přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraKytaroví velikáni - Roger McGuinn

14.02. | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Kytaroví velikáni - Roger McGuinn


„David Crosby? Umí skvělé harmonie. Chris Hillman? To je multitalent. Gene Clark? Úžasný skladatel. Michael Clarke? Vypadá jako dva z The Rolling Stones. Clarence White? Neuvěřitelný génius.“
(Roger McGuinn, Premier Guitar, 2008)

Král Ricka 12 neboli dvanáctistrunného Rickenbackera, to je nejznámější označení osobnosti, která přispěla k rozmanitosti zvukové palety kytary jako takové a barvy rockové hudby vůbec. Ano, to on hodnotí jména, která jsme uvedli v úvodu. A pokud jste poznali, že jde o klasické složení The Byrds, tak dnes půjde o Rogera McGuinna.

Héééj, pane s tamburínou...  No že to ale byl pořádný hit. Jistě, autorem je Bob Dylan (vyšlo to roku 1965 na Bringing It All Back), ale to podání a uplatnění dvanáctistrunné kytary a vícehlasů tuhle skladbu vyneslo do hájemství nadčasových hitů. The Byrds se tak stali jednou z nejtypičtějších skupin krásných šedesátých let, a i když svůj hit v podstatě nikdy nepřekonali, přesto se jejich hudba nesmazatelně vepsala do obrazu této dekády. Singl se v dubnu roku 1965 umístil na prvním místě jak v USA, tak i v Anglii. Jejich druhá známá skladba, Turn, Turn, Turn!, získala v Americe ještě téhož roku v říjnu také první pozici, ale v Anglii se propadla na 26. příčku. Kdo že to v Anglii toho roku válcoval žebříčky s Ticket to Ride, Help!, We Can Work It Out a Day Tripper?

Roger McGuinn

James Joseph McGuinn III neboli později James Roger McGuinn nebo Jim McGuinn a poté ještě později Roger McGuinn se narodil 13. července 1942 v Chicagu. O muziku se začal intenzivněji zajímat poté, co zaslechl Heartbreak Hotel od Elvise Presleyho. Požádal tehdy své rodiče, aby mu koupili kytaru. Presley velmi brzy tak nebyl jediným vzorem, který ho uchvátil - záhy začal poslouchat třeba Geneho Vincenta, Johnnyho Cashe, Carla Perkinse, Everly Brothers a další.

Roku 1957 nastoupil na chicagskou Old Town School of Folk Music, kde se naučil na pětistrunné bendžo a prohluboval své znalosti hry na kytaru. Po absolvování školy začal hrát po nejrůznějších malých scénách, kavárnách a klubech, a stal se i členem doprovodných těles The Limeliters, Chad Mitchell Trio, zpěvačky Judy Collins a dalších folkových umělců té doby. Hrál také na kytaru u Bobbyho Darina, úspěšného interpreta samých počátků šedesátých let. Úplně mu to ale nevyhovovalo stát stále v pozadí zpívajících hvězd, tak se rozhodl přestěhovat se do Los Angeles. A to udělal dobře, protože se tam setkal s budoucími kolegy z - no z jaké kapely asi?

The Byrds

Počátky této kapely můžeme spatřit již v roce 1964, kdy se dalo dohromady její jádro, trio McGuinn, tehdy s křestním jménem Jim, Gene Clark a David Crosby. Každý z nich vyrostl na folkové hudbě, každý z nich měl prvotní zkušenosti z hraní po klubech. Navíc všichni tři poznali, co to je hrát v doprovodných tělesech (Clark hrál například s New Christy Minstrels, Crosby zase s Les Baxter’s Balladeers), takže měli chuť to zkusit tentokrát jen a jen podle sebe. Ale jak se ti tři vůbec dali dohromady?

Na počátku roku 1964 se McGuinn úplně zamiloval do Beatles a začal svou folkovou stránku prokládat akustickými verzemi této tehdy již superslavné liverpoolské čtveřice. Bylo to v klubu The Troubadour, kde se k němu jednou připojil další velký fanda Beatles, Gene Clark. Spolu tedy vytvořili duo, které mělo ve svém repertoáru akustické verze hitů Beatles, prokládané vlastními skladbami. Ty samozřejmě také nesly všechny znaky tehdy probíhající britské invaze. Což se zalíbilo dalšímu umělci, který tehdy vystupoval sám v tomto klubu, Davidu Crosbymu, a přidal se k nim. Jejich směsice trojhlasů začala být velmi populární, a tak se trio rozhodlo, že budou pokračovat společně, a to pod názvem Jet Set.

Kapela začala docházet do studií World Pacific Studios, kde tříbila repertoár. Záhy začalo být jasné, že folkový, akustický přístup bude třeba v duchu doby upravit směrem k rockovým strukturám, což všem naprosto vyhovovalo. Tak se dostal v polovině roku 1964 k Jet Set bubeník Michael Clarke (na sadu se ale musel nejdříve učit, protože hrál předtím spíše na tamburínu a konga, ale líbilo se jim, že vypadal jako Brian Jones...). První nahrávky vznikly ale s bubeníkem Earlem Palmerem a baskytaristou Rayem Pohlmanem. Sestava se ustálila až po nástupu Chrise Hillmana na baskytaru (předtím hrál hlavně na mandolínu). Kapela se na radu jednoho z manažerů pustila do předělávky Dylanovy skladby Mr. Tambourine Man, použila k tomu dvanáctistrunnou kytaru McGuinna - a zbytek je, jak praví otřepaná, ale v tomto případě pravdivá fráze, historie.

The Byrds v čase:

lg, voc rg, voc rg, voc bg, voc dr
1964 – 1966 Roger McGuinn Gene Clark(1) David Crosby Chris Hillman Michael Clarke
1966 – 1967 Roger McGuinn David Crosby Chris Hillman Michael Clarke
1968 Roger McGuinn Clarence White (2) Gram Parsons(3) Chris Hillman Kevin Kelley
1968 – 1969 Roger McGuinn Clarence White John York Gene Parsons (4)
1969 – 1973 Roger McGuinn Clarence White Skip Battin Gene Parsons (6)
přelom let 1972/1973 (5) Roger McGuinn Gene Clark David Crosby Chris Hillman Michael Clarke
1989 – 1991(5) Roger McGuinn David Crosby Chris Hillman
1991(5) Roger McGuinn Gene Clark David Crosby Chris Hillman Michael Clarke
2000(5) Roger McGuinn David Crosby Chris Hillman


(1) Gene Clark se na konci roku 1967 v sestavě krátce objevil.
(2) Clarence White hrál druhou sólovou kytaru.
(3) Gram Parsons hrál i klávesy
(4) Gene Parsons hrál i na kytaru, pedal steel.
(5) Pokusy o reuniony.
(6) Gene Guerin zaskočil na samém konci The Byrds za Parsonse.


I když kapela slavila velké úspěchy svými dvěma prvními alby, nedokázala zhodnotit svůj interpretační potenciál a třetí, pro existenci kapely obecně dosti důležité, album se i přes některé zajímavé skladby nijak zvlášť neumístilo. Přesto je jejich vliv velký, stávají se průkopníky folk rocku. Do jejich výrazu se dostávají i další vlivy, včetně jazzu a reggae, ale kapela už nedrží moc pohromadě. Nejdříve odchází Crosby do CS & N, poté kapelu opouští i Clarke. Příchodem Grama Parsonse se do výrazu dostává další prvek, totiž country music. Po albu Byrd se ale kapela rozpadá a další z některých pokusů o reunion se nesou jen ve znamení koncertní činnosti.

I když Rogerova sólová alba jsou kvalitní ukázkou jeho tvorby, ve stínu toho, co udělal s Byrds, nemají šanci na výraznější pozornost, i když se na nich podílely další velké osobnosti včetně Boba Dylana, Ala Koopera, Micka Ronsona a dalších.

Kytary

V současnosti na pódiu hraje na signature nástroje, kterými jsou jak Rickenbacker 370/12/RM, tak i akustiky Martin D12-42/RM a HD-7, dále na sedmistrunný model, který dostal od Bernieho Leadona z Eagles (na oplátku mu McGuinn věnoval bendžo Fender Mastertone): „Je to nejlepší bendžo, které jsem kdy poznal. Je složeno z částí typů Vega a Ode.“

Nevyhýbal se ale ani jiným značkám. Například Have You Seen Her Face natočil na Gretsch Country Gentleman, v jeho sestavě nástrojů se objevily i Fendery a další nástroje, ale základními nástroji jsou jen Rickenbackery: „Nebudu uvádět, kolik jich vlastním.“
Martinek také vlastní víc, mezi ty nejvzácnější jistě patří třeba ’57 Martin 00-21. Jak už jsme zmínili, hraje také na sedmistrunný nástroj, který vznikl tak, že při přepravě se mu poškodila jedna z jeho dvanáctistrunnek: „A protože tam šlo nechat jen sedm strun, tak jsme při obědě na ubrousku navrhli sedmistrunku. Jen tak.“

Na dvanáctku natahuje struny Pyramid Gold Ultimate, sady o síle .010-.046, na akustiky pak Martin SP MSD-4200, sady o síle .013-.056.

Aparáty

V raných obdobích Byrds hrál McGuinn na komba Epiphone se dvěma desetipalcovými reproduktory. Později používal aparáty Fender Dual Showman, dostal se i k legendárnímu Rolandovi JC-120, který se stal následně (a je) jeho dlouhodobým aparátem.

Efekty

McGuinna nejvíce vždy zajímaly kompresory. Ale i když jich vyzkoušel hodně, včetně Dyna-Comp a krabiček Boss, nikdy mu žádný nevyhovoval. A tak jeden z požadavků na signature Rickenbackera byl i ten, aby mu firma do nástroje svůj kompresor již instalovala.
Z ostatních firem nejvíce věří krabičkám firmy JangleBox, jmenovitě přímo JangleBoxu, což je kompresor/sustainer. Na pódiu nemá rád kabel, používá bezdrát Sennheiser.

Diskografie:

1. Roger McGuinn + The Byrds

1.1 Základní, profilová alba
Pozn.: Za rokem vydání uvádíme nejlepší umístění v amerických a anglických anketách, ovšem pouze do 20. místa).

Mr. Tambourine Man (1965, USA 6. místo, UK 7. místo, Columbia),
Turn! Turn! Turn! (1965, USA 17., UK 11., Columbia),
Fifth Dimension (1966, Columbia),
Younger Than Yesterday (1967, Columbia),
The Notorious Byrd Brothers (1968, UK 12. místo, Columbia),
Sweetheart of the Rodeo (1968, Columbia),
Dr. Byrds & Mr. Hyde (1969, UK 15. pozice, natáčeno na 8 stop, Columbia),
Ballad of Easy Rider (1969, Columbia),
The Byrds (bez názvu) (1970, UK 11. místo, studio + live, Columbia),
Byrdmaniax (1971, Columbia),
Farther Along (1971, Columbia),
Byrds (1973, USA 20. místo, Asylum).

1.2 Koncertní alba
The Byrds (bez názvu) (1970, UK 11. místo, studio + live, Columbia),
Live at the Fillmore - February 1969 (2000, Columbia, Legacy),
Live at the Royal Albert Hall 1971 (2008, Sundazed),
The Lost Broadcast (2011, i na DVD, Gonzo).

1.3 Kompilace
Pozn.: Uvedeme zde pouze jeden příklad za všechny (prověřený mnou, je to dobrý výběr). Nemůžeme zde totiž uvést všechny kompilace, protože za prvé jde o vysoké číslo (oficiálně dosahuje k 50 albům) a za druhé existuje řada dalších vydání od nejrůznějších labelů, častokrát i zmatečně pojmenovaných.

The Essential Byrds (2003, 2CD, evropská a australská verze se trochu liší od americké, Columbia, Legacy).

2. Roger McGuinn - sólová tvorba

Roger McGuinn
(1973, Columbia),
Peace on You (1974, Columbia),
Roger McGuinn & Band (1975, Columbia),
Cardiff Rose (1976, Columbia),
Thunderbyrd (1977, Columbia),
Back from Rio (1991, Arista),
Born to Rock and Roll (1991, live z let 1973-1976, Columbia),
Live from Mars (1996, live),
3 Byrds Land in London (1997, live z 1977, s Genem Clarkem a Chrisem Hillmanem),
Liveat the XM Studios May 27, 2004 (2004, pouze ke stažení),
Limited Edition (2004),
Live from Spain (2007, live),
CCD (2011),
Stories, Songs & Friends (2014, kompilace),
Live at the Boarding House (2014, live z 1978 s Clarkem, Crosbym a Hillmanem).

3. Roger McGuinn + Folk Den Project

Jedná se o webový projekt, zaměřený na podporu lidové, folkové hudby při University of North Carolina. Produktem jsou skladby v mp3 či ve formátu CD (McGuinn’s Folk Den, Volume 1 - 4 z let 1999 - 2000, dále Treasures from the Folk Den (2001), In the Spirit of Love (2002), The Sea: Songs by Roger McGuinn (2003), The Folk Den Project (2005) a 22 Timeless Tracks from the Folk Den Project (2008).

4. Spolupráce, účast na projektech

Patří sem kupříkladu alba McGuinn, Clark & Hillman (1979), City (1980, s Hillmanem, a Clarkem), McGuinn - Hillman (1981) a další spolupráce s Petem Seegerem, Beach Boys, Tomeme Pettym, Bobem Dylanem, Dolly Parton.

Kytaroví velikáni - Roger McGuinn


Skladba: Eight Miles High
Autor, autoři
: Gene Clark, Jim McGuinn, David Crosby
Interpret: Roger McGuinn
Skupina: The Byrds
Album, zdroj: Fifth Dimension (1966, Columbia)
Pozn.: Part pro 12 strunnou kytaru aranžován do zápisu pro standardní kytaru.

www:
www.thebyrds.com

Co nového u kytarových velikánů
Mick Ralphs


Mick Ralphs


Roku 2008 se Bad Company zkusili dát znovu dohromady, a i když první vystoupení byla spíše ve znamení „aby na nás fanoušci nezapomněli“, nakonec se to přece jenom rozjelo a kapela v podstatě působí dodnes. Klasickou trojici zakladatelů, tj. Ralphse, Paula Rodgerse (voc) a Simona Kirkeho (dr), doplnil po úmrtí baskytaristy Boze Burrela nejdříve Lynn Sorensen a od roku 2012 Todd Ronning. Na kvintet pak sestavu rozšiřuje i kytarista Howard Leese, známý mj. i ze svého více než dvacetiletého působení u Heart.

Snaha o znovunastartování jeho dalšího „kdysi“ působiště, Mott the Hoople, se také povedla, i když méně než u Bad Copmpany. Sestava ve složení Ralphs, Wattes (bg), Griffin (dr), Ian Hunter (voc) a Allen (key) se sešla roku 2009. Po sérii vystoupení své fanoušky potěšili až o čtyři roky dále, kdy roku 2013 vystoupili v O2 Aréně v Londýně (s Martinem Chambersem za bicími).

Jako významnější novinku ale můžeme uvést, že roku 2011 založil Ralphs svůj vlastní band, Ralphs Blues Band a to s muzikanty, se kterými si zajamoval v jedné hospodě v High Wycombe. Ještě pod názvem Mick Ralphs & Co. debutovali v Jazz Clubu v Ascotu. Skupina koncertuje dodnes, a jak prohlásil Mick Ralphs, snaží se při hraní bluesových a rhythmandbluesových coverů odkrývat jejich bluesové a soulové kořeny .

Diskografie:

1. Mick Ralphs + Bad Company
Hard Rock Live (2010, live, Image Entertainment), Live at Wembley (2011, live, Eagle),
Extended Versions (2011, kompilace, Sbme Special).

Muzikus 6/1999 - Letem kytarovým světem - Bad Company (miniprofil, str. 28)
15+3 světových kytaristů a kytaristek (encyklopedie, Muzikus 2002, str. 157)
Muzikus 2/2009 - Kytaroví velikáni (str. 88, noty, diskografie)

Psáno pro: časopis Muzikus 2016/01

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Kytarovi-velikani-Roger-McGuinn~14~unor~2017/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.