přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař - Zvučení bicích nástrojů - přechody IV

12.07. | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - seriály
Pokud se ještě vrátíme ke korekčnímu nastavení přechodů probíranému v minulém dílu, tak onu minule „doporučenou“ potlačovanou frekvenci parametru spodních středů cca 450 Hz neberme opět až příliš dogmaticky. Ideální samozřejmě je „přejet“ si s ní tam a zpátky, kde nám toto větší či menší odříznutí bude zvukově na poslech nejvíc vyhovovat. A ještě jednou zdůrazňuji: Pokud nám buben zní dobře i bez této úpravy, není nutno ji provádět, případně ji opravdu provést pouze v nezbytné míře.
Stejně jako v případě komprese malého bubnu by mělo i v případě tomů použití její vhodné dávky coby další z běžných zvukových úprav přinést celkově pozitivní výsledek s cílem lehce a vhodně zmenšit dynamické rozdíly ne příliš rozdílných úderů, příp. i zlepšit jejich barevnou vyrovnanost a tím je určitým způsobem zvukově „zpevnit“. Jakási jistá lehká až střední komprese se správně nastavenými hodnotami kompresoru by tedy zcela jistě měla být ku prospěchu věci. Samozřejmě nelze asi dát nějaký univerzální návod, jak tomy komprimovat, nicméně, podobně jako u malého bubnu, lze zvolit jakési výchozí nastavení.
Můžeme zkusit začít s poměrem 2-4 : 1, threshold cca tak, aby nám zabíral hlavně při hlasitějších úderech zhruba na čtvrt až půl stupnice GR (gain reduction), čas náběhu kolem 10 ms, s doběhem můžeme zkusit zalaborovat (někdy stačí prostě ponechat základní nastavení). Na tomto místě bych se přece jen pokusil opět varovat před jistou překomprimovaností zvuku. Opravdu není žádoucí, aby kompresor zabíral na téměř každý slabší úder tomu a rozhodně nám ani tady kompresor neslouží jako nějaký obecný léčitel extrémních dynamických rozdílů ve hře některých bubeníků.

Jak to vidí (slyší) zvukař - Zvučení bicích nástrojů - přechody IV


Opět musíme myslet na to, že i přechodové bubny jsou součástí soupravy, kde je spousta dalších zdrojů zvuku umístěných relativně blízko sebe. Už jsme si v minulosti u kopáku a malého bubnu řekli, že kdybychom měli threshold kompresoru nastavit tak nízko, aby nám všechny rozdílné a „nezvladatelné“ údery dynamicky srovnal, ve výsledku bychom dostali zpravidla ne příliš použitelnou a ne příliš hezkou zvukovou placku plnou jiných zvuků - přeslechů všeho možného kolem dokola. I tady platí - stejně jako všude jinde - všeho s mírou. Vím, že se budu již poněkolikáté opakovat, ale znovu chci na tomto místě zmínit svoji oblíbenou publikaci vydanou Muzikusem, a to Praxe zvukové techniky Vaška Vlachého, kde je mimo jiné i toto téma velmi dobře a srozumitelně zpracované.
Vzpomeňme, že ti, kdo jako já zažili analogovou dobu, pokud zrovna nevlastnili nebo neměli k dispozici vysoké racky plné dynamických a dozvukových mašinek u svého analogového pultu, zpravidla přechodové bubny nekomprimovali vůbec nebo je komprimovali např. všechny najednou, sloučené do podskupiny. Tím chci říct, že bychom měli umět nastavit a za bernou minci považovat zvuk tomů bez komprese, potažmo by zapnutí a vypnutí kompresoru na těchto šavlích nemělo způsobit větší rozdíly v barvě zvuku. Často totiž oceníme funkci kompresoru u tomů až třeba v dynamicky specifických pasážích, jako je crescendo (postupné zesilování) hrané na více tomů najednou. Zde bubeníci v závěrečném forte dosahují zpravidla nejvyšší hlasitostní úrovně - v některých případech znatelně vyšší než kdekoliv jinde při běžné hře -, tedy klasického rytmu protkaného breaky (přechody). Kompresor nám tady funguje tedy spíše v pozici jakéhosi částečného „hlídače“ (limitéru), tzn. pomáhá snižovat často až nepřirozenou dynamickou vypjatost těchto pasáží.

Jak to vidí (slyší) zvukař - Zvučení bicích nástrojů - přechody IV


Velmi oblíbené je, podobně jako u kopáku, používání gateu, jehož pravděpodobný a prvotní důvod použití byly zpětné vazby od PA systému, které způsobovaly zejména delší zvuky hluboko naladěných tomů (kdo pamatujeme, vzpomeňme na houkání a dunění od PA a snahy zvukařů donutit bubeníky víc tlumit :-)). V podstatě se řídíme tím, co jsme si řekli v dílech týkajících se ozvučení kopáku, a opět i tady dvojnásob platí - všeho s mírou. Nejčastější chybou, se kterou se na ozvučovaných akcích setkávám, je příliš vysoko nastavený threshold, tzn. že gate ukrajuje nebo vůbec nepouští slabší úhozy. Namátkou se mi vybavuje kapela hrající skladbu Child in Time od Deep Purple, kde se v klidné klávesové sloce začínají spolu s činely přidávat lehce hrané tom tomy a zvukař má natvrdo - na hlasité úhozy - nastavený threshold, tedy z těchto slabších neproniká do PA ani jeden nebo se sem tam „prodere“ nějaký ten hlasitější. Sám za sebe mohu doporučit opravdu raději nenastavovat threshold až příliš vysoko, ať nám gate na šavli toho konkrétního přechodu otevře sem tam třeba i jiný signál, ale ať nám gate neukrajuje úhozy, to je opravdu obecně špatně (přinejmenším bychom mohli v podobných pasážích threshold gateu alespoň snížit). Další chybou bývá, stejně jako u kopáku, příliš krátký čas doběhu (release), usekávající přirozený dozvuk některého z tom tomů.
Příště zmíníme několik typů oblíbených mikrofonů a téma přechodů dokončíme.

Psáno pro: časopis Muzikus 2017/09

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-Zvuceni-bicich-nastroju-prechody-IV~12~cervenec~2018/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.