přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraKytaroví velikáni - Zacky Vengeance a Synyster Gates

20.8.2014 | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Kytaroví velikáni - Zacky Vengeance a Synyster Gates


Je to tak, jak jsme slíbili. Opět tu máme dvojici kytaristů, z nichž každý tvoří dvě strany jedné mince. Jejich vzájemná interakce je v podstatě neoddělitelná a společně tak vytvářejí celkový feeling, na kterém je postavena velmi osobitá tvorba kalifornských Avenged Sevefold.

Na obou kytaristech, zvláště na Gatesovi, je sympatické i to, že dokázali najít místo na současné hudební scéně a svým pojetím skladby, harmonie a sól vytvořit to těžko definovatelné cosi, které je rychle rozeznatelné v záplavě současné produkce americké, obecně metalové scény. Úspěch jejich kapely je pak o to sympatičtější, že se nejednalo o soubor, který by hned od prvního alba drtil žebříčky a pak jel podle osvědčeného prověřeného receptu stále stejně (a čím dál nudněji), ale skupina se vyvíjela a zhodnotila svou snahu vlastně až po pěti letech své existence deskou City of Evil. Zvláště v USA. Do širšího celosvětového povědomí se dostala vlastně až ještě v pozdějším čase, a to albem Nightmare, které vystoupalo na přední pozice v řadě zemí (včetně USA, Finska, Anglie, Nového Zélandu apod.) a mělo lví podíl na tom, že Avenged Sevenfold posbírali řadu cen, včetně druhého místa v Ultimate Guitar’s Top, v kategorii Nejlepší skupina desetiletí. Gatesova sóla, kde využívá i svou zálibu v jazzu, a Vengeancův styl doprovodné kytary, to vše do sebe zapadá a tvoří takový celek, který nás přiměl k tomu, abychom tuto dvojici zařadili podle našich kritérií do rámce našeho seriálu.

Synyster Gates

Brian Elwin Haner, Jr. se narodil 7. července 1981 do hudební rodiny. Jeho otec Brian Haner, Sr. získal v regionálních hudebních kruzích přezdívku Guitar Guy pro svou skladatelskou a hudební činnost.

Protože Briana už od školních let muzika lákala, začal studovat na Musician Institute v Hollywoodu v programu Guitar Institute of Technology, kde se věnoval jazzu a klasické kytaře: „Přineslo mi to další možnosti vyjádření, dostat do sól víc melodiky a více tak podchytit náladu skladby. Navíc si říkám, že dodat do našich věcí ne úplně standardní postupy je prostě dobrej nápad...“

Vedle těchto studií se nechal ovlivnit řadou muzikantů, což, jak říká, pokračuje dodnes: „Mám rád ty nejlepší kytaristy. To je jasné. Líbí se mi Dimebag Darrell, líbí se mi Slash, taktéž i John Petrucci. A proč? Protože jsou nejlepší. Jo a ještě nesmíme zapomenout na Stevea Vaie! No to vůbec ne, protože technicky je na tom asi úplně nejlépe...“

Kytaroví velikáni - Zacky Vengeance a Synyster Gates


Sestavy, kterými si jako student prošel, nejsou významné, kromě toho, že jeho jméno se dostalo více do povědomí tamní umělecké bohémy. Důležitým mezníkem se tak stal až telefonát od Jamese Owena Sullivana, známého později pod přezdívkou The Rev, který Gatesovi zavolal s nabídkou, zda by se jako sólový kytarista nepřipojil k jeho kapele.


„Každý z nás něco napíše a přinese to tomu druhému. A pak mě baví zabývat se harmonií nápadu toho druhého.“
Synyster Gates

Sullivan měl tehdy za sebou zkušenost se ska souborem Suburban Legends, kde roku 1999 proběhla řada personálních změn. Ty přispěly k tomu, že se spolu s baskytaristou Justinem Meachanem, známějším později spíše pod pseudonymem Justin Sane, trhli a začali shánět lidi pro svůj nový projekt. Gates souhlasil a doplnil tak sestavu, která byla tvořena bubeníkem The Rev, doprovodným kytaristou Zackym Vengeancem, zpěvákem Matthewem Charlesem Sandersem (alias M. Shadows) a baskytaristou Mattem Wendtem, který v prvních měsících nové kapely zastoupil Meachana, vázaného předchozími povinnostmi.

Zacky Vengeance

Zachary James Baker se narodil 11. prosince 1981. Ještě před vstupem do Avenged Sevenfold si své muzikantské ostruhy zasloužil v punkové kapele Society Down. Po jednom demo snímku, který se ztratil, dal dohromady další skupinu, MPA (zkratka Mad Porno Action), ale její nahrávky se ztratily také. Oba projekty naprosto propadly a Baker se chtěl dostat zpátky do hry. Ve snaze vymazat z povědomí tamních hudebních kruhů své neúspěšné jméno, zvolil si pseudonym Zacky Vengeance. Jak sám uvádí, šlo mu v případě úspěchu o jakousi pomstu všem těm, kteří mu na základě jeho prvních pokusů o skupiny nevěřili. A jak vidno, podařilo se mu to dokonale. Koneckonců, jeho vášeň pro přezdívky přivedla i další členy kapely k pseudonymům.

„Důležité je prohnat to pódiem. Nemusí to trvat měsíc, vlastně už první týden se ukáže, jestli je to dobrý, nebo ne...“
Zacky Vengeance

I když je levák, na první kytaru, kterou dostal ke třináctým narozeninám, se učil hrát jako pravák. Netrvalo ale dlouho a Vengeance si kytaru otočil, i když si zezačátku neotočil struny! Z historie známe několik velikánů, kteří hráli sice na otočenou kytaru, ale s nezměněným potahem.

Postupem času si nástroj přizpůsobil svým potřebám a intenzivně začal cvičit podle nahrávek a zejména podle cvičení a lekcí z časopisu Guitar World. Velký vliv na něj měla i řada osobností: „Nejvíc mne zaujal Tony Iommi. Možná by někteří hnidopiši našli leccos na jeho stylu, ale byla to obrovská osobnost a měl neskutečné nápady. Ovlivnili mne také Dimebag Darrell a Slash, obdivuji hru Johna Petrucciho a tak. Na druhé straně mne ale hrozně baví i punkoví kytaristé. Miluju Tima Armstronga z Rancid. Je to úplně kouzelné, sledovat ho na jevišti, jak se tím prostě a jednoduše baví. A to je ono. Musí tam být ten náboj, ne jen bezchybné a akademické sjíždění krku nahoru a dolu.“

Kytaroví velikáni - Zacky Vengeance a Synyster Gates


Vengeanceho také začala zajímat skladba jako taková: „Vlastně je nutné poslouchat vždy všechno. Tady mne vždy fascinovali Beatles a Rolling Stones. Dodnes spousta lidí analyzuje jejich skladby a hádá se mezi sebou, proč tohle složili a proč tuhle skladbu udělali zrovna tak. Ale oni jenom udělali to, o čem byli přesvědčeni, že je to dobrý. Nebyl tam žádný důvod nebo úmysl. Což je přesně ono, jak to má vypadat. Nebo mne bere Elvis Costello či Billy Joel, jak dokážou vyzdvihnout ducha skladby. A to nemluvím o riffech jako takových. Protože když si poslechnu Darrella, tak mám pocit, že už nikdo nemůže napsat žádný riff, protože on a jemu podobní lidi už vlastně všechno napsali.“

Avenged Sevenfold

S názvem nové sestavy přišel M. Shadows, který se inspiroval příběhem Kaina a Ábela z Bible, z knihy Genesis. Skupina si pod novým názvem včetně pseudonymů členů kapely začala svými stále častějšími koncerty získávat řadu fanoušků. Jejich tvorba se v počátcích existence dala dost těžko charakterizovat. Což na jednu stranu bylo i dobře z toho hlediska, že si kapela začala vytvářet svůj vlastní neokoukaný styl. Jednotliví členové uváděli ve stále častějších interview řadu kapel, které považovali za své vzory, kde nechyběli Led Zeppelin, AC/DC, Black Sabbath, ale také i Iron Maiden, Motörhead, Metallica, Megadeth, Pantera a samozřejmě i Korn, Deftones, AFI, Misfits, Alice in Chains a další. I když první nahrávky by se daly charakterizovat jako metalcore, kapela natočila snímky, které hodně rezonovaly s předchozími aktivitami některých jejich členů - viz např. skladby Streets nebo baladu Warmness on the Soul. Právě tato stylové šíře zapříčinila vzrůstající oblibu kapely, právě stále širší stylový záběr stál za úspěchem dalších nahrávek kapely, kde, zejména v posledních deskách, najdeme i výrazný posun k hard rocku. Takže i když byla někdy kapela poblouzněnými vyznavači rčení „metal, jedině metal“ kritizována za to, že není pořádně metalová (už jenom to slovo „pořádně“ zní směšně), M. Shadows na to odpověděl velmi přesně: „Hrajeme hudbu kvůli hudbě, a to tak, že za metal označena být může. A když nám někdo říká, že nejsme dost punk, tak je to totéž. Ostatně - koho to zajímá?“

Kytaroví velikáni - Zacky Vengeance a Synyster Gates


(*) záskok na turné po smrti Jamese Owena Sullivana (The Rev)
(**) v období 2011-2012 jako session muzikant, od roku 2013 řádný člen sestavy


Avenged Sevenfold natočili dva demo snímky a podepsali smlouvu s Hopeless Records, společností, z jejichž svěřenců se nejznámějšími v průběhu času stali právě oni. První album, Sounding the Seventh Trumpet, vyšlo roku 2001 a opíralo se zejména o skladby Warmness on the Soul (vyšlo i na EP) a We Come Out at Night a Darkness Surrounding. Prodalo se ho na první zátah přes 300 tisíc jen v USA, a i když se nedostalo do žádného z velkých žebříčků, přesto vešlo ve známost i díky velmi dobrým recenzím. Zajímavostí pak je, že album natočilo ještě kvarteto M. Shadows, Vengeance, The Rev a Justin Sane, kdy Gates je v podstatě ještě jako session muzikant.

Dvojka, Waking the Fallen (2003), už vyšla v sestavě s Johnnym Christem. Stylově sice navazuje na debut, ale vokály jsou zde čistší, Gatesova kytarová sóla začínají hrát v mnoha případech prim a celkové pojetí se obrací spíše k metalu než k metalcore. Deska získala v USA a Kanadě zlato, v Anglii byla oceněna stříbrem. Poprvé šlo také o vstup do ankety Billboard, byť zatím na 116. pozici. To se ovšem mělo brzy změnit.

Skupina se častým hraním a účastí na stále větších a prestižnějších festivalech neuvěřitelně sehrála a její zvuk i přístup se stal velmi kompaktní. Což vygradovalo při prvním velkém úspěchu, na albu City of Evil (2005). Deska, kde se kapela posunula na pomezí heavy metalu a hard rocku, vystoupala na 30. místu v Billboardu a vedle zlata v Kanadě a Británii byla v USA oceněna platinou. Což byl neuvěřitelný úspěch a skupině to otevřelo hudební svět. Album je velmi precizně nahráno, produkce je vyvážená a aranžmá jsou dobře zpracována, kdy zapojení steel kytary, akustických kytar, smyčcových těles či sboru celkový dojem umocňuje. Skladby jako Burn it Down či Seize the Day a další jsou tahouny tohoto alba.

Kapela se rozjela ještě více a následné album, pojmenované prostě podle názvu kapely, obsadilo v anketě Billboard už čtvrtou příčku. Dostalo se i do žebříčků dalších států, což skupině opět rozšířilo možnosti úspěšného a často předem vyprodaného koncertování. Prestižní časopis Kerrang! zvolil tuto desku za Nejlepší album roku 2008 - není divu, stačí si poslechnout např. Almost Easy či Afterlife.

Jenže potom přišla tragédie. Během práce na prozatím nejúspěšnějším albu Nightmare byl jejich bubeník, The Rev, nalezen mrtev. Stalo se tak 28. prosince 2009 a kapela požádala Mikea Portnoye, bubeníka z Dream Theater, který byl Sullivanovým velkým vzorem, aby jim pomohl album dokončit a vyjel s nimi i na nasmlouvané promo turné: „I za normálních okolností bych jim rád pomohl, protože Avenged Sevenfold jsou skvělá kapela,“ prohlásil Portnoy. „Vzhledem ke tragédii, která je postihla, jsem touto nabídkou byl poctěn. Tihle kluci opravdu drží pospolu, jsou jako rodina a měl jsem trochu obavy, jak mne přijmou. Ale přijali mne s otevřenou náručí a bylo to úplně neobyčejné! Dodělával jsem s nimi skladby s maximální úctou k Sullivanovu odkazu a taktéž jsem se rozhodl, že jim pomůžu na turné. Rád bych u nich zůstal i déle, ale povinnosti Dream Theater mě povolaly zase zpět.“

Album Nightmare (2010) obsadilo první pozice včetně Billboardu a proslavilo kapelu po celém světě. Po úspěšném turné Portnoye nahradil Arin Ilejay, předtím člen Confide.

Uvidíme, zda i stylový posun a úspěch na to navazující se bude této rozhodně velmi zajímavé skupiny držet. Plánované vydání dalšího alba bylo několikrát už posunuto, nicméně M. Shadows prohlásil, že kapela se ještě více posune do vod hard rocku s jednoznačnými vlivy takových jmen, jako jsou Black Sabbath či Led Zeppelin. Což je třeba v mém případě hodně zajímavá záležitost... Takže buďme zvědaví a nechme se překvapit!

Synyster Gates

Kytary

Gates je jednoznačně ve znamení kytar Schecter, a to nejen standardních modelů, ale zejména i svých signature nástrojů. V současné době jde o čtyři modely, Standard, Special, Custom a Custom-S. Všechny se vyznačují osobitým tvarem korpusu, na němž hned na první pohled zaujme, aspoň z hlediska výjimečnosti, horní roh, otočený reverzně. Osobité vykládání včetně písmen SYN a „mírumilovný“ design hlavy pak nesmí chybět. Tělo je z mahagonu, krk z javoru a hmatník je palisandrový. Krk je k tělu přišroubovaný. Kytara má tremolo Floyd Rose a je osazena snímači Seymour Duncan HB-108 Detonators. Model Special má z mahagonu i krk, který je k tělu přilepen. Hmatník je z ebenu, tremolo Floyd Rose je model 1000 a nástroj má snímače Seymour Duncan Invaders SH-8. Custom pak vychází ze standardního signature modelu, s tím rozdílem, že krk, který je k tělu tentokrát přilepen, je ze třech kusů mahagonu, hmatník je ebenový a kytara je také osazena Invadery. Nadstandardní model Custom-S se pak liší od Customu v podstatě jen snímači Sustainiac a bohatší elektronikou, která zahrnuje spínač driveu Sustainiac a přepínač měnící barvu tónu, dokonce v závislosti na výšce tónu: „Jsou to skvělé kytary, miluji jejich zvuk a to, jak padnou do ruky.“

Spolu s Vengeancem se tak Gates zařadil do poměrně výrazné skupiny kytaristů, kterým firma Schecter vyprodukovala úspěšné signature modely. Patří sem totiž i Dan Donegan, Jerry Horton, Robert Smith, Jeff Loomis a další.
Vedle těchto nástrojů Gates hraje i na další Schectery, včetně modelů Blackjack, C-1 Classic, Avenger, Hellraiser, Fastback, Omen-6 FR, Banshee a zejména S-1. Do jeho sbírky patří i řada dalších značek, jako Parker Fly, Gibson Les Paul Custom, Ibanez Prestige, Fender Stratocaster a další.

Aparáty

U aparátů se Gates také nebojí vyzkoušet a využívat více značek. Takže v průběhu času u něj můžeme nalézt klasického Marshalla JCM800 (v roce 2010 i řadu JVM), má rád značku Bogner Uberschall (včetně Twin Jet) a Mesa Boogie Rectifier.

Efekty

Gates si oblíbil celou řadu krabic. Samozřejmě, že sem patří škála těch klasických značek, jako jsou Boss SD-1 Super Overdrive, CS-3 Compressor Sustainer, RV-5 Digital Reverb, BF-3 Flanger, PH-3 Phase Shifter včetně multiefektů GT-8 či GT-10, MXR Carbon Copy Delay, Custom Comp nebo wah pedály Dunlop Cry Baby a Ernie Ball. Nesmíme také zapomenout, že používá pedál DigiTech Whammy. Z těch méně obvyklých nedá dopustit na Visual Sound H-20 (chorus + reverb/delay), Stealth Pro Sustainer či distortion Frantone The Sweet.

Zacky Vengeance

Kytary

I Vengeance hraje na kytary Schecter, i v jeho případě mu firma vyrobila signature model s nezbytným čtyřčíslím, který je z mahagonu včetně krku, hmatník je palisandrový. První model je osazen snímači Seymour Duncan Custom JB, reissue model má instalovány SH-4: „Mám na nich rád i to, že jsou dost lehké. Ono to může být důležité, když hodinu a půl lítáte po pódiu.“
Stejně jako jeho kolega, také využívá další kytary Schecter, z nich pak nejvíce S-1. Z dalších kytar pak jmenujme Gibson SG a Fender Telecaster.

Aparáty

Marshally také tvoří základ jeho sestavy (JCM800, padesátiwattový JVM205H), ale používá i Bognery Uberschall a Caveman a Mesa Boogie Dual Rectifier. Zajímavostí pak je hlava Jet City JCA100H, stowattový celolampový dvoukanálový aparát s pěti 12AX7 v pre-ampu a čtyřmi 6L6 na výstupu.

Efekty

Vedle krabic Boss (RV-5, NS-2) a multiefektu GT-8 má Vengeance ve své signálové cestě více zastoupena značka Line 6 a to DL4 Delay Modeler, PODxt Pro a Tonecore Constrictor. Klasikou je pak i SFX-01 Pickup Booster od Seymour Duncan, zajímavostí je jistě noise gate ISP Decimator a chorus Visual Sound H20.

Skladba: ukázka z guitar clinic (jejich arpeggio rozcvičky)
Autor, autoři: Zacky Vengeance, Synyster Gates
Interpret: Zacky Vengeance, Synyster Gates
Skupina: Avenged Sevenfold
Album, zdroj: guitar clinic
Pozn.: Kytaru přeladit do D, A, d, g, h, e1

Kytaroví velikáni - Zacky Vengeance a Synyster Gates


www:
www.avengedsevenfold.com

Psáno pro: časopis Muzikus 2013/08

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Kytarovi-velikani-Zacky-Vengeance-a-Synyster-Gates~20~srpen~2014/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;