Kytaroví velikáni - Marcos Curiel

Kytaroví velikáni - Marcos Curiel
Kytaroví velikáni - Marcos Curiel

K tomuto nepřehlédnutelnému kontroverznímu kytaristovi, producentovi, majiteli labelu a skladateli jsem se dostal, obecně vzato, méně obvyklou cestou - přes Carlose Santanu. Ano.

Pro fanoušky Carlose Santany to možná až tak neobvyklé nebude. Santana si v nedávném období rád zval na své desky další umělce a koneckonců, na prodeji výsledných alb a následném výrazném znovuvynoření se jeho osobnosti to bylo znát. A právě na albu Shaman mne mimo jiné zaujala skladba America, na níž se podíleli P.O.D., tedy i Curiel.

 

Od Eschatos k P.O.D.

Marcos Curiel se narodil 9. září 1974 v San Diegu v Kalifornii. Vyrůstal v Chula Vistě, kde také navštěvoval střední školu. Už během studia působil v řadě nejdřív školních, potom místních souborů, ale ten pravý zlom nastal až roku 1992. Tehdy nejen úspěšně ukončil střední školu Bona Vista, ale spolu se svým kamarádem, bubeníkem Noahem „Wuv“ Bernardem založil kapelu P.O.D., což je zkratka názvu Payable on Death.

 

Vlastně už rok před vznikem P.O.D. Curiel s Bernardem jamovali, a to bez dalších nástrojů, i bez zpěváka. Pod názvem Eschatos vystupovali po hospodách a klubech s repertoárem, jehož hlavní část tvořily skladby od Metallicy a Slayer.

 

V průběhu tohoto roku Sonnymu Sandovalovi, budoucímu zpěvákovi P.O.D., onemocněla matka smrtelnou chorobou. Sandoval na základě osobní tragédie konvertoval ke křesťanství, a právě v té době mu zavolal Bernardo, jeho bratranec, a nabídl mu post zpěváka v Eschatos. Vedle snahy přivést Sandovala na jiné myšlenky vedlo duo Curiel-Bernardo k jeho oslovení i to, že ohlas na jejich vystoupení se stále více šířil. A vystupovat s cover verzemi známých kapel jen v obsazení kytara - bicí bylo mírně řečeno nezvyklé...

 

K vzniklému triu se nakonec na basovou kytaru připojil Gabe Portillo a čtveřice se rozhodla pro název P.O.D.

 

„Kapela hrála v klubu a já stál vzadu se slzami v očích. Byla to ta největší věc, kterou jsem kdy viděl...“

Tim Cook, manažer P.O.D.

 

Období Rescue Records

Kapela si začala svými koncerty stavět stále silnější fanouškovskou základnu, což nakonec vedlo k natočení prvního demo CD. Nabídky ke koncertům se stále zvyšovaly, což přestávalo vyhovovat Portillovi. Jeho postu se roku 1994 ujal Traa Daniels a skupina podepsala smlouvu s Rescue Records. Šlo o label, který založil Bernardův otec, Noah Bernard Sr., který tak chtěl kapele svého syna, vida její neustále vzrůstající úspěch, pomoci. Navíc se stal také manažerem skupiny, a to po další tři roky.

 

Pod tímto labelem vydali P.O.D. dvě studiová alba, Snuff the Punk (1994, Rescue), Brown (1996, Rescue), a jedno live. Do celostátních anket se první album nedostalo, ale kapele zajistilo ještě větší příliv fanoušků, i když stále více méně na lokální bázi. Dalšímu albu se vedlo ještě lépe, ohlas kapely přeskočil do širších luhů a hájů a deska se vyprodala velmi rychle. Toto původní vydání je většinou fanoušků ceněno více (jak kvůli jiné grafice, tak i robustnějšímu zvuku) než reedice vydaná roku 2000.

 

V tomto stádiu vývoje je uviděl Tim Cook, protřelý manažer a vlastník klubu The Where-House, kde P.O.D. vystoupili. Jeho první dojem je vyjádřen v úvodu k tomuto článku. Cook nabídl skupině svou spolupráci, a protože Curiel a spol. věděli, že Bernardo starší po dohodě s nimi již sám hledal za sebe náhradu, neměli problém vzít Cooka jako svého manažera. A to udělali hodně dobře. Za prvé se jejich jméno rozneslo nejdříve po Oklahomě (Cookův klub byl v Bartlesville) a potom do dalších států.

 

To zajistilo kapele možnost poohlédnout se po větší společnosti. Nejdřív je oslovil Essential Records, který P.O.D. nabídl sto tisíc dolarů za uzavření smlouvy. Sandoval ale pak ústy všech nabídku zdvořile odmítl. Tehdy prohodil, že „Bůh má s touto kapelou větší plány...“ A jak ukázal čas, udělal dobře.

Kytaroví velikáni - Marcos Curiel
Kytaroví velikáni - Marcos Curiel

Atlantic Records

Roku 1998 je totiž spatřil John Rubell z Atlantic Records: „Viděl jsem je v Roxy při západu slunce a viděl všechny ty lidi kolem. Oni nesledovali slovo za slovem, to ne, ale hltali kapelu jako celek. A ta na ně měla neuvěřitelný vliv, tím publikem úplně hejbala.“

Výsledkem byla smlouva s již velkým labelem a následně bylo realizováno EP Warriors. Kapela ho pojala jako takový přechod mezi dvěma značkami a poděkování fanouškům za to, že je léta podporovali. Slova díků se vlastně na albu nacházejí. I když bylo vydáno pod hlavičkou Atlantic Records, zrealizovala ho firma Tooth & Nail Records. Zvuk alba je schválně dřevní, v konečném výsledku to zní, jako kdyby se nahrávalo přes fonograf - nechybí zde ani praskání vinylu...

 

Tohle všechno by ale kapelu neučinilo tak známou, jako je dnes. Všichni si byli vědomi, že album, které teď natočí, musí být více než skvělé. A ono se to podařilo.

 

Roku 1999 jim vyšlo The Fundamental Elements of Southtown, které obsahovalo šestnáct skladeb. V USA vystoupalo zejména díky hitům Southtown a Rock the Party na 51. pozici a prodej byl takový, že za rok deska dosáhla na platinové ocenění, což znamená milión prodaných kusů. K úspěchu alba přispěla i skutečnost, že řadu skladeb převzala i rádia spíše z mainstreamového spektra posluchačů. Navíc i MTV vysílala řadu klipů z tohoto alba.

 

Ovšem ten pravý úspěch měl teprve přijít. 11. září 2001 vyšlo kapele, která byla obecně řazena i do ranku christian metal či christian music velmi silné album Satellite. Deska vyskočila na přední místa žebříčků v řadě dalších zemí i mimo USA - a v Americe se dostala na 6. místo, další umístění, vyšší než 10. pozice, byla kupříkladu v Rakousku a Německu (5. místo), Norsku (7. místo), na Novém Zélandu (4. místo) a Švédsku (8. pozice). A prodeje? V USA byla deska oceněna trojnásobnou platinou, tento vzácný kov získalo album i v Austrálii a Kanadě, ke zlatému prodeji se dostalo například v Německu, Švédsku a v Anglii. A proč takový úspěch? Kapela totiž ještě intenzivněji zaměřila svou pozornost na písničku jako takovou, silný nápad, vybranou produkci, úderná aranžmá a hlavně na pozitivní vyznění celého díla, na čemž mají velkou zásluhu texty.

 

Velkými hity se staly skladby Alive, Youth of the Nation, Boom a Satellite, a také byly i nominovány na řadu prestižních cen včetně Grammy. Kapela tak přebrala ceny MTV Video Music Awards a nominace na ceny Grammy, o skupině začaly vycházet oslavné recenze ve všech důležitých magazínech včetně Guitar World, Rolling Stone, Spin a dalších. Zajímavostí pak je, že autor publikace Encyclopedia of Contemporary Christian Music Mark Allan Powell označil toto album za jeden z největších úspěchů v současné křesťanské hudbě za několik posledních let.

 

Ovšem nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

 

Kytaroví velikáni - Marcos Curiel
Kytaroví velikáni - Marcos Curiel

Kytary

Curiel patří k velkým fanouškům kytar Paul Reed Smith, stejně jako např. v poslední době Mick Mars (Mötley Crüe), Ross Childress (Collective Soul) či, když zabloudíme do klasiky, Alex Lifeson z Rush či Carlos Santana: „Je to univerzální nástroj. Mám jich několik, nejvíce si cením zvláště modelů Custom 22 a lubovek McCarty. Nevyhýbám se ale ani jiným kytarám. Na Satellite jsem použil Fendera Telecastera. Mělo by jít o stejný nástroj, který kytarista od Soundgarden použil na albu Superunknown. Jo a taky jsem si zahrál na Gibsona Les Paula z roku 1957. Tady nechci nic tvrdit, ale prý to je kytara, na kterou kdysi hrál v tom studiu i John Lennon. Les Pauly mám vůbec také rád, takže jsou to moje další kytary vedle PRS. Kytary Paul Reed Smith ale mají jednu velkou výhodu. Dokážou vytvořit řadu barev tónů, od samotově hebkého do jazzu po narvaný rockový nátěr. A to se mi na nástrojích líbí, že si můžu vybrat. Existují kytary s high-end výstupem, ale ty můžete použít jen do určitého druhu muziky.“

 

Aparát

Pódiová i studiová sestava se u Curiela vyvíjela poměrně hodně. Od jednoho halfstacku Mesa/Boogie s hlavou Triple Rectifier k šesti stackům, mezi nimiž jsou základem aparáty Orange, Mesa/Boogie a Marshall: „Vznik takovýhle sestavy je vlastně jednoduchý. Já nejsem moc příznivec dalších zkreslovadel a mám rád charakteristiku zvuku u jednotlivých hlav. Takže postupuji vlastně tak, že si říkám, proč k téhle trojici nepřipojit tenhle zesilovač a támhleten zesilovač... A je to. Potom mezi nimi buď přepínám nebo zkouším jich dát zvukově několik dohromady - a to je teda pořádně širokej zvuk...“ V současné době tedy preferuje sestavu, v níž je Mesa/Boogie, Soldano, Marshall, Orange, Hiwatt a komba Roland Jazz Chorus 120 a další klasika, Vox AC30. Z nich si pak nejvíce cení aparátů Orange, Mesa/Boogie a Vox: „Orange je stará rocková klasika, Triple Rectifier a Dual Rectifier jsou velmi variabilní aparáty, kde se mohu spolehnout, že vždycky najdu zvuk, který potřebuju. A Voxe používám nejvíce na čisté zvuky.“

 

Vedle beden stejných značek jako hlavy používá občas i bedny Crate: „Mají tuhý zvuk.“

 

AeX

Kapela se vydala na řadu turné, na velkých a prestižních festivalech vystupovala jako jeden z headlinerů, ale najednou přišla studená sprcha. Počátkem roku 2002 ohlásil Curiel odchod z kapely. Okamžitě se vyrojila celá řada prohlášení, která ve svém výsledku celou situaci ještě více zamlžila. Nejdříve se mluvilo o rozdílném pohledu na odlišné hudební cítění a svou roli sehrály i náboženské otázky, jak aspoň tvrdil Sandoval.

 

Další vyjádření kapely tvrdila, že Curiel sám požádal o vyvázání ze závazků ke kapele, aby mohl sledovat své vlastní umělecké ambice. Ten to jednu dobu popíral a v řadě interview tvrdil, že se kapela dohodla s managemetem labelu. Zvláště když, jak říkal, pár týdnů před vyhazovem s celou kapelou spřádali nadšeně plány na další období a desku: „Tehdy mi to připadalo, že přede mnou mluví jinak, než když jsem tam nebyl. Prostě za mými zády se dohodli se všema kolem kapely, jenom ne se mnou. A zjistil jsem, že už měli vybraného a osloveného i dalšího kytaristu, který mne měl nahradit. To není fér.“

 

Určitým vysvětlením pak může být skutečnost, že v té době chtěl Curiel natočit svou sólovou desku, udělat svůj sólový projekt, zcela oddělený od P.O.D.: „Chtěl jsem prostě zkusit něco jiného, ale jen tak bokem, jako svou sólovku,“ tvrdil Marcos. „A to v P.O.D. prostě neskousli.“

 

Za Curiela nastoupil Jason Truby z christianrockových Living Sacrifice a Marcus dal dohromady svou vlastní partu, Accident Experiment, uváděnou někdy pod zkratkou AeX, kterou spolu s ním tvořili seattleský zpěvák Pete Stewart (ex-Grammatrain, také křesťanský rock), baskytarista Tony De Locht a bubeník Ernie Longoria, oba ze sandiegských Sprung Monkey. Jako základní hudební vzory uvedli Rush, Led Zeppelin a Black Sabbath: „Ano, sice je to už klasika, ale my do toho přineseme současnou technologii, novou sílu a moderní zvuk.“

První deska, spíše EP, vyšla roku 2003. O žádný velký úspěch nešlo, album si pořídili skalní fanoušci Curiela spíše ze zvědavosti, jak si vede někdejší člen P.O.D. „Nesnáším povrchnost a přetvářku,“ prohlásil Curiel. „Spousta mých vrstevníků vyleze na pódium a prezentují se jako někdo úplně jiný, prostě image je pro ně vše. A když pak v zákulisí tu masku odhodí, ani by je člověk nepoznal, jak se najednou změní. Pokud ovšem zase nehrajou další divadlo. To já ne. Já chci být sám sebou - a to pořád.“

Kytaroví velikáni - Marcos Curiel
Kytaroví velikáni - Marcos Curiel

Kapela ale neměla nijak zvlášť lehkou startovací pozici. Uvědomme si, že P.O.D. v nové sestavě, na kterou byl také každý zvědavý, vydali Payable on Death, desku, která vystoupala v USA na 9. místo a získala zlato. Oproti předcházejícímu albu šlo ale o razantní propad. A tak se oči fanoušků opět otočily na AeX, jak si povede dál.

 

Roku 2005 Accident Experiment podepsali smlouvu s labelem Rock Ridge Music a vydali United We Fear. Pilotní skladba Sick Love Letter se dostala i do rádií a MTV a kapela začala jít nahoru. Začala jezdit jako support Foo Fighters, Drowning Pool, Staind a dalších. Přesto ale nešlo o žádný převratný úspěch, srovnatelný s předchozí tvorbou P.O.D. Tato skutečnost došla i členům P.O.D., zvláště po dalším albu Testify, kterému se opět nepodařilo navázat na úspěch předchozí tvorby. Takže zákonitě došlo k tomu, že si obě strany vzájemně zavolaly a přivítaly se s otevřenou náručí. P.O.D. byla opět ve své nejsilnější sestavě. Byla ale naděje, že se jim povede návrat ve velkém stylu?

 

Efekty

Sestava na pódium a do studia se u Curiela dost liší. Pravda ale je, že si se zvuky hraje rád, a jako u aparátů má až na výjimky raději vintage krabice nebo zařízení, které se k tomu dost blíží: „Prakticky všechny efekty, které používám, jsou krabice. Nechci si hrát na programátora u všech těch složitých procesorů, kde jsou kolikrát takové zvuky, které tě zavedou úplně jinam. Takhle si vezmu pedál a vím na jedno sešlápnutí, co by měl dělat a jaké jsou jeho hranice. A tečka.“

 

Curiel tedy používá DigiTech Whammy pedál, Dunlop Univibe, MXR Phase 90, DOD FX-25 EnvelopeFilter, Dunlop Cry Baby wah pedál, dva digitaldelaye BOSS DD-5, od BOSSe pak ještě CH-1 Super Chorus, DM-2 Analog Delay a BF-3 Flanger. Hodně si pochvaluje i Line 6 DL4 Delay Modeler a Memory Man Delay. Do jeho sestavy patří ještě Electro-Harmonix Microsynthesizer a také i Big Muff, jako určitá výjimka vzhledem k tomu, že zkreslovadla moc nemusí: „Proč to ještě kazit nějakým pedálem, když stejně je nejlepší spojení kytara a aparát.“

Kytaroví velikáni - Marcos Curiel
Kytaroví velikáni - Marcos Curiel

Columbia

Skupina opustila label Atlantic Records a podepsala smlouvu s INO/Columbia a výsledkem bylo CD When Angels & Serpent Dance (2008, Columbia). Deska vystoupala na 9. příčku Billboardu a první týden se jí prodalo na třicet čtyři tisíc kusů. Ale dál... Celkové prodeje se zastavily někde kolem dvou set tisíc kusů. Na desce se podílela i řada hostů: Page Hamilton z Helmet a Mike Muir z Suicidal Tendencies a další. Osobně se mi deska líbí, za povedené skladby považuji určitě It Can’t Rain Everyday, I’ll Be Ready a Tell My Why.

 

Ve stejném duchu pokračuje i nejnovější album, které si cestu žebříčky teprve razí, Murderer Love. I zde najedeme hosty, jako jsou Jamey Jasta z Hatebreed, Sen Dog z Cypress Hill či Sick Jacken z Psycho Realm. Pilotní singl Lost in Forever vystoupal na 21. pozici v mainstreamových anketách, první místo obsadil v kategoriích Active Rock a Christian Rock na iTunes. Není divu, jde opravdu o velmi dobrou skladbu a dobře rezonující klip. Doporučuji. A navíc tomuto albu prorokuji větší úspěch než předchozímu. Až čas nám teprve odpoví, zda to tak bude, ale pravda je, že deska je velmi vyzrálá, muzika tzv. lepí, není tam nic samoúčelného, všechno je podřízeno celku, písničce. A v tom byla pro P.O.D. vždycky ta největší síla.

 

Skladba: Alive

Autoři: Marcos Curiel, Mark Daniels, Paul Sandoval, Noah Bernardo

Interpret: Marcos Curiel

Skupina: P.O.D.

Album, zdroj: Satellite (2001, Atlantic)

Pozn.: Přeladit kytaru do C, F, B, eb, g, c1

Kytaroví velikáni - Marcos Curiel
Kytaroví velikáni - Marcos Curiel

Diskografie:

 

1. MarcosCuriel + P.O.D.

1.1 Základní, profilová alba

Pozn.: V závorce za letopočtem uvádíme umístění v Billboardu, a to od 10. místa nahoru, včetně ocenění vzácnými kovy.

 

Snuff the Punk (1994, Rescue)

Brown (1996, Rescue)

The Warriors (1998, spíše EP, Tooth &Nail)

The Fundamental Elements of Southtown(1999, Atlantic)

Satellite (2001, 6. místo, trojnásobná platina v USA, Atlantic)

When Angels & Serpent Dance (2008, Columbia)

Murderer Love (2012, Razor&Tie)

 

1.2 Kompilace

Pozn.: I když v době vydání Curiel v P.O.D. nebyl, album obsahuje období, kdy byl členem kapely. Koneckonců je to dobré srovnání i s ostatní tvorbou.

 

Greatest Hits: The Atlantic Years (2006, Rhino)

 

1.3 Koncertní alba

 

LIVE at Tomfest (1997, Rescue)

 

2. MarcosCuriel + Accident Experiment

Arean (2003, EP)

United We Fear (2005)

 

www:

www.payableondeath.com

Psáno pro časopis Muzikus