přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraKytaroví velikáni - Midge Ure

06.11. | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Kytaroví velikáni - Midge Ure


Další z velikánů, kteří na první pohled matou svým nenápadným vystupováním, a přitom je za nimi obrovská fůra práce. Člen glamových Slik, lehce postpunkových Rich Kids, novoromantických Visage, klasicky hardrockových Thin Lizzy, novovlnných Ultravox, superkapely Band Aid, vytvořené k celosvětově proslulé akci Live Aid, a navíc stíhající vlastní sólovou kariéru, na jejímž kontě jsou třeba úspěšné singly No Regrets či If I Was - to všechno je Midge Ure, kytarista, který do mého zorného pole vplul vlastně až jako člen Thin Lizzy.

No tak dobře, musím se přiznat, že tehdy, na samém konci sedmdesátých let, mi opravdu tento už jenom vzhledem jednoznačně novovlnný kytarista k tak divoké rockové partě, jakými Thin Lizzy bezpochyby byli, opravdu neseděl. Jako „ten pravý zavilý“ rocker jsem si říkal: ... se zbláznili, nebo co? Jenže nezbláznili. Ale všechno popořádku.

Midge Ure
James Midge Ure (mimochodem, za svou hudební činnost byl vyznamenán Řádem britského impéria) se narodil 10. října 1953 v Cambuslang ve Skotsku. Po škole to zkusil na Motherwell Technical College a začal pracovat jako technik. Právě tehdy se začal vážněji zajímat o hudbu a roku 1969 vstoupil do glasgowské kapely Stumble, která existovala necelé dva roky. Poté, roku 1972, vstoupil do významnější skupiny Salvation, kde poprvé použil jméno Midge. Což bylo v podstatě foneticky psané jméno Jim pozpátku, pod kterým se Ure do té doby místo svého jména James prezentoval. A protože ve složení kapely už jeden Jim byl, tak aby nedocházelo k mýlkám, zvolil tento postup.
Salvation se dobře etablovali na místní scéně, ale roku 1974 odešel jeden ze zakladatelů a kapela si změnila název na Slik. Stylově se pohybovala ve vodách glamu a vyprodukovala řadu singlů, z nichž Forever and Ever se dokonce dostal na první místo v Anglii. Do tohoto období se také datuje i událost, že Ure dostal tehdy nabídku stát se zpěvákem Sex Pistols. Lano tehdy odmítl se slovy, že Malcolm McLaren (dnes už legendární manažer této punkové legendy) měl tehdy své priority nastavené opravdu značně jinak.
Slik ovšem stále více věřili v sílu punk rocku, který tehdy jako kometa prolétával hudebním nebem, a ukončili spolupráci se svými předchozími promotéry, dvojicí Bilem Martinem a Philem Coultrem (od Bay City Rollers). Změnili si název na PVC2 a naplno se ponořili do punkového stylu. Ure s nimi zůstal už jen na jeden singl.

Kytaroví velikáni - Midge Ure


Bohaté děti a Tvář
Roku 1977 Glen Matlock, baskytarista Sex Pistols, založil svůj vlastní band Rich Kids a na podzim se k němu připojil i Midge Ure. Řečeno jeho slovy, s touto kapelou pak zažíval divoké chvíle, o kterých předtím jen četl v New Musical Expressu. Nicméně se snažil svůj hudební potenciál dál rozvíjet a tehdy ho uchvátily možnosti syntezátoru Yamaha CS50. Dokonce si ho i pořídil a chtěl ho implementovat i do kapely. Což těžce nevyhovovalo syrovým představám o kytarovém běsnění Glena Matlocka, a tak se Ure zabalil a šel.
Prakticky okamžitě, tedy ještě roku 1978, spolu s Rustym Eganem z Rich Kids a zpěvákem Stevem Strangem založil sestavu Visage, kde už naplno nechal promluvit vedle své kytary i syntezátor. I když první singl nebyl nějak zvlášť úspěšný, kapela přesto podepsala smlouvu s Polydorem a jejich druhá deska, Fade to Grey, se stala hitem. To už ale byla doba, kdy Midge Ure stanul každou nohou na odlišném stylovém břehu.

„Já jsem vlastně nikdy nebyl členem Thin Lizzy. Lynott mi tehdy zavolal, že od nich odešel Gary Moore, a jestli bych za něj nezaskočil. To už jsem byl v Ultravoxu, ale řekl jsem si, že by to mohlo být zajímavé. A taky bylo.“
(Midge Ure, crypticrock.com, 2016)

Jednak u naplno rozjetého irského expresu...
Ure nastoupil k Thin Lizzy v červenci 1979, tedy v období, kdy tato kapela vydala svá nejslavnější alba, famózní dvouplatinové live dvojalbum Live and Dangerous (i když řada tracků byla přetočena) a nádhernou studiovku Black Rose: A Rock Legend (byť tak trochu špatně nahranou). Kapela tehdy atakovala první místa v prestižních anketách (v Anglii se dostali až na druhou pozici) a Ure tak nastoupil do pořádně rozjetého vlaku. Thin Lizzy měli před sebou celosvětové turné a řadu vystoupení na festivalech a potřebovali za odstoupivšího Garyho Moorea rychlou, a hlavně spolehlivou náhradu. Mimochodem, Gary Moore byl tak trochu tehdy obviňován, že opustil rozjetou kapelu v nejlepším, jenže ona ta skutečnost byla tak trochu jiná. Jak už to tak bývá. Ano, kapela byla tehdy na vrcholu své kariéry, ale byla také i na vrcholu požívání v přeneseném smyslu slova všeho, co před ní neuteklo na strom, neschovalo se do sklepa a nepotopilo se do řeky... Ano, ani Gary Moore tehdy nebyl zcela bez viny, ale jeho hvězda jako sólového umělce začala dost rychle stoupat, a tak to prostě zabalil (už podruhé v této kapele a stane se mu to ještě jednou).
Ure tehdy nastupuje jako nájemný tour muzikant a během jeho poměrně krátkého, ale hodně intenzívního působení se sestava kapely vlastně několikrát změnila - což také napovídalo o propukajících problémech v Thin Lizzy. V září sestavu s Urem, který přestupuje na klávesy, doplňuje Dave Flett (ano, kytarista slavných Manfred Mann’s Earth Band) a v lednu do kapely přichází Snowy White. Ten s nimi natočí dvě další silná alba. Ure tak pomohl kapele přestát krizové období ve složení sestavy a dovedl Thin Lizzy k závěrečnému složení, které ukončilo svou činnost v září 1983.

... a jednak také u platinového extrémního hlasu Nové vlny
Ve stejném roce, kdy začal vypomáhat Thin Lizzy, se Ure stal členem novovlnných Ultravox. Koneckonců, právě včas. Protože s touto formací zažil opravdový úspěch, když kapela vydala album Vienna, které v Anglii vystoupalo na třetí příčku a získalo platinu. Špatně si nevedly ani další desky, které až na stříbrnou Rage in Eden získaly až do rozpadu kapely všechny zlato. Není tedy divu, i když Ultravox do příchodu Ureho prodělali od svého vzniku roku 1973 čtyři personální změny, že právě sestava s Urem, tedy Chris Cross (bg), Warren Cann (dr), Billy Currie (key, vi) a Ure, je vedena jako „ta klasická“. Až teprve po dalších dvou rozpadech se tato sestava sešla roku 2008 v rámci reunionu kapely znova a jejich nové album Brilliant (2012, Chrysalis) vystoupalo i po takové době nečinnosti v Anglii na 21. místo.

A ještě sólo
První album, The Gift, vydal Ure u Chrysalis již roku 1985. A byl to start jak se patří. Deska vyletěla v Anglii na stříbrnou příčku a vytvořila tak svému autorovi další, po účinkování s Thin Lizzy a členství v Ultravox již třetí úspěšný vrchol kariéry. Na albu se podíleli baskytarista Mark King (Level 42) a bubeník Matk Brzezicki (např. od The Cult, Procol Harum, Big Country, Pete Townshenda, Rogera Daltreyho...) plus další - a na výsledku je to opravdu znát. Zaujala mě tam i například předělávka od Jethro Tull Living in the Past, na vydání z devadesátých let se objevili i cover The Man Who Sold the World od Davida Bowieho.
Druhé album, Answers to Nothing, už v Británii tak úspěšné nebylo (dostalo se na 30. pozici), ale zato se dostalo do Billboardu v USA. Sestava je tam rozšířena o další muzikanty, ve skladbě Sister and Brother mu tam hostuje i tehdy hodně žhavá Kate Bush.
Další alba už ohlas ztrácela, teprve až Fragile roku 2014 se dokázalo dostat v UK do top 100.
Zajímavostí pak jistě je účast Midgeho na slavném projektu Boba Geldofa Live Aid, který vznikl jako charitativní pomoc Etiopii. Na úvodním songu Do They Know It’s Christmas? se tehdy pěvecky podílela celá řada hvězd. Z celého spektra můžeme jmenovat za všechny aspoň Bona (U2), Ricka Parfitta a Francise Rossiho (Status Quo), Stinga a další. Jádro muzikantů tehdy tvořili Phil Collins a právě Midge Ure. Ten je dokonce s Bobem Geldofem i autorem oné slavné skladby, která doslova obletěla svět a stanula prakticky ve všech zemích na prvním místě v anketách.
Sluší se připomenout, že akce Live Aid, vysílaná ve 165 zemích světa, vydělala na 150 miliónů dolarů, které šly na pomoc hladovějícím v Etiopii.
Roku 1989 vzniklo pokračování, kterého se ale Ure již neúčastnil. Kytarové party tam nahrál Chris Rea a mezi slavnými osobnostmi byli kupříkladu i Jason Donovan či Kylie Minogue.
Ure se objevil až ve třetím pokračování této myšlenky, na Band Aid 20, kdy roku 2004 s novou verzí slavné skladby Do They Know It’s Christmas?. Tehdy se mezi muzikanty objevil i Paul McCartney.
A konečně i Band Aid 30, tedy roku 2014, opět oživlý projekt tentokrát na pomoc obětem viru ebola se rozjel díky Geldofovi a Uremu.
Ano, i tohle je tvář Midge Ureho, kytaristy, který zdaleka ještě nepověsil kytaru na hřebík. Fuj, to je ale otřepaná fráze. Prostě se domnívám, že už jenom v rámci Ultravoxu nás ještě dokáže příjemně překvapit...

Web
www.midgeure.co.uk

Psáno pro: časopis Muzikus 2017/11

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Kytarovi-velikani-Midge-Ure~06~listopad~2018/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.