přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

kytaraKytaroví velikáni - Dimebag Darrell

8.9.2002 | Autor: Vítězslav Štefl | sekce: pro muzikanty - seriály

Dimebag Darrell - kytarový velikán (106)

Dimebag Darrell - kytarový velikán (106)

Velký guru hardcore-power-thrash metalové kytary, spolu se zpěvákem Philem Anselmem určující postava skupiny Pantera, výrazná osobnost mezi těmi nejdrsnějšími současnými metalovými kytaristy - to jsou všechno označení, která náleží Dimebagu Darrellovi, neuvěřitelně rychlému, technicky vybroušenému kytaristovi s velmi osobitým přístupem ke zvuku, skladbě a promyšlenosti stavby sól.

Pouhá agresivita hry by Darrellovi sama o sobě nezajistila současné postavení ve světě metalových šesti strun. Na rozdíl od široké a nepřehledné masy "rychlo" a "drsno" kytaristů jeho hra nabízí navíc ojedinělé frázování a technickou výstavbu sól, v nichž se vedle neuvěřitelné intenzity a'la "musí to jít ještě rychleji a ještě brutálněji" zajímavě odráží vliv jak jeho oblíbených kapel sedmdesátých a osmdesátých let, které si rád poslechne i dnes, tak i jeho multiinstrumentální dovednosti, zejména pak teenagerské zkušenosti hry na bicí.

Darrell spolu se svou kapelou si vytvořili pověst až téměř kultovní kapely i díky tomu, že od LP Cowboys From Hell z roku 1990 nijak zvlášť neslevili z drsnosti a brutality svého projevu a nad měnícími se metalovými trendy se vždy zvysoka ušklíbali. Zvláště když o čtyři roky později deska Far Beyond Driver obsadila vrcholy žebříčků včetně Billboardu. Jejich fanoušci si tento přístup osvojili a tvoří v metalovém světě tak trochu uzavřenou, velmi hrdou, ale na druhé straně také velmi početnou a stále se rozšiřující skupinu. "Je to něco, jako kdysi byla Kiss Army. Sice zatím v menším, ale - Pantera ještě neřekla své poslední slovo!" (Billboard, Texas)

Darrell Lance Abbott se narodil 20. srpna 1966 v Dallasu v hudebně založené rodině. Jeho otec, Jerry Abbott, byl nejen velmi známým skladatelem country & western, ale vlastnil i vyhledávané nahrávací studio, kam chodili nejen countryoví muzikanti, ale i bluesoví instrumentalisté, často zvučných jmen. Mladý Darrell tak vyrůstal ve světě hudby a hudebních nástrojů a místo aby trávil svůj čas venku se svými vrstevníky, zůstával raději ve studiu, a poznával tak zblízka všechny ty nezbytné záležitosti kolem nahrávání, ladění, souhry, nekonečných zkoušek, nastavování zvuku atd: "Už tam mě nejvíc bralo to, že je možné přenést muzikantův pocit na pásek. Poznal jsem také, že do studia musí přijít každý muzikant technicky perfektně připravený, aby už nemusel přemýšlet o tom, jak to vůbec zahrát, ale jaký výraz do toho dát!"

Ze všech nástrojů mu nejvíce učarovaly bicí a kytara. Na kytaru dokonce začal brát i hodiny, které mu ochotně dávali countryoví kytaristé, kteří ve studiu nahrávali. Učil se velmi rychle, pamětníci uvádějí, že se lepšil ne z týdne na týden, ale doslova ze dne na den. Jako dítě ještě školou povinné se hlásil do všech možných soutěží a přehlídek, které s přehledem vyhrával. To mělo za následek, že ho v šestnácti letech už nikde do žádných podobných talentových soutěží nechtěli zařazovat, protože první místa by tak byla pro jeho místně již uznávanou virtuozitu ostatním soutěžícím nedostupná. Darrell byl tehdy už samozřejmě členem několika studentských kapel, ve kterých ale nikdy nepobyl příliš dlouho. Důvody byly dva - jednak se technicky a interpretačně neustále zlepšoval takovým tempem, kterému jeho spoluhráči nemohli stačit, a za druhé rád poznával tvorbu různých skupin, což zase vyvolávalo hádky o stylovém zaměření: "Líbila se mi spousta muziky, která se mi koneckonců líbí dodnes. Moje kořeny tkví v hudbě Van Halen, Black Sabbath, Led Zeppelin a Kiss - Detroit Rock City je přece obrovské album! Když se cítím hodně v pohodě, tak si pustím tyhle kapely a přitom cvičím na kytaru. Je to obrovsky inspirativní. Také Judas Priest se mi vždycky líbili a z kytaristů bych neměl zapomenout na Pata Traverse a hlavně Randyho Rhoadse!"

Se svými skupinami začal hrát po místních klubech a to s velkým ohlasem. Ten ovšem nepřerostl okruh Dallasu a jeho nejbližšího okolí, protože žádná z jeho formací neměla dlouhého trvání: "Pořád jsem jenom začínal s novými muzikanty." Tento stav ale netrval dlouho.

Roku 1981 se Darrell rozhodl se svým starším bratrem Vinniem (Vincent Paul Abbott, nar. 3. listopadu 1964) udělat společný projekt. Vinnie zasedl za bicí (jednu dobu na ně hrál i Darrell), mikrofonu se chopil Donnie Hart, baskytaristou se stal Tommy Bradford a vznikla skupina, která si ve svých počátcích říkala Pantego. Kapela byla původně hardrocková, její repertoár byl zpočátku silně ovlivněn výraznými kapelami 70. let, zejména Kiss. Bratři Abbottovi ale chtěli výrazně přitvrdit, a tak již za rok došlo k první výměně. Harta vystřídal Terry "Terence Lee" Glaze a za baskytarou stanul Rex "Rocker" Brown (Robert Brown, nar. 27. července 1964). Zejména Brown se ukázal být výrazným přínosem do kapely - koneckonců, s Darrellem a Vinniem to táhne dodnes.

V tomto složení se kapela velmi slušně rozjela, v repertoáru se začaly objevovat vlastní skladby a jejich koncerty se staly stále více vyhledávanými. Už tehdy se začal tříbit jejich zvuk (i když se to s jejich současným nářezem moc nedá srovnat), kde dominovala řezavá kytara a dunivý, rychlý spodek. Skupina, povzbuzena narůstajícím úspěchem, se odebrala do studia, aby tam natočila své první LP, Metal Magic. I když album není špatné, prakticky zůstalo bez povšimnutí. Totéž lze říci i o dalších dvou deskách, Projects In The Jungle a I Am The Night. Alba vyšla začátkem osmdesátých let a tehdy celkový hudební trend směřoval úplně jinam, než jejich lehce glamem říznutý hardrock, který byl dobovým tiskem řazen někam k takovým kapelám jako Poison. Desky ale za poslech rozhodně stojí, zejména pro výbornou kytarovou práci. Živě se ale kapela, už známá pod názvem Pantera, prosazovala daleko lépe. Zvláště Darrellova kytarová hra uchvacovala stále širší publikum. Což Darrella vedlo v době natáčení druhého LP k tomu, že se začal uvádět jako Diamond Darrell. Ale pořád to nebyl ten zlom, na který kapela stále čekala.

Slabé prodeje desek a prakticky nezájem médií způsobil i to, že narůstalo napětí mezi Darrellem, Vinniem a Brownem na jedné straně, kteří chtěli úplně změnit styl a tvrdě přidat na rychlosti, intenzitě a agresivitě, a Glazem na straně druhé, který neúspěch kapely přičítal právě těmto neustálým snahám o změnu stylu. Nakonec byl Glaze vyhozen (později působil např. ve skupině Lord Tracy) a nahradil ho krátce David Peacock, kdy šlo v podstatě o záskok na nasmlouvaná vystoupení. Ale ani ten se neosvědčil, takže hledání schopného zpěváka stále pokračovalo. Bezvýchodná situace se ještě víc vyhrotila, když v tomto období dostal Darrell lano od Megadeth. Nabídku ale odmítl v naději, že se přece jenom najde vhodný pěvec. Na několik měsíců ještě zaskočil Lick Matt Lamour, ale roku 1986 k nim nastoupil ten správný, hrdelně řvavý zpěvák Phil Anselmo (Phillip Anselmo, nar. 30. června 1968), který se plně ztotožnil se změnou stylu. Skupina zásadně předělala svůj repertoár, významně jej postavila na Anselmově šokujícím projevu, hřmotnosti Paulových bicích, dunivosti Brownovy baskytary a dravosti Darrellovy hry a výsledkem bylo LP Power Metal, které se setkalo s velkým úspěchem a pomohlo kapele získat fanoušky doslova po celém světě.

Zdálo se tedy, že úspěch je na dosah. Roku 1990 skupina podepsala smlouvu s větší společností, East/West, a vydala album, na které se v řadách metal fans dychtivě čekalo. "Mělo vlastně rozhodnout, jestli na to máme, nebo ne," uváděl v polovině devadesátých let Darrell. A LP Cowboys From Hell opravdu rozhodlo a to zcela ve prospěch kapely. Jedná se o album, které drtivá většina fanoušků Pantery považuje za "ten jedině pravý a pořádný debut". Darrell se zde blýskl jak perfektními a energií nabitými riffy, tak i originálními sóly s mnohdy zajímavým frázováním. Jednoznačným hitem se staly skladby Cemetary Gates, kde je třeba mj. zajímavý závěr s Darrellovou kytarou, dále Psycho Holiday a Cowboys From Hell. Album potvrdilo jak instrumentální nasazení, tak i skladatelský um kapely a výrazně ovlivnilo prakticky celou thrashovou scénu. Skupina dokonce vystoupila na festivalu Monsters Of Rock v Moskvě.

Roku 1992 vyšlo další LP a pilotní singl, Mouth Of War, vstoupil do amerických žebříčků rovnou z prvního místa! Album samo zaznamenalo také velký úspěch, při poslechu se na vás hrne lavina naprosté zuřivosti a síly. Agresivita se nevyhne ani dvěma pomalejším skladbám, This Love a Hollow. Darrell zde ještě víc dává důraz na své rytmické cítění a často svá sóla nechává zaznít nasyrovo, bez partů doprovodné kytary. LP inspirovalo celou řadu podobně zaměřených kapel, k jeho odkazu se dnes hlásí např. Korn a Tool.

Zdaleka největší úspěch ale kapelu teprve čekal. Po úspěšných dvou albech přišli v březnu 1994 s Far Beyond Driven, o kterém Anselmo prohlásil, že je "...teda opravdu zasraně heavy." Deska se stala jejich neprodávanějším titulem, v australských a amerických žebříčcích vystoupala během jednoho týdne až na první místa včetně Billboardu. Darrell si pod celkovým tlakem managementu opět změnil jméno a to z Diamonda na Dimebag. V dobových interview pak samozřejmě uváděl, že si tak říkal už od začátku. Jeho nejbližší přátelé uvádějí, že se mu jméno Diamond přestalo líbit, protože mu znělo moc naleštěně. V tom ho podporovalo i vedení gramofonové firmy, které ve změně jména vidělo lepší obchodní tah.

Osobně se mi více líbí předcházející deska, v některých okamžicích zde příliš převládla agresivita a brutalita nad skladbou jako takovou, při poslechu obou alb se vtírá myšlenka, zda nešlo nakonec o záměr. Jedno je ale jisté. LP mělo nevídaný úspěch a kapela své fanoušky potěšila. Darrell se zařadil do metalové extra třídy a začal mít celou řadu následovníků. Z alba pak lze vyzdvihnout skladby Strength Beyong Strength, Shedding Skin a Slaughtered. Velmi zajímavá je jejich úprava Planet Caravan od Black Sabbath.

Období po tomto albu bylo velmi hektické a úspěšné. Ne každý v kapele se s tím ale dovedl vyrovnat. Zvláště Anselmo začal více koketovat s heroinem a došlo to tak daleko, že v červenci 1996, dva měsíce po vydání dalšího LP The Great Southern Trendkill, se na čtyři minuty ocitl ve stavu klinické smrti...

Následující desky byly stále ve znamení osobitého zvuku Pantery a zvláště Dimebag si nemohl stěžovat na nezájem médií, zejména hudebních a vysloveně kytarových časopisů. Po společném turné s White Zombie a Deftones se zájem o tuto dunící mašinu zvedl roku 1997, kdy účinkovali na Ozzfest Tour. Také i díky této skutečnosti bylo dobře přijaté jejich live album Official Live: 101 Proof, které obsahovalo dvě nové skladby. Koncertní provedení Cemetary Gates bylo dokonce nominováno na cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance. Další studiové LP, Reinventing The Steel, ještě zvýšilo Dimebagův věhlas, zejména v oblasti novátorství přístupu, kde navázal na své zdařené pokusy v 10's, Suicide Note Pt.1 a Floods z The Great Southern Trendkill.

Roku 2000 se Pantera stávají jedním z hlavních tahounů dalšího ročníku Ozzfest a jejich menší albový počin Revolution Is My Name je přivítán s nadšením. Na EP jsou čtyři skladby, z nichž dvě jsou převzaté, Holy In The Sky od Black Sabbath a Cat Scratch Fever od Teda Nugenta. Sám Dimebag prohlašuje, že se sice nikdy neuchýlil od sólování, ale Ozzfesty přiměly svým dílem k opětnému podnícení zájmu fanoušků o sólovou kytaru jako takovou.

Dimebag Darrell a jeho skupina Pantera vystupují a nahrávají dál s neztenčenou energií. Po téměř dvacetileté existenci neztratili nic na své síle, a i když už jejich alba nedrtí první místa prestižních anket, legie jejich fanoušků je pořád obdivují. A to jak pro jejich stále vysoké nasazení, tak i pro ten fakt, že Pantera si až zarputile podržela svůj výraz a nesnížila se k nějakému kompromisu. Darrell se stal vzorem pro mnoho napodobovatelů, jeho výklady už od poloviny devadesátých let plní stránky odborných tiskovin.

Přibližme si nyní jeho vybavení. Dimebag je zcela ve znamení kytar Washburn: "Jsou to pro mě ty nejlepší kytary na světě," nadšeně prohlašuje. "Jsem opravdu nefalšovaně hrdý na to, jak mé kytary hrají a zní. Nemusím hledat něco jiného - jsem naprosto spokojený. A to neplatí jen o elektrických kytarách. Ve studiu hraji i na akustické nástroje od této firmy a dokáží mě velice inspirovat. Nedávno jsem dostal od jejich managementu krásnou dvanáctistrunnou kytaru a bylo v ní zase něco nového, co člověk nezná. Některé riffy, jako například k Suicide Note Pt. 1, vznikly tak, že jsem na ně přišel až poté, co se mi do rukou dostala jiná kytara, než na jakou jsem běžně zvyklý."

Ke své nejproslulejší kytaře Dean s blesky na vrchní desce, která se později stala předlohou pro celou jednu řadu signature kytar Washburn, přišel Dimebag dost netradičně. Kytaru vyhrál v jedné soutěži, ale hned nato ji prodal, protože nutně potřeboval peníze na auto: "Bylo mi šestnáct let a prostě jsem nutně potřeboval fáro. Nakonec ji dostal do rukou známý kytarář Buddy Blaze. Jenže pak jsem přišel na to, že kytara je mi milejší, a tak jsem Buddymu zavolal, že ji chci zpátky. A on, že ne, jedině snad, že bych ji vyměnil za mou Gibson Flying V. No a já jsem neváhal a souhlasil jsem s jeho návrhem. Dokonce jsem Buddymu navrhnul, jestli by mi vůbec nepostavil nějakou úplně novou kytaru. Uplynul měsíc a nic. Říkal jsem si, že jsem udělal pěknou hovadinu, ale nakonec po nějaký době přece jenom zazvonil u mých dveří a podal mi tohodle Deana už takto upravenýho - natřenýho na modro a s blesky od snímačů k jednotlivým rohům. Hrozně se mi to zalíbilo. Blaze mi tehdy řekl: 'Dude, tohle je tvoje výhra do začátku. Teď už je to na tobě." Kytara je osazena snímači Bill Lawrence L-500-XL, o kterých Dimebag říká, že jsou klíčem k jeho typickému zvuku.

Růst Darrellovy popularity přiměl firmu Washburn, aby mu nabídla vytvořit signature nástroje, u nichž se v podstatě inspirovala tvary jeho Deanu. Vznikla tak proslulá řada signature Washburnů, která už doznala několik variací a to zejména v osobních nástrojích, které Dimebag používá na promotion turné vždy k nejnovějším albům. V základní nabídce jde ale vedle modelů Culprit a Stealth o řadu Dime Custom, ve které se kytary dodávají ve třech základních úpravách dvou typů Dime 3 a Dime 333. První z nich je Washburn Dimebolt neboli Dime 3 DB s tělem z mahagonu a vrchní deskou z javoru s originální, původním Deanem inspirovanou, povrchovou grafickou úpravou. Na kytaře je Schaller Floyd Rose tremolo a je osazena snímači Lawrence L-500 u kobylky a Duncan '59 u krku. Následuje Washburn Dimeslime, což je Dime 3 DS, která se od modelu 3 DB liší pouze povrchovou úpravou - sunburst. Další je černá Blackjack - Dime 3 BJ, která má tytéž parametry, jako předcházející dva typy, ale hardware je z chromu a korpus nemá vrchní desku. Další řadu tvoří nástroje Dime 333, které nabízí také tyto tři základní úpravy, ale tělo mají z olše, tremolo je Washburn 600S a snímače jsou také firemní - Washburn Eliminator.

Vedle standardního ladění používá Darrell zejména transponovaná ladění a to o půl tónu neboli Standard Eb (Eb-, Ab, Db, gb, b, eb), o celý tón neboli Standard D (D-, G, C, f, a, d) a o jeden a půl tónu neboli Standard Db, někdy označované Standard C (Db-, Gb, H, e, ab, db). Dalším, velmi častým typem jeho ladění, je Dropped D (D-, A, D, g, h, e').

Jako u kytar, kde se Dimebag spolehl na jednu značku, tak i u aparátů se jedná o produkty jedné firmy a to Randall. V průběhu své kariéry si nejvíce zvykl na starý stowattový Randall stack, tvořený hlavou RG-100 a bednou 4x 12", který posléze zejména na jevišti nahradil nejdříve modelem Jaguar a dvousetwattovými hlavami Century 200 a pak v současné době třistawattovými soupravami, složenými z šesti hlav Randall Warhead a osmi beden, z nichž šest je osazeno Vintage Celestiony 4x 12" a dvě 1x 15".

Z celého efektového řetězce můžeme jmenovat Jim Dunlop 535Q Wah Pedal (zpočátku hrál na Vox Wah Pedal), dva pedály DigiTech Whammy WH-1 ("...každý je nastaven jinak, na dvojhlas a pitch, takže je to jednodušší, kdo by se s tím pořád přepínal."), které do svého výrazu zapojuje stejně výrazně, jako např. Steve Vai, Tom Morello a Jennifer Batten, dále několik ekvalizerů (pedálový šestipásmový MXR Graphic Equalizer a starý rackový Furman PQ-3 Parametric Equalizer, který ve studiu dobarvuje vyšším modelem PQ-4), Rocktron Silencer, procesory DigiTech Studio Quad Processor a ART FXR Elite Processor, také u něj nalezneme rackový MXR Flanger/Doubler, Korg Pandora, Lexicon Vortex (ojediněle ho použil v The Underground In America) a multiefekty/processory Korg AX30G a Korg G1. Na konkrétní jednotlivá propojení se můžete těšit v jednom z příštích dílů seriálu Pódiové sestavy slavných kytaristů.

Dimebag patří k těm kytaristům, kteří se vedle svých vybavených racků rozhodně nevyhýbají krabičkám, footpedálům. Naopak. Těžko lze ovšem uvádět jednotlivé značky s dlouhodobější platností, protože Darrell je často obměňuje. Přesto můžeme říci, že nejvíce používá krabice Boss (hlavně Noise Gate a CE-1 Chorus) a Electro/Harmonix, z nichž si nejvíce oblíbil Small Stone Phaser, Electric Mistress Flanger/Filter Matrix, Big Muff a Soul Preacher Compressor /Sustainer. Stranou našeho zájmu by nemělo zůstat ani jeho užití E-bow, což je v tomto stylu hudby přece jenom dost neobvyklou záležitostí. Z ladiček si nejvíce zvykl na Korg DT-1.

Na své kytary natahuje struny DR strings, pro standardní ladění používá sady 009 - 046 a pro transponovaná a dropped ladění sady 010 - 052. A trsátka? Nejdříve to byla D'Andrea Heavy, v současné době jsou to měkčí Jim Dunlop Tortex Medium.


Diskografie

A) Dimebag Darrell + Pantera

a) řadová, profilová alba včetně live desek:

Metal Magic
(1983, Metal Magic)

Projects In The Jungle (1984, Metal Magic)

I Am The Night (1985, Metal Magic)

Power Metal (1988, Metal Magic)

Cowboys From Hell (1990, East West/Atlantic/Atco/WEA)

Vulgar Display Of Power (1992, East West/Atlantic/Atco/WEA)

Far Beyond Driver (1994, East West/Atco, WEA, japonské vydání obsahuje 1 bonus)

Driven Down Under (1994, live, členy kapely i fanoušky jako live LP opomíjeno, Alex)

The Great Southern Trendkill (1996/2000, East West/Atco/WEA/Import, australské vydání obsahuje bonus)

Official Live:101 Proof (1997, live, East West/Atco, WEA)

Nosatsu Live (1998, live, WEA/Import)

Reinventing The Steel (2000, East West/Elektra/Asylum/WEA)

Revolution Is My Name (2001, East West/Atco/WEA)

b) výrazné kompilace:

Singles 1991
- 1996 (1998, kompilace, WEA)

c) ... a nezapomeňme ani na některá videa: Vulgar Video (1993, Atlantic), 3 Vulgar Videos >From Hell (1999, Atlantic) a Cowboys From Hell (2001, Atlantic)



B) Dimebag Darrell
- nejvýraznější hostování:

- s Anthrax - Stomp 442 (1995)

- na albových projektech - Spacewalk: A Salute to Ace Frehley (1996, hrál i na baskytaru)


Psáno pro: časopis Muzikus 2002/08

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Kytarovi-velikani-Dimebag-Darrell~08~zari~2002/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.