Na jedné straně skromnost a ostych, na straně druhé jasně definovaný postoj à la „mrkni, taková jsem já.“ Na jedné straně vyčesaný drdol z minulých časů, na straně druhé hrdé poukázání na fakt historického kusu. A do třetice - na jedné straně rozostřený snímek jako hvězdy stříbrného plátna třicátých let na reklamních fotografiích a na straně druhé ostrý, jasný obrázek taktéž klenutého těla světlé pleti...
Ani se nemusíme koukat na celou kytaru a můžeme směle říci, že jde o albína modelu Gibson ES175 s trapézovým struníkem a modelem kobylky tune-o-matic, ještě ovšem na „posuvné bázi“. Firma začala tento model vyrábět roku 1949, tehdy ještě osazeném ale pouze jedním snímačem, dokonce ještě k tomu singlem. Až od roku 1953 měla kytara dva singly a až teprve od roku 1957 je nástroj osazován dvojicí humbuckerů. Obecně jde o velmi slavný model celolubové kytary, takže z kytaristů velkých jmen, kteří hráli na tento typ, lze uvést třeba tato: z oblasti jazzu Joe Pass, Wes Montgomery či Pat Metheny, rock and roll zastupuje například Scotty Moore (Elvis Presley), blues raný B. B. King a z rocku zcela jistě a samozřejmě artrockový velikán Steve Howe. Byl to právě Steve Howe, kdo tuto kytaru zpopularizoval směrem k nejširším vrstvám hudbymilovné veřejnosti a ve slavných sedmdesátých letech, kdy se Yes stali synonymem art rocku, nebylo možné představit si Howea na pódiu bez „stosedmdesátpětky“.
A ještě něco: Víte, proč má tato kytara v názvu číslovku 175? To byla v roce jejího uvedení její cena v dolarech. I kdybych to znásobil padesáti, i kdybych to znásobil stem, pořád bych se nedostal na zlomek ceny, co stojí nyní... Věčná škoda...
Obě části obrázku mají stejně příjemné klenuté tvary. No a co se týče té dutosti, tak tady bych to raději nechal na každém uživateli zvlášť. Někdo má rád duté kytary, někdo má rád duté... No dobře, tak to byl fór...
