Letem kytarovým světem - bluesoví a bluesrockoví slide kytaristé a výběr z jejich nejznámějších licků 2. díl

Letem kytarovým světem - bluesoví a bluesrockoví slide kytaristé a výběr z jejich nejznámějších licků 2. díl
Letem kytarovým světem - bluesoví a bluesrockoví slide kytaristé a výběr z jejich nejznámějších licků 2. díl

Dokončeme si dnes přehled těch kytaristů, kteří výraznou měrou definovali možnosti bottlenecku, zařízení, které od dob, kdy opravdu dostálo svému jménu díky způsobu, jak si ho opatřit (totiž urazit hrdlo láhve a proti chodníku uhlazovat ostré hrany), prošlo až do dnešních dnů pořádně dlouhou cestou (nemluvě o čepelích nožů, zatavených zkumavkách, vysušených šunkových kostech, lahvičkách od léků...).

A to nejen z hlediska vývoje tvarů (rovné, zahnuté podle hmatníku, nejrůzněji tvarované, dlouhé přes všechny struny, krátké návleky jen na několik strun, z jedné strany uzavřené...), typů (výrobek obaluje celý prst, obaluje jen část prstu kroužkem, ze kterého vede delší část, jež se používá k pohybu po strunách, výrobek se na prst vůbec nenavléká...) a materiálů (skleněné, kovové například z chrómu, tažené mosazi, nerez oceli, mědi, hliníku..., dřevěné, kostěné, keramické, syntetické, porcelánové...), ale i z hlediska techniky hry (počínaje otázkou, na který prst si bottleneck navléci a konče třeba přelaďováním potahu).

Jenom ještě poznamenávám, že kritéria výběru a zaměření článku jsme uvedli již v předchozím dílu.

 

Mississippi Fred McDowell

* 12. 1. 1904, Rossville, Tennessee, USA

+ 3. 7. 1972, Memphis, Tennessee, USA

Kytary: National, Hofner a Gibson Trini Lopez

Proslul především zpracováváním standardních bluesových postupů. Jak říkali jeho vrstevníci, někdo sice mohl na něco přijít a nedokonale to nahrát, ale tu pravou, dotaženou podobu tomu dodal až Fred. Liboval si v přesnosti intonace sólových linek, často své licky prokládal rychlými přechody do basových strun, které pak využíval podobně, jako kdyby hrál na baskytaru. Tomuto dělenému způsobu dával větší přednost než souběžnému vícehlasému hraní.

LP: Live in London (1969)

Příklad: Write Me a Few Lines

Opět typická ukázka doprovodu mississippského blues s využitím více prázdných strun. Všimněte si frázování v posledním taktu.

 

Eric Clapton

(vlastním jménem Eric Patrick Clapp)

* 30. 3. 1945, Ripley, Surrey, UK

Kytary: Fender Stratocaster (signature), Gibson SG, Gibson Les Paul Standard, Gibson ES-335...

Jedna z nejvýraznějších osobností rockové kytary a rockové hudby vůbec. Člen Yardbirds, Bluesbreakers Johna Mayalla, kde se podílel na nejvýraznější a nejvíce ovlivňující desce z hlediska elektrické kytary vůbec, Bluesbreakers: John Mayall with Eric Clapton, člen první super kapely Cream, dále Blind Faith, Delaney and Bonnie, Derek and the Dominos. Výrazná sólová kariéra, jeho přínos pro současnou hudbu se stal již legendárním.

Příklad: Little Red Rooster

Clapton se v květnu 1970 sešel s Howlin` Wolfem v jednom londýnském studiu. Wolf tehdy během natáčení ukazoval jak zahrát tuto skladbu v open A ladění. Když skončily toho dne frekvence, výsledek byl tento.

 

Blind Willie McTell

(vlastním jménem William Samuel McTell nebo McTier nebo McTear)

* asi 1898, nebo 1901, bavlníková plantáž u města Thompson, Georgia, USA

+ 19. 8. 1959, Milledgeville, Georgia, USA

Kytara: dvanáctistrunná Stella

Významný představitel Piedmont blues, spolu s Blind Blakem, Reverendem Garym Davisem a Blind Boy Fullerem Jihovýchodní blues vlastně vymezil.

Nahrávací kariéra celkem dlouhá, v podstatě točil až do roku 1959, kdy zemřel na mrtvici. Přes velkou skladatelskou a muzikantskou invenci nebyl prodejní úspěch jeho desek takový, jaký si přál. To mělo za následek, že se vždy na delší dobu vracel do své milované Atlanty, kde byl ctěn a vážen. Po roce 1956 omezil své hudební aktivity a stal se místním pastorem.

LP: Last Session (1956)

Příklad: Statesboro Blues

Letem kytarovým světem - bluesoví a bluesrockoví slide kytaristé a výběr z jejich nejznámějších licků 2. díl
Letem kytarovým světem - bluesoví a bluesrockoví slide kytaristé a výběr z jejich nejznámějších licků 2. díl

Jeho hra byla velmi bohatá, vedle rychlosti a složitosti vybrnkávání se více soustředil i na některé prvky texaského blues ("pauzírování" kytary při zpěvu a opačně) a delta blues (nestejná stavba frází).

 

Duane Allman

* 20. 11. 1946, Nashville, Tennessee, USA

+ 29. 10. 1971, Macon, Georgia, USA

Kytary: Gibson SG a Gibson Les Paul Standard

Výrazný slide kytarista s vysoce osobitým feelingem. Jeho patrně nejproslulejší kytarová práce je ve známé skladbě Layla Erika Claptona. Roku 1969 zformoval s bratrem Greggem (voc) a Dickym Bettsem (g) kapelu Allman Brothers Band. Jejich live album At the Filmore East ilustrovalo bohatou rozmanitost Duanova vlivu a poukázalo na jedinečnost jeho slide hry. Nikdy se s druhým kytaristou "nepředháněl".

LP: At the Filmore East (1971)

Příklad: Trouble No More

Duane zde předvádí to, co slide kytaristé nemají zrovna v oblibě - tvorbu tónu pohybem shora dolů. Melodie je jednoduchá až křehká - ale to byla právě Duaneho přednost. "Jeho kytara nemusela dunět, aby byla slyšet..." (Dickey Betts)

 

Mick Taylor

* 17. 1. 1948, Welwyn Garden City, Hertfordshire, UK

Kytary: Gibson Les Paul, Fender Stratocaster, Gibson ES-335, Gibson Firebird a Gibson SG

Nejdříve člen Mayallových Bluesbreakers, poté nastoupil k Rolling Stones místo Briana Jonese. Málo kytaristů mělo takový debut jako on, který hned první vystoupení odehrál před 250 000 fanoušky v Hyde Parku. Mick zůstal i ve Stones charakteristický a přispěl na jedno z nejlepších alb kapely, Sticky Fingers. V roce 1975 Stones opustil, spolupracoval s Jackem Brucem (bg) a vydal sólové album, kde dal průchod melodice svého feelingu. V 80. letech strávil hodně času na turné s Bobem Dylanem. Potom nahrál další sólovku Stranger in This Town (1990) a hostoval na Mayallově Wake Up Call (1993). Získal statut journeyman par excellence. To platí až do dnešních dnů - například 14 Below (2003).

Příklad: Love in Vain

Ukázka je typickým příkladem tvrzení, že Mick byl anglickou odpovědí na amerického slidemana Duanea Allmana. Lehkost provedení, přirozenost tónu, jistota vedení hlasu. Skladba je v tónině G dur.

 

Ry Cooder

(vlastním jménem Ryland Peter Cooder)

* 15. 3. 1947, Los Angeles, California, USA

Kytary: upravený Fender Stratocaster a Martin D-45

Vynikající sessionman, hrál mimo jiné u Captaina Beefhearta a Taj Mahala. Srdcem nejen v jazzu, ale i v country, blues a rocku. Nahrál řadu dodnes ovlivňujících sólových LP. Mnoho z jeho talentu zůstalo na deskách jiných hvězd, mezi něž patří i Rolling Stones.

LP: Boomer`s Story (1972)

Příklad: Sister Morphine

Ukázka nabízí frázování typické pro jeho hru, kdy svůj motiv "nedotáhne" rytmicky do konce doby či taktu, ale nechává tón přeznívat do dalších rytmických struktur.

Letem kytarovým světem - bluesoví a bluesrockoví slide kytaristé a výběr z jejich nejznámějších licků 2. díl
Letem kytarovým světem - bluesoví a bluesrockoví slide kytaristé a výběr z jejich nejznámějších licků 2. díl

Jeff Beck

* 24. 6. 1944, Wokitng, Surrey, GB

Kytary: Fender Stratocaster (signature), Fender Telecaster a Gibson Les Paul

Jeff Beck je osobnost, která měla, má a bude mít ohromující vliv na dnes již nepřehlednou řadu kytaristů. Jeho skladby, jako například All Shook Up z LP Beck-Ola, jsou zapsány zlatým písmem do historie rockové kytary.

LP: Blow By Blow (1975)

Příklad: Beck`s Bolero

Že se dá s bottleneckem hrát i na standardně laděnou kytaru? No baže! Právě Jeff Beck zde svou ukázkou zastupuje názor, že nemusí člověk neustále "kroutit" knoflíky na hlavě kytary, aby co nejrychleji přeladil do požadovaného open ladění a mohl hrát slide (pravda, někteří to řeší desítkami kytar, ale to už jsme mimo...). Všimněme si frázování na konci ukázky, onoho "drobení" rytmu, které je typické pro řadu kytaristů, například pro Blackmorea...

 

Jimmy Page

* 9. 1. 1944, Heston, Middlesex, UK

Kytary: Gibson Les Paul Standard, Gibson ES1275 doubleneck,`58 Fender Telecaster a Danelectro

Člen legendárních Led Zeppelin, a tím je řečeno vše. Dříve působil jako studiový muzikant, hrál u Screaming Lord Sutch a Yardbirds, po smrti Johna Bonhama jezdil s Firm, stál za projektem Coverdale/Page, rozjel svoji sólovou tvorbu a opět spojil své síly s Robertem Plantem v seskupení Page/Plant. Jedna ze tří největších osobností hardrockové kytary.

LP: Led Zeppelin (1969)

Příklad: Travelling Riverside Blues

Pageova adaptace riffu Roberta Johnsona, v originále nahraná na dvanáctistrunnou elektrickou kytaru (zde jsme uvedli zápis pro běžnou kytaru, vím jen o jednom člověku u nás, který vlastní dvoukrkou Gibson ES-1275).

 

Bonnie Raitt

(vlastním jménem Lynn Raitt)

* 8. 11. 1949, Burbank, California, USA

Kytary: Fender Stratocaster (s modifikovaným krkem), National Resonator, Gibson ES-175 a Guild F-50

Jako třetí žena v historii uvedena do Rock and rollové síně slávy. Bonnie se totiž suverénně umisťuje již několik let na prvních místech kategorií Best Slide Guitarist mnoha prestižních časopisů a anket. Říká se, že se s bottleneckem už narodila. Umí procítit blues, preferuje čistotu tónu a je žádanou studiovou i pódiovou slide-bombou.

LP: Fundamental (1998)

Příklad: Three Time Loser

Zajímavé je prostřídání hry v polohách a prázdné struny na konci prvního taktu

 

Johnny Winter

* 23. 2. 1944, Beamont, Texas, USA

Kytary: Fender Stratocaster, Lazer, Gibson Firebird a Gibson Les Paul

Jeden z největších bluesrockerů a zároveň hráčů s bottleneckem. Po letech zkoušení používá jako bottleneck kusy nařezané trubky. Pro kytaristy, kteří by rádi pronikli do tajemství slide hry, má pár rad: "Hlavně neztrácet odvahu. Nejprve to zní příšerně, potom to zní ještě hůř. Když už se zdá, že to vůbec nepůjde, tak najednou zjistíte, že to vůbec není tak hrozné, jak se na začátku zdálo. Hlavní je ale u toho vydržet."

LP: Second Winter (1969)

Příklad: Mean Town Blues

V ukázce se sešly hned dva charakteristické rysy Winterovy hry. Za prvé střídání dlouhých a krátkých pasáží a za druhé dlouhé, citlivé dotahování tónů na požadovanou výšku.

Psáno pro časopis Muzikus