Jak to vidí (slyší) zvukař - Zpěvy, vokály a zpěvové mikrofony IV

Další varianta graf. zobrazení proximity efektu mikrofonu
Další varianta graf. zobrazení proximity efektu mikrofonu

V minulém dílu jsme v tématu zpěvových mikrofonů skončili větou, na kterou dnes následně navazujeme: „Pokud se zvuková projekce (jednoduchá akce malého rozsahu) odehrává pouze na dva, byť full rage (celopásmové) satelity, může se stát, že aktivování funkce low cut na šavli zpěvu nebude příliš znatelné.“ Důvodem je celkově značně menší podíl subbasového spektra přenášeného takovouto aparaturou, samotné satelity samozřejmě nemůžou plnohodnotně nahradit „dospělejší“ variantu se subbasy. Na druhé straně, pokud ozvučujeme opravdu malou akci, která obsahově stojí z většiny na mluveném slovu či např. na pěveckém sboru s elektrickým klavírem, nejsou subbasy až tak nepostradatelné, neboť takovýto ozvučovaný program sám o sobě přirozeně neobsahuje mnoho basové složky (vyjma např. hlubokých tónů klavíru) celého frekvenčního spektra, tím pádem její přenos aparaturou není až tak nevyhnutelný.

Jedním z případů, kdy low cut naopak spíše nepotřebujeme, je jistá „prskací disciplína“ zvaná beat box. Každý z nás se jistě setkal na nějaké akci s takovým, ať již kvalitativně horším, nebo lepším, vystoupením, před pár lety se s nimi opravdu téměř roztrhl pytel. Asi se mnou budete souhlasit, že jsme jako zvukaři z těchto vystoupení neměli příliš radost, ono takové prskání na mikrofon, velmi často s příměsí minule zmíněných životních „zpříjemňovadel“, z bezprostřední blízkosti není pro mikrofonní vložku něco příliš ozdravného, jak mechanicky, tak chemicky. :-) Dokonce vím, že jsem „beatboxerům“ jednu dobu říkal, ať si, v případě, že chtějí vystoupit, vozí vlastní mikrofony. Styl eat box je pusou - a v podstatě jakousi formou „prskání s aktivní účastí jazyka“ - vyrobená imitace nástroje, hlavně bicích, přičemž jeden z imitovaných rejstříků je pochopitelně kopák, proto je pro jeho věrný přenos do PA vhodné vypnout funkci low cut, aby nezůstaly potlačeny basové frekvence. Samozřejmě pouze v případě, že se v PA neobjeví zpětná vazba (jak jsme se zmínili minule - něco jako dlouhý basový tón); tu může zvyšovat i případná větší míra komprese, kterou asi při beat boxu budeme zřejmě používat. Nicméně signál na mikrofon bývá v tomto případě dostatečně silný, takže by k vazbě snad ani dojít nemělo, pokud dotyčný beat boxer nebude stát přímo na PA subbasovém boxu či před ním. V případě, že máme možnost plynulého přeladění funkce low cut, můžeme ji zkusit aktivovat a odspoda s ní postupně najíždět, až případná vazba zmizí. Zřejmě nám bude stačit i nižší frekvence, jakou bychom použili při zpěvu, např. 40 až 60 Hz apod.

Proximity efekt u mikrofonu Shure Beta 58A
Proximity efekt u mikrofonu Shure Beta 58A

Ještě než přistoupíme k jakémusi obvyklému návodu, jak zkusit nastavit korekce na šavli zpěvu, je třeba si něco říct o jevu, kterému si říká proximity efekt, což je v podstatě nárůst basových frekvencí při přiblížení zdroje signálu k mikrofonní vložce. Tento jev je dobře patrný a právě nejčastěji zmiňovaný u dynamických kardioidních mikrofonů zejména u zpěvu (ale např. i u akustických nástrojů), ale netýká se pouze jich. U zpěvu můžeme tímto jevem mimo jiné regulovat jakousi bohatost frekvencí na nižších středech až basech, v této souvislosti se někdy používají termíny jako „tučnost“ nebo „vykrmenost“ zpěvu. Snímání zblízka vs. z určité vzdálenosti může mít v různých situacích své výhody i nevýhody, a proto bude vyžadovat i odlišný přístup z pozice zvukaře. V praxi to znamená, že stejný mikrofon může v různých situacích poskytovat velmi rozdílné typy zvukové projekce, zejména co se týče frekvenčního spektra. Kdybych zkusil najít a pojmenovat dva skutečně extrémně rozdílné případy, tak nějak bude znít mužský zpěv, kdy zpěvák používá hlubší rejstříky hlasu a na mikrofon zpívá zcela zblízka, v podstatě se rty dotýká kopulky, a diametrálně jinak bude znít „halekání“ (nemyšleno nikterak ve zlém) zpěvačky východoslovenského folklórního souboru, zpívající na stejný mikrofon ze vzdálenosti tři čtvrtě metru. V případě první varianty dostaneme projev s plným basovým spektrem, který bude mít pravděpodobně sklony k huhňavosti až nečitelnosti, a zřejmě bude nutný náš korekční zásah s cílem ubrat spodní frekvenční pásmo (zejména tedy pak při použití aparatury se subbasy); v případě druhém obdržíme ječivý až řezavý projev v úzkém pásmu vyšších středů a výšek, postrádající naprosto jakoukoliv plnost na spodních středech, potažmo basech. Bohužel jsem se v praxi setkal už i s tím, že někteří zvukaři i na základě takto naprosto rozdílných situací hodnotili nějakým způsobem vlastnosti mikrofonů a vyvozovali z toho nejrůznější závěry. Takové hodnocení a srovnávání je pochopitelně naprosto irelevantní, pokud něco, a to nejen zvukově, nějak hodnotíme, musí se daný proces odehrát vždy za nastavení co nejvíce stejných podmínek. Čili pokud jde - jako v tomto případě - o mikrofony na live použití, „testujeme“ se stejnými zpěváky či moderátory, na stejné aparatuře a ve stejném prostoru.

Příště v tématu pokračujeme.

Psáno pro časopis Muzikus