Kurzy zvukové techniky XXIII - Dozvuk v komplexní mixáži

Kurzy zvukové techniky XXIII - Dozvuk v komplexní mixáži
Kurzy zvukové techniky XXIII - Dozvuk v komplexní mixáži

V minulém díle jsme se zabývali čitelností umělého dozvuku v nahrávce při odděleném poslechu jednotlivých zvuků. Za těchto podmínek však hudbu nikdo poslouchat nebude a prostor, který skvěle fungoval na samostatné nástroje a hlasy, se v rámci komplexní nahrávky může jevit jako stěží identifikovatelný nebo se může vytrácet úplně. Příčina tohoto jevu je naprosto zřejmá: Stejně jako jsou prostorové nuance jednotlivých zvuků maskované do značné míry vlastním signálem, dochází k nezanedbatelnému maskování jednotlivých hlasů a nástrojů mezi sebou. Čím je struktura nahrávky dynamicky strnulejší, tím je situace v tomto ohledu horší a tím méně detailů v nižších úrovňových rovinách uslyšíte - právě sem prostorové detaily patří, protože se řádově pohybují na úrovních, které jsou o desítky dB slabší než přímý signál.

 

Pokud máte pocit, že jste si ideálně nastavili všechny prostorové detaily na jednotlivé zvuky a po jejich smíchání z nich nezbylo takřka nic, pokuste se zamyslet nad následujícími body:

 

- Jak vypadá aranžmá smíchané skladby? Je plné ostrých dynamických kontrastů, kdy jsou některé doby v taktu či jejich zlomky vystřídány úplným tichem nebo stavem, který se k němu hodně přibližuje? Nebo je každý zlomek taktu reprezentován zhruba stejnou úrovní dynamiky?

 

- Jaká je technika basové hry? Špičkovým hráčům se tóny neslévají dohromady, ale jsou precizně oddělené drobnými pomlkami.

 

- V jaké úrovni slyšíte zvuky, které znějí na nahrávce v určitých místech nepřetržitě (stringy, pady, voice a další podklady)? Zabírají jen určitou část frekvenčního pásma, aby vytvořily místo pro ostatní nástroje, nebo mají široký zvuk s plnými basy a spoustou harmonických frekvencí?

 

- Kolik prostoru z vokálů, bicích, akustiky či dalších zvuků „požerou“ na vaší nahrávce agresivní elektrické kytary? Umožňují vůbec, aby se nějaké prostorové nuance ostatních nástrojů prosadily? Není jich v mixáži příliš? Nevytvářejí neprostupnou zvukovou clonu, přes kterou už nemá šanci nic dalšího projít? Nezabírají příliš mnoho místa ve vrchním frekvenčním spektru?

 

- Jak jsou vzájemně vůči sobě rozmístěny na stereofonní bázi nástroje hrající v podobných frekvenčních pásmech?

 

- Přichází dozvuk nebo jakýkoli efekt pro vytvoření příslušného prostoru ze stejných, nebo z jiných směrů než přímý zvuk?

 

- V mnoha případech dokáže obyčejná zpožďovací linka nebo její kombinace vytvořit zdařilejší prostorovou perspektivu než složitě nastavené dozvukové programy. Používání delay efektů nahrávku „provzdušňuje“ a dává šanci také ostatním zvukům a jejich prostorům se v nahrávce prosadit.

 

- Jaký má celkově na tvorbě daného prostoru podíl spodní akustické pásmo? Čím níž je dozvuk posazen, tím opatrněji se musí používat. Nezapomínejte, že frekvenční korekce dozvuku patří mezi důležitá nastavení (EQ, lo frequncy cut off, lo frequncy reverb time).

 

- Kolik prostoru je vlastně natočeno v příslušné stopě? Je vůbec nutné nějaký umělý prostor přidávat?

 

- Využívejte neomezený počet stop v DAW také pro snímání přirozeného prostředí. Často můžete dosáhnout mnohem přirozenějších výsledků než s programy těch nejdražších dozvukových procesorů. Konečné řešení toho, do jaké míry bude snímaný prostor využitý na nahrávce nebo nahrazen prostorovým efektem z procesoru (případně využití obou kombinací), zůstává na rozhodnutí při mixáži.

 

Příště: Parametry profesionálních nahrávek

Psáno pro časopis Muzikus