přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař - Elektrická kytara I

16.11.2018 | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - seriály

JEDNA Z PRVNÍCH LUBOVÝCH ELEKTRICKÝCH KYTAR GIBSON ES–150 (ROK 1941)


Jak jsme v minulém dílu avizovali, tak dnes otevřeme, co se týče nástrojů, nové téma, a sice elektrickou kytaru, potažmo tedy ozvučení jejího zesilovacího pódiového aparátu. Pokud tak nějak vezmeme rockovou, hardrockovou, popovou a metalovou hudbu jako určitý celek, tak je to jakési logicky navazující téma po bicích a baskytaře.
Stejně jako u předešlých nástrojů se nejdříve zkusme na elektrickou kytaru podívat z historického hlediska. Nejrůznější pokusy o zesílení, a tedy o ozvučení kytary jako nástroje obecně, ať již mikrofonem nebo pomocí snímače, sahají poměrně hluboko do historie - již cca do třicátých let minulého století. Kytara sama o sobě, prvotně tedy samozřejmě kytara akustická, je dynamicky - hlasitostně - jeden z nejslabších nástrojů, což si můžeme sami lehce vyzkoušet, zahrajeme-li si společně v jakémkoliv uskupení, např. s klavírem, akordeonem, dechovými nástroji, ale i houslemi a samozřejmě bicími. V podstatě každý jiný nástroj ji dokáže svým zvukovým projevem dynamicky „přehlušit“. Proto je touha po jejím zesílení a snaha jej dosáhnout stará téměř jako nástroj sám. Na rozdíl např. od kontrabasu, který taktéž nepatří dynamicky mezi nejsilnější nástroje, nicméně působí v mnoha formacích sám, co se basového spektra týče, kytara se převážně pohybuje v pásmu středových frekvencí, kde se prostě vyskytuje celá řada silnějších „konkurentů“.

PRVNÍ ELEKTRICKÁ MASIVNÍ KYTARA FENDER BROADCASTER, POZDĚJI PŘEJMENOVANÁ NA TELECASTER


Veškeré více či méně úspěšné pokusy o ozvučení kytary za pomoci snímače se odehrávaly ve dvou rovinách: Buď přímo na kytarách akustických - lubových či pololubových -, tedy přirozeně znějících (např. Gibson ES-150), ve všech případech tedy na nástroji vydávajícím jím samým aspoň nějakou zvukovou energii, nebo vznikaly naopak naprosté tvarové anomálie, např. kytara Rickenbacker A-22 (r. 1932), přezdívaná díky svému tvaru „pánvička“. Ta byla v podstatě vyvinuta jako kytara havajská (elektrické kytaře obecně se tehdy „dařilo“ zejména v havajské a country hudbě), na kterou se hrálo želízkem - slidem (podobně jako např. na steel kytaru nebo dobro), v historických pramenech je ovšem právě tento model považován za první vyráběnou elektrickou kytaru. Původní název této značky byl Rickenbacher podle jednoho ze zakladatelů Adolpha Rickenbachera, později byla přejmenována na Rickenbacker (známá např. taktéž díky modelům Rickenbacker 4003 Bass, Rickenbacker 330, 360, dvanáctistrunnému 330 apod.)
Elektrické lubové nástroje, které se ve čtyřicátých letech používaly, byly de facto „staromódní“ modely s dutým korpusem a namontovaným snímačem a začaly se rozšiřovat všude, kde bylo v souborech potřeba zesílit zvuk kytary obecně. Dramatičtější a větší změna přišla ovšem až v roce 1950, kdy Leo Fender a jeho korporace přišla s první dřevěnou celomasivní - plnou (nelubovou) - elektrickou kytarou Fender Telecaster, jejíž původní název byl Broadcaster (zmínili jsme se o ní v prvním dílu o baskytaře). Nutno podotknout, že tehdejší situace v oblasti hudby - kapel a souborů - nebyla masivní „placaté“ elektrické kytaře, zvláště v začátcích, příliš nakloněna, ta byla často terčem nejrůznějších vtípků a narážek typu „prkýnko na nudle“ nebo „poklop na záchod“ apod. Sám Leo Fender často objížděl hráče a kluby, kde se hrála hudba, se svými nástroji a přemlouval hudebníky, ať si je vyzkoušejí a zahrají si na ně s kapelou. Naštěstí mu existenci v podstatě už tehdy zajišťoval prodej a servis lampových kytarových zesilovačů a komb Fender, díky čemuž se mohl tak nějak „paralelně“ věnovat zpočátku pochopitelně příliš nevýdělečnému vývoji masivních elektrických kytar a baskytar.

RICKENBACKER A–22 (PRVNÍ ELEKTRICKÁ KYTARA)


Další revoluční zlom pak přišel s dalším představeným modelem Leo Fendera, a sice s jedním z nejrozšířenějších, nejnapodobovanějších a nejkopírovanějších elektrických kytar vůbec - Fenderem Stratocasterem. Paralelně s tím samozřejmě šly svojí cestou i firmy Gretsch nebo Gibson, u které je samozřejmě jedním z nejvýznamnějších modelů Les Paul, SG nebo i Explorer a další.
Samotné ozvučení těchto nástrojů bylo samozřejmě zpočátku řešeno prostřednictvím nástrojových aparatur - zesilovačů, boxů a komb -, teprve v pozdějších dobách, kdy se začaly ozvučovat např. i bicí, zvuk kapel se začal celkově míchat v mixážních pultech a ozvučení se realizovalo pomocí PA (public adress) systému, se začalo přistupovat k ozvučení reproduktorů těchto kytarových nástrojových aparatur mikrofony.
Příště v tématu pokračujeme.

Psáno pro: časopis Muzikus 2018/11

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-Elektricka-kytara-I~16~listopad~2018/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.