Cover, rozjel spolupráci s Billym Duffym, frontmanem a kytaristou legendárních The Cult a zformoval s ním superkapelu Cardboard Vampyres. Sestava, které stejně nikdo neřekl jinak než Cantrel - Duffy Band, se uvedla v dubnu 2004. V podstatě šlo o záležitost, kterou lze vyjádřit slovy - hrát si pro radost: „V téhle kapele jde vlastně jen o to, zahrát si spolu písničky, na nichž jsme vyrostli.“ Není divu, v repertoáru byly skladby od Led Zeppelin, AC/DC, Black Sabbath apod. Oba kytaristy doplnili John Corabi (voc, ex-Mötley Crüe), Chris Wyse (bg, The Cult) a Eddie Livingston (dr, ex-Jimmy Bain, Billy Preston apod.). Album ale této partě nikdy nevyšlo.

Co se týče sólové činnosti, tak tam Cantrell trochu zvolnil. Sice se pustil do natáčení dalšího sólového počinu, kdy původní vydání bylo plánováno již na rok 2006. Ovšem, dodnes se ještě nic neobjevilo: „Není čas,“ prohlašuje Cantrell. „Pro mě je vždy prvotní Alice in Chains. Vlastně i ty mé předchozí sólové desky vlastně vznikly jen proto, že tehdy Alice nefungovali. Jo, existuje řada lidí, kteří stihnout více věcí najednou. Vlastně proč ne, zvláště když je člověk mladší. Ale teď už to prostě nejde.“
Nové album Alice in Chains, již s Williamem DuVallem za mikrofonem, obsahuje na jedenáct skladeb, z nichž plných devět složil Cantrell zcela sám. Potvrdil tak nejen svou pověst jednoho z nejlepších současných kytaristů, ale opět se etabloval jako výrazný autor, hnací síla Alice in Chains a vysoce osobitá hudební osobnost.
Mimochodem, deska vystoupala na přední místa světových žebříčků, v USA a v Kanadě získala zlato.

Diskografie
1. Jerry Cantrell + Alice in Chains
The Essential
(2006, kompilace, Columbia)
Black Gives Way To Blue (2009, Virgin)

Letem kytarovým světem - ve znamení rockové písničky



Osudové album 9

Joe Satriani
Jeden z nejvýraznějších současných kytaristů vůbec, navíc s velkým vlivem, ať už z hlediska tvorby, techniky hry a přístupu ke kytaře, tak i vzhledem k pedagogické a instruktorské práci (vedle notoricky již známých žáků, jako jsou Kirk Hammett a Steve Vai, můžeme uvést kupříkladu Andyho Timmonse, Alexe Skolnicka, Charlieho Huntera a další). Navíc jde nejen o vynikajícího instrumentalistu a sólového umělce, ale i osobnost s citem pro týmovou práci, pro kapelu. Stačí si naposlouchat třeba Chickenfoot...

Letem kytarovým světem - ve znamení rockové písničky


„Moji starší sourozenci mě s Hendrixem seznámili tak ve dvanácti třinácti letech. Tehdy jsem zrovna začal hrát na kytaru a oni do mě nabouchali hned tři jeho desky. Ze všech těch alb na mě ale nejvíc zapůsobilo Electric Ladyland. Tady se sešly všechny stránky Hendrixovy hry - byla tady souhra s kapelou, byl zde obrovský cit pro improvizaci, třeba ve Voodoo Chile, a samozřejmě zhodnocení předchozích alb jeho tak příznačné techniky hry a neopakovatelného přístupu k tónu.
Nemá cenu hovořit třeba o sóle v
All along the Watchtower, to je prostě klasika. Také Voodoo Child (Slight Return) je hodně silná věc. Ovšem jednoznačně mě tehdy dostala 1983... (A Merman I ShuldTurn to Be). Řada mých kamarádů z týhle desky poslouchala spíš krátký věci jako Crosstown Traffic nebo Come On (Part I), pokud už ne ty jednoznačně profláklý. Ale já jsem vždycky preferoval tuhle skladbu.
K dalším věcem, které jsem zde obdivoval (i když to přišlo až časem), patřilo i to, že Hendrix si desku sám produkoval. Hodně inspirující. Navíc soudržnosti alba vůbec nevadila ta řádka hostujících muzikantů. A to vůbec nemluvím o tom, jak si tady Hendrix vyhrál se všema dalšíma nástrojema, na které si zahrál - skvělá ukázka studiové práce.“

Psáno pro: časopis Muzikus 2011/09

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Letem-kytarovym-svetem-ve-znameni-rockove-pisnicky~30~duben~2012/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.