přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraKytaroví velikáni - Richie Kotzen

17.11.2017 | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Kytaroví velikáni - Richie Kotzen


Abych se přiznal, Richieho Kotzena jsem měl vždy tak nějak spojeného spíše s Poison než s dalšími činnostmi, a tak mi vždycky unikal ze zorného pole. Jenže pak jsem se dostal k nahrávkám Winery Dogs - a bylo vymalováno.

A není divu. Winery Dogs jsou totiž typickým produktem soudobého trendu, kdy se sejde několik provařených muzikantů a začnou si hrát zase něco jiného, než by se třeba od nich očekávalo. A výsledky? Naprosto skvělé. Ať už mluvíme o Chickenfoot či o Black Star Riders nebo o Black Country Communion nebo právě o Winery Dogs. A to zdaleka nejde „jen“ o tuto záležitost.

Richard Dale Kotzen Jr. se narodil 3. února 1970 v Readingu, v Pennsylvánii. V pěti letech ho rodiče posadili za klavír, jenže poté zaslechl nahrávky Kiss a bylo rozhodnuto - jedině elektrická kytara. Naučil se na ni sám a hned přišly na řadu první kapely, jako například Arthur’s Museum. V této amatérské pozici Kotzena objevil Mike Varney z labelu Shrapnel Records a zlanařil ho k podpisu smlouvy. A tím náš příběh vlastně začíná.

Bylo mu pouhých devatenáct let, kdy mu vyšlo první sólové album Richie Kotzen (1989) - mimochodem, produkoval mu ho Jason Becker. Jeho spoluhráči nebyli nikdo jiní než třeba baskytarista Stu Hamm (hrál třeba se Satrianim či s Stevem Vaiem) a bubeník Steve Smith (Journey, Focus, Montrose...). Už jenom tohle vypovídá leccos.

Poison

Všechna první tři sólová alba zcela odrážela dobu svého vydání, kdy trh oslovila řada instrumentálních alb a nových kytarových čarodějů. Kotzenovo jméno si tak získalo určité renomé, které bylo roku 1991 ještě více zhodnoceno skutečností, že se stal členem platinové glamrockové party Poison. Vstoupil do této kapely v období, kdy se hřála na výsluní nesmírného úspěchu svých prvních tří alb. Nová deska, již tedy s Kotzenem, Native Tongue (1993, Capitol), už ale ukazovala krizi kapely a uvozovala jejich cestu dolů. V USA získalo album zlato, ale šlo už jen o stín - i když třeba Theatre of the Soul mělo znaky jejich zlaté, tedy vlastně platinové, éry.

Po odchodu z Poison se opět soustředil na sólovou dráhu, ovšem tentokrát si našel i čas na zajímavý projekt s Gregem Howem, ze kterého vyšla hned dvě alba, Tilt a Project. V Howeově domácím studiu tak vznikly nahrávky, které dokumentovaly další tvář Kotzenova stylu - alba byla laděna do jazzrockové fúze a sklidila velmi kladnou odezvu. Hned první bylo přirovnáváno ke spolupráci Eddieho Van Halena a Allana Holdswortha...

„Nerad dělám pod tlakem. Nejlepší pro muzikanta je, aby všemu vždy nechal čas. Pak ty nápady přijdou a jsou rozhodně lepší...“
(Richie Kotzen, Guitar World 2015)

Mr. Big

Velkým skokem pak byl roku 1999 jeho další vstup do již nažhavené kapely, k vysoce úspěšné skupině se statutem superskupina, do Mr. Big. V hvězdné sestavě Billy Sheehan (bg), Pat Torpey (dr), Eric Martin (voc) a Paula Gilbert to byl právě on, který nahradil odcházejícího Gilberta. Škoda jen, že se v podstatě odehrálo totéž, co u Poison. K přestupu došlo v době, kdy kapela měla svůj vrchol již za sebou. Alba Get Over It (1999) a Actual Size (2001) sice zabodovala v Japonsku, ale na březích Atlantiku se nedělo nic.

Po zajímavé spolupráci s osobnostmi z Return to Forever, legendárním baskytaristou Stanleym Clarkem a bubeníkem Lennym Whitem v jazz-fusion projektu Vertú (1999), řadě vlastních alb, bohaté producentské činnosti a albového debutu Nothing to Lose jeho hardrockové kapely Forty Deuce konečně přišla ta pravá chvíle. Kotzen, maje největší zkušenosti právě s hrou jen ve triu, dal dohromady se svým bývalým kolegou z Mr. Big, neuvěřitelným baskytarovým virtuosem Billym Sheehanem (Steve Vai, UFO, G3, David Lee Roth...) a stejně velkou hvězdou bubenického nebe, Mikem Portnoyem (Dream Theater, Neal Morse, Twisted Sister...), power trio, superskupinu The Winery Dogs.

Kytaroví velikáni - Richie Kotzen


The Winery Dogs

Hned první album, The Winery Dogs (2013, Loud and Proud) vystoupalo v USA na 28. příčku a ovládlo „top desítku“ v řadě dalších anket. Kapela předložila svým fanouškům sofistikovaný, vysoce instrumentálně náročný přístup k hard rocku, který jednoznačně odrážel jejich největší vzory, mezi něž podle jejich slov patří jak Led Zeppelin, Cream nebo Grand Funk, tak i Soundgarden, Black Stone Cherry nebo Velvet Revolver.

Deska se poslouchá sama - a to nejsou prázdná slova, to je fakt. V podstatě každý fanoušek rocku si tam může najít něco svého. A právě zde se ukazuje široký potenciál Richieho Kotzena, kdy tvoří vyrovnanou protiváhu svým dvěma kolegům. Zůstal na něm i celý pěvecký part, čehož se zhošťuje naprosto s přehledem. Už jenom první skladba nenechá nikoho na pochybách, kde jsou kořeny kapely. Kapela se nebojí ani melodiky (We Are One, You Saved Me s úžasným basovým entrée), nemluvě o hitu Time Machine... Ale takhle bych mohl pokračovat dlouho.

Očekávání dalšího alba bylo tedy velké - a album nezklamalo. Ze všech skladeb třeba Captain Love je jednoznačný hit v tom nejlepším slova smyslu. Jako kdyby v základním motivu zavládl konec první poloviny sedmdesátých let - a to myslím v tom kladném slova smyslu. No, nebudu tady pět ódy, člověk si to musí poslechnout. Kapela tak zhodnotila svůj debut a hudebně postoupila o další krůček dopředu. Nejde o jednoduchý poslech, nejde prostě o muziku k žehlení nebo do auta. Ale sehranost, výkony a nápady vás přinutí nastražit uši.

Z celé dlouhé řady spoluprací u Kotzena můžeme vyzdvihnout účast na albech třeba Gregga Bissonetta, Gena Simmonse, Guthrieho Govana či Marca Mendozy. Navíc je jeho jméno spjato s mnoha projekty, zejména pak s dobově velmi módními a vyhledávanými tribute nahrávkami a alby.

Kytary

Kotzen je znám pro své Fendery, ale na začátku své kariéry hrál na Ibanezy. Brzo ovšem přešel do stáje Fender, kde až dodnes používá jak Stratocastery, tak i Telecastery. Jeho jméno je s Fenderem dokonce spjato ještě těsněji, protože mu firma vyrobila i dva signature modely. Méně známý je Stratocaster z limitované série Japan Exlusive, který je z jasanu, krk je javorový s 22 pražci javorového hmatníku a kytara je osazena třemi singly DiMarzio Custom. S Winery Dogs ale Kotzen hraje zejména na svůj nádherný Telecaster. Kytara je to zcela exkluzivní. Jasanové tělo sice ctí obecně tvar Telecasteru, ale má výřezy, které nacházíme u Stratů.

Vrchní deska je javorová, krk a hmatník také. Nástroj je osazen snímači DiMarzio, u krku singlem DP173 Twang King a u kobylky minihumbuckerem DP384 The Chopper T. Přepínání snímačů navíc umožňuje jejich paralelní nebo sériové zapojení. Předností singlu Twang King oproti klasickým singlům je dvojité zavoskování, tedy „tuplovaná“ ochrana proti napískávání, a mj. i ruční kalibrace magnetů - snímač produkuje harmonicky velmi široké spektrum zvuku. Vychytávkou vzhledem k obecnému zvuku Telecastera je pak miniHB u kobylky. Produkuje méně twangu a více středů a basů, navíc umí dlouhý a táhlý tón. Tady musím poznamenat jednu věc: I když jsem viděl hrát blues na Steinbergera, i když jsem viděl hrát „metlu“ na lubové kytary, tak přece jenom jsem měl zafixovánu pozici Telecastera jako kytary spíše čistého zvuku či lehce nakřápnutého crunche. A ono ejhle...

Aparáty

Ze začátku hrál Kotzen na aparáty Laney, ale jakmile přešel k Fenderům, změnil na začátku devadesátých let i značku aparátů. Typickými se pro něj staly stacky Marshall, kdy vystřídal řady Super Lead, JCM800 i JCM900. Na konci dekády začal používat zesilovače Yamaha série DG, pre-ampy DG1000 s power ampy Marshall EL34 100/100, hrál i na komba Yamaha. Kolem roku 20050 přechází na zcela novou značku, aparáty Cornford. Firma mu vyprodukovala i signature model, hlavu RK100, celolampovou stowattovou high-gain jednokanálovou hlavu se čtyřmi ECC83 v pre-ampu a čtyřmi EL34 na výkonu. Mimochodem, stacky této firma mají za sebou třeba i Guthrie Govan, Jan Cyrka, Phil Hilborne, Greg Howe, Frank Gambale a další.

Firma zastavila roku 2013 výrobu, ale Kotzen je používá stále a střídá je se svými Marshally. Hraje i na několik komb, jako kupříkladu Bogner Goldfinger či Fender Vibro-King.

Efekty

I když se o Kotzenovi říká, že krabičky moc nemusí, přesto jich u něj pár najdeme. Je to zcela určitě signature multiefektový pre-amp Tech 21 Fly Rig RK5, také i další signature multiefektový pedál Zoom G2R RK, můžeme zmínit wah pedál Fire Custom Shop Bobber Wah či klasiku Dunlop Cry Baby, Nemluvě o efektech Boss (Digital Delay DD-3, Octaver OC-2, Chorus CE-5, Tremolo TR-2), MXR Carbon Copy nebo Elektro-Harmonix Holy Grail Nano.

www:
www.thewinerydogs.com

Psáno pro: časopis Muzikus 2017/02

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Kytarovi-velikani-Richie-Kotzen~17~listopad~2017/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.