„Vždycky mne fascinovaly soubory, které přišly s něčím novým.“
Billy Corgan, Life Story, 2014
Ke Corganovi a jeho Smashing Pumpkins jsem se dostal v polovině devadesátých let, kdy v podstatě nebylo možné nenarazit na tuto kapelu a jejich dvě super úspěšná alba Siamese Dream a Mellon Collie and the Infinite Sadness. Navíc její protagonista je velmi aktivní člověk i na poli produkce, což se také odrazilo ve vyváženosti a stylovém bohatosti jeho tvorby.
Po těchto albech se mi kapela ztratila, protože ač bylo Adore dobré album, obě dvě „Mašiny“ z roku 2000 mne moc neoslovily. Ovšem Zeitgeist byl návrat ve velkém stylu a osobně se mi z jejich tvorby líbí nejvíce (obal k tomuto CD figuruje dokonce mezi těmi nejlepšími obaly alb).
Z Corgana se tak stala osobnost, která se svou kapelou stála v čele definování post grunge a alternativních směrů hudby devadesátých let (mimochodem, vydal i básnickou sbírku Blinking with Fists). Jeho podíl na tom, že Smashing Pumpkins byli v tomto ohledu stavění na stejnou pozici jako například Soundgarden, je neoddiskutovatelný.
William Patrick Corgan Jr. se narodil 17. března 1967 v Chicagu. Jeho otec, bluesrockový kytarista, se brzy rozvedl a s novou manželkou si Billyho vzali k sobě.
Na škole se brzy projevil jako atlet, stal se dokonce členem baseballového týmu a také i velkým fanouškem tohoto sportu. Sbíral i baseballové karty, kterých prý nashromáždil více než deset tisíc. Na střední škole v Glenbardu se mu ale v tomto ohledu moc nedařilo, a tak se rozhodl, že to zkusí na kytaru. Velkým podnětem k tomuto rozhodnutí byl jeho spolužák, který mu zahrál na svou Flying V. Dospívající Corgan tedy dal své úspory svému otci a ten mu pořídil Les Paula z druhé ruky. Billův zájem o muziku jeho otce nadchl, takže se snažil syna nasměrovat ke své oblíbené muzice. Pouštěl mu desky Jeffa Becka, Jimiho Hendrixe a dalších, začal ho i učit na kytaru.
Corgan se začal brzy zajímat i o další kapely, kdy z celé plejády ho nejvíce zaujali Black Sabbath, Cheap Trick a výrazní představitelé pomp rocku, Queen, Boston a Rush. V průběhu studia na střední škole pak objevil i další své velké vzory, zejména pak Bauhaus a Cure.
Pokud bychom chtěli uvést i další jména, jejichž tvorba ho ovlivnila už v období Smashing Pumpkins a následném, tak by sem určitě patřili Eddie Van Halen, Uli Jon Roth, Tony Iommi, Ritchie Blackmore, Leslie West, Dimebag Darrell a Robin Trower. K jeho předchozím velkým vzorům v průběhu času přibyli Led Zeppelin, Pink Floyd, Metallica, Radiohead, Pantera, Depeche Mode a další.
Rozjezd
Na střední škole hrál v řadě studentských souborů a úspěšně ji zakončil. Ovšem přes řadu nabízených stipendií a grantů a přes možnost využít peníze nastřádané na studium jeho babičkou se Corgan rozhodl nejít na univerzitu a plně se věnovat muzice. Protože si v Chicagu nedovedl představit své začátky, odstěhoval se do St. Petersburgu na Floridě, kde roku 1985 začal hrát se svou první větší kapelou The Marked. Původní představy o úspěchu se ale nekonaly, a tak si to Corgan opět namířil zpátky do Chicaga. Tam se mu v letech 1987 a 1988 podařilo hrát v Deep Blue Dream, což byla první kapela Wayneho Statica. To ovšem bylo jen přechodné opatření...
Corgan se totiž rozhodl postavit kapelu podle svých představ. Měl vymyšlené i jméno Smashing Pumpkins (mimochodem, hodně zvláštní, ale co není zvláštní na názvech kapel při jejich překladu - vezměte si třeba Chickenfoot...). Náhoda tomu chtěla, že v obchodě s deskami se potkal se spřízněnou duší, kytaristou Jamesem Ihou, a začali spolu zkoušet a vytvářet demosnímky. Iha měl také své nápady, které nejdříve Corganovi nesedly, ale pak se to zase uklidnilo a duo přibralo dalšího člena, baskytaristku D’arcy Wretzky, která se po hádce odloučila ze své předchozí kapely Dan Reed Network. Jako trio začali brzy hrát po místních klubech spolu s bicím automatem. Když dostali nabídku zahrát si ve známém Metru v Chicagu, angažovali k sobě i bubeníka Jimmyho Chamberlina. Společný koncert pak poprvé měli 5. října 1988. A Smashing Pumpkins vyrazili dopředu.
Smashing Pumpkins
První album byl soubor všech možných vlivů, které zpracovali do obrazu svého. Debutu se dařilo lépe, než se obecně předpokládalo (v USA získalo platinu!), a tak se kapela pustila do dalšího alba, které Smashing Pumpkins doslova vystřelilo do první ligy soudobého hudebního světa. I když se tehdy vyskytly různé pověsti o vztazích v kapele, mezi kterými dominovaly zvěsti o Corganově puntičkářství a kontrole každého muzikanta, a dokonce i přehrávání partů druhé kytary a baskytary, deska byla velmi úspěšná a kapela se zde etablovala jako kompaktní těleso.
A což teprve důležité třetí album! Mellon Collie and the Infinite Sadness doslova zbouralo ankety, v USA dosáhlo na desetinásobnou platinu, bylo nominováno v sedmi kategoriích na cenu Grammy a píseň 1979 se stala nadnárodním hitem. Při jejím uvedení na Saturday Night Live 1 se Corgan objevil s oholenou hlavou, což jako součást své image má dodnes.
Během turné k albu se naplno projevila Chamberlinova závislost na heroinu. A když 12. července 1996 zemřel tour klávesista na předávkování a Chamberline mu nejen nebyl schopen pomoci, ale sám měl také namále, dostal z kapely vyhazov a zbylé trio si bubeníky vždy jen najímalo. Tyto změny spolu se smrtí Corganovy matky zapříčinily, že následné, celkově temnější a elektroničtější album Adore, byť získalo platinu v USA, bylo z hlediska prodejnosti jen stínem předchozích úspěchů.
Chamberlin se do kapely vrátil, ale následná alba, Machina a Machina II (které bylo zdarma poskytováno na netu), znamenala propad. Druhého prosince 2000 si kapela zahrála naposled.
Smashing Pumpkins v čase:
| g, voc, key | g | bg | dr | |
| 1988–1996 | Billy Corgan | James | D’arcy Wretzky | Jimmy Chamberlin |
| 1996–1999 | Billy Corgan | James Iha | D’arcy Wretzky | (*) |
| 1999–2000 | Billy Corgan | James Iha | Melissa Auf der Maur | Jimmy Chamberlin |
| 2000–2006 | přestávka v činnosti | |||
| konec 2006 | Billy Corgan | Jimmy Chamberlin | ||
| 2007–2009 | Billy Corgan | Jeff Schroeder | (**) | Jimmy Chamberlin |
| 2009–2014 | Billy Corgan | Jeff Schroeder | Nicole Fiorentino | Mike Byrne |
| od 2015 | Billy Corgan | Jeff Schroeder | (***) | Jimmy Chamberlin |
(*) Doprovodní muzikanti na tour: Matt Walker (1996-1997), Kenny Aaronoff (1998-1999).
(**) Doprovodní muzikanti na tour: Ginger Reyes.
(***) Stálý člen kapely na turné - Jack Bates.
A co bylo poté?
Po krátké epizodě s kapelou New Order dal Corgan dohromady další kapelu, Zwan, kterou tvořili on, Chamberlin, Matt Sweeney (g), David Pajo (g) a Paz Lenchantin (bg). Skupina měla dvě tváře, jednu klasicky rockovou a druhou akustickou, zaměřenou na folkovou a gospelovou hudbu. Debutové album Mary Star of the Sea získalo dobré recenze (v Billboardu vystoupalo na 3. pozici), ale prudké rozmíšky mezi Corganem a Chamberlinem činnost kapely nakonec ukončily.
Poté, co vstoupil svou sbírkou poezie i do světa literatury, pustil se do realizace sólového alba, které natočil, až na výjimky, v podstatě úplně sám. Názory kritiků tentokrát nebyly moc vstřícné, album také nezaznamenalo žádný výrazný úspěch.
Všechny tyto skutečnosti nakonec skončily pro fanoušky Smashing Pumpkins nejlépe - kapela se dala znova dohormady.
... ale půjde to?
A hned první album se povedlo, Zeitgeist získalo zlato a předvedlo v novém složení stylově vychytanou sbírku skladeb s hitem Tarantula. Ovšem další zmatky v sestavě a určité stylové hledání v dobách změn na hudební scéně po druhé polovině prvního desetiletí třetího tisíciletí přispěly k tomu, že ohlas na další desky začal rapidně klesat. Jak si s tím Corgan poradí, to si musíme počkat...
Kytary
Corgan hraje na spoustu kytar, přesto zde můžeme zdůraznit jeho preferenci Fenderů Stratocasterů. Zvláště v případě signature nástroje, což je Strat, osazený rozpínatelnými snímači DiMarzio (u krku a kobylky jde o humbuckery, uprostřed je model Chopper), javorovým krkem a hmatníkem. Corgan má ale na mnoha svých Fenderech nainstalovány jím oblíbené singly Lace Sencor.
Ze Stratocasterů vlastní ještě Eric Clapton Signature, dále kytaru z roku 1974 a jeden ’57 reissue model. Od značky Fender si také hodně oblíbil Mustangy, kterých také vlastní několik.
Často hraje i na Gibsony, a to zejména na SG (Standard i Special, vlastní i signature Tony Iommi), dále na Les Paul Special, Flying V a také i na klasiku, pololub ES335 z roku 1972.
Akustických kytar má také několik, z nich pak preferuje Ovation Balladeer, Gibson Dove, 1947 Martin 00-28G, Taylor 610ce a dvanáctistrunnou Ovation Elite.
Aparáty
U aparátů se také neorientuje pouze na jednu značku. K jeho klasice patří značka Marshall, a to hlava JCM800 s lampami KT-88, dále Orange OR-80 a hlavně Bogner Uberschall a Diezel Herbert. U komb hraje na Vox AC30 a Fender Twin Reverb. Před aparáty svůj signál ještě prohání pre-ampy Marshall JMP-1 či ADA MP-1.
Efekty
Ani u efektů není Corgan nijak zdrženlivý. Ze značek si nejvíce oblíbil Elektro-Harmonix, kdy v jeho pedalboardu najdeme Big Muff, Small Stone Phase Shifter, Micro-Synth, Electric Mistress Flanger a starý Polyphase. Efektový řetězec mu dále tvoří ještě fuzz Fender Blender, efekty DLS (Ultra Chorus II a RotoSIM), DigiTech Whammy pedál a krabice MXR (Distortion II, Phase 100). Rackovou jednotku pak doplňují compresor Alesis 3630, Eventide H-3000 Ultra Harmonizer, DigiTech DHP-545 Harmony processor, Korg SDD-2000 sampling digital delay a Mu-Tron Bi-Phaser.
Diskografie:
1. Billy Corgan + Smashing Pumpkins
1.1 Základní, profilová alba
Pozn.: V závorce za rokem vydání uvedeme ocenění vzácnými kovy a umístění v top 5 v anketách v USA (dle RIAA), Kanadě (CRIA) a Anglii (BPI).
Gish (1991, US: platina, UK: stříbro, Caroline),
Siamese Dream (1993, US: 4x platina, CAN: 4x platina + 3. místo, UK: zlato + 4. místo, Virgin),
Mellon Collie and the Infinite Sadness (1995, 2CD, US: 10x platina + 1. místo, CAN: diamant + 2. pozice, UK: platina + 4. místo, Virgin),
Adore (1998, US: platina + 2. místo, CAN: 2x platina + 2. místo, UK: zlato, 5. pozice, Virgin),
Machina / The Machines of God (2000, US: zlato + 3. místo, CAN: platina + 2. místo, UK: stříbro, Virgin),
Machina II / The Friends & Enemies of Modern Music (2000, digital download, Constantinople),
Zeitgeist (2007, US: zlato + 2. místo, CAN: 1. místo, UK: 4. pozice, Reprise),
Oceania (2012, US: 4. místo, CAN: 4. místo, EMI),
Monuments to an Elegy (2014, BMG).
1.2 Koncertní alba
Earphoria (1994, Virgin),
Live in Chicago October 23m 1995 (1995, Virgin),
Live at Cabaret Metro 10-5-88 (2000, Constantinople),
Bonus EP (2009, digital download na LiveSmashingPumpkins.com).
1.3 Kompilace, rarity
Siamese Singles (1994, box set, Virgin),
Pisces Iscariot (1994, US: platina + 4. místo, CAN: platina, Virgin),
The Aeroplane Flies High (1996, US: platina, Virgin),
The Smashing Pumpkins 1991-1998 (1999, promo kompilace, Virgin),
Rotten Applies (2001, US: zlato, CAN: platina + 5. pozice, UK: zlato, Virgin),
Judas O (2001, Virgin),
Rarities & B-Sides (2005, EMI).
2. Sólová tvorba
TheFutureEmbrace (2005, Reprise)
3. Spolupráce, hostování, účast na projektech
Patří sem jak jeho muzikantská činnost, tak i výrazná producentská činnost, takže jde kupříkladu o tato jména: Ric Ocasek, The Frogs, Hole + Courtney Love, David Bowie, Blindside, Lenny Kravitz, Marilyn Manson, Tony Iommi, New Order, Marianne Faithfull, Lisa Marie Presley, Cheap Trick, Scorpions, Ray Davies, Glen Campbell a další.
A také jeho práce na soundtraccích, jako Ransom (s Melem Gibsonem), Any Given Sunday (od Olivera Stonea), When a Man Falles in the Forest (se Sharon Stone) a dalších.
Skladba: Disarm
Autor, autoři: William Corgan
Interpret: Billy Corgan
Skupina: Smashing Pumpkins
Album, zdroj: Siamese Dream (1993, Virgin)
www:
Co nového u kytarových velikánů
Chad Kroeger
Kroeger a jeho Nickelback rozhodně nezvolnili tempo. I když následná alba nesklidila takové prodejní úspěchy jako třeba Silver Side Up či All the Right Reasons, přesto se udržela na těch nejvyšších místech světových anket. Dark Horse získalo platinová ocenění (mimochodem, všechny texty napsal Kroeger) a jenom v USA prodej překročil hranici tří miliónů. Dalšího alba, Here and Now, se první víkend prodalo přes 227 000 kusů a velmi těsně (o 0,18 %) skončilo na 2. pozici v Billboardu (za Christmas Michaela Bublého).
Nejposlednější deska kapely si pod záštitou nového labelu zatím razí cestu. Jednoduché to ale určitě mít nebude, protože i ohlasy kritiků byly dosti protichůdné. Nezbývá, než si počkat...
Vedle kapely si Kroeger našel čas i na další činnost. Podílel se autorsky na debutovém singlu nového alba sestavy Daughtry, jako spoluautor je uveden i pod další skladbou z alba No Surprise. Spolupracoval s Bretem Jamesem a podílel se na nové desce umělce Timbalad, na My Darkest Days si zahrál se Zakkem Wyldem a úzkou spolupráci navázal s Avril Lavigne, jejímž výsledkem bylo album Avril Lavigne (2013, Epic). Ze třinácti skladeb se autorsky podílel na osmi z nich, sedm z nich i produkoval či koprodukoval. S touto zpěvačkou se i 1. července 2013 oženil...
Diskografie:
Chad Kroeger + Nickelback
Pozn.: Za rokem vydání uvádíme ocenění vzácnými kovy a umístění v Top 5 v USA (dle RIAA), Kanadě (dle MC) a Anglii (dle BPI).
Dark Horse (2008, US: 3x platina + 2. místo, CAN: 5 x platina + 1. místo, UK: platina + 4. pozice, Roadrunner),
Here And Now (2011, US: platina + 2. místo, CAN: 2 x platina + 1. místo, UK: zlato, Roadrunner),
The Best of Nickelback Volume 1 (2013, kompilace, UK: stříbro, Roadrunner),
No Fixed Adress (2014, US: 4. pozice, CAN: platina + 2. místo, UK: stříbro, Republic).
Muzikus 9/2008 - Kytaroví velikáni (str. 76, noty, diskografie)
