muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraLetem kytarovým světem - Kytarové aparáty Budda, Framus, Behringer a Tech21

28.4.2010 | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Letem kytarovým světem - Kytarové aparáty Budda, Framus, Behringer a Tech21

Letem kytarovým světem - Kytarové aparáty Budda, Framus, Behringer a Tech21


Když už jsme se v minulém dílu věnovali akustickým kytarám, dnes se zase přesuneme do světa kytar elektrických, a to z hlediska kytarových aparátů. Ano, v rámci tohoto seriálu jsme se už věnovali řadě firem včetně těch nejznámějších. Ale v žádném případě bychom neměli opomenout ty, jejichž název se neskloňuje dnes a denně. Byla by to totiž chyba. Protože jakkoli má člověk zafixovány určité stereotypy ohledně standardního a mnohdy třeba i historicky prověřeného vybavení kytaristů, existuje celá řada firem, jejichž produkty se také výrazně zapsaly do povědomí kytaristů a které v řadě případů mohou z nejrůznějších důvodů vyhovovat i lépe, než vzpomínané standardy...

I u dnešních profilů firem budeme postupovat tak, jak jste si na těchto stránkách již zvykli. Což znamená, že vedle historie a charakteristiky firmy se seznámíme se základními liniemi, charakteristickými sériemi a přelomovými řadami, u některých si uvedeme i umělce, kteří používali či používají uvedené výrobky. O celkovém obrazu to vypoví rozhodně víc, než všechny možné popisy zvuku. Navíc, jako obvykle, uvedu i osobní názor na některé produkty, se kterými jsem se prostřednictvím svých žáků či na festivalech a sessionech dostal do styku.

Rád bych také ještě předem podotkl, že si plně uvědomuji vysoce osobní názor každého kytaristy na určitou značku. Je to i logické. Proto tedy berme následující řádky nejen jako obecné, uživatelské doplnění informací a ucelení si osobního i obecného povědomí o světě hlav a komb, ale také i jako příležitost k porovnání jednotlivých názorů a tříbení vlastních představ.

Články s přímou návazností k textu

Muzikus 9/2001: Marshall
Muzikus 1/2002: Fender, Vox, Hughes & Kettner, Orange
Muzikus 2/2002: Engl, Hiwatt, Johnson, Mesa/Boogie, Peavey, Soldano, VHT
Muzikus 10/2003: Laney, Roland, Carvin, Crate, Rivera
Muzikus 8/2004: Randall, Trace Elliot, Yamaha
Muzikus 12/2007: Matchless, Rocktron, Genz Benz, Bogner, THD
Muzikus 10/2008: Bad Cat, Epiphone, Kustom, Pignose

Budda

Značka Budda je povětšinou spojena spíše s wah pedály, které bychom mohli vidět na zemi před takovými osobnostmi, jako kupříkladu Lenny Kravitz, Rich Robinson (Black Crowes), Brad Whitford (Aerosmith), Mick Taylor, Lee Ritenour, Vernon Reid, Richie Sambora (Bon Jovi), Dave Navarro a další. Ovšem nutno poznamenat, že špatně si nestojí ani její aparáty, zejména pak komba.

Před deseti lety tato firma zaznamenala výrazný úspěch svými nízkowattovými lampovými komby. Základem jejich aparátů jsou lampy 6L6-S (pro Superdrive 80), EL84-R (Superdrive 18 a 30) a KT66-C (Superdrive 45).

V současné době se firma opírá o produkci komb a hlav série Superdrive II. Že se jedná o velmi povedenou řadu, dokazuje i seznam umělců, kteří právě s těmito výrobky přišli do styku. Osobně jsem měl možnost si před dvěma měsíci zkusit osmnáctiwattové kombo této série, osazené 2 x 12” Budda Phat. Toto dvoukanálové zařízení obsahovalo na konci čtyři EL84, mělo dvě Volume (Rhythm a Master), Drive Control a funkci modifikace středních frekvencí. Zvuk byl na obou kanálech velmi dynamický, prakticky všechny polohy zkreslení, od lehce nakřáplého bluesového soundu po hyperpísek, vše vykazovalo vysokou míru sustainu a konkrétnosti. Kombo výrazně reagovalo na výměny kytar (což je u kvalitních aparátů běžné, ale v tomto případě byly změny až nečekané) - se žákem jsme zkusili jak mého Les Paula a jeho Ibanez PGM, tak i, a to bylo zajímavé, starou letitou Diamantku.

Kdo hrál či hraje na aparáty Budda?

Například: Leslie West (Mountain), Jake E. Lee, Tracii Guns, Jerry Cantrell, Dave Grohl, Benji Maaden (Good Charlotte), Dean Roland (Collective Soul), Tim Pierce, Michael Fath, Michael Thompson atd.

Framus

Stejně jako u značky Budda, i zde se jméno této německé firmy váže spíše k nástrojům, respektive ke kytarám. Vždyť na framusky hráli či hrají kupříkladu Andy Bown (multiinstrumentalista, známý jako klávesák u Status Quo), Andy Summers, Dave a Ray Daviesovi (The Kinks), Dave Hill (Slade), David Bowie, Gary Moore, George Harrison, Jack Duarte, Jan Akkerman, Jim Hall, John Lennon, Lonnie Donegan, Peter Green, Phil Manzanera, Philip Catherine, Ray Davies, Rick Parfitt, Rik Emmett, Ritchie Blackmore (Blackmore’s Night), Steve Hackett, Tal Farlow, Randy Bachman, Tom Verlaine a řada dalších. Ovšem pouze na kytarách jméno této společnosti nestojí. Framus - to je značka i pro baskytary, banja a steelky a také i pro aparáty. Pravda - těch zrovna není moc, ale už jenom pro ten fakt, že se dokázaly udržet až do dnešních dnů, se o nich musíme zmínit. A navíc - značka Framus, přátelé, pochází z Čech!

Ano, je tomu tak. Prazáklad Framus vlastně vznikl v Schönbachu, v dnešních Lubech u Chebu. V tomto městě, které bylo již před válkou celosvětově proslulé výrobou houslí a dalších nástrojů, se v roce 1917 narodil Fred Wilfer. Nyní se ale musíme přenést v čase až do doby těsně po skončení 2. světové války, kdy se Wilfer dozvěděl, že spojenecká vojska se musí z této oblasti Čech stáhnout. Rozhodl se tedy přestěhovat se do Bavorska, kde 1. ledna 1946 v Erlangenu vznikl závod Franconian Music Production Fred Wilfer Investment Trust. Samo označení Framus je tak akronymem prvních dvou slov.
Prostory v Mohrendorfu, kde se začal závod budovat, sice původně sloužily spíše jako sklady, ale během několika let se podařilo výrobu rychle rozjet. A to takovým způsobem, že i nové prostory po přestěhování v Baiersdorfu přestávaly rychle stačit. Takže v létě roku 1954, kdy firma měla již několik stovek zaměstnanců, přišlo další stěhování, tentokrát do Bubenreuthu. Tehdy už značka vyráběla více než dva tisíce nástrojů za měsíc. A to hlavní mělo teprve přijít...

Když se v padesátých letech objevil a prosadil rock and roll a elektrická kytara se začala stávat fenoménem doby, firma se během následujících deseti, patnácti let stala největším výrobcem elektrických kytar na kontinentě. Už jen kvůli tomuto trendu byl roku 1967 vystavěn další závod, v Pretzfeldu. Tehdy pro značku pracovalo na tři stovky dělníků a kytarářů.

Nic ovšem není tak jednoduché. Drtivý nástup asijských výrobců, druhá vlna expanze mamutích anglických a amerických firem a snadnější dostupnost jejich vyhlášených produktů (Gibson, Fender, Marshall...), stylově fatální změny v hudbě konce první poloviny sedmdesátých let, nízká reakce na proměny trhu v závislosti na nových modelech, nedostatečná propagace jména firmy - to vše přispělo k tomu, že roku 1975 značka zbankrotovala.
Teprve až roku 1995, po dvaceti letech, se zúročila snaha Hanse Petera Wilfera, syna zakladatele společnosti, firmu znovu oživit. Značka Framus se tak stala součástí koncernu Warwick GMBH & Co Music Equipment KG v Markneukirchenu.

Základem produkce aparátů firmy jsou série Dragon, Cobra, Ruby a CS. Stowattové hlavy Dragon a Cobra jsou tříkanálovými celolampovými zařízeními se separovanými třípásmovými ekvalizéry a ovládáním Volume, Gain a Presence. Hlava Dragon, osazená 5 x ECC83 a 4 x EL34 má přepínatelné Volume Master a regulovatelný filtr Deep pro nastavení basů na konci. Cobra pak obsahuje navíc i Bright Switch pro čistý kanál a Notch switch pro kanály Crunch a Lead.

Komba série Ruby jsou mezi kytaristy přece jenom rozšířena více. Setkal jsem se s oběma současnými základními typy, Riot I a Riot II. V obou případech se jednalo o dvoukanálová třicetiwattová komba, osazená dvojicí 12” reproduktorů Celestion, vždy jeden Vintage 30 (60 wattů) a druhý Greenback (25 wattů). Osazení bylo také velmi zajímavé: 5 x ECC83 + 1 x ECC81 v pre-ampu, 4 x EL84 od Sovtek na konci a 1 x usměrňovač GZ34, také od Sovtek.

Čistý zvuk byl velmi pregnantní, tlustý, nepištěl, nebyl příliš tvrdý, byl srozumitelný. Zkreslený kanál poskytoval dlouhý, měkký sound dostatečné razance. Model Riot II pak měl ve srovnání s Riot I navíc i tremolo.

Řada Ruby nabízí i model Top s pružinovým hallem, hlavu, vycházející z uvedených komb a stavěnou pro 120wattovou bednu 212, osazenou 2 x 12” Celestiony Vintage 30.

Z hlav se ještě musíme zmínit o řadě CS, třicetiwattové dvoukanálové hlavě Top Bubinga. Ta je osazena v pre-ampu stejně, jako hlavy řad Dragon a Cobra, pouze v power ampu jsou čtyři EL84 (taktéž od Sovtek).

Kdo hrál či hraje na aparáty Framus?
Například: Killswitch Engage, Simple Plan, Unearth, Dead To Fall, The Deer In Your Headlights, Deer Velvet, August Burns Red atd.

Behringer

Ne, ne, nepodceňovat! To by bylo poněkud nedomyšlené. Pravda, ne všechny produkty této německé firmy měly v některých fázích svého vývoje ten nejlepší zvuk (a to někdy i doslova), ale řada z nich našla své místo na trhu a v mnoha případech dokázaly naplnit představy svých uživatelů. I když je značka Behringer spojována s více produkty, jako jsou například mikrofony, sluchátka, wireless systémy, mixážním pulty a PA sestavy (ty pravděpodobně nejvíce přispěly ze začátku k některým negativním názorům), osvětlovací systémy, efektová zařízením, DI boxy, předzesilovače, potřeby pro DJe, krabičky, ladičky, digitální piána a dokonce i elektrické kytary, nezanedbatelnou část produkce firmy tvoří právě kytarové a baskytarové aparáty. A troufám si říci, že právě ty dokázaly jméno Behringer vymanit z mnohdy ne zcela lichotivých názorů řady lidí motajících se kolem muziky. Sice v tomto ohledu získaly lepší pověst aparáty pro baskytaru, ale i guitar amplifiers, zejména komba, si našly cestu k řadě kytaristů (a nemusí jít jen o začátečníky...).

Firmu roku 1989 založil v Německu Uli Behringer. Od počátku, vida, že tlak ostatních renomovaných výrobců v hudebním průmyslu vyřeší nízkou cenou a co nejuniverzálnější nabídkou, pustil se dvěma základními směry. Za prvé upustil od snahy konkurovat zavedeným a v podstatě neohrozitelným světovým koncernům (jména si doplňte sami) a na místo toho, aby se snažil pouze rozšířit řadu výrobců standardně osazovaných aparátů nějakými jinými variacemi, rozhodl se po letech zkušeností vydat cestou digitalizace a modelingu. Za druhé se již na začátku devadesátých let poohlédl po finančně co nejméně nákladné výrobě a přesunul základ výroby do Číny. A že se mu tento trend vyplatil, dokazuje přítomnost značky Behringer ve více než sto zemích celého světa.

V současné době tvoří základ produkce firmy série Virtube, V-Tone a V-Ampire, doplněné o produkty sérií Ultracoustic a Vintager, zaměřené na komba pro akusticko-elektrické kytary. Série Virtube nabízí ve svých aparátech technologiii VTC Tube Modeling, která dle slov výrobce již nadobro vyřešila onu starou otázku „lampy či tranzistor“, V-Tone je řada výrobků s přednastavenými presety analogové simulace aparátů, beden a gainu a řada V-Ampire je tvořena komby, dle firmy spíše workstationy s plně digitalizovanými funkcemi modeleru.

S výrobky Behringer není problém se setkat. Vyzkoušel jsem si od svých studentů třeba komba VT15CD či GM108, která používají na domácí cvičení a přivezli je sebou do hodiny. Modelu VT15CD třeba nešla upřít snaha o autenticitu „lahvového“ zvuku, příjemná byla i možnost vstupu pro CD či výstupu pro sluchátka. Kombo GM108 zase nabízelo na základě simulace reproduktorů, aparátů a gainu (vždy po třech) celkem dvacet sedm presetů. Vzhledem k výkonu, ceně a možnostem šlo o zařízení, na které se hrálo příjemně.

Z výkonnějších aparátů jsem se setkal také s větším počtem komb. V lednu tohoto roku jsem ve studiu, kde jsme začali natáčet, vyzkoušel o přestávkách v přilehlé zkušebně GMX212. Jde o dvoukanálové stereo zařízení o výkonu 2 x 60 wattů osazené dvěma 12” reproduktory Jensen/Bugera. Na základě technologie V-Tone s patentovanou formulí Dynamizeru přináší kombo velmi zajímavý pocit ze hry, při nižších a středních hlasitostech zní dobře. Trojice modelingu aparátů, beden a gainu přináší vedle dvaceti sedmi presetů i dalších devadesát devět možných kombinací vzhledem k integrovanému dvacetičtyřbitovému multiefektovému procesoru. Protože jsou ve studiu rozvěšeny i české historické kytary, několik jsem si jich zapojil a dočkal jsem se zajímavých výsledků - kupodivu se například daly vysledovat i luby...

Tech 21

Tato newyorská společnost vešla do kytarového světa díky unikátní krabici SansAmp, která umožňuje produkovat zvuk, který snese srovnání s řadou zesilovačů, a hlavně umožňuje jeho přímou cestu, čili ne přes aparát, do pultu či nahrávacího zařízení. Již v roce 1989, kdy toto zařízení spatřilo světlo světa, v podstatě předeslalo další vývoj v oblasti kytarového příslušenství a efektového parku. Ostatní společnosti se tehdy soustřeďovaly spíše na multiefekty a procesory, zatímco B. Andrew Barta, zakladatel společnosti, přišel v podstatě s emulací aparátů. Původní myšlenka byla vyrobit si něco pro sebe - Barta, přes den opravář a modifikátor zesilovačů a večer kytarista, který dával přednost tomu, mít za zády lampová zařízení, potřeboval něco, s čím by se tak nenadřel a co by splňovalo jak jeho vlastní náročné požadavky na tón, tak i nároky celé řady muzikantů, se kterými se setkal. Po deseti letech výzkumu a testů přišel na svět SansAmp, pro který, a to je trochu ironie, Barta nesehnal nikoho z tehdejších větších výrobců. Na základě těchto zkušeností se rozhodl rozjet výrobu sám a byl překvapen, jak rychle se jeho nápad ujal. Jedním z prvních, kteří své jméno spojili s tímto zařízením, byl Mick Jones z Foreigner.

Ani ostatní krabice (XXL, American Woman atd.) si nevedly špatně a totéž lze prohlásit o kombech série Trademark, která v sobě také obsahují technologii původního pedálu SansAmp. Základ řady tvoří komba TM60 s třemi možnostmi osazení, 1 x 12” Celestion, 2 x 12” Celestion či 4 x 10” Eminence. Je zajímavé si třeba všimnout, že tato dvoukanálová zařízení neobsahují v každém kanále ekvalizaci, ale nabízejí možnost Drive a Punch, zvýraznění středních frekvencí tónu (1. kanál) či Growl, větší míru zkreslení (2. kanál). Zároveň zde najdeme i filtry Bite, přinášející u 1. kanálu širší rozsah tónu se zvýrazněním basů a presence, a Weep (2. kanál), který dokáže celý tón roztáhnout a „ztlustit“. Měl jsem možnost porovnat u svých žáků dvě komba této řady, 1 x 12” a 4 x 10”. Hladčeji a příjemněji mi znělo v osazení 4 x 10” (pro Gibson Les Paul), výraznější a pregnantnější tón mělo v případě užití Fendera Stratocastera první kombo.

Zvukař našeho studia má mj. i TM30, zejména kvůli jeho variabilitě. Kombo nabízí tři různé mody drive, zesilovače a reproduktoru. Pokud si člověk pohraje s nastavením, může získat opravdu velmi rozdílné zvuky, pro které je ale pravidlem, že pořád, ať se to někomu zdá nebo ne, pořád umí znít dobře...

Psáno pro: časopis Muzikus 2009/06

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Letem-kytarovym-svetem-Kytarove-aparaty-Budda-Framus-Behringer-a-Tech21~28~duben~2010/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.