přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

baskytaraLee Sklar - Markneukirchenské basové hlavolamy

26.08. | Autor: Miloš Doležal ml. | sekce: pro muzikanty - seriály

Lee Sklar - Markneukirchenské basové hlavolamy


Lee Sklar
Odlehčená lekce studiového kouzelníka


Jak již bylo řečeno v minulých dílech tohoto seriálu, na Warwick Bass Campu se od světově uznávaných lektorů můžete dozvědět ledacos a program je sestaven tak, aby každý hromadný workshop jednotlivých lektorů pojednával tak trochu o něčem jiném. V našich Markneukirchenských basových hlavolamech jsme se již zabývali třeba znalostí hmatníku, polyrytmy či nějakou tou všeobecnou teorií. Dalším a rozhodně neméně zajímavým oborem, kterého by měl být znalý snad každý basista, který to myslí opravdu vážně, je práce ve studiu.

A tímto oborem se také tentokrát bude náš seriál lehce zabývat. Proč jen lehce? Snad každý, kdo měl někdy nějakou zkušenost ve studiu, ví, jak neuvěřitelně dlouhá a tvrdá cesta vede k tomu, aby se z vás stal opravdový studiový hráč. Jsou to roky! Takže během devadesáti minut, což je délka hromadného workshopu na Bass Campu, vás jen těžko kdokoli naučí, o čem všem toto je. Některé workshopy se nesly v opravdu disciplinovaném rázu a museli jste řádně zapojit svou basu a mozek, abyste si z lekce něco odnesli, což bych u workshopu ohledně studiové hry tak trochu čekal, nicméně tentokrát se jednalo o ten typ lekce, kdy basu vůbec nepotřebujete, profesor vede lekci sám a vy si jen užíváte a posloucháte. Nicméně to, že se workshop nese v uvolněnější atmosféře, ještě neznamená, že se z něho nedá nic odnést. Zvlášť když se jedná o skutečného zástupce basového (v tomto případě nejen) studiového nebe! Lee Sklar patřil na Bass Campu 2015 k jedné z nejvýraznějších a jeho jméno patřilo k těm nejčastěji skloňovaným. Věřím, že tuto basovou megastar nemusím blíže představovat. Ona vlastně, koneckonců, spousta věcí vyplyne ze samotného workshopu, který bych vám chtěl nyní v maximální možné míře přiblížit. Jdeme tedy na to. Dámy a pánové, Mr. Lee Sklar!

Je to jen o písničkách...

„Kdykoli se pohybuji mezi větším množstvím baskytaristů, vidím kolem sebe lidi, kteří hrajou slap, tapping a podobné takové věci jak jen nejrychleji to jde, ale co slyším jen velmi zřídka, je song.“ Zahajuje lekci chlápek s typickým plnovousem, brýlemi a svým hollow-body signature modelem Warwick Star Bass II. „Už 46 let jsem téměř denně ve studiu a celkem jsem nahrál přes 25 000 songů a více než 2600 alb. A to jsem nikdy neslapoval! Dnes jsou ohledně baskytary tuny možností, přes videa po učitele, ale skutečný svět je o písničkách. Proto bych vás rád co nejvíce povzbudil v tom, abyste zmobilizovali svůj hudební slovník a využili ho ku prospěchu songu. Nesnažte se dávat do songu příliš sebe, ale naslouchejte tomu, co vám song diktuje, co chce a vyžaduje. Rád bych vám teď ukázal několik příkladů z toho, co dělám pro zdokonalování se.“ Vysvětluje Sklar. „Jedna z věcí, kterou dělám často dodnes, je, že si pořídím nějaké nahrávky, naučím se jejich basové linky a s těmi nahrávkami pak hraji. Dělám to jen proto, abych měl tu zkušenost s hraním různých věcí, protože jen málokdy vím dopředu, co budu ten den ve studiu hrát, a nevím, zda mě čeká reggae, country či něco jiného. Asi tak v devadesáti procentech opravdu nevím, co to bude, a proto musím znát spousty stylů opravdu do hloubky.“ Říká nepřerušovaně a zapáleně. Poté studentům sděluje, že mezi jeho nejoblíbenější baskytaristy patří Bob Babbitt a James Jamerson, což jsou dva přední zástupci legendární nahrávací společnosti Motown.

„Jedním ze songů, který stojí za zmínku, je Rubberband Man od The Spinners. To je perfektní příklad songu. Poslechněte si tam bicí. Nejsou tam žádné činely ani přechody. Je tam pouze základní groove na soupravu, ale můžete to přesto poslouchat hodiny. Pár věcí vám zahraju, ale samozřejmě se kdykoli zeptejte na cokoli, abyste mi tady neusnuli.“ V tom celá třída propukne ve smích a v humorném duchu se pokračuje dál. „Podívejte se na tento přepínač na mojí base. Říkám mu producentský přepínač. Pokud se producentovi nelíbí barva mého tónu, přepnu vždy tento přepínač a ujistím se, že to producent viděl. Pak jen posunu pravou ruku a zvolím vhodný úhoz, abych z toho dostal požadovanou barvu. Ten přepínač je ve skutečnosti falešný a nic nedělá. Barvu či dynamiku vytváří pouze má ruka, ale producenti jsou nadšení, jak to funguje!“ Samozřejmě ve třídě opět zavládl smích. Lee dále říká, že mimo tento přepínač doporučuje opatřit basu D-tunerem. „To je opravdový zachránce, pokud máte čtyřstrunnou basu. Když jsem pracoval s Jamesem Taylorem, hodně jeho songů bylo v drop D. Je to skvělá a levná pomůcka, která rozšiřuje možnosti. Další skvělá věc je octave divider. Ten umí ořezat veškeré nežádoucí vysoké frekvence a hodně vyčistí váš zvuk. Tak tady je Babbitův Rubberband Man, je prostě úžasné, jak ta basová linka roste.“ Lee pouští podklad a hraje studentům. Je úžasné ho sledovat a poslouchat! Nejen ten nádherný tón a studiová preciznost, ale také ta vášeň! Sklar odehrál skladbu celou a následoval samozřejmě potlesk. Kéž byste u něčeho takového mohli být i vy, čtenáři, ale doufám, že mi rozumíte.

„A když mě zavolají na session tohoto žánru, mám díky tomu v hlavě licky od Jamersona, Babbitta, Dunna a jiných hráčů, na kterých můžu ve studiu stavět. Tito hráči jsou mi nejbližší, ale musím umět všechno, protože jsem studiový hráč.“ Tím Lee stvrzuje přínos učení se různým songům. „Další věc, která je ve studiu velmi důležitá, je poslechnout si song, který má být basovou linkou opatřen. Když si automaticky vezmete basu a začnete hned hrát, neposloucháte ten song, a tak můžete ztratit jeho podstatu. Poslechněte si ten song klidně několikrát a vciťte se do jeho atmosféry a všecho, co potřebuje. Někdy to jsou velmi jednoduché věci, někdy ohromně komplikované. Půjdeme na další song. Znáte bubeníka jménem Steve Gadd? Ten je jeden z nejlepších na světě. S ním a Livingstonem Taylorem, což je bratr Jamese Taylora, jsme udělali tuto nahrávku. Tato basová linka je to nejjednoduší, co v tomto songu hrát lze.“ Načež odehraje celou skladbu Wish I Were a Cowboy.

„To byl Steve Gadd na bicí a další takový, se kterým jsem spolupracoval, je Billy Cobham. Nikdy bych si nemyslel, že tuto basovou linku jednou bude hrát každý basista na světě.“ Hned na to Lee zahraje onen notoricky známý riff ze skladby Stratus. „Celé album jsme s Billym udělali v roce 1973 během dvou dní. Stratus je můj oblíbený song a stal se během let něčím jako fusionovým standardem.“ Vyprávění baskytarové legendy pokračuje a dostáváme se k dalšímu songu. „Mám husí kůži vždy, když tohle slyším. Připomíná mi to jednu z nejkrásnějších dob mého života. Poslechněte si ten přechod!“ V ten moment Sklar pustí přesně ten moment, kdy se po přechodu od bicích přidává basová linka v písni In the Air Tonight (Phil Collins), ve které rovněž účinkoval. Připomínám onen tón a kulturu hry, stejně jako onu vášeň, se kterou Sklar hraje. Neskutečný zážitek! „Líbí se mi struktura této skladby. Vždy když ji hrajeme naživo, tak je cítit napětí, kdy lidé čekají na ten moment!“ Říká Lee s vášní v očích a opět pokračuje ve vyprávění, které proloží sem tam nějakým tím vtípkem.

A dostáváme se k dalšímu songu, který Lee zahrál celý. Tentokrát Easy Lover (Phil Collins). Už sama o sobě taková hitovka, a dovedete si ještě představit, jaké to bylo slyšet její basovou linku v podání „originálních rukou“? Neskutečné! „A pak si představte, že druhý den přiletíte do studia a najednou pracujete na něčem, jako je tohle.“ Načež pouští skladbu A Thousand Miles (Vanessa Carlton). „Tohle všechno musíte znát, pokud to ve studiu myslíte vážně.“

U ženského vokálu zůstaneme a Lee nám opět hraje, tentokrát Train Out of Hollywood (Judith Owen). Jasně, není to zrovna můj šálek kávy, ale jak je to zahrané! Je zajímavé pozorovat, jak se stejným nasazením Lee hraje světoznámé hitovky ineznámé skladby. Je moc fajn, že je do workshopu také zařadil, a je opravdu vidět, jaká třída Lee opravdu je. Najednou přišla od jednoho ze studentů zajímavá otázka, zda Sklar někdy odmítl nabídku do studia z hlediska žánru. „Ne. Mám rád i metal. Session předám někomu jinému pouze v tom případě, když vím, že song vyžaduje něco, co já nedokážu. Pokud tedy song vyžaduje slap, zavolám někoho jiného, protože já slap nehraju. Zrovna nedávno jsem pracoval na albu, kde dva songy potřebovaly kontrabas, na ten ale já nejsem tak dobrý. Naštěstí byl tehdy v LA zrovna John Patitucci, tak jsem mu zavolal a on ty dva songy nahrál a udělal to excelentně. Chci vždy ten nejlepší výsledek.“
Taková tedy byla lekce s Lee Sklarem! Je třeba něco dodávat?

Co asi tak s tím?
Dohledejte si songy uvedené v tomto dílu a naučte se je. A pak mnoho dalších! Pokračování příště.

Psáno pro: časopis Muzikus 2017/02

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Lee-Sklar-Markneukirchenske-basove-hlavolamy~26~srpen~2017/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.