přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

baskytaraJiří Veselý - Něco v čase, něco v prostoru, v seriálu po boku hvězd

27.8.2005 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: pro muzikanty - seriály

Jiří Veselý, po boku hvězd

Jiří Veselý, po boku hvězd

foto: Ivan Kratochvíl, Zdeněk Hejduk, archiv

"Myslím si, že je nutný co největší protipól. Pokud děláme věci v čase, je potřeba udělat občas něco i v prostoru. Tak jsem si pořídil nějaké strojky a baví mě truhlařina. Dodělal jsem dítěti postel, teď jsem se pustil do kuchyňského kontejneru na kolečkách, no, ale popravdě řečeno, jsem spíš takový patlal." Prohlašuje sebekriticky Jiří Veselý, hráč na akordeon a jeden z nejvýraznějších basistů české hudební scény vůbec. Nutno ovšem konstatovat, že má-li truhlářské hobby Jiřího Veselého byť jen zlomek jeho muzikantské zručnosti, preciznosti, invence a brilance, je předchozí sebekritika zhola neopodstatněná.


Nejdřív se skicuje
Jiří Veselý se narodil 2. 6. 1954 v Praze jako o dva roky mladší bratr kytaristy, harmonikáře a později nadšeného strůjce pronikání hudebních kultur, Václava Veselého. Ovšem, očekáváte-li, že Jiří jako příští výrazná muzikantská osobnost toužil po kariéře hudebníka už od nejútlejších dětských let, skutečnost je jiná. "Zájem o muziku přišel až později, daleko dřív byly kontakty s ní. Brácha mě donutil, abych se začal učit na nějaké nástroje, v jeho případě to byla harmonika, a tak jsem s ní musel v sedmi letech začít taky. Chodili jsme do hudebky, a když mi bylo asi tak jedenáct, brácha rozhodl, že budu hrát na basu. Je dominantnější nátura, chtěl sólovku, a tak na mě zbyla basa. Vynutil jsem si koupi baskytary Basso 4 s hliníkovými strunami, zkoušeli jsme kde co, hlavně Otise Reddinga. Ve čtrnácti mě brácha společně s tátou dostrkali na konzervatoř. Ve skutečnosti jsem ale hudbě přišel na chuť až mnohem později, až když jsem začal jezdit s bigbítem. V pubertě jsem byl spíš hodně netečný, neměl jsem v podstatě žádné sny o tom, co bych dělal. Bavilo mě číst, a to bylo asi tak všechno. Muzika mě vzala až později."
Státní konzervatoř v Praze obor akordeon Jiří Veselý navštěvoval v letech 1969 - 1975. "Úplně nejdůležitější věc, kterou mi dalo studium na konzervatoři, byl papír, který jsem po jejím skončení dostal, absolutorium, které mi usnadnilo život. Ale další hodně podstatná věc je, že se tam člověk naučí učit se věci. Když to má k něčemu vypadat, je nucen cvičit tři, čtyři, pět, šest hodin denně, naučí se dřít, a potom už ví, jak má cvičit, když se má něco naučit. Hodně si to tím pak zkrátí, protože ví, jak na to. Tento dril a pochopitelně znalost not jsou velice užitečné."
Už v průběhu studií na konzervatoři se začal Jiří Veselý věnovat muzice i mimo její učebny. Marně byste ovšem v jeho vyprávění hledali garážové zkušebny rockově rebelujících kapel, začátek byl jiný. "Na konzervatoři jsem se seznámil s Petrem Hannigem, a tak jsem začal s popíkem, jezdil s Petrou Černockou. Pak jsem byl dva roky v AUSu v Praze na vojně a teprve po ní se mi hudebně začala formovat osobnost. Do té doby jsem dělal řemeslo a myslím, že je to tak v pořádku. Nejdřív se skicuje, má se nabiflovat řemeslo, musí se kopírovat a pak v určitou chvíli už trošku polevit ve cvičení a stavět si svůj vlastní styl, pokud má člověk představu jak."

Už jsem vás sháněl
Po návratu z vojny vstoupil Jiří Veselý v roce 1977 do profesionálního muzikantského života ještě jednou popovými dveřmi. Na rok přijal angažmá ve skupině Kroky Františka Janečka. "Byl jsem tam s bráchou, hodně se hrálo, byl tam takový divný dril. Tehdy tam ještě byla Jana Kratochvílová, takže to bylo přece jenom o něco sebevědomější, a taky nějaký Láďa Štancl, což je dnes Michal David, hrál velice

Jiří Veselý, po boku hvězd

Jiří Veselý, po boku hvězd

foto: Ivan Kratochvíl, Zdeněk Hejduk, archiv

dobře na piáno a na mooga. Šikovný hudebník. Asi po třičtvrtě roce se brácha pohádal s Janečkem, málem se poprali a Janeček ho vyhodil. Abych neodešel i já, dal mi volnou ruku, koho vezmem na kytaru. Já moc nezamýšlel tam setrvat, ale říkal jsem si, že bych si rád zahrál s Kulichem, a tak jsme za ním s Janečkem dojeli, ukecali ho, aby na zkoušku nastoupil, a odjeli do Polska. Po části zájezdu za mnou Kulich přišel a povídá - tady nebudeme. Bylo to zrovna v době, kdy Vláďa Padrůněk s Frantou Franclem odcházeli z ETC..., takže jsme se vydali za Honzou Hrubým. To bylo jednou jedinkrát v životě, kdy jsem se jel nabídnout. Jeli jsme za Honzou do Dobřichovic, a když jsme tam dorazili, povídá, jak je jeho zvykem - už jsem vás sháněl. Dříve, v předmobilním věku, sháněl lidi tak, že si sedl do hospody a řekl výčepnímu, že by potřeboval někoho sehnat. A tak jsme v létě v roce 1978 nastoupili k ETC..."
V bezprostředně následující době se tak Jiří Veselý podílel hned na několika albech, která bez zbytečného patosu můžeme s odstupem času označit za zásadní a významná ve vývoji české muziky. Předně to byla deska Vladimír Mišík a Etc... 2, kde naplno rozvinul a představil svůj osobitý hráčský styl. Vedle ní pak připomeňme hostování na desce Kousek přízně Marsyas a albu Jana Spáleného Asi v tom bude nějakej háček. S Petrem Kalandrou také hostoval na živé studiové nahrávce německého bluesmana Stefana Diestelmanna Hofmusic. "Tu desku měl původně točit Guma Kulhánek, ale těsně před natáčením se zjistilo, že se nějak popletly termíny a on nemůže. Tak jsem nastoupil do letadla, letěl do Berlína a bez zkoušení jel rovnou točit od studia Amigy. S Diestelmannem to byla ale jednorázová spolupráce, protože se později ukázalo, že je trošku morálně volnější." V řadách ETC... setrval Jiří Veselý až do doby jejich zákazu, a ještě poté, než čas ukázal, že vrtoch moci bude mít delšího trvání a kapela byla nucena shánět si obživu jinde. Jiří Veselý se na půl roku stal členem Jazz Q Martina Kratochvíla. "Jazzové zpracování hudebních myšlenek mě až tak nebavilo, krom toho se hrálo málo, tak jsem se ohlížel i jinde a obloukem vrátil zase do popíku." Na několik měsíců se mihl ve skupině Golem, doprovázející Josefa Laufera, a pak se stal na rok členem Framusu Michala Prokopa mezi alby Kolej Yesterday a Nic ve zlým, nic v dobrým. "U Prokopa jsem byl asi rok, ale úplně přesně mi to nevyhovovalo. Měl tendenci se pořád obracet ke svým soulovým začátkům a k blues, což mi až tak nesedí. Baví mě znečisťovat hudbu. Zkoušet pronikání různých stylů a zjišťovat, co z toho bude. Možná nic, možná zajímavá věc." Další kroky Jiřího Veselého pak vedly k Zuzaně Michnové do zásadně zreformovaných Marsyas. "Zuzana chtěla postavit elektrickou kapelu, ale trvala na tom, že se bude nadále jmenovat Marsyas, což nebyl dobrý nápad. Myslím, že to nebyl moc úspěšný projekt." Vedle působení v jednotlivých kapelách se ovšem Jiří Veselý stával čím dál víc vyhledávaným studiovým hráčem. Do dnešních dnů se podílel zhruba na třicítce alb. Tu a tam se při občasné studiové práci v Jevanech potkával také s Michalem Pavlíčkem. "S Michalem jsme se znali dlouho, hráli jsme spolu fotbal, ETC... a Pražský výběr měli zákaz ve stejné době, tak jsme se také občas potkávali při práci ve studiu." Od studia pak vedla rovná cesta na pódium. Na sklonku osmdesátých let se Jiří Veselý objevoval v řadách Pavlíčkových Stromboli, kde se střídal s Gumou Kulhánkem, zaneprázdněným znovuobnovenými ETC... Výjimkou ovšem není ani jejich basový tandem na společném pódiu. Poté hrál s Vladimírem Mertou, bratrem Václavem, Honzou Hrubým a Jiřím Chlumeckým v Dobré úrodě. Do devadesátých let pak spolupráce Jiřího Veselého s Michalem Pavlíčkem nabrala další rozměry. Stal se basovou oporou poprockového allstars bandu BSP a společně s Pavlíčkem vytvořil také fajnšmekrovskou formaci Big Heads.

Něco v čase, něco v prostoru
"Pamatuji si, že v určitou chvíli po revoluci jsem hrál najednou ve čtyřech kapelách. Byl to Žlutý pes, Big Heads, BSP a do toho ještě přišel Michal Šenbauer, abychom s nimi s Českým srdcem jeli do Bretaně."
V poslední zmiňované formaci se dostala obzvlášť ke slovu už zmiňovaná záliba Jiřího Veselého ve "znečišťování" hudby, v prolínání stylů a žánrů, k současným adaptacím původních keltských kořenů. "Míchání folklóru s bigbítem se mi líbilo už odmlada. Dokonce jsme udělali instrumentálku, která se jmenoval Kozumplica, a to už v roce 1973, kdy jsme byli skoro ještě děti. Tohle jsem chtěl odjakživa, a jakmile to trošku šlo, bigbíti přestali být v pozoru, tak jsem to tam nějak vpašoval. I na ETC... 2 je jedna slovanská předehra."
Na sklonku devadesátých let se Jiří Veselý navrátil opět do řad Mišíkových Etc..., a to nejen jako hráč. "Podle mého je důležité, aby se hudebník neustále pokoušel komponovat hudbu. Rozšiřuje si tím optiku a navyklost mozku na vymýšlení zejména melodií. Ve vlastním hraní se to projevuje víc než blahodárně." Loňské album Umlkly stroje vzniklo v prostorách jeho malého domácího studia v Posázaví. Vzniklo v soustředěném poklidu bez časového presu a tlaku s možností vyzkoušet bezpočet variant a vybrat tu nejlepší. "Je to ideální způsob a přál bych to každému muzikantovi," říká Jiří Veselý, který v čase, když umlknou nahrávací stroje, nastartuje truhlářské mašinky a pustí se do práce v prostoru.

Baskytarista a hráč na harmoniku Jiří Veselý se narodil 2. 6. 1954 v Praze. Je absolventem pražské Státní konzervatoře, hrál po boku Petry Černocké, ve skupinách Kroky, Etc..., Jazz Q, Golem, Marsyas, Stromboli, Dobrá úroda, Žlutý pes, BSP, Big Heads, České srdce, v současnosti je opět členem Etc... Společně s Jiřím Chlumeckým vytvořil hudbu k mnoha filmům, např. Kopytem sem, kopytem tam, Čas sluhů, Corpus delicti atd. Jako velmi vyhledávaný studiový hráč se podílel na bezpočtu nahrávek nejrůznějších stylů a žánrů. V poslední době například se skupinou bratří Ebenů.

NÁSTROJE
Baskytary Precision z roku 1965, tvarově shodný bezpražec od Jaroslava Kostky, oba nástroje už používám řadu let, ale teď jejich éra možná končí, protože jsem si nechal postavit šestistrunného bezpražce. Natáhl jsem menzuru o deset centimetrů, takže na něj nemůžu sehnat struny, až je seženu...
Vybavení: S výjimkou ladičky a digitálního kompresoru vše od Jiřího Krampery.

Psáno pro: časopis Muzikus 2005/08

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Jiri-Vesely-Neco-v-case-neco-v-prostoru-po-boku-hvezd~27~srpen~2005/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.