John Wetton - Bass profil

John Wetton - Bass profil
John Wetton - Bass profil

Začátky

John Kenneth Wetton se narodil 12. června 1949 v anglickém Willingtonu, což je vesnička náležející k městu Derby. První hudební krůčky podnikal již jako malé dítě, když se snažil hrát na domácím klavír církevní písničky a skladby. V této době také často hrál basové party ke skladbám, které cvičil jeho bratr pro církevní mše. Zřejmě tady získal John Wetton své první znalosti basové hry, které později tak bohatě zúročil.

 

Ve svých teenagerských letech se John Wetton zaměřil již jednoznačně na basovou kytaru a svoje dovednosti začal pilovat v místních kapelách. Do této doby také spadá počátek osobního a později i hudebního přátelství s Richardem Palmer-Jamesem, které trvá již celých pět dekád, a se kterým napsali spoustu skladeb jak pro King Crimson a Wettonovy sólové desky, tak třeba pro desky kapely Asia.

 

Díky mnoha kapelám, ve kterých působil, si již jako mladý basista získal velice solidní reputaci pro svou dovednost. Na začátku sedmdesátých let se už uchytil i profesionálně a začal hrát s kapelou Family, s níž natočil dvě desky (Fearless, Bandstand). Natáčel ale i s dalšími umělci - se zpěvákem Gordonem Haskellem (ex King Crimson) nebo s kytaristou Peterem Banksem (zakládající člen Yes). Coby zpěvák se ale uchytil až v další kapele.

 

King Crimson

Na začátku roku 1972 si Robert Fripp, kytarista, hlavní skladatel a hlavní kapelník legendárních progresivních rockerů King Crimson, Johnu Wettonovi stěžoval, že nemůže najít ty pravé lidi na pokračování King Crimson. Slovo dalo slovo a novým baskytaristou a také zpěvákem se stal právě John Wetton, který v King Crimson vytvořil výraznou rytmickou dvojici s Billem Brufordem.

Sestava Fripp, Wetton a Bruford (na dvou deskách doplněná houslistou Davidem Crossem a na jedné doplněná perkusionistou Jamiem Muirem) je pro King Crimson první stálejší sestavou a v současné době je také považována za první klasickou sestavu této kapely (druhá je z osmdesátých let ve složení Fripp, Belew, Levin, Bruford).

 

Prvním albem nové sestavy je Larks’ Tongues in Aspic (Slavičí jazýčky v aspiku) z roku 1973. Album, které se stalo legendárním a pro mnoho fanoušků je vrcholem tvorby. King Crimson tady poprvé uvedli improvizaci jako integrovanou součást skladeb. John Wetton se ukázal jako více než dobrá náhrada za předchozí frontmany a navázal na projev Grega Lakea z první desky.

Po první společné desce začaly další personální rošády a z King Crimson odchází kvůli osobním problémům perkusionista Jamie Muir, který ale kapele díky své zběsilé pódiové prezentaci přinesl velký zájem tisku. Již na turné k Slavičím jazýčkům vzniká materiál, který se objevuje na albu Starless and Bible Black z ledna 1974. Jedná se o výborné album, převážně živě natočené, které se ale nakonec ukázalo jako nadechnutí před „magnum opus“ sestavy s Wettonem - Red, které vyšlo tentýž rok. S pomocí Davida Crosse, který již v té době nebyl členem kapely, dvou bývalých členů, Iana McDonalda a Mela Collinse, a Robina Millera a Marca Chariga. Na tomto albu dovedli King Crimson svůj tehdejší styl k dokonalosti a z dnešního hlediska už se dá pochopit, proč se Robert Fripp rozhodl vynikající a úspěšnou sestavu rozpustit - nebylo prostě kam dál jít. Po koncertě v New Yorku proto Fripp ukončil činnost King Crimson. Jako vzpomínka pak vyšlo o rok později výborné živé album USA.

John Wetton - Bass profil
John Wetton - Bass profil

Uriah Heep

V době, kdy byl u King Crimson, si John Wetton našel čas na záskoky na koncertech u Roxy Music. Část koncertů se nahrávala, a Wetton se tak objevuje na několika skladbách alba Viva!, což je živý záznam několika koncertů Roxy Music z let 1973-1975.

V roce 1975 se John Wetton přidává k další legendární kapele, Uriah Heep. I v této kapele vytvořil spolu s ostatními sestavu, které se zve klasická - u Uriah Heep je to ovšem trochu složitější, protože těch „klasických“ sestav je hned několik. Výborná je především jejich první společná deska Return to Fantasy, která je dodnes jednou z nejuznávanějších a nejprodávanějších desek Uriah Heep. Následovalo rok dlouhé světové turné a po něm v roce 1976 další album, nazvané High and Mighty. Album samo o sobě nebylo špatné, ale ve srovnání se svými předchůdci poněkud zaostávalo. K tomu se přidaly problémy se zpěvákem, který začal pít tolik, že ohrožoval koncerty. Po posledním koncertu turné, v červenci 1976, se kapela rozloučila se zpěvákem Davidem Byronem a zakrátko odešel i John Wetton, který si s ostatními lidsky neporozuměl.

 

U.K.

V té době už měl ale Wetton rozpracovánu myšlenku na vlastní progresivní kapelu. Od skončení v King Crimson byl v kontaktu s Billem Brufordem a z působení v Roxy Music si přinesl přátelství s klávesistou a houslistou Eddiem Jobsonem (později krátce působil v Yes nebo Jethro Tull). Doplněni o kytaristu Allana Holdswortha zakládají kapelu U.K.

 

První album U.K. vychází ještě týž rok a pro mnoho muzikantů se jedná o milník (mimo jiné z něj čerpají Yngwie Malmsteen nebo klávesista kanadské kapely Saga, Jim Gilmour). Správná kombinace progresivního rocku, jazzových postupů i poněkud netradičních aranžmá a v neposlední řadě Wettonovo tíhnutí k rádiovým melodiím z desky dělají skvělé a inovativní fusion album. Během náročného amerického turné ale vypluly na povrch hudební neshody, které ústí v odchod Holdswortha s Brufordem.

 

Wetton s Jobsonem se rozhodují pokračovat jen s bubeníkem jako trio a za bicí berou Terryho Bozzia z kapely Franka Zappy. Společně vydávají v březnu 1979 desku Danger Money a zbytek roku tráví na americkém turné jako předkapela Jethro Tull. V září téhož roku vychází živý záznam na desce Night after Night a je to i labutí píseň pro kapelu. Přestože spolu Jobson s Wettonem pod hlavičkou U.K. občas ještě hrají, návrat k aktivnímu fungování kapely již není pravděpodobný.

 

Asia

Po rozpadu U.K. se John Wetton nakrátko ukazuje ve Wishbone Ash (1980) a natáčí své první sólové album Caught in the Crossfire (1980). Po jeho vydání a absolvování turné odchází od vydavatelství E.G. a dává se dohromady s manažerem Brianem Lanem (ex Yes). Ten v té době začíná spolupracovat s Johnem Kalodnerem a firmou Geffen. Z rozpadnuvších se Yes se k Wettonovi připojují klávesista Geoff Downes a kytarista Steve Howe a z Emerson, Lake and Palmer posledně jmenovaný, bubeník Carl Palmer. Společně dávají vzniknout superskupině, která se zve Asia.

 

Prvotní idea, kdy šlo o skloubení progresivních prvků art rocku s komerčním úspěchem, se výtečným způsobem prezentovala hned na prvním eponymním albu Asia, které vychází v roce 1982. Málokdy se podařilo tak dobře zkombinovat pop a progresivní rock. Albu se navíc vedlo více než dobře komerčně a jen za první rok se ho prodalo po celém světě více než osm milionů. V Americe vzešlo z alba několik hitů, včetně Heat of the Moment, který se dostal na čtvrté místo hitparády - jak často se v rádiu prosadí skladba s nepravidelným metrem?

 

Po skončení veleúspěšného turné natáčí Asia další desku Alpha. Přestože relativně úspěšná, na prvotinu nemá jak hudebně, tak komerčně, a v kapele se objevují první tvůrčí neshody, na jejichž konci odchází Steve Howe. S novým kytaristou Mandym Meyerem natáčí Asia album Astra, které znamená zřetelný ústup ze slávy i díky spíše hardrockové orientaci kapely.

 

Během následujících let Asia občas vystupuje, ale do studia se vrací až v roce 1990, kdy vydává „bestofku“ Then & Now, na které jsou čtyři nové skladby (na kytaru hostují mimo jiné Steve Lukather a Scott Gorham). Po turné k propagaci alba John Wetton odchází, neboť necítí ze sestavy sílu.

 

Post-Asia

Po odchodu z Asie se John Wetton věnuje především sólové kariéře a natáčí několik slušných alb, které prakticky pokračují v hudebních šlépějích Asie, s větším důrazem na zpěv. V roce 1996 a 1997 spolupracuje s kytaristou Stevem Hackettem na projektu Genesis Revisited. Z tohoto projektu vzniká výborné album Genesis Revisited a následně i skvělé živé dvojalbum The Tokyo Tapes. Na konci milénia se sice hovoří o reunionu Asie v původní sestavě, ale na skutky nedojde. John Wetton stále natáčí sólové desky a koncertuje po klubech se svojí kapelou a někdy také úplně sám s akustickou kytarou.

 

Reunion

V roce 2003 vydává sólové album Rock Faith, na kterém se objevují dvě písničky, které napsal společně s Downesem, a mezi fanoušky se začíná mluvit o reunionu Asie. Ještě před ním ale přichází společný projekt Wettona a Downese nazvaný Icon, pod jehož hlavičkou dosud vyšly tři desky.

Na začátku roku se sešli zakládající členové Asie a rozhodli se opět spolupracovat. Výsledkem bylo světové turné ke 25. výročí kapely a o dva roky později i nové album Phoenix. Kapela se v rámci obnovené činnosti ukázala několikrát i v České republice, jak na turné k Phoenixu, tak i na turné k poslednímu, a vynikajícímu, albu Omega.

Zatím poslední sólové album Johna Wettona, Raised in Captivity, vyšlo 24. srpna 2011.

 

Vybavení

Baskytary:

Zon Legacy Elite ’82

Zon Legacy Elite ’06

Zon Legacy Elite ’07

Ibanez Roadster fretless

 

Aparát:

Roland D-Bass 210

 

Ostatní:

basový pedál Roland PK-5 Dynamic MIDI

struny Zon UltraSonic (.045 - .105)

trsátka Dunlop

 

Diskografie

Sólo: Caught in the Crossfire (1980), Battle Lines (1992), Arkangel (1997), Chasing the Deer (1998), Monkey Business (1998), Sinister (2000), Rock of Faith (2003), Raised in Captivity (2011),

s Asií: Asia (1982), Alpha (1983), Astra (1985), Then & Now (1990), Phoenix (2008), Omega (2010),

s U.K.: U.K. (1978), Danger Money (1979), Night after Night (1979),

s King Crimson: Larks’ Tongues in Aspic (1973), Starless and Bible Black (1974), Red (1974), USA (1975),

s Uriah Heep: Return to Fantasy (1975), High and Mighty (1976),

s Roxy Music: Viva! (1976),

se Stevem Hackettem: Genesis Revisited (1996), The Tokyo Tapes (1997),

s Philem Manzanerou: Diamond Head (1975), K Scope (1978), Wetton Manzanera (1987),

s Geoffem Downesem: Wetton Downes (2001), Icon (2005), Icon II: Rubicon (2006), Icon 3 (2009),

s Wishbone Ash: Number the Brave (1980),

s Rogerem Chapmanem: Mail Order Magic (1980), Hyenas Only Laugh for Fun (1981),

s Bryanem Ferrym: Another Time, Another Place (1974), Let’s Stick Together (1976), In Your Mind (1977), The Bride Stripped Bare (1978),

s Peterem Banksem: Two Sides of Peter Banks (1973),

s The Family: Fearless (1971), Bandstand (1972).

 

Album King Crimson Red uvádí jako svou inspiraci nemálo hudebníků po celém světě. Trochu překvapivě ho ale jako jedno ze svých nejoblíbenějších alb uvádí i Kurt Cobain. Dodnes si mnoho fanoušků Nirvany myslí, že King Crimson vydali jediné album - Red. Shodou okolností se toto vyjádření dostalo i k Robertu Frippovi a tvrdí se, že za návratem King Crimson k aktivní činnosti v devadesátých letech stojí právě zmínka Kurta Cobaina. Robert Fripp si dobře spočítal, že teď bude o King Crimson zase zájem.

 

Jednu z Johnových baskytar Zon najdeme i v pražském Hard Rock Café.

Psáno pro časopis Muzikus