Klávesákovo zamyšlení - Kontroléry v programování zvuku III

Klávesákovo zamyšlení - Kontroléry v programování zvuku III
Klávesákovo zamyšlení - Kontroléry v programování zvuku III

V dnešním díle navážeme na téma „koleček“ a podíváme se na použití páskového kontroléru, který ostatně na nástrojích najdeme často v jejich blízkosti. Nápad použít dotekově citlivý pásek pro ovládání výšky či barvy zvuku není rozhodně nový, najdeme ho už na prvních úspěšných syntezátorech, například Martenotových vlnách nebo Moogových modulárních nástrojích z 60. let. Pak nějaký čas nebyl příliš standardní výbavou, ale čas ukázal, že je velmi užitečné se k němu vrátit: prominentním se stal třeba na sérii Kurzweil 2500/2600 (tam byly dokonce dva), na nástrojích Korg, Yamaha aj. Zajímavou možností je nejen poziční, ale i tlaková citlivost pásku u některých nástrojů.

Trocha filozofie: Pokud klávesové nástroje něco postrádají, je to určitá větší pohyblivost či neurčitost ve výšce tónu, klávesami se dají tóny definovat někdy až příliš přesně. Páskový kontrolér může do hry optimálně vnést tento prvek, pokud je nastaven na ovládání výšky tónu. Může ale také plnit řadu dalších funkcí, stejně zajímavých - ovládání barvy (ořezávací frekvence či rezonance filtru), hlasitosti, panorámy apod., samozřejmě je tu i možnost ovládat více věcí najednou.

 

Zastavme se nejprve u ovládání výšky tónu. Brzo zjistíme, jak důležité je fyzické provedení kontroléru - jaká je délka pásku, zda je hladký či hrubý, zda je výrazně vyznačen jeho střed apod. Všechny tyto detaily jsou důležité. Pokud chceme pásek používat na glissanda například o oktávu nahoru nebo dolů, může nám stačit i kratší délka. Pokud však chceme hrát sofistikovaněji ve stylu „steel guitar“ s využitím mezipoloh, bude se hodit delší pásek (jistěže také záleží na tom, jaký rozsah výšky máme nastaven). Glissandová hra je velmi efektní a osvěžující, můžeme ale také využít techniku na způsob kytarového tappingu - při drženém tónu „vyťukáváme“ tónové výšky prsty. Přitom se nemusíme omezit jen na naše „normální“ dvanáctitónové ladění, skvěle to funguje i na mikrotóny. Zároveň ale máme nový úkol - musíme se naučit na to hrát. Je to doslova nový prostor, který potřebujeme zvládnout a orientovat se v něm. Podobně jako u kytarového tappingu, i toto vyžaduje speciální formu cvičení, která může být nepochybně zábavná.

 

Pokud páskovým kontrolérem ovládáme barvu, můžeme skvěle využít plynulé změny filtru (podobné žesťovým nástrojům), dá se ale také využít „statické“ nastavení, které funguje i tehdy, pokud prst na pásku nedržíme (některé nástroje umí „zamknout“ poslední hodnotu pásku). Nebo můžeme použít i zde tappingovou techniku, výsledný efekt bude připomínat změny à la efekt sample and hold. Podobně i u dynamiky můžeme využívat rychlejší či pomalejší zesilování či zeslabování. Kombinace ovládání barvy i dynamiky zároveň může skvěle napodobit žesťovou či smyčcovou sekci. Samozřejmě můžeme i zde ovládat parametry efektů (např. plynulý či tappingový wah-wah), poměry dvou elementů zvuku apod. Případnou tlakovou citlivostí pásku se možnosti jen zvětšují...

Psáno pro časopis Muzikus