Jak to vidí (slyší) zvukař - Klávesové nástroje IV

DI BOX LD SYSTEMS
DI BOX LD SYSTEMS

V minulém dílu jsme si rozdělili klávesové nástroje na jisté základní kategorie, a to syntezátory, elektrická piana, keyboardy (samohrajky) a digital workstations. Dnes budeme v daném tématu pokračovat a posléze se dostaneme i přímo k samotnému ozvučení.

Leckdo by si selským rozumem mohl myslet, že na ozvučení klávesových nástrojů nemůže být v podstatě nic až tak extra složitého, jelikož k nám linkovými výstupy putuje svým způsobem již „vyrobený“, hotový a připravený signál - kompletní hotové a upravené klávesové zvuky. Jak jsou tyto zvuky celkově kvalitní, může samozřejmě ovlivnit výběr nástroje a pochopitelně i nastavení konkrétního hráče. Do jisté míry je to (to o relativní jednoduchosti ozvučení) samozřejmě pravda, nicméně i tady je pár faktorů a jevů, které nám celou situaci mohou částečně ztížit a tím nás trochu potrápit, a na nás je, abychom si je v dostatečné míře nějak pohlídali. Samozřejmě ale de-facto odpadá rovina různých stylů, přístupů a metod ozvučení (vyjma tedy dříve zmíněného boxu Leslie), tady „jen“ prostě připojíme dva výstupy do DI boxů, mixpultu, stageboxu.

Chvilku se pozastavíme u zmíněného připojení. Většina klávesových nástrojů má tedy na výstupu dva 6,3mm jackové konektory L (mono) a R, které můžeme podle možností připojit přímo do jackových vstupů mixpultu (např. v režii nahrávacího studia, či pokud je náš mix třeba blízko na pódiu), nebo standardně do DI boxů, což je při ozvučování v dnešní době asi nejběžnější praxe.

Když ještě malinko v dané souvislosti odbočím a tak trochu si projíždím minulé díly našeho seriálu, tak jsme se, pokud mé oko dobře vidí :-), víceméně nikdy cíleně a konkrétně nezabývali přímo DI boxy (převodníky z nesymetrického signálu na symetrický). Možná to není až tak úplně a nevyhnutelně nutné, byť se kolem jejich kvality a ceny vedou v internetových diskuzích taktéž velmi „zasvěcené“ dohady a spory o tom, jak který z nich „hraje, či nehraje“ (náš známý kvíz z minulých dílů :-)). Na trhu je v dnešní době opravdu nepřeberné množství aktivních (s potřebou fantomového či bateriového napájení) i pasivních modelů; já toto téma nechám opět cíleně lehce pootevřené, sám totiž roky používám poměrně levné pasivní modely (záměrně nebudu uvádět, které :-)) a jsem s nimi víceméně spokojen. Jistě se nějaké rozdíly mohou objevit při zasvěceném a odborném měření, to samozřejmě nijak nepopírám, jaké zvukové rozdíly jsme pak schopni v běžném live provozu sluchem zaregistrovat my sami, je ovšem věc druhá. Z některých názorů v diskuzích může totiž člověk skoro získat pocit, že se jedná o nějaký zvukový procesor (spolu)tvořící samotný zvuk připojovaného nástroje. Je třeba si asi trošku střízlivě uvědomit, že je to pořád primárně „jen“ jakési převodní zařízení, které nám velmi zjednodušeně a ultralaicky řečeno „dělá z jacku kanon“ :-), tedy je jakýmsi nejnižším základním selským rozumem méně pochopitelné, proč by mělo stát tisíce a desetitisíce korun (útroby obsahují zpravidla jedno „tráfko“ a pár dalších součástek). Jako do většiny oblastí hudebně-zvukového průmyslu se i zde pochopitelně promítá jistý obchodní marketing, situaci je možno přirovnat např. k nabídce nejrůznějších, obecně značně předražených, rackových studiových pre-ampů a procesorů. Je tedy na zvážení každého, jaký model v poměru cena/výkon hodlá používat a kolik do něj v této souvislosti hodlá investovat.

DI BOX ZNAČKY RADIAL
DI BOX ZNAČKY RADIAL
LEVNĚJŠÍ DI BOX ZNAČKY MILENIUM
LEVNĚJŠÍ DI BOX ZNAČKY MILENIUM

To jsme tedy jen malinko odbočili, jistým zaběhanýým pravidlem tedy je, že se klávesové nástroje (stejně jako třeba akustické kytary a další zařízení s jackovými výstupy) pomocí DI boxů standardně připojují. Tedy z klávesového nástroje nám kabelem jack-jack putuje signál do příslušného DI boxu, odkud po úpravě pokračuje výstupem XLR, tedy připojeným standardním mikrofonním kabelem XLR-XLR do stageboxu/mixpultu. Tento typ zapojení je běžný a zaběhaný zejména z nedávných dob analogových pultů a klasických páráků, kdy z hlediska symetrie a dlouhého vedení signálu bylo v podstatě nevyhnutelné kvůli možným brumům a rušivým zvukům takto signál před přivedením do dlouhého analogového páráku upravit. U DI boxů bývá výhodou kromě přítomného přepínače signálového útlumu (-20 až -30 dB) taktéž možnost odepínání „země“ (ground lift), přičemž toto přepnutí nám může pomoci, objeví-li se přece jen v signálu nějaký ten „brumík či cvrkot“ (ze zkušenosti vím, že se to - konkrétně u kláves - občas stává).

Některé dnešní digitální pulty, stageboxy či rackové „tabletové“ pulty - zejména tedy v nižších cenových hladinách (např. řad X Air, Ui) - již mají běžně k dispozici kombinované konektory XLR/6,3mm jack (namísto dřívějších samostatných XLR a jack), je tedy možno do nich kromě konektoru XLR zapojit přímo kabel s konektorem jack. To se může do jisté míry jevit jako řekněme jakési morálně neprofesionální řešení, nicméně jsme to sami (při propojení digitální stagebox na pódiu - digitální pult v hledišti) na několika méně náročných rychloakcích zkusili a fungovalo to naprosto bez problémů. Některé mixpulty po zapojení jacku (i do stageboxu) samy „poznají“, že je připojena právě „jacková“ linka, a samy upraví hodnotu a rozsah vstupního gainu. V dnešní době, podobně jako u akustických kytar, už ovšem nejsou výjimkou ani dva výstupy XLR přímo na klávesovém nástroji.

Příště pokračujeme.

Psáno pro časopis Muzikus