přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraKytaroví velikáni - Erno Emppu Vuorinen

26.09. | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Kytaroví velikáni - Erno Emppu Vuorinen


„V jedenácti letech jsem vzal do ruky akustickou kytaru. A pak jsem hrál a hrál. Nemám žádné formální vzdělání.“
(Metal Underground)

Nepamatuji, že by se mi stalo to, že k mým starým prověřeným klasickým vzorům se naprosto suverénně přiřadila i další kapela, která se svým významem zařadila bok po boku oněm letitým ikonám. Leč stalo se tak, a rozhodně toho nelituji, protože právě tato kapela nejen otevřela posluchačům napříč stylovým i věkovým spektrem dveře k patosu, symfonii, svébytné melodice a osobitým strukturám skladeb, ale i zdůraznila význam a postavení severské rockové scény v kontextu světového rocku zvláště v současnosti, kdy mám na mysli období posledních deseti, patnácti let.

Nightwish svým symfonickým zvukem, úlohou kláves, pseudostředověkými motivy, teatrální scénou a sevřeností kompozic definovali nový pohled na symphonic metal či gothic metal s jednoznačným průnikem vzhledem k obsazení postu zpěvačky. Stali se tak velkým vzorem nejen pro evropskou, ale i světovou scénu, jakkoli je úsměvné dívat se na klipy z nich vycházejících kapel (i když by to ty soubory třeba nikdy nepřiznaly), v nichž, ač třeba pocházejí ze zemí postrádajících jakékoli kopce či severskou tématiku, se to přímo hemží ledovými vrcholky hor a rozevlátými pustinami severu. Ale proč ne?

Na rozdíl od většiny podobných skupin mají Nightwish jednu významnou devizu. Tou je široký stylový záběr nejen ve výsledku hudby, ale i v hudebních kořenech jejích protagonistů. A to je fakt znát, protože nejsou, a také anii nemusí, být tak úzkostlivě uzavřeni ve svém žánrovém chlívečku, ale mohou, a také to i umějí, se i rozmáchnout někam jinam. Jak autorsky, tak i instrumentálně. Takže jejich zvuk je okamžitě rozpoznatelný (i při změnách zpěvaček), feeling osobitý a nejde přitom o uniformitu. Což je v dnešní době unikum. A že právě na tomto vyznění má vedle klávesáka Holopainena svůj nepopíratelný podíl kytarista Vuorinen, je jasné.

Erno „Emppu“ Matti Juhani Vuorinen, nazývaný v kapele pro svou výšku „Hobit“, se narodil 24. června 1978 v Kitee ve Finsku. Jako nejstarší z pěti dětí začal ve dvanácti letech hrát na kytaru, a to zejména díky základům, kterých se mu dostalo od Matti Turunen. Jeho hudební zájmy se nijak zvlášť nevyhraňovaly, jak sám říká, v podstatě poslouchal všechno a na všechno se pokoušel napasovat svou kytaru. Vuorinen není typický sólový hráč, jeho úloha tkví zejména v harmonizaci a v doprovodné kytaře - ovšem nepodceňovat. Neznamená to, že když nekvílí sóla od rána do večera, že nejde o technicky zdatného kytaristu. To vůbec ne. Umí ale ctít celkové vyznění a dlužno uznat, že pokud má prostor k sólům, tak tzv. hraje barvy skladby. Jeho sóla jsou jak vysoce melodická, tak i precizně technická, v jeho případě nikdy nejde o extrémní exhibicionizmus na jedné straně a hranou lenost na straně druhé.

V teenagerském věku přišly samozřejmě na řadu první studentské kapely, ale když už začal dávat dohromady projekt s Holopainem, byl také členem blackmetalových Darkwoods My Betrothed. Vydal s nimi jedno album, ale v době jeho vydání již byl zcela v jiných řadách.

Nightwish

V červenci roku 1996 seděl takhle o půlnoci na ostrově Kitee uprostřed jezera Pyhäjärvi klavírista Tuomas Holopainen u táboráku a dostal nápad na založení kapely, která by hrála „atmosférickou náladovou hudbu“. Brzy se k němu připojují Emppu Vuorinen na akustickou kytaru a sopranistka s operní školou zpěvu Tarja Turunen. Základ Nightwish je hotov.

Nightwish v čase

voc g bg, voc dr key hist.nástr.(6)
1996–1997 Tarja Turunen Emppu Vuorinen(1) Tuomas Holopainen
1997(2) Tarja Turunen Emppu Vuorinen Jukka Nevelainen Tuomas Holopainen
1998–2001(3) Tarja Turunen Emppu Vuorinen Sami Vänskä Jukka Nevelainen Tuomas Holopainenen
2001–2005 Tarja Turunen Emppu Vuorinen Marco Hietala Jukka Nevelainen Tuomas Holopainen
2006–2013(4) Anette Olzon Emppu Vuorinen Marco Hietala Jukka Nevelainen Tuomas Holopainen
2013–dosud Floor Jansen Emppu Vuorinen Marco Hietala Jukka Nevelainen(5) Tuomas Holopainen Troy Donockley

(1) V tomto počátečním období hrál Vuorinen i na baskytaru.
(2) Na live koncertech hrál baskytaru Samppa Hirvonen a backing vocal zpívala Marianna Pellinen.
(3) V období 2007-2000 hrál ve studiu flétnové party Esa Lehtinen.
(4) Již od roku 2007 působí ve studiu a jako host na koncertech Troy Donockley.
(5) Ze zdravotních důvodů si Nevelainen vyžádal přestávku, kdy ho zastupuje od roku 2014 prozatím dosud Kai Hahto.
(6) Irské a severské píšťaly, anglické, irské a skotské flétny, buzuki, historické perkuse atd.


Již ve čtyřech a výrazně již elektrifikovaní vydali v sestavě Turunen, Vuorinen, Holopainen a bubeník Nevelainen debutové album, které sice nevystoupalo v anketách moc nahoru, ale nakonec se ho prodalo tolik, že získalo ve své domovině platinu. S příchodem baskytaristy Samiho Vänskä se kapela konsolidovala a její druhé album, kde výhradním autorem je Holopainen (to se stalo zvykem) už vystoupalo do top 5 a dosáhlo na dvojnásobnou platinu. Navíc proniklo i do německého žebříčku. Třetí deska, v životech kapel obecně velmi důležitá záležitost, vyhoupla kapelu na první místo finského žebříčku - a toto místo již kapela neopustila, a to dodnes! Wishmaster získal dvě platiny a pronikl do další země, do Francie. Co pak teprve Century Child, kde se na místo baskytarista postavil famózní muzikant, zpěvák, multiinstrumentalista a skladatel Marco Hietala? (Mimochodem, jednou z jeho oblíbených kapel jsou Jethro Tull.) Deska pronikla do celé Evropy, ve Finsku třikrát platinově zabodovala a skupina se dostala do obrátek. A pak přišlo album Once.

Hity typu Nemo, Wish I Had an Angel, řada hostujících muzikantů, nahrávání s London Philharmonic Orchestra - to vše způsobilo, že Nightwish se na evropském trhu stala nejznámější kapelou. První místa v anketách v řadě zemí včetně zlatých desek atd.

Jenže jak dál? Teď bylo velmi důležité neztratit dech. A do toho přišla zpráva, že oslnivá zpěvačka Turunen se neshodla se zbytkem kapely a odchází na sólovou dráhu. Pro fanoušky to byl hodně velký šok, ale kapela ho po troše váhání ihned vyřešila angažováním další pěnice, totiž Anette Olzon. S ní vzniklo vysoce úspěšné album, které se stalo ještě o stupínek úspěšnější než předchozí titul. Úžasným skladbám, jako Amaranth či Hietalově The Islander, jde totiž dost těžko odolat. S touto zpěvačkou vyšel i velmi ambiciózní titul Imaginaerum, který také sklidil úspěch, byť vztahy mezi mikrofonem a zbytkem kapely už také nebyly nejlepší. Nakonec to vyřešila svým příchodem do kapely amazonka Floor Jansen (zpívala v podobně laděné kapele After Forever), sestavu doplnil hráč na všechno středověké a lidové Troy Donockley a sestava v nezměněné síle pokračovala a pokračuje dál. Vzniklé album se ještě lépe umístilo než předchozí, takže...

Osobně se domnívám, že kapela se ocitla na určitém rozcestí, kdy by si měla dát pozor, aby nesklouzla buď na jedné straně do samolibých a přehnaně vykonstruovaných skladebních struktur a na straně druhé do uzavírání stylových hranic. Uvidíme. A faktem je, že se na další album těším.

... a jinak?

Vedle své hlavní činnosti byl v letech 2002-2004 členem finských hard ‘n’ heavy skupiny Altaria, o dva roky později se stal zakládajícím členem progresivních neoklasických metalistů Almah, stálejší spolupráci ale navázal s hardrockovými Brother Firetribe. S touto kapelou, jejíž repertoár míří i do vod AOR, vydal již tři alba a působí s nimi v podstatě dodnes.

Kytary

V prvních letech s Nightwish Vuorinen hrál hlavně na Washburn N4, signature model Nuno Bettencourta. Poté si od této firmy oblíbil modely CS-780 v různých úpravách - do natáčení Century Child nejvíce používal bílou CS-780. Poté kapela začala ladit o tón níže, než je standardní ladění, tedy do D, G, c, f, a, d1. Modelům zůstal i pak věrný (hrál ale třeba i i na Tokai Les Paul), kdy bílá CS-780 byla osazena snímači Duncan Designed a fialová zebrou Jazz Seymour Duncan u krku a DiMarzio u kobylky.

Od roku 2004 vešel Vuorinen v kontakt s firmou ESP, která mu v rámci činnosti divize Custom Shop vyprodukovala signature model EV-1. Kytara je z olše, průchozí krk je javorový a hmatník má z ebenu. Je osazena snímači Seymour Duncan, a to modely Custom TB-5 u kobylky, SHR-1N Not Rails ve středu a SH-2N Jazz Neck u krku. Nástroj má instalován mechaniku Floyd Rose a jen jeden knoflík, hlasitost. Jednu kytaru má laděnu o tón níž, druhou má ve standardním ladění.

Po vydání alba Dark Passion Play vyjel na promo tour s nejnovějším custom modelem EV-2. V podstatě šlo o identický model, pouze přibyly clona a originální povrchová úprava s vyobrazením ženštin pod názvem Harlem Girl.

Třetí ztělesnění série, EV-3, se objevilo roku 2012 v přímé reakci na vydání platinového alba Imaginaerum. Grafika alba se odrazila i na konečné povrchové úpravě kytary, novinkou pak byla absence středního snímače. Během zkoušek na prozatím nejposlednější album Endless Form Most Beatiful už Vuorinen hrál na model od Ruokangas Guitars. Mimochodem, nástroje této firmy bychom našli třeba i u Micka Boxe (Uriah Heep), Matiase Kupiainena (Stratovarius), Jay Jay Frenche (Twisted Sister) a dalších.

Na kytary natahuje struny DR, kdy na nástroje standardního ladění používá sady řady LT-9, tedy o síle .009-.042 a na nástroje, laděné o tón níž řadu MT-10, takže desítky .010-.046.

Aparáty

Od roku 2002 hraje Vuorinen nejvíce na Mesa/Boogie Triple Rectifier. Ovšem nevyhýbá se, zejména na live hraní, i jiným značkám, jako například Laneyi či Bogneru, kdy tyto hlavy stavěl na bedny Engl. Hlavy Mesa/Boogie nejvíce používá ve spojení s bednami Marshall. Najdeme u něj v racku i předzesilovače, jako Tech21 SansAmp PSA1. V současnosti se orientuje na Kemper, nejnovější hit kytarových pódií, kdy jenom kvůli feedbacku a vlastnímu pocitu a ovládání zvuku má i k této modelové hlavě bednu 4x 12”.

Efekty

Protože jde o často se měnící vybavení, s jistotou lze prohlásit, že v jeho racku a pedalboardu určitě najdeme TC Electronic G-Major, Jim Dunlop Cry Baby Wah/Volume pedál, DigiTech Whammy XP-100, Morley Volume/Wah pedal a Boss MT-2 Metal Zone.

Diskografie:

1. Emppu Vuorinen + Nightwish
Pozn.: Za rokem vydání uvádíme nejlepší umístění v celostátních finských anketách (IFPI), vždy od 5. místa a ocenění vzácnými kovy).

1.1 Základní, profilová alba
Angels Fall First (1997, platina, Spinefarm),
Oceanborn (1998, 5. místo, 2x platina, Spinefarm),
Wishmaster (2000, 1. místo, 2x platina, Spinefarm),
Over the Hills and Far Away (2001, minialbum, 1. místo, 2x platina, Spinefarm),
Century Child (2002, 1. místo, 3x platina, Spinefarm),
Once (2004, 1. místo - i v řadě dalších evropských států, 3x platina, Spinefarm, Nuclear Blast),
Dark Passion Play (2007, 1. místo - i v řadě dalších evropských států, 4x platina, Spinefarm, Nuclear Blast),
Imaginaerum (2011, 1. místo, 3x platina, Roadrunner, Nuclear Blast, Sony),
Endless Form Most Beatiful (2015, 1. místo, zatím zlato, Sony, Nuclear Blast).

1.2 Koncertní alba
From Wishes to Eternity (2001, 7. místo, zlato, Spinefarm
End of an Era (2006, i na DVD a Blu-ray, 7. místo, zlato, Nuclear Blast
Made in Hong Kong (2009, záznamy z let 2006 - 2008, i na DVD, 2. místo, Spinefarm, Roadrunner
Showtime, Storytime (2013, i na DVD a Blu-ray, Nuclear Blast).

1.3 Kompilace
Wishmastour 2000 (2000, XIII Bis Records),
Tales from the Elvenpath (2004, 1. místo, Drakkar Records),
Bestwishes (2005, Toy’s Factory),
Highest Hopes: The Best of Nightwish (2005, i na DVD, 1. místo, 3x platina, Spinefarm),
The Sound of Nightwish Reborn (2008, digital download, Roadrunner),
Walking in the Air: The Greatest Ballads (2011, Sony).

2. Emppu Vuorinen + Darkwood My Betrothed
Witch-Hunts (1998, vyšlo již po jeho nástupu k Nightwish).

3. Emppu Vuorinen + Altaria
Invitation (2003, Metal Heaven).

4. Emppu Vuorinen + Almah
Almah (2006, Rock Brigade).

5. Emppu Vuorinen + Brother Firetribe
False Metal (2006, Spinefarm),
Heart Full of Fire (2006, Spinefarm),
Diamond in The Firepit (2014, Spinefarm).

6. Hostování, účasti na projektech
Patří sem kupříkladu: Guitar Heroes (2007), Barilari (hostující muzikant v letech 2003-2004), Tarot atd.

Kytaroví velikáni - Erno Emppu Vuorinen


Skladba: End of All Hope
Autor, autoři
: Toumas Holopainen
Interpret: Emppu Vuorinen
Skupina, soubor: Nightwish
Album, zdroj: Century Child (2002, Spinefarm)

www:
www.nightwish.com

Co nového u kytarových velikánů
Uli Jon Roth


Osobitý kytarista a zakladatel superúspěšné kapely Scorpions se nyní soustřeďuje spíše na nejrůznější projekty a živá vystoupení. Působí jako host s řadou nástrojových těles a stále prezentuje svůj neoklasický styl. Ovšem přece jenom už v drobnější míře. Jeho vklad je ale nezastupitelný. V současné době už má jeho jméno patinu klasiky představitelů německé rockové scény s přesahem na světovou scénu. Jeho jméno tak patří mezi takové osobnosti, jako je kupříkladu Andy Gee (hrál u Thin Lizzy roku 1974), Matthias Jabs a Rudolf Schenker (Scorpions), John Kay (frontman Steppenwolf, ano, té kapely, která má na kontě hit Born to Be Wild), Florian Opahle (Jethro Tull) či Michael Schenker (UFO, MSG) nebo Richard Z. Kruspe (Rammstein).

Kytaroví velikáni - Erno Emppu Vuorinen


Mimochodem, sluší se také poznamenat, že jeho jméno uvádějí takoví kytaristé, jako například Kirk Hammett, Yngwie Malmsteen, Joe Stump, Gus G a další mezi svými zásadními vzory. A to už něco znamená. Konecknoců, Roth se spolu s Michaelem Schenkerem účastnil i projektu G3 - bylo to roku 1998, a to spolu se Satrianim a Brianem Mayem.

Jeho prozatím poslední výrazný albový počin se vrací k jeho základům, ke kapele Scorpions. DvojCD Scorpions Revisited tak přináší soubor raných skladeb této skupiny, kde ve většině případech je autorem právě Roth. „Hlavním záměrem bylo přenést ty staré skladby do současné doby. Ale ne tak, že bychom jim dali jen a jen nový kabát. To ne. Zůstali jsme věrni původnímu vyznění, ale natočili jsme to se současným pohledem a se současnými možnostmi. Připadlo mi, že je fakt škoda, že jsou tyto skladby zasuty v čase. Měly svou úlohu a měly by se připomenout...“

Diskografie:

1. Uli Jon Roth - sólová činnost
Scorpions Revisited
(2015, 2CD, Warner).

Muzikus 3/2010 - Kytaroví velikáni (str. 52, noty, diskografie)

Psáno pro: časopis Muzikus 2016/11

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Kytarovi-velikani-Erno-Emppu-Vuorinen~26~zari~2017/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.