přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař - Zvučení bicích nástrojů - přechody V

15.09. | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - seriály
V dnešním dílu si téma zvučení přechodových bubnů dokončíme a na závěr si, jak už je naším dobrým zvykem, uvedeme pár oblíbených a používaných modelů mikrofonů. I na tomto místě je třeba provést, či alespoň připomenout, naše z minula známé „varování“ před tím, co jsou schopni napovídat někteří naši „kolegové“ z branže o tom, který mikrofon je na tomy absolutně nejlepší nebo alespoň o mnoho lepší než všechny ostatní (zpravidla od jiného výrobce :-)). Zde bych si dovolil odkázat na 45. díl našeho seriálu, kde jsme si podobné věci (a taktéž již ne úplně poprvé) řekli o mikrofonech k malému bubnu.
Mezi modely mikrofonů k malému bubnu a k přechodům totiž není nebo nemusí přímo být žádný propastný rozdíl. Důkazem je např. mikrofon Shure SM57, který se běžně používá jak u malého bubnu, tak u tom tomů. Vývoj a jistý trend na poli „tomových“ mikrofonů se zaměřuje tedy taktéž na problematiku jejich uchycení - nejrůznějších klipsů, držáků apod., které se v těchto případech, alespoň co se týče live ozvučování, používají téměř výhradně, na rozdíl od malého bubnu, kde spousta zvukařů (včetně mě) preferuje stále mikrofonní stojan. Dnes vyráběné a používané úchyty - klipsy - umožňují zejména rychlou instalaci na (zpravidla) obruč horní - hrací - blány. Většinou můžeme měnit jak vzdálenost mikrofonu od blány, tak jej naklopit nahoru/dolů či do stran, v případě, že potřebujeme např. jedním mikrofonem snímat dva tomy najednou (a nakloněním či naopak odkloněním je mezi sebou hlasitostně vyrovnat), nebo pokud jsme nějakým způsobem limitováni v umístění, např. kvůli blízko umístěným částem hardwaru bubeníka.

FREKVENČNÍ PRŮBĚH MIKROFONU AUDIX D2


FREKVENČNÍ PRŮBĚH MIKROFONU BEYERDYNAMIC TG D57C


FREKVENČNÍ PRŮBĚH MIKROFONU SENNHEISER E904


FREKVENČNÍ PRŮBĚH MIKROFONU SENNHEISER MD 421II


FREKVENČNÍ PRŮBĚH MIKROFONU SHURE BETA 56A


Zvuk a barva tomu - bubnu jako celku - je opět poměrně celospektrální záležitost, proto ani od značné většiny mikrofonů určených pro jejich snímání nečekejme žádný dramaticky extrémně pokřivený frekvenční průběh. Některé jej mají opravdu poměrně „rovný“ (např. Sennheiser e904), jiné jsou lehce či více „přivoněné“ zpravidla na vyšších středech a výškách. Jsou ovšem i v tomto směru jisté výjimky, např. Audix D2, který je frekvenčně přizvednutý jak na vyšších kmitočtech, tak i na basech a nižších středech. To může být ku prospěchu věci u zvukově plošších bubnů, nicméně tam, kde máme dostatek „plnosti a těla“ možná nastane situace, kdy bude nutné některé spodní frekvence potlačit. Jelikož samotná zvuková projekce různých bubnů bývá taktéž velmi různá, může si samozřejmě s konkrétním tomem „frekvenčně rozumět“ určitý typ mikrofonu, s jiným bubnem zase jiný model. V neposlední řadě musíme brát taktéž v potaz v různé míře se projevující (hlavně u dynamických mikrofonů) proximity efekt - tedy nárůst basových a středobasových kmitočtů se snižující se vzdáleností mikrofonu od zdroje zvuku.
Obecně vzato, dejme si tak nějak pozor při svém hodnocení a posuzování na jisté na první pohled zavádějící až „klamné jevy“ související s odstavcem výše. Není z principu příliš správné a objektivní považovat za „první dobrou“ mikrofon, který ve svém frekvenčním průběhu přenáší např. více vyšších kmitočtů, za obecně lepší a všestranně vhodnější. Hodně zvukařů je o tomto částečně zavádějícím pravidlu doslova přesvědčeno a vehementně jej šíří kolem sebe dál. Např. jeden z nejlegendárnějších studiových velkomembránových mikrofonů Neumann U87 (používaný na nahrávání zpěvu a celé řady nástrojů či nástrojových uskupení), který „spoluudělal“ studiové nahrávání minulých dekád, je, co se týče frekvenčního průběhu, velmi „rovný“ a bez korekčního zásahu se může někomu jevit až jako lehce tupý a „zapařený“. Pamatujme si do budoucna jedno obecné pravidlo, že hlasitější, nabasovanější či navýškovanější, neznamená v žádném případě ve všech směrech lepší. Proto vždy, když budeme srovnávat barvu zvuku dvou mikrofonů, ať již u přechodových bubnů či jiných nástrojů, a jeden z nich bude méně citlivý (bude hrát méně nahlas), nejdříve si gainem srovnejme vstupní úroveň a pak teprve porovnávejme jejich zvukový projev a barvu. To by mělo obecně platit opravdu všude.
Nyní tedy ke konkrétním modelům, které se v praxi vyskytují a používají. Opět chci poznamenat, že zcela jistě nelze vyjmenovat všechny, já osobně nemám k žádné firmě a značce jakoukoliv averzi (na rozdíl od některých „hraje/nehraje“ kolegů z branže :-)). Pokud bude někdo používat zcela neznámý mikrofon neznámé značky a všichni kolem budou spokojeni, ať jej v klidu používá. Jen namátkou opravdu pár oblíbených modelů mikrofonů k tom tomům: Sennheiser MD 421 II, Sennehiser e604, e904, Shure SM57, Shure Beta 56A, Beyerdynamic TG D 57c, Audix D2, EV ND44, The t. bone CD55 a další.
Příště načneme téma overheadů.

Psáno pro: časopis Muzikus 2017/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-Zvuceni-bicich-nastroju-prechody-V~15~zari~2018/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.