Kytaroví velikáni - Michael Amott

„Roku 1997 jsem poprvé hráli v Japonsku. byl to hodně divnej pocit, být tak daleko od Švédska a přitom vidět, že ti fanoušci moji hudbu znali...“

(Wikimetal, 2013)

Seveřané mají hodně nejen vynikajících souborů, ale i osobností, které vtiskují rockové hudbě současnosti svůj výraz. Nejinak je tomu na švédské scéně, kde mezi ty nejvýraznější kytaristy rozhodně patří Michael Amott.

I když je tento kytarista a multiinstrumentalista znám především ze svého působení s Arch Enemy, superskupiny z vod melodického death metalu, jeho činnost je širší (i když ne tak úspěšná) a zahrnuje vedle řady hostování i členství ve skupinách Spiritual Beggars a mimo jiné v jednom období i Candlemass. Firmy ESP, a zejména Dean, mu vyrobily signature modely a v anketě časopisu Guitar World se v kategorii 100 Greatest Heavy Metal Guitarists of All Time umístil mezi veškerou tou světovou a historickou konkurencí na 74. místě.

První pokusy s Disaccord a Carnage

Michael Amott se narodil 28. července 1969 v Londýně, ale vyrostl v Halmstadu ve Švédsku. Už jako teenager se začal sám učit na kytaru tím, že kopíroval to, co slyšel ze svých tehdy oblíbených desek, které se sestávaly většinou z nahrávek HC a speedmetalových kapel. Nezůstal ale jen u toho, a jak se dál jeho hra a přístup vyvíjely, začal poslouchat takové kytaristy jako Tonyho Iommiho, Franka Marina, Michaela Schenkera, Davea Mustaineho a Uliho Jona Rotha. Ze všech prvních různých pokusů o kapely byl trvalejším soubor Disaccord, kde působil v letech 1983 a 1984 a znovu v období 1986 až 1988.

Na konci roku se mu ale další sestava, nazvaná „mírumilovně“ Carnage, už povedla. Dal ji dohromady se zpěvákem a tehdy ještě i baskytaristou Johanem Liivou a bubeníkem Jeppem Larssonem. Skupina takto vydržela jen rok a poté se složení úplně změnilo. Za mikrofon se postavil Matti Kärki, baskytaristou byl Johnny Dordevic, druhou kytaru hrál David Blomqvist a bicí Fred Estby. V tomto složení vznikly první demo snímky, později i EP a debutová deska Dark Recollections. Ta ovšem vyšla už po rozpadu kapely. Amott, který se nechtěl pořád zabývat personálními otázkami a neustále začínat, se rozhodl přidat k již zavedené kapele Carcass. Ostatní členové Carnage spolu založili Dismember.

Rozjezd s Carcass a Spiritual Beggars

Carcass byla liverpoolská kapela, která měla ve svém výrazu prvky grindcore a melodického death metalu. Působila na scéně už od roku 1985 a při jejím turné k albu Symphonie of Sickness se k nim přidal Amott. Jeho technika hry přinesla do kapely náročnější prvky, kdy dosavadní kytarista Bill Steer se soustředil spíše na doprovodné party. Navíc Amottovo cítění posunulo Carcass více do melodického death metalu. I když jeho autorský vklad byl minimální, na kapelu měl neoddiskutovatelný vliv. Je to znát i na následném albu Heartwork, jehož se v Anglii prodalo nad deset tisíc kusů a poprvé tam zavítalo i do anket (na 67. místě). Amottovi ale tento způsob práce přestal vyhovovat a stále více toužil postavit si opět vyloženě svou kapelu.

První část se mu podařila se souborem Spiritual Beggars, jehož stylové zaměření hodně vycházelo ze sedmdesátých let. Vzniklá alba sesbírala řadu ocenění ve Švédsku a kapela velmi často vyrážela na evropské turné a v mnoha případech si zahrála na společných turné s takovými velikány, jako např. s Iron Maiden. Ovšem co je to platné, když rok po rozjezdu této kapely Amott konečně zabodoval svým dalším projektem. A to se mu už podařilo.

A už na plný plyn s Arch Enemy

Švédská melodic deathmetalová kapela Arch Enemy vznikla v Halmstadu. V podstatě se jednalo v takovém malém měřítku o superkapelu (viz můj článek v Letem kytarovým světem). Aby ne, vedle Michaela Amotta a Johana Liivy (z Carnage) se tam sešli (a v průběhu následných změn scházeli) muzikanti z kapel Armageddon, Eucharist, Carcass, Mercyful Fate, Spiritual Beggars a dalších.

Debutové album sice nijak neprorazilo, navíc bylo spíše sólovým Amottovým projektem, který zde hrál i na baskytaru, ale ukázalo na zaměření kapely a předznamenalo její další vývoj.

Se změnou obsazení se kapela ustálila na dalším albu, které se dostalo i do japonských anket, ale trojka také nijak zvlášť nepřekvapila. Změna ovšem na sebe nedala dlouho čekat. Z kapely odešel zpěvák Liiva a za mikrofon se postavil krásná a hodně ostrá Angela Gossow. A to už začalo být něco jiného. Čtyřka Wages of Sin sice ještě nezabodovala, ale už následné album Anthems of Rebellion bylo prvním velkým úspěchem (v nezávislé anketě Billboard se dostalo na 15. pozici). Gossow se navíc ukázala být přínosem i po stránce textové a se zbytkem kapely si vyloženě sedla. Ještě větším úspěchem pak bylo následující album Doomsday Machine, ze kterého jsou i obě notové ukázky. Skupina se dostala i do oficiálního Billboardu.

Mnozí fanoušci pak spatřují vrchol (a oprávněně) tohoto období jejich vývoje v desce Rise of the Tyrant, kdy album zabodovalo snad ve všech anketách - ne sice na nějak vysokých místech, ale opravdu v řadě zemí. Po koncertním albu a dost nepovedené desce The Root of All Evil se kapela vzepjala k dalšímu výkonu na CD Khaos Legions, kdy se poprvé dostala i do anglických žebříčků. To bylo ovšem poslední album dosavadní zpěvačky, která z osobních důvodů ve snaze být více se svou rodinou opustila místo u mikrofonu. Jako manažer kapely ale zůstala dál a doporučila na svou pozici mladou a velmi talentovanou Alissu White-Gluz, která si tuto šanci velmi považovala. Že tento krok byl krokem správným směrem, ukázal úspěch prozatím poslední desky Arch Enemy, War Eternal. Jde o album, které se z celého jejich katalogu se umístilo nejlépe. A to také o něčem vypovídá...

Arch Enemy v čase

(*) V tomto období hrál Michael Amott i na baskytaru, v letech 2005 a 2007 hrál i na klávesy.

Skladba: 1. Nemesis, 2. Hybrids of Steel

Autor, autoři: 1. Michael Amott, Daniel Erlandsson, Christopher Amott / Angela Gossow, 2. Michael Amott, Daniel Erlandsson, Christopher Amott

Interpret: Michael Amott

Skupina: Arch Enemy

Album, zdroj: Doomsday Machine (2005, Century Media)

Pozn.: Notová ukázka obou skladeb je napsána v běžném ladění. V originále je ale kytara podladěna o dva tóny dolů, tedy do C, F, B♭, e♭, g, c1

www:

www.archenemy.net