Letem kytarovým světem - Kytarové aparáty Victoria Amp Co., Yorkville Sound a Carr Amplifiers

Po delší době se opět budeme zabývat kytarovými aparáty. V rámci tohoto seriálu jsme se věnovali opravdu celé řadě firem, od těch nejznámějších po ty méně proslulé. A právě u těch značek, jejichž jméno se neskloňuje ve stálém denním styku mezi muzikanty, bychom se měli alespoň na chvilku zastavit. Protože často v tomto světě najdeme takové výrobky, které mohou svou kvalitou, ať už zvukovou či zpracování, směle konkurovat zavedeným a silným značkám.

Není to sice vždy pravidlem, ale stává se to, a poměrně často. Zvláště v současnosti, kdy boj o zákazníka staví menší značky před jednoznačnou otázku, která zní - mám opravdu takové jméno a tak zavedenou firmu, abych si mohl dovolit nebýt výjimečný, nenabídnout klasiku a zároveň to nemít vše pod více než stoprocentním přístupem? A to je právě ono. A navíc, kolikrát se nad seznamem těch, co tyto značky používají, i divíme, kolik zde najdeme velmi známých osobností. Což je i dnešní záležitost, nejméně u dvou firem z tří námi uváděných pak určitě...

V rámci jednotnosti přístupu a celkového obrazu, který tímto vytváříme, se i dnes profilům jednotlivých firem budeme věnovat tak, jak jste si na těchto stránkách již zvykli. Což znamená, že vedle historie a charakteristiky firmy se seznámíme se základními liniemi, charakteristickými sériemi a přelomovými řadami, u některých si uvedeme i umělce, kteří používali či používají uvedené výrobky. O celkovém obrazu to tak vypoví rozhodně víc než všechny možné popisy zvuku. Navíc, jako obvykle, uvedu i osobní názor na některé produkty, se kterými jsem se prostřednictvím svých žáků či na festivalech a sessionech dostal do styku.

Není od věci i zde raději předeslat jednu základní myšlenku, která se mi v minulých dílech s touto tématikou osvědčila. Je jasné, zejména mým dlouhodobějším čtenářům, že jsem si zcela vědom variability osobního názoru každého kytaristy na určitou značku, na nějaký výrobek, aparát. Samozřejmě, že v této oblasti nemůže existovat nějaká jednoznačná uniformita názoru, protože je zde nejen mnoho dalších proměnných, od nástroje přes efektový řetězec po styl hry, ale, a to zejména, osobnost každého muzikanta. Proto tedy berme následující řádky nejen jako obecné, uživatelské doplnění informací a ucelení si osobního i obecného povědomí o světě hlav a komb, ale také i jako možnost porovnání jednotlivých názorů a tříbení vlastních představ.

Takže dnes nás čekají firmy Victoria Amp Co., Yorkville Sound a Carr Amplifiers.

Victoria Amp Co.

Historie této firmy, která se soustředila prakticky výhradně na komba, rozhodně není nijak dlouhá. Datuje se od roku 1993 a její majitel si hned od začátku vytýčil jeden cíl - pokračovat v linii klasických komb, které se zapsaly koncem padesátých let a v období let šedesátých do zlaté éry vývoje rockové a bluesové hudby a nesly tak výrazný podíl na definování zvuku tohoto období. Základem se mu stala značka Fender, a to linie Tweed. A protože zde došlo v podstatě k přesnému okopírování konstrukce, navíc s již vychytanými problémy, které přinášely některé dobové výrobky, roznesla se mezi muzikanty velmi rychle pověst o firmě, která nabízí vintage zvuk i vzhled (twídový materiál dodává stejná firma, která je dodávala Leo Fenderovi v padesátých letech) při využití současných technologií a za příznivější ceny.

A výsledky? Mluví samy za sebe. Stačí se podívat na seznam těch, co tyto aparáty používají.

Nabídka firmy začíná na malém, ale lampovém kombu 518 řady Victoria, kde si výrobce vzal za základ model Fender Champ z padesátých let. Následný model 5112 se řídí rčením Erika Johnsona, ve který říká, že nejlepší zesilovač má mít pouze jeden knoflík. Navíc je zde jeden vstup pro singly a jeden pro humbuckery, obvody jsou „udělány“ dle Fenderů z období let 1957-1961. Z dalších modelů stojí za zmínku 35210 - už jen proto, že se mi dostal do ruky. Vynikající kombo do klubů, studia či na menší session. Power sekce už obsahuje dvě 6L6, zvuk vás přenese do dřevních dob vzniku bluesrockové scény.

Model 45410 si vzal za příklad zase klasické kombo ’59 Bassman, 80212 nabízí již pěkný výkon (mějme pořád na paměti, že jde o lampové aparáty).

Série Advasnced Tribute vychází z filozofie linie Victoria, jednotlivé modely nesou určitá vylepšení. Kupříkladu Ivy League má tři vstupy, Double Deluxe přepínač výkonu, Golden Melody nabízí vibrato i reverb, Victoriette obsahuje už EL84 atd.

Z nabídky firmy jsem měl v rukou ještě i patnáctiwattové celolampové kombo Playboy s velmi čitelným zvukem a velkou variabilitou zkreslení. Velmi dobře přenášelo zvuk lubů a svým brilantním zvukem mátlo ty, kteří v jeho vzhledu viděli „staré rozkřáplé kombíčko.“

Yorkville Sound

Tato kanadská firma z Ontaria trvá už delší dobu a dokázala úspěšně odolat nejrůznějším módním změnám a tlakům ostatních firem. Mimo jiné také i proto, že se neorientovala jen na jeden produkt, ale vedle aparátů pro kytaristy produkuje i další sortiment, včetně PA systémů. Základ firmy tvoří značka Traynor, což je vlastně hlavní výrobce kytarových, baskytarových a klávesových aparátů. Vedle této značky pod název Yorkville patří i další firmy, jako Apex, Art (Applied Research and Technology) a Alto. Navíc je výhradním distributorem pro kanadský trh pro Epiphone, Gibson, Garrison, kabely Ritter, mikrofony Beyer a aparáty Gallien-Krueger.

Historie firmy se začala psát roku 1963 v zadní místnosti společnosti Long & McQuade, která se zabývala pronájmem hudebních nástrojů a příslušenství. Peter Traynor zde pracoval jako opravář a zároveň i „upravovatel“ nejrůznějších zesilovačů, prostě podle přání zákazníků  Nejvíc mu na jeho práci vadilo, že aparáty, které firma půjčovala, prakticky nic nevydržely. Vracely se z cest nefunkční a Traynor vždy čekal drahnou dobu, než potřebné součástky dorazily z USA nebo z Evropy. Na základě těchto zkušeností a připomínek muzikantů Traynor zhotovil svůj první aparát, basový zesilovač Dynabass, konstruovaný tak, aby vydržel všechna příkoří cest, od drncání na cestě po nešetrné stěhování a výkyvy v elektrické síti. Aparát ale na prodej nebyl, sloužil jen k pronájmu. Ohlas byl ale tak veliký, že koncem roku 1963 se Traynor rozhodl, že zkusí založit vlastní společnost. Vyvinul k zesilovači i bednu (samozřejmě, že masivní), vložil své zkušenosti i do PA systémů a po dohodě s majitelem obchodu Jackem Longem, vytvořil značku Yorkville Sound. Long vlastnil dvě třetiny, Traynor jednu třetinu. Na předních stranách výrobků byl název Traynor, na destičce vzadu byl název „mfg. by Yorkville Sound“. Název samotné značky byl odvozen od místa, kde obchod sídlil.

O rok později vznikl na základě Dynabassu model Bass Master, YBA-1 s bednou YS-15, další rok se společnost, již pod názvem Yorkville Sound Limited, už musela přestěhovat do větších prostor. Z Longa se stal prezident společnosti a Traynor byl viceprezident. Tehdy přišli s další řadou PA systémů, na kterých začali stavět svou reputaci. Na konci šedesátých let firma už navrhovala ozvučení pro velké akce a expandovala do USA. Když ovšem Philips, jejich dodavatel elektronek, změnil technologii lamp a společnosti Yorkville nic neoznámil, stálo to málem Traynora a spol. krk. Zesilovače začaly selhávat, největší problém nastal prý při koncertu Steve Miller Bandu, kdy rozlícení muzikanti uzamknuli Traynora do nákladního prostoru auta. Jack Long ho sice dostal ven, ale na problém bylo již zaděláno. Firma se z tohoto maléru ale dokázala otřepat, zvláště když na začátku sedmdesátých let kanadský dolar vůči americkému značně posílil.

Díky této změně se firma opět rozjela, otevřela pobočky i v Evropě a v osmdesátých letech a na základě nabytých zkušeností a spolupráce s takovými giganty, jako je Martin Audio, začala budovat svůj vlastní Sound Crew. Traynor tehdy odešel ze zdravotních důvodů, takže jeho komba a hlavy se pro obrovskou konkurenci dostaly do defenzívy. Až počátkem nového tisíciletí se management Yorkville Sound rozhodl uvést opět značku Traynor v život. Povedlo se mu to uvedením komba YCV40, vlajkového modelu řady Custom Valve. Ve snaze neorientovat se pouze na jeden typ produktu firma rozjela i výrobu tranzistorových aparátů.

K hlavám této společnosti jsem se nedostal, ale na dvě komba jsem si přece jenom zahrál. Jedno mi přivezl bývalý student, který v Kanadě v současnosti pracuje a na zimu se vrací do našich šířek, druhé sloužilo v jednom studiu na Ústecku. To první bylo YCV40WR, čtyřicetiwattová záležitost s jedním Celestionem Vintage 30. Ani při hodně nakresleném zvuku nevykazovalo kombo žádný přehnaný šum, pružinový hall chodil přesně tak, jak měl, zajímavostí bylo, že v master sekci jste našli pouze presence. Všechny ostatní korekce byly u jednotlivých kanálů. Kombu nejvíce „slušel“ lehce nakřáplý zvuk, vhodný zejména pro blues a bluesrock. Při silnějším zkreslení se začala ztrácet agresivita tónu, ovšem pro tento typ hry kombo nebylo ani zamýšleno. Lepší pocit jsem měl spíše z patnáctiwattového kombíčka YCV20WR, osazeném 1 x 12” Celestion Grennback G12M. Soustava tří 12AX7 v pre-ampu a dvou EL84 dávala mnohem hladší, i když trochu harmonicky chudší zvuk překvapivě dlouhého sustainu. Když jsem se před týdnem ptal na adresu onoho studia, bylo mi sděleno, že už neexistuje. A to kombo, zeptal jsem se? To nikdo neví, jaký kombo...

Carr Amplifiers

Ani u aparátů značky Carr se dlouho nezdržíme historií. Firma je z města Pittsboro v Severní Karolíně a ve světě kytaristů proslula svými ručně vyráběnými produkty (včetně hand-wired technologie), které se vedle vysoké spolehlivosti honosí i maximální snahou přiblížit se potřebám muzikantů. Což je pravda, protože jejich nízkovýkonná komba si ponejvíce hrají se samotným výkonem v konci, v řadě modelů navíc nechybí reverby a nejrůznější přepínače. Řada produktů této nenápadné firmy prošla testy v nejrůznějších kytarových periodikách, a v drtivé většině vítězně.

Firma si jako základ bere vintage zesilovače Fender - čili opět klasiku jako v případě Victoria Amps. Důvodem značné variability z hlediska koncového výkonu jejich komb je úsilí o co nejpříjemnější tón, zcela podle zásady, kterou v Carr Amplifiers proklamují, totiž aby se zesilovač stal součástí každého kytaristy stejně jako jeho kytara. Tento výrok je opřen o celkem tři základní zásady, vyjádřitelné obecně několika slovy. Za prvé - když čistý tón, tak opravdu čistý, a když zkreslený, tak ať tam není ten nepříjemný písek.  Za druhé - proč mít za sebou jen a jen velké aparáty, když ne všichni hrajeme na těch nevětších pódiích? A za třetí - proč jen tranzistory a digitální zesilovače by měly nabízet rozdílnost výkonu a různá vylepšení?

A právě snaha o osobitost a flexibilitu z hlediska tónu, vzniklého ze zapojení nástroje a aparátu bez přídavných efektových řetězců (samozřejmě máme zde na mysli zkreslovadla), dostala tuto značku mezi ty výrobce, o nichž se hovoří s respektem.

U mého kamaráda, sběratele všeho možného, co souvisí s elektrickou kytarou, jsem narazil na model Viceroy. Kombo bylo ale již upravené, místo původního reproduktoru 1 x 12” Eminence Wizard tam byl instalován Celestion. Výsledek byl ale velmi příjemný. Když jsem si přepnul výkon na sedm wattů a otočil všechno doprava, tak se můj Gibson Les Paul Standard krásně a dlouze rozezpíval. Nechci tady básnit o něčem, co se slovy moc vyjádřit nedá, ale rozhodně mne to překvapilo. A přátelé, pokud se domníváte, že při celolampě je sedm wattů málo, tak si to v uzavřené místnosti (a může být i dost velká) zkuste!

Vzestupný, těsný otvírák „á-déčkový“

A máme zde v podstatě poprvé sekvenci, která uvádí blues postupem tónů nahoru čili vzestupně. Přesto zde vycházíme z předchozích několika příkladů, které se opírali mj. i o ostinátní tón. Ten je zde opět v souladu s tóninou a potvrzuje ji tak.

Tento otvírák je oblíbený (není kupodivu ale příliš známý) zejména z hlediska vlastního stylu hry. Za prvé zde nejsou příliš velké skoky mezi strunami. V tom případě - a to je za druhé - ho lze pohodlně hrát trsátkem. A v neposlední řadě zní velmi dobře i při více zkresleném tónu - dokonce zde můžeme tento fakt brát jako předpoklad adekvátnějšího vyznění sekvence.

I orientace k tónině a základnímu tónu je jasná a nekomplikovaná.

Je nutné si i zde uvědomit, že takto pojaté rytmické členění je jednou z možností, jak zahrát tento příklad - samozřejmě se nejvíce nabízí klasické tříosminové dělení (což v ukázce naleznete také).

Z hlediska stavby celého otvíráku zaznamenáváme i určitou gradaci. Z jednoho tónů se dostáváme k akordickým trojzvukům. Tím je dána i stránka harmonická.

Ta je totiž zajímavá i po stránce vlastního feelingu blues. Všimněme si, že hned první dvojzvuk ve spojení se základním tónem představuje durový akord. Nevadí, že chybí kvinta, důležitá je velká tercie, zde tón c# na struně d (neboli při harmonickém cítění klasických bluesových skladeb, postavených na vzorci T, S, D, jde o potvrzení základní premisy feelingu). Poté následuje další harmonický interval, který utváří souzvuk Asus (A, d, a), A5b (A, eb, a), A5 (ve tvaru kvintkvartovém, A, e, a).

Otvírák je ukončen septimovými trojzvuky, F7 (f, a, es1) a E7 (e, g#, d1), kde tóny eb1 (k tónině F) a d1 (k tónině E) jsou m7.