přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

zvukJak to vidí (slyší) zvukař - Baskytara VII

15.9.2018 | Autor: Víťa Křivánek | sekce: pro muzikanty - seriály

Baskytarový procesor Boss GT- 6B


Když se ještě vrátím ke korekčnímu nastavení baskytary probíraném ve dvou minulých dílech - konkrétně k pásmu vyšších středů a výšek -, tak důraz na tato pásma můžeme zpozorovat zejména ve stylech využívajících slapovou techniku hry, což mají ale většinou již vyřešeno samotní hráči prostřednictvím svého nástroje a zesilovače a zpravidla nebývá u jejich nastavení, vyjma standardního jemného doladění či určité míry komprese, větší problém. Spíše výjimečně jsem se setkal s extrémnějším nastavením, např. přehnaně přizvednuté výšky - buď na aktivní elektronice baskytary nebo na basovém aparátu (při výstupu XLR Post EQ), případně na obojím. Pokud by nastalá situace vyžadovala drastičtější korekční zásah na šavli mixážního pultu, můžeme zkusit dotyčného hráče slušně požádat o jisté zmírnění takového nastavení, případně zkusit přepnou výstup XLR na Pre EQ.
Co se týče plnosti a hutnosti celkového zvukového projevu, tak bychom měli být skutečně opatrní na v minulých dílech zmíněné ubírání středů. Baskytara je nástroj, u kterého je zvlášť specifické to, že „trpí“ do značné míry frekvenčním maskováním jinými nástroji, zejména tedy zkreslenou elektrickou kytarou či kytarami, bicími apod. Stává se, že pokud nástroj posloucháme osamocený (např. při zvukovce), může nám např. atak tónů a celková průraznost zvuku připadat relativně v pořádku, ovšem jakmile začne kapela hrát dohromady, najednou zjistíme, že nám z baskytary zůstala pouze určitá pásma, zpravidla tedy nejčastěji subbasová složka, čitelná frekvenční pásma mohou být zamaskována např. zmíněnými bicími, kytarami apod. Ze studiové praxe vím, že tento jev může být někdy i jakousi neplánovanou pseudovýhodou pro rytmicky více či méně nepřesně hrající hráče (pozor, ne při slapu!), v muzice, kde hrají zpravidla zároveň i zkreslené kytary. Vzpomínám si, že jsem byl někdy takto poměrně nešťastný z basákova nahraného partu, co se rytmiky týkalo, ovšem ve chvíli, kdy se začaly přihrávat zkreslené kytary (při nahrávání po nástrojích), byl tento problém do značné míry eliminován, protože kytary svým frekvenčním spektrem velkou část nepřesností v baskytaře prostě zakryly. Paradoxně se ale někdy může stát i úplný a zdánlivý opak, že nám z baskytarového zvuku začnou vylézat určité minule taktéž zmíněné „pazvuky“ spojené s úhozem a atakem tónů, které mají tendenci se nepříjemně prosazovat nad ostatní nástroje. Bývá to nezřídka způsobeno i tím, že určitá skupina hráčů se začne při souhře s ostatními nástroji chovat, zejména co se dynamiky hry týče, jinak, např. začne hrát silněji a agresivněji, než když nástroj osamoceně zkouší při zvukovce.

Legendární rackový analogový kompresor Alesis 3630


Pro celkovou čitelnost je opravdu důležité v běžné muzice nepotlačovat pásmo zejména nižších středů, které do značné míry určuje čitelnost a srozumitelnost zvuku, což na svých basových aparátech takto někdy dělají méně zkušení hráči (při hře samotného nástroje se může potlačení středů domněle jevit jako zvukově zajímavější a „hezčí na ucho“) nebo hráči ve tvrdých stylech, kde část basového spektra často přebírají podladěné elektrické kytary. Naopak hráči „progresivních“ stylů, kteří na svůj basový part a jeho čitelnost v mixu kladou důraz, středy často přidávají - opět buď přímo na nástroji či na zesilovači.

Basový kompresor firmy MarkBass s přidanou lampovou sekcí


Co se týká používání a nastavení kompresoru, tak baskytara je nástroj, který bývá poměrně často komprimován, ať již samotným hráčem na pódiu (kompresor jako sekce zesilovače nebo samostatné krabičky či procesory), nebo na šavli mixážního pultu. Kompresor nám v tomto případě pomáhá tak nějak „zestejnit“ basové tóny a celkovou basovou linku tak udělat pocitově kompaktnější a spojitější. Nastavení kompresoru můžeme zkusit - poměr cca 2-3 : 1 (dle potřeby), threshold zkusme cca čtvrtinu až třetinu stupnice ukazující gain reduction, cca kolem 6-10 dB, velké špičky i více, opět podle aktuální potřeby. Čas náběhu - attack - středně kratší, tak, aby začátek perkusivní obálky tónu „zdravě“ pronikal do celkového zvuku, čas doběhu - release - můžeme nechat na středních hodnotách, pouze v případě výraznějšího „dýchání“ jej můžeme zkusit upravit. Poměrně nezbytná bývá komprese u takových stylů, jako je třeba slap, obsahující hodně výrazných signálových špiček (úhoz palcem, trhnutí za strunu a její následný úder o pražce), tam se bez ní, alespoň v nejnižší nutné míře prakticky neobejdeme. Pozor jen na přílišnou dávku komprese související s tím, že různé basové zesilovače mají různě citlivý výstup XLR, je tedy třeba signál vždy nejdříve poctivě dorovnat gainem na šavli pultu, a také na to, abychom výrazněji nekomprimovali již jednou zkomprimovaný signál od baskytaristy z pódia (basový zesilovač, krabičky, procesory).
Příště pokračujeme.

Psáno pro: časopis Muzikus 2018/09

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Jak-to-vidi-slysi-zvukar-Baskytara-VII~15~zari~2018/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.