přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýLetem kytarovým světem - Magyar rockzene nagyjai (Velikáni maďarského rocku)

5.5.2013 | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Letem kytarovým světem - Magyar rockzene nagyjai (Velikáni maďarského rocku)


Fanoušci, kteří se při prohlížení desek dovedli orientovat na obalech v takových slovech, jako dob, ének, gitár, basszusgitár, billentyushangszerek apod., už tuší, že dnes se podíváme na maďarskou rockovou scénu. Měl bych dodat na slavnou maďarskou scénu, kdy věhlas řady jejích protagonistů dokázal doletět opravdu daleko. A hlavně - jak je možné, že jsme tuto scénu nechali v našich článcích tak stranou?

Maďarskou scénu jsem měl vždy hodně rád. Už jenom pro její bezprostřednost, neprvoplánovou originalitu (i když na zvukovou stránku toho jazyka si zvyknout opravdu musíte) a svébytnou energii. Rock značky Made in Hungary se nebál hlásit ke svým zahraničním vzorům, nebál se silné melodiky, nesnažil se za každou cenu posouvat hranice výrazu tam, kam to nebylo potřeba, nebál se prostě hrát pro fanoušky (a ne pro kritiky).

Protože zde nemáme moc místa, zakončím tirádu na tuto scénu jednou poznámkou: V šedesátých až osmdesátých letech minulého století nebylo zvlášť moc jmen, která by suverénně obstála ve srovnání s angloamerickou scénou (a ponechme stranou všechny hudebně-produkční záležitosti). V každém případě ale z tohoto období za železnou oponou patřily v celkovém objemu česká (v jednom období na kontinentě ceněná hned za anglickou) a maďarská scéna mezi ty, které by to dokázaly (při veškeré úctě k Czeslawovi Niemenovi, Józefovi Skrzekovi a jeho SBB, Krzak, Tadeuszovi Nalepovi z Polska a Stefanovi Diestelmannovi a snad i Puhdys z NDR). Nemusíme zde vyjmenovávat slavné české (československé) interprety od M Efektu přes Synkopy 61 a Collegium Musicum po Flamengo, ale pojďme se rovnou podívat na ty maďarské.

A než začneme, tak jedno upozornění - nemůžeme zde uvést všechna jména a jejich vývoj, takže se soustředíme na hlavní části historie maďarského rocku a za všechny špičky uvedeme jednu kapelu, Omegu (i když by si to Locomotiv GT zasloužili také). Miniprofily ostatních skupin buď vyplynou z textu či budou zařazeny už jenom z toho důvodu, že mne kdysi oslovily (dopřejte mi tu radost) a dodnes si je u bráchy, který jich má sbírku, hrozně rád, a přiznám se, s nostalgií, poslechnu.

Hatvanasévek (60. léta)

Už na počátku šedesátých let začaly v Maďarsku vznikat rockové (nebo chcete-li beatové) kapely. I když události na začátku druhé poloviny padesátých let nasměrovaly tuto zemi zpět do kolotoče východního bloku, přesto se určitá liberalizace v mnoha oblastech držela, i když na různé úrovni. V každém případě ale počátkem šedesátých let začínají vznikat kapely, které, samozřejmě na amatérské bázi a oficiálními orgány víceméně trpěné, vystupovaly v tělocvičnách, školních klubech a sálcích. S nadsázkou můžeme prohlásit, že v podstatě každá střední škola či univerzita měla svou vlastní kapelu. Ty pak vystupovaly, kde se dalo, a protože, lapidárně řečeno, většinou za to nic nechtěly, dokázaly i z tohoto hlediska unikat větší pozornosti úředních orgánů. Země se připravovala na zavedení ekonomických reforem a tím i vymanění se z role satelitu sovětského bloku.

V této atmosféře se objevily skupiny, které měly poté velký, přímo zásadní vliv na další utváření rockové scény. Zejména jedna z nich, Omega. Těmi dalšími byli Illés a Metró.

Omega

Tato nejznámější a nejúspěšnější maďarská kapela vznikla roku 1962, kdy ji založili Lásló Benkö (přezdívaný Laci, key) a János „Mecky“ Kóbor (g, voc), členové dvou středoškolských amatérských souborů. Výrazněji na sebe kapela upozornila roku 1963 na festivalu ve Sportcarnoku (spolu s Illés a Metró). V té době se její repertoár točil kolem převzatých skladeb, dokonce je vydala i na singlech. To již byl konec šedesátých let a kapela se zprofesionalizovala. Dosavadní stylové směřování vyvrcholilo roku 1968 vydáním debutového alba Trombitás Frédiés a Rettenetes Emberek (už i název evokuje silné zaujetí světa kolem Beatles). Další rok kapele vychází druhé album, 10 000 Lépés s nadčasovým a nadnárodním hitem Gyöngyhajú Lány a Omega se stylově začíná posouvat znatelně jinam, směrem k hardrockovým strukturám.

Jednoznačně jí to sedí, hudební složka se výrazně pojí s textovou a instrumentální - aby ne, v této době je členem skupiny i Gábor Presser, autor většiny hudby, a do sestavy se jednu dobu počítá i Anna Adamis, manželka bubeníka Józsefa Lauxe. Sestavu doplňují výrazný kytarista György „Elefánt“ Molnár a baskytarista Tamás „Misi“ Mihály. Ovšem po desce Éjszakai Orszádút se složení mění, Presser spolu s Lauxem, a tedy i textařkou Adamis odcházejí a zakládají Locomotiv GT. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se tedy Omega musí vyrovnat se ztrátou autorské i textařské osobnosti a navíc se musí shodnout na dalším obsazení. Tehdy do souboru přichází bubeník Ferenc „Ciki“ Debreceni, Kóbor odkládá kytaru a začíná se věnovat pouze mikrofonu, Molnár i Benkö už nemají dublery a zvýrazňují svůj přístup, a jak se otřepaně říká, zbytek je historie, protože v této pětici tato nejproslulejší maďarská kapela funguje s občasnými přestávkami dodnes.

Illés

Illés


Vznik roku 1960. Nejdříve cover verze od Beatles, Duana Eddyho a dobových hitů Radia Luxemburg, poté vlastní tvorba s přízvukem národní melodiky. V pozdních šedesátých letech byl vliv této kapely takový, že měla stejně početnou (a oddanou) obec fanoušků, jako Omega.
Po vykonstruovaných procesech se Illés roku 1973 rozpadli. Výraznější návrat nastal až roku 1990, roku 2001 vystoupili společně s Omega a Metró.

Metró

Vznik roku 1960 pod názvem Zenith. Protagonisté souboru byli bratři Zorán (g, voc) a Dusán (rg) Sztefanovity. I tato kapela se orientovala na cover verze kapel Shadows, Duana Eddyho či Ventures. Skupina si získala svým vystupováním početnou obec přívrženců. V polovině šedesátých let k nim přistoupil Frenreisz Károly (bg, sax), který po rozpadu působil u Locomotiv GT a Skorpió. První album jí vyšlo až roku 1969. Rozpad roku 1972, krátkodobé obnovení činnosti o dvacet let později, s delšími přestávkami působí dodnes.

Hetvenes évek (70. léta)

Roku 1968 došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a tento vývoj implicitně zasáhl i Maďarsko. Kadárova vláda se snažila znesnadnit podmínky rockových kapel, řada vykonstruovaných procesů smetla možnosti skupin dostat se ke studiovým frekvencím, o možnosti vydávat desek ani nemluvě. Přesto utužení režimu nebylo pro tamější muzikanty tak zničující a razantní jako na samém počátku sedmdesátých let v sousedním Československu.

Skupiny se pokusily dostat se na západní scénu, což se některým podařilo, v případě Omegy a v jednom období i Locomotiv GT dokonce ve výrazné míře. Protože se v této době dalo v Maďarsku i legálně soukromě podnikat, Omega se vypracovala i k vlastnímu nahrávacímu studiu (ze začátku to byl jen přestavěný starý autobus), kde poté vznikaly její desky z další dekády.

Sedmdesátá léta vyprodukovala i další výrazné soubory a osobnosti. Můžeme zde jmenovat dvojici Levente - János, kteří spolu začínali u Fonográfu, János navíc nasbíral své zkušenosti i u Illés. Autorská dvojice vyprodukovala v tomto období maďarskou rockovou operu Král Štefan, které se, když vyšla na desce, prodalo v Maďarsku přes půl miliónů kusů!

Sociální nespokojenost ovšem rostla, což pocítily jak zavedené kapely, tak i ty nové. Některé z nich ale dokázaly výrazně oslovit publikum sedmdesátých let, někdy až dost razantně (např. Beatrice a její parodizování oficiálních nápěvů cenzory povolených skladeb).

Omega

Roku 1972 vyšlo první výrazné rockové album, Elö Omega. I když se jedná o falešný živák, kdy ke studiovým snímkům je přimícháno publikum, jde o energickou desku, z níž vedle Omegauto si nejvíce pamatuji Eltakart Világ. Ještě zajímavějším počinem je Omega 5, kde kapela předvedla monotematickou rockovou suitu a předznamenala tak své další stylové směřování, kdy ke svému osobitému hard rocku dodala další prvky, později až space rocku. Na albu je nádherný nářez, Búscúztató. Číslovka v názvu desky je trochu matoucí, před tímto albem mělo vyjít 200 Évvel az Utolsó Háboru Után, ale kvůli cenzuře se realizovalo až roku 1998.

V polovině sedmdesátých let vyšla deska, kterou osobně považuji za první z trojice typických (aspoň pro mou dobu) děl této velké kapely. Nemtudom a Neved ukázalo skupinu jako autorsky, interpretačně a muzikantsky vyzrálý soubor (musíme si ovšem odmyslet dobově typickou produkci). Ovšem následná dvě alba znamenala vrchol tvorby Omegy. Album Idörablö s takovými skladbami jako vzletnou titulní kompozici či nářezem Nevtelen Utazo (a vynikajícím kytarovým sólem) nebo Nelkuled zcela ve stylu Pink Floyd zaujme hned na první poslech. A nepustí dodnes. Povedený je i obal.

Totéž lze prohlásit o „osmičce“, Csillagok Útján z roku 1978. Album začíná tóny Beethovenovy Osudové, na níž velmi logicky začíná úvodní song Nyitány. Album nemá, stejně jako jeho předchůdce, slabé místo, posluchačsky je ale ještě vyrovnanější. A což teprve, když se spustí Lena, obrovsky a nadčasový hit... Pokud vůbec nejste fanoušky této kapely, tak ale právě tato skladba je jedna ze dvou tří pro Omegu typických skladeb, které byste si opravdu mohli poslechnout (ta další je pak jistě Gyöngyhajú Lány).
Celý tento stylový vývoj je poté završen na hodně rozprostřeném Gammapolis. Kompozice jsou tam sevřenější než na předchozích dvou albech, ovšem Ezüst Esö jako jeden z vrcholů tohoto díla jakoby vyrostl z období Idörablö...
A potom nastala dvouletá přestávka a hudební scéna se začala měnit...

Locomotiv GT

Locomotiv GT


Spolu s Omegou nejvýraznější legenda maďarského rocku, známá (a poměrně hodně) i v zahraničí. Vznik roku 1971, kdy Gábor Presser (key, voc) a József Laux (dr) opustili Omegu. První line-up tvořili dále baskytarista Károly (z Metró) a Barta Tamás (g). Repertoár byl stylově blízko rhythm and blues à la Rolling Stones a Colloseum.

Hned druhé album natáčela kapela v Londýně, protože jejich debutu si všiml New Musical Express. Navíc se Locomotiv GT výrazně uvedli na festivalu Great Western Express v Anglii, kde vystoupili po boku Genesis, Faces a dalších.

Na domácí scéně nebyla skupina tak populární jako na západě. Diskografii je tak třeba chápat odděleně, kdy řada maďarských desek a anglických alb obsahově neodpovídá. Tím je přehled jejich tvorby značně nepřehledný. V každém případě ale v první polovině sedmdesátých let se dokážou prosadit i na anglické scéně, na Locomotiv GT z roku 1973 jim na foukačku hraje třeba Jack Bruce! Úspěšná byla i turné po Evropě a tří měsíce po Severní Americe. Do roku 1976 s kapelou vystupovala i Kati Kovács. Řada následujících alb sklidila velké úspěchy, zejména Locomotiv GT V (1976) a Mindenki (1978). Do roku 1992 kapela s přestávkami působila na různých scénách, oživení činnosti nastalo o pět let později.

Fonográf

Fonográf


Vznik roku 1973. Tři zakládající členové, János Bródy (g, voc), Levente (voc, g), a Szabolcs Szörenyi (bg) působili předtím v Illés.

Koncem sedmdesátých let se dokázali svou osobitou směsí maďarské melodiky, americké country a rockové muziky (v níž jedno období nechyběly ani vlivy Pink Floyd) prosadit i na západní scéně. Během jejich činnosti se základní sestava nezměnila, a to až do roku 1985. Kapela také spolupracovala i s řadou maďarských zpěvaček včetně Kati Kovács, Zsuzsy Koncz a Judit Halász.

Piramis

Piramis


Hardrockový kvintet, který produkoval výrazné a energické skladby. Založen roku 1973. Původní obsazení se na domácí scéně moc neprosadilo, až po personálních změnách roku 1975 se kapela stala známou. A to i za hranicemi své země. Pamatuji si na výborný živák A Nagybuli (1979), hodně zajímavá byla i deska Erotika (1981). Plusz (1982) pak už nenavázala na předchozí tvorbu a kapela se rozpadla.

Skorpió

Scorpió


Ve svém počátku hardrocková kapela byla založena roku 1973 Frenreiszem Károlym (bg), který odešel z Locomotiv GT. Hned první album bylo úspěšně, A Rohanás (1974) proniklo i na náš trh. Kelj Fel! ještě čerpalo z původních zdrojů inspirace, ale poté se kapela obrátila spíše ke střednímu proudu a z obecného povědomí se vytratila.

P. Mobil

Pod názvem Gesarol měla tato hardrocková kapela kořeny již v roce 1969. Jako P. Mobil (Perpetuum Mobile) měla svůj koncertní křest roku 1973. Kapela procházela častými personálními změnami, které ji dost poškozovaly. Přesto se album Heavy Medal (1983) se zpěvákem Gyulou Vikidálem prosadilo i v zahraničí.

Hobo Blues Band

Hobo Blues Band


Velmi zajímavá a nepřehlédnutelná bluesrocková formace vznikla roku 1978. Zakladatelem byl zpěvák László Földes „Hobo“, skupina dodnes vyprodukovala přes dvacet studiových alb. Z nich si pamatuji nejvíce na Oly Sokáig Voltunk Lenn (1982). I když vystupují dodnes, na úspěchy počátku osmdesátých let už nenavázali.

Edda (Müvek)

Zpočátku velmi úspěšná a hodně ostrá parta se zformovala roku 1973. Ve svých textech dokázala poukázat na nesrovnalosti ve společnosti kolem sebe. Klasická léta kapely jsou počítána do období 1978-1983, z kterého také pochází i deska, která se mi dostala do rukou, Edda Müvek II (1981). Ostrá, rychlá palba, jedovatá sóla, nadupaná rytmika. Roku 1985 skupina prošla dalším výrazným přerodem a působí úspěšně dodnes.

Nyolcvanas évek (80. léta)

V osmdesátých letech se, na rozdíl od sousedních socialistických států, začala politická situace ještě více rozvolňovat. Hranice s Rakouskem byly otevřeny, rocková muzika se mohla rozjet v ještě větší míře. Hodně skupin zde zúročuje své předchozí zkušenosti a dosahuje vrcholů zájmu publika. Osobně ale musím prohlásit, že u řady klasiků se tvorba této dekády nevyrovná vynikajícím a silným albům let sedmdesátých. U kapel Omega a Locomotiv GT to platí dvojnásobně.

Omega

Albem Azarc udělala kapela stylově velmi razantní skok stranou. Názvuky módních trendů (zejména Nové vlny) jsou pro řadu fanoušků, vyrostlých na předchozích třech čtyřech albech, jemně řečeno, hodně překvapivé. Ještě více se tímto směrem vydává následným Omega XI. Když jsem pak poslouchal „dvanáctku“, A Föld Árnyékos Oldalán, tak jsem ty skladby začal přeskakovat (což opravdu nedělám). Deskou Babylon se kapela pak posunula do ještě rozbředlejšího soundu.

P. Box (Pandora’s Box)

P. Box


Vynikající hardrocková kapela se silnými názvuky k feelingu Deep Purple, která se pro české fanoušky kdysi uvedla mj. i skvělým supportem před maďarským koncertem Motörhead. Kapelu založili roku 1980 dva bývalí členové P. Mobil, Sándor Bencsik (g) a István Cserháti (key). Jejich debut P. Box (1982) na mne zapůsobil, Csérhatiovy klávesy dokázaly kapelu nadřadit mnoha jiným maďarským hardrockovým skupinám. Kapela se rozpadla roku 1986 a dala se dohromady až roku 2001. Její protagonista Cserháti zemřel roku 2005. Skupina působí dodnes.

Beatrice

První významnější původně ženská kapela v Maďarsku. V průběhu let se její složení měnilo, radikálnější přístup k tvorbě zapříčinil, že skupina nevyprodukovala výrazné desky. Pro českého fanouška byla asi nejzajímavější kompilace z koncertního setu z Kisstadionu, kde Beatrice hrála spolu s Omegou a Locomotiv GT. Několikrát za sebou se rozpadla a ženské obsazení zmizelo.

Karthago

Vznik roku 1979, stejnojmenný debut vyšel o dva roky později (a dostal se k nám). Dobře se poslouchala i dvojka, 1. 2. 3... Start (1982). na trojce Ezredforduló (1982) byla první (Barátok Nélkül) a pátá skladba (Senki Lánya) opravdu nepřeslechnutelná.

Skupina procestovala i západní Evropu a působí dodnes. A dlužno říci, že velmi úspěšně. Její hard rock, kompaktnost feelingu a do jisté míry i určitá usazenost tvorby (myšleno v dobrém) ji řadí mezi současné stálice (a dobré stálice) maďarské hardrockové scény.

A kilencvenes évek - mostanáig (90. léta a dodnes)

Po pádu předchozího režimu se uvolnila řada předchozích tabu. Onen kulturní šok nebyl tak prudký (a pro mnoho kapel i zničující) jako v Československu. Výrazně patriotická posluchačská veřejnost neprošla oním obratem o sto osmdesát stupňů, jako tomu bylo u nás (ze kterého se potom nesnadno dostávala a následky jsou v určitých stylech patrné dodnes), takže skupiny a interpreti navázali na řadu předchozích zkušeností. Jen je nasadily do nových ekonomických mezí. Ty se ale v řadě případů ukázaly také do jisté míry zničujícím elementem existence kapel. Ovšem žádný učený z nebe nespadl. Nejdříve se na trh dostaly mnohé reedice starých, předtím nedostupných desek, ty zpětně probudily zájem o legendární skupiny a najednou se mohlo u mnoha interpretů navázat na feeling předchozích desetiletí s již zvládnutými zkušenostmi reálného kapitalismu a nejnovějšími produkčními a studiovými možnostmi, nemluvě o otevřené možnosti expanze za hranice.

Staří bardi tuto možnost využili dokonale (zhlédnutí mamutího koncertu Omegy na Népstadionu je ohromným zážitkem), nové tváře ale určitým rozmělněním scény na jedné straně a unifikací produkce na straně druhé, často řízené diktátem trhu se již nikdy nedostaly na pozice velkých jmen sedmdesátých a raných osmdesátých let.

Omega

Až albem Trans and Dance se kapela opět pokusila oslovit své fanoušky, zvláště když se jako host na natáčení podílel i Gábor Presser. Výsledek je ale hodně nejistý, stylově nevyrovnaný, deska nepřináší žádný výrazný výstup. Kapela se soustřeďuje na koncerty, jejichž obliba se stále drží (a vzrůstá). Návrat do prověřených stylových struktur pak předvádí album Egy Életre Szól. Po vynikajícím živáku Napot Hoytam, Csillagot pak návrat v plné síle představuje velmi silná deska Égi Jel. Zde je Omega taková, jak ji známe z druhé poloviny sedmdesátých let (stačí už jenom doplňující se skladby Méghívás a nářez Versenyzö). A to je dobře, a jako pamětník jejich zlaté éry jsem tomu, věřte mi, rád.

Co nového u kytarových velikánů:

Mike McCready

Mike McCready


Spolu s Pearl Jam si McCready zachovává stále vysoké renomé. Svědčí o tom i další studiová alba, která sice nesbírají takovou smršť multiplatinových ocenění, jako tomu bylo na počátku devadesátých let, ale rozhodně patří do kategorie „úspěšně se vrátili na vrchol“. Desky Pearl Jam a Backspacer byly v USA sice jen zlaté, ale v Kanadě získaly platinu a ve většině světových anket okupovaly ta nejvyšší místa (v Americe a Kanadě byly na druhém a prvním místě).

Vedle Pearl Jam McCready samozřejmě nezapomíná ani na svou sólovou činnost. I když se zde již nepouští do celé řady projektů, za zaznamenání stojí například jeho vystoupení 28. února 2010 v Seattle, kdy vystoupil s řadou osobností a zahrál si mj. i River of Deceit, skladbu, která od rozpadu Mad Seasons zazněla v podání zpěváka Jeffa Rouseho poprvé.

Diskografie:

1. Mike McCready + Pearl Jam
1.1 Základní, profilová alba
Pearl Jam (2006, J Records)
Backspacer (2009, Universal)
1.2 Koncertní alba
Live at Benaroya Hall (2004, BMG)
Live in NYC 12/31/92 (2006, Ten Club)
Live at Easy Street (2006, J Records)
Live at Gorge 05/06 (2007, 7CD box set, Rhino)
Live at Lollapalooza 2007 (2007, formát ke stažení na iTunes, Pearl Jam)
Live on Ten Legs (2011, záznam z turné z let 2003-2010, Universal)
9. 11. 2011 Toronto, Canada (2011, formát ke stažení na Google Music, Monkeywrench)
1.3 Kompilace
Rearviewmirror (Greatest Hits 1991-2003) (2004, 2CD box set, Epic)
Pearl Jam Twenty (2011, 2CD box set, i na DVD, Columbia)
2. Spolupráce, hostování, účasti na projektech
2.1 Výrazné záležitosti
- se Screeming Trees: Ocean of Confusion (2005, v Dying Days, Epic)
- s Peterem Framptonem: Fingerprints (2006, v Black Hole Sun, Blowin’ Smoke, A & M)
2.2 Další záležitosti
Patří sem kupříkladu: Kristen Ward, Dierks Bentley, Wallflowers, Tres Mountains apod.

Muzikus 9/2002 - Pódiové sestavy slavných kytaristů (str. 24)
Muzikus 12/2004 - Kytaroví velikáni (str. 48, noty, diskografie)

Osudové album 18

Ted Nugent

Ted Nugent


Detroitský kytarista, skladatel, zpěvák, symbol americké rané hard & heavy kytary a v neposlední řadě i vysoce svérázná osobnost, milující zbraně, americkou armádu, lovící na svém území jeleny, mediální protivník Obamy a amerických demokratů a varující přicházející návštěvy tabulkami na hranicích pozemků, hlásajících to, že kdo přichází bez pozvání, bude zastřelen. Pro tohoto autora multiplatinových alb z období let 1975-1977 se osudovým albem stala deska Take a Ride (1966, New Voice) od Mitch Ryder & The Detroit Wheels.
„Pamatuju si na ně, ještě jako na Billy Lee and the Riveras. Tenkrát jsem tam byl, v tom klubu, v Casino Walled Lake na konci Detroitu a drtil jsem svou kytaru Fender Duo-Sonic. Právě jsem skončil naše vystoupení s kapelou Lourds, kdy jsme ten večer začínali. Hráli jsme, spíše jamovali na pecky od Chucka Berryho, Bo Diddleyho, Jamese Browna, a vůbec jsme jeli tyhle hvězdy od Motown Records. Byl jsem tehdy dost nafoukaný, pyšný na sebe, na to, jak hraju na kytaru, na to, jak umí moje kytara ječet. A řekl jsem si, že se na tu další kapelu podívám. Zajímaly mne nástroje, aparáty a tak. No, ale to bylo něco.


Letem kytarovým světem - Magyar rockzene nagyjai (Velikáni maďarského rocku)


Billy Lewise atakoval svůj mikrofon EV664 a začal do toho vyvádět. Do té doby jsem si myslel, že řvát víc než James Brown prostě nejde. Sólový kytarista Jim McCarty zapojil svého nádherného nízkolubového Gibsona do Fenderu Twin Reverb, který stál šikmo na těch svých chromovaných nohách, baskytarista Earl Elliot se zapojil do Ampega B18, doprovodný kytarista Johnny Williams měl také Twina, do něhož zapojil krásného Gibsona ES-335, a tehdy ještě hodně mladý Johnny Badanjek do toho začal třískat s obrovským ohněm.
A najednou spustili Jenny Take a Ride a - můj život se už navždy změnil...“

Psáno pro: časopis Muzikus 2012/07

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Letem-kytarovym-svetem-Magyar-rockzene-nagyjai-Velikani-madarskeho-rocku~05~kveten~2013/

Komentáře

celkový počet: 3

Alenkarock  Díky za článek
Standas  Návrat do dětství
J.konečný  Letem kytarovým světem

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.