přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraKytaroví velikáni - Thurston Moore

28.01. | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Kytaroví velikáni - Thurston Moore


„Na konci sedmdesátých let jsem si tak trochu snil o tom, že odjedu do Londýna a dám se dohromady s Rottenovými Public Image Ltd.“

Proč si zase jednou nedat trochu alternativy, no řekněte? A když už tedy, tak tedy pořádně. Což je v případě Thurstona Moorea a jeho Sonic Youth jednoznačně pravda. Ono mezi námi (a teď musíme trochu potichu, aby nás moc lidí neslyšelo), když se řekne či řeklo alternativa, tak to občas má či mívalo i určitý pejorativní nádech.

Je pravda - a to si položme ruku na srdce - že to v řadě případů tak trochu i fungovalo. Prostě parta lidí se rozhodla, že bude hrát, a protože jí nešlo to, co slyšela kolem sebe, nebo neuměla dosáhnout, ať už z jakéhokoli důvodu, na to, co si muzikantsky určila za vzor, tak svůj neumělý vstup si zařadila pod hlavičku alternativa. Rychle teď ale chvátám s vysvětlením - řady kapel se to samozřejmě netýká. Za prvé jde v mnoha případech o určité předvoje, které mapují muziku tak trochu jinak a dokážou ji posunout do jiné dimenze (což je třeba případ Sonic Youth), za druhé řada souborů byla ve svých počátcích brána jako alternativa (budete se možná divit, ale takto byli vnímání ve svém samém počátku třeba i Black Sabbath) a konečně za třetí si tato škatulka vydobyla své právoplatné místo na slunci už jenom dlouhou řadou osobností, které ji utvářely (od Velvet Undergound přes Johna Caleho, Lou Reeda, Briana Ena, The Cure, Fishbone až po třeba Pixies, Charlatans atd.).

A v případě Sonic Youth tak můžeme mluvit o kapele s vysoce širokým muzikantským záběrem, který realizovala na mnoha desítkách alb, včetně rarit v rámci svého labelu SYR. A že právě Thurston Moore, mimochodem dle Rolling Stone 34. kytarista v kategorii 100 Greatest Guitarists of All Time má na pověsti této dnes již legendy alternativního rocku svůj nezastupitelný podíl, je nezpochybnitelné.

Thurston Moore
Thurston Joseph Moore se narodil 25. července 1958 v Coral Gables na Floridě. I když se nejdříve přihlásil na univerzitu v Connecticutu, odstěhoval se do New Yorku, kde se nadšeně zapojil do tehdejší vzrůstající vlny post punku a no wave. Stal se členem hardcoreové punkové party Even Worse, kterou založil bubeník Jack Rabid, mimochodem editor časopisu The Big Takeover. V těchto kruzích se poznal s kytaristou Leem Ranaldem a oba spolu začali experimentovat v přístupu ke kytaře v sestavách Glenna Branca, známého avantgardního umělce a muzikanta. V té době se nechává hodně ovlivňovat řadou britských skupin a umělců, jako Wire, Pop Group, Raincoats, Public Image Ltd a dalšími.

Sonic Youth

Teprve až s Kim Gordon, zpěvačkou a baskytaristkou (a svou manželkou) dal Moore dohromady kapelu, která začala pravidelněji vystupovat, a to ještě pod jmény jako Male Bonding či Red Milk nebo The Arcadians. A když spolu hráli na festivalu Noise Fest v červnu 1981, potkali se tam opět s Leem Ranaldem, tehdy stále ještě členem Brancových sestav. Ranaldo svým výkonem na Moorea udělal takový dojem, že mu rovnou hodil lano. Ranaldo neváhal a trojice již ještě na tom samém festivalu už hrála (stále ještě bez bubeníka - u bicích se všichni střídali!). Tento stav trval jen krátce, než potkali Richarda Edsona. Sestava byla hotová a kapela vyrazila po klubech.

Její jméno se začalo vyslovovat čím dál hlasitěji, jejich přístup ke skladbě a celkovému soundu začal být pověstný, takže celkem rychle došlo k podpisu smlouvy s labelem Neutral. Výsledkem byla řada alb, která spolu s další činností etablovala kapelu ve světě alternativního rocku. Na celkem vyváženém projevu se podepsala i ta skutečnost, že sestava skupiny neprocházela nijak dramatickými změnami, a pokud ano, tak proběhly vždy mimo základního tria Moore-Gordon-Ranaldo. Do žebříčků se kapela dostala až deskou Daydream Nation, svůj úspěch pak potvrdila silným albem Goo (již s bubeníkem Stevem Shelleym). Ještě větší úspěch kapela sklidila albem Dirty, které se v Anglii dostalo dokonce do top 10. I další alba měla stále velice vyrovnanou úroveň a postupně si získávala pozice i v dalších zemích. Jenže pak, roku 2011, se rozešli Moore a Gordon a krátce nato Lee Ranaldo oznámil konec kapely.

Sonic Youth v čase:

g, voc g, voc bg, voc dr
1981–1982(1) Thurston Moore Lee Kim Richard Edson
Ranaldo Gordon
1982–1983 Thurston Moore Lee Kim Jim
Ranaldo Gordon Sciavunos(2)
1983–1985 Thurston Moore Lee Kim Bob
Ranaldo Gordon Bert
1985–2011(3) Thurston Moore Lee Kim Steve
Ranaldo Gordon Shelley
(1) Sestavu doplňovala klávesistka Anne DeMarinis.
(2) Střídal se s Bobem Bertem.
(3) Sestavu doplňovali v letech 1999-2005 Jim O’Rourke (bg, g, synth) a v letech 2006-2011 Mark Ibold (bg, g).


Sólová činnost

Už během fungování Sonic Youth Moore spolupracoval s řadou osobností, a to i jako producent. Na počátku devadesátých let zformoval spolu s bubeníkem Shelleym také kapelu Dim Stars, která vydala několik EP. Podílel se i na realizaci alba R.E.M. Monster, působil s experimentálním tělesem To Live and Shave in L.A., spolupracoval mj. i na seriálu Gossip Girl (pro mne hodně otřesná záležitost) a při práci na albu Yoko Ono Yokokimthurston se opět setkal s Kim Gordon.

Roku 2012 založil další skupinu, Chelsea Light Moving, kterou s ním tvořili Samara Lubelski (bg), John Moloney (dr) a Keith Wood (g). Debutové album se jim povedlo, na Billboardu v edici Heatseeker se dostalo na 12. pozici. V tomtéž roce se stal také členem blackmetalové superkapely Twilight.

O tom, co bude dál, není pochyb. Moore se už dávno stal legendou té strany rockového světa, která, ač se nazývá alternativa či indie nebo noise nebo třeba underground či jinak, má velkou roli na utváření hudebního fenoménu jako takového. Takže nemám strach, že by o sobě Moore nedal vědět...

Kytaroví velikáni - Thurston Moore


Kytary

Moore je jednoznačně ve znamení Fenderů Jazzmasterů, kterých má deset kousků. Není to u něj samoúčelné množství, řada z nich je přeladěna. Klasikou u něj je mj. jistě Jazzmaster z roku 1965 v povrchové úpravě natural finish v barvě dřeva (za ta léta notně a interesantně strhaného, nutno podotknout), který koupil přes eBay někde z Wyomingu. Kytaru má laděnou do C, C, e, h, g, d1. Už jenom vzhledem k použití ve skladbách je jeho základním nástrojem zelený Jazzmaster, kterého měl nejdříve přeladěného do G, G, d, d, d#1, d#1 (třeba ve skladbách Eliminator či The Wonder) a od roku 2009 používá ladění D, D, A, f#, a, d1 (viz třeba Anti-Orgasm, Antenna, No Way a další). Nástroj je osazen dvěma Seymour Duncany a stal se základním modelem pro další Mooreovu, tentokrát již signature, kytaru. Roku 2008 firma Fender prohlásila, že bude vyvíjet signature modely pro oba kytaristy Sonic Youth. Jak Moore, tak i Ranaldo si vybrali Jazzmastera a v obou případech se celkové pojetí soustředilo na minimalismus - což mj. znamená, že třeba Mooreův model si vystačí jen s jedním knoflíkem volume a přepínačem snímačů. Toť vše, fertig. Ještě dodejme, že kytara je laděna do E, G, d, g, e1, d1.

Dalšího Jazzmastera v barvě sunburst ladí do F#, F#, f#, f#, e, h, sunburst z roku 1964 je přelaďován jak do D, D#, A, d#, g, g1 tak i do D, D, A, f#, a, d1, zlatého Jazzmastera ladí do E, G#, e, g#, e1, g#1, červeného do A, C, c, g, g#, c, modrého do G, G, d, d, d#1, d#1, modrého ze zlatým pickguardem do F#, F#, g, g, a1, a1 a černého s mnoha polepkami ladí například pro What We Know či Thundercalp do G, G, d, g, c, d1.

Na pódiu používá ještě G & L Telecastera, na němž pro ladění G, A, H, d, e1, g1 jsou sady strun o síle .014 - .046, a také i Gibson Sonex à la New Drifter, na němž má natažené pouze čtyři struny, kdy úplně chybí struny na běžné pozici strun d, g. Takže jsou zde struny H, H (místo strun E, A) a struny F#, F# (místo strun h, e1). A síly oněch strun? Tyto - .052, .052 a .042, .042.

Aparáty

Základním Mooreovým stackem je hlava Peavey Roadmaster a bedna Marshall 1960 4x 12”, signál z mikrofonu ještě protahuje přes Fender Deluxe Reverb.

Efekty

Na rozdíl od svého kolegy má Thurston před sebou na zemi méně efektů. Většinou jde jeho signál přes fuzz Sitori Sonics „Harem“, MXR Phase 90, Dunlop Octave Jimi Hendrix Fuzz, overdrive Crowther Hot Cake, Electro-Harmonix Big Muff a volume-wah pedál MuTron. Jako ladičku používá Toneworks DTR-1.

Diskografie:

1. Thurston Moore + Sonic Youth
1.1 Základní, profilová alba

Confusion Is Sex (1983, Neutral),
Bad Moon Rising (1985, Homestead),
EVOL (1986, SST),
Sister (1987, SST),
Daydream Nation (1988, průnik do žebříčků v UK, Enigma),
Whitey Album (1989, pod název Ciccone Youth side projekt členů kapely, Enigma),
Goo (1990, první větší úspěch, DGC),
Dirty (1992, 6. místo v UK, DGC),
Experimental Jet Set, Trash & No Star (1994, 10. místo v UK, DGC),
Washing Machine (1995, DGC),
A Thousand Leaves (1998, DGC),
NYC Ghosts & Flowers (2000, Geffen),
Murray Street (2002, DGC),
Sonic Nurse (2004, Geffen),
Rather Ripped (2006, Geffen),
The Eternal (2009, Matador).

1.2 EP
Pozn.: Pouze výběr, některá EP byla vydána jako součást profilových alb, celkový počet dosahuje několika desítek.

Sonic Youth (1982, Neutral),
Master=Dik (1988, Blast First),
In the Fishtank 9 (2001, Konkurrent Records).

1.3 Kompilace
Sonic Death (1984, live nahrávky z období 1981-1983, Esctatic Peace),
Screaming Fields of Sonic Love (1995, DGC),
The Destroyed Room: B-sides and Rarities (2006, Geffen),
Hits Are for Squares (2008, kompilace různých osobností, Starbucks).

1.4 Rarity
Pozn.: Experimenty a instrumentální záležitosti na kapelovém labelu Sonic Youth Recordings (SYR). Raritou je i to, že každé album je realizováno v jiném jazyce.

SYR1: Anagrama (1997, ve francouzštině),
SYR2: Slaapkamers Met Slagroom (1997, v dánštině),
SYR3: Invito Al Čielo (1998, v esperantu),
SYR4: Goodbye 20th Century (1999, 2CD, obsahuje i spolupráce s Yoko Ono, Johnem Cagem a dalšími osobnostmi, je v angličtině),
SYR5: ミュージカル パ一スペクティブ (2000),
SYR6: Koncertas Stan Brakhage Prisiminimui (2005, v litevštině),
SYR7: J’Accuse Ted Hughes (2008, pouze na vinylu, v arpitánštině, tj. franko-provensálštině),
SYR8: Andre Sider af Sonic Youth (2008, live, dánština),
SYR9: Simon Werner a Disparu (2011, soundtrack).

+ celá řada spoluprací a účastí na mnoha projektech včetně tribute (jako např. Sgt. Pepper Knew My Father, The Bridge: A Tribute to Neil Young a dalších několik desítek alb), zajímavé je i album Made in USA (natočeno 1987, vydáno 1995, soundtrack k filmu, Rhino).

2. Thurston Moore - sólová tvorba
Psychic Hearts (1995, Geffen),
Trees Outside the Academy (2007, Ecstatic Peace),
Demolished Thoughts (2011, 19. místo v UK, Matador),
The Best Day (2014, Matador).

3. Thurston Moore + Chelsea Light Moving
Chelsea Light Moving (2013, Matador).

4. Spolupráce, hostování, projekty
Pozn.: Uvádíme pouze výběr, protože Moore se účastnil více než 70 projektů ať už albových či koncertních.

Patří sem kupř. Elliot Sharp, Jim Dunbar, Don Fleming, Yoko Ono, osm alb v rámci Edition Noise (např. Built for Lovin’, album, které vyšlo jen na 500 vinylech), čtyři alba volné improvizace (např. Les Anges du Pêché s Lee Ranaldem), šest live alb (např. The Only Way to Go is Straight Through - vyšlo v 3000 kopiích), šest live alb z turné s Johnem Moloneym, desky v rámci Diskaholics Anonymous Trio, dvě alba s Original Silence, tři symfonie s Glennem Brancou, album s The Coachmen apod.

Kytaroví velikáni - Thurston Moore


Skladba: Sugar Kane
Autor, autoři: Kim Gordon, Thurston Moore, Lee Ranaldo, Steve Shelley
Interpret: Thurston Moore + Lee Ranaldo
Skupina: Sonic Youth
Album, zdroj: Dirty
(1992, DGC)
Pozn.: První kytara je přeladěna do G, A, h, d, e, g1, 2. kytara je přeladěna do G, G, h, d, g, a1.

www:
www.sonicyouth.com

Co nového u kytarových velikánů
Vinnie Moore


Kytaroví velikáni - Thurston Moore


Roku 2009 vydal i vedle své činnosti s UFO další sólové album, na kterém se podíleli bubeník Van Romaine, baskytarista John JD Deservio (Black Label Society, Pride and Glory) a klávesista Tim Lehner. Autorem všech jedenácti skladeb je Moore, ovšem album osloví spíše zavilé fanoušky jeho techniky. Následné Aerial Visions je také technicky brilantní a - toť vše. Co zaujme na první poslech, je předělávka od ZZ Top, La Grange. Za zmínku stojí, že stejně jako na předchozím albu, i zde angažoval slavné osobnosti na baskytaru, kterými v tomto případě byli Dave La Rue (John Petrucci, Steve Morse, Joe Satriani) a Rob De Luca (Sebastian Bach, UFO).

Daleko lépe se podařil další záměr, kdy se dal dohromady se zpěvákem a baskytaristou Kellym Keelingem (Baton Rouge, Michael Schenmker Group, Trans-Siberian Orchestra) a bubeníkem Scotem Cooganem (Lita Ford, Ace Frehley) a vytvořili kapelu Red Zone Rider. Výsledkem je stejnojmenné album, které dle slov protagonistů si bere hodně z klasik typu Led Zeppelin, Mountain, Grand Funk Railroad a Rainbow. Pravdou je, že se to poslouchá velmi dobře. Takže pochvala.

Jako člen UFO si nemůže stěžovat na nevytíženost. Další tři alba, která s nimi natočil, pronikla po dlouhé době opět do anglických žebříčků a jejich umístění jde desku od desky vzhůru. A že tedy většinu muziky dělal Moore a Phil Mogg, není potřeba už dodávat.

Diskografie:

1. Vinnie Moore - sólová tvorba
To the Core (2009, Mascot),
Aerial Visions (2015, Mind’s Eye Music).

2. Vinnie Moore + UFO
Pozn.: Bez kompilací.
The Visitor (2009, SPV, Steamhammer),
Seven Deadly (2012, SPV, Steamhammer),
A Conspiracy of Stars (2015, SPV, Steamhammer).

3. Vinnie Moore + Red Zone Rider
Red Zone Rider (2014).

Muzikus 4/2002 - Letem kytarovým světem - Alice Cooper (str. 59, miniprofil)
Muzikus 3/2009 - Kytaroví velikáni (str. 88, noty, diskografie)

Psáno pro: časopis Muzikus 2016/02

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Kytarovi-velikani-Thurston-Moore~28~leden~2016/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;