přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař - Elektrická kytara VI

17.04. | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - seriály

Příklad přizvednutých spodních středů elektrické kytary kolem cca 250 Hz


Dnes se zkusíme detailněji podívat na korekční nastavení šavle elektrické kytary na mixážním pultu. Ještě snad lehké zopakování toho, co jsme si řekli v druhém pokračování tématu o elektrické kytaře v dílu 64, a sice, že základní výchozí bod, kam mikrofon nejčastěji umísťujeme (když není přímo vyznačená poloha na boxu), je hranice okraje vlepené ochranné středové kopulky reproduktoru a samotné membrány. Posunujeme-li mikrofon více ke kraji membrány, zvuk ztrácí na ostrosti a naopak.
Co se týče korekčního nastavení, budeme tedy opět, jako v minulých dílech, brát v úvahu klasické čtyřpásmové korekce na běžném analogovém či digitálním mixážním pultu, u kterých by alespoň dvě středová pásma měla být parametrická. Na méně vybavených pultech, např. pouze s jedním parametrem na středech, se dnes již kapely a nejrůznější soubory prakticky nezvučí a i většina těch nejlevnějších digitálních rackových pultů uzpůsobených pro ovládání tabletem či chytrým telefonem (např. Soundcraft - řada Ui nebo Behringer X Air apod.) už disponuje plně parametrickými čtyřpásmovými korekcemi. Před samotným korekčním zásahem samozřejmě opět nejdříve srovnáme a nastavíme hladinu vstupní citlivosti - gainu (indikace na channel stripu, nebo na hlavních dB metrech po stisku tlačítka SOLO, PFL). Podotýkám, že hladina signálu přicházejícího na mikrofon u kytarového boxu může být napříč hudebními žánry a styly velmi různá - setkáme se pravděpodobně i se značných rozptylem co do velikosti aparatur, od malých komb či boxů v „lehčích“ žánrech po „vytavené“ full stacky (dva boxy s osazením 4x 12” na sobě) v hard rocku a metalu. Na šavli elektrické kytary zpravidla zařazujeme low cut filter (high pass filter - ořez basových frekvencí), neboť elektrická kytara je řekněme z větší části nástroj neobsahující ve svém základním zvukovém projevu subbasové frekvence, pokud je low cut přeladitelný, můžeme jít klidně k hodnotě 100-120 Hz. Uvědomme si, že čím více hlubokých frekvencí obecně elektrické kytaře „ponecháme“, tím více se nám zvukově bude překrývat s baskytarou, která by společně s kopákem, a řekněme v určitých místech např. se spodními rejstříky kláves, měla být samozřejmě hlavním a téměř jediným nositelem basových a subbasových frekvencí. Tím samozřejmě přímo nenabádám k nějakému prvoplánovému a jakkoliv extrémnímu potlačování spodních frekvencí, jak jsme si již několikrát řekli, řiďme se vlastním pocitem a snahou o jakousi nepsanou přirozenost, vyrovnanost, potažmo mějme na mysli frekvenční „zachlívkování“ nástrojů.

Mikrofon u kytarového boxu na pomezí membrány a středové kopulky


Mikrofon SM 57 u kytarového komba


Pokud tedy půjdeme odspoda, tak basové korekční pásmo můžeme v prvopočátku zkusit nechat rovně a shelving. Stejně nebo podobně jako u baskytary, pokud má konkrétní nástroj tendenci na určité frekvenci dunět, hučet, prostě až příliš „(středo)basovat“, můžeme zkusit takto nastavený shelving na požadované a vybrané frekvenci ubrat. Pokud to příliš nepomůže a máme-li tu možnost, zkusíme přepnout spodní frekvenční pásmo na parametr, danou frekvenci opět najdeme (na digitálních pultech nám může pomoci spektrální analyzér) a zkusíme ji lehce potlačit, šířku ovládaného pásma Q zkusme cca kolem hodnoty 1,5-2. Na rozdíl od baskytary se tato „rušivá - dunící“ frekvence bude pravděpodobně pohybovat výš, např. kolem 100-150 Hz, nejvíce exponovaných basových - nízkostředových - frekvencí elektrická kytara produkuje zpravidla při tlumení zkreslených powerchordů („kil“) pravou rukou kytaristy. Je vhodné si toto případné dunění „pořešit“ právě v prvním frekvenčním pásmu basů, druhé pásmo odspoda - nižší středy - nám pak zůstane volné na případnou úpravu „tlustosti/tenkosti“ tónu kytary.
Pokud se tedy přesuneme dále k odspoda druhému pásmu zmíněných nižších středů, můžeme jej startovně zkusit nechat opět beze změny - tedy rovně - gain 0 dB. Mimochodem, jak jsme si již taktéž řekli, s „rovným“ nastavením bychom měli „počítat“ a začínat v podstatě vždy, snad vyjma některých obecně a běžně používaných (před)nastavení, např. u bicích. Toto pásmo je možno úspěšně využít např. pro nápravu jisté „tenkosti“ kytarového zvuku, kdy můžeme zkusit dle potřeby a je-li to nutné přidat frekvence např. kolem cca 200-250 Hz, parametr Q cca kolem hodnoty 1,5, tím se nám může podařit do celkového projevu dostat jistý prostor a objem, prostě zvuk zhutnit a „ztlustit“. Nebo naopak - při větší „zahuhňanosti“ - můžeme toto pásmo zkusit lehce vyříznout a potlačit. Podotýkám, že je to ale spíše méně běžný případ. Obecně bychom na nižší středy neměli příliš zapomínat a „párat“ je nějak automaticky pryč. Samo o sobě znějící je to sice pásmo jakéhosi „huhňání a bučení“, nicméně nám celkově dotváří komplexní barvu a plnost zvuku. Při jeho přílišné absenci může zvukový projev působit „děravě“ - nadupanost v subbasech a nad tím dominující jedovatost vyšších středů, což je jev, se kterým se bohužel poměrně často setkáváme na poměrně mnoha dnešních live akcích.
Příště v ekvalizaci elektrické kytary pokračujeme.

Psáno pro: časopis Muzikus 2019/04

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-Elektricka-kytara-VI~17~duben~2019/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.