Jak se kupuje... Monitory na doma

Jak se kupuje... Monitory na doma
Jak se kupuje... Monitory na doma

Hned na začátek vám prozradím jednu zásadní pravdu, která bude v budoucnosti ještě asi chvilku platit. Tou pravdou je, že nejslabším článkem jakéhokoliv zvukového řetězce jsou vždy reproduktory.

Ještě než začnete s vybíráním, je dobré zhodnotit dva poměrně důležité činitele, kterými jsou velikost místnosti a také jaký druh zvukového materiálu chcete na daných monitorech zpracovávat. Takové výkonové minimum je asi 2 x 60 W. Pokud ale posluchač žádá opravdu hutný a pevný bas, je třeba poohlížet se po reproduktorech s výkonem přes 100 W na box. Obecně lze říct, že pokud to finanční situace dovoluje, přebytek výkonu není nikdy na škodu.

Nyní něco málo ke konstrukci a vybavení poslechových monitorů. Monitory, které jsou vybaveny čtyř a méně palcovými basovými reproduktory, jsou vhodné maximálně pro práci s mluveným slovem nebo jako kvalitní reproduktory k počítači. Tento handicap se dá částečně řešit pomocí subwooferu. To je ale opravdu nouzové řešení. Pokud jsou satelity slabé, je nutné dělící frekvenci nastavit nad 100 Hz, což už má podstatný vliv na celkový vjem stereo obrazu a množství basů. Pro seriozní práci je lepší se poohlížet po monitorech vybavených šesti a nejlépe osmi palcovými reproduktory. Ty již mají i kvalitně řešenou ozvučnici a basreflexový systém a v drtivé většině případů i dostatečný výkon. Tudíž by měly hrát "rovně" ve většině slyšitelného zvukového pásma. Samozřejmě že v praxi je rozdíl mezi monitory osazenými šesti nebo osmi palcovými reproduktory celkem slyšitelný. Tedy alespoň u typů střední cenové kategorie, tj. v rozmezí asi 10 až 20 tisíc korun. Osmipalcové jdou přibližně o 10 Hz níž, zvuk je hutnější a plnější. Hodně lze dohnat dobře řešeným boxem a správně naladěným basreflexem, ale takovéto bedny jsou cenově trošku jinde.

Dále nám vyvstává otázka, zda ušetřit za pasivní monitory, nebo si připlatit za aktivní. Pasivní monitory je výhodnější pořídit v případě, kdy máme doma kvalitní zesilovač v cenové kategorii minimálně kolem deseti tisíc korun. Měl by mít vypínatelné korekce, aby hrál opravdu rovně, možnost přepínaní na více reproduktorových sestav a výhodou může být i možnost zapojení zesilovače v bi-amp módu, o kterém si řekneme více u aktivních monitorů. Ty jsou sice dražší, ale v zásadě řeší hned několik problémů. Nemusíte se starat o zesilovač ani kvalitní reproduktorové kabely, prostě připojíte signálový kabel a hraje to. Máte jistotu, že když si bedny poslechnete v prodejně, doma budou hrát stejně. Soustava je vyladěna jako celek. Reproduktory, vnitřní zesilovač, basreflex a další komponenty jsou navrženy tak, aby to dohromady hrálo. Proč to tedy řešit audiofilskou alchymií se superkabely a kdoví čím. U aktivních monitorů můžete nalézt informaci, že jsou bi-amp, co to tedy je? Bi-amp znamená, že každý z reproduktorů, výškový i basový, má svůj vlastní zesilovač. Toto řešení nabízí strmější přechod dělící frekvence pracovního pásma jednotlivých reproduktorů, menší fázové rozdíly a také lepší doladění hlasitosti výškového reproduktoru oproti basovému. Co se týče vstupů, samozřejmě platí, čím více, tím lépe. U některých monitorů můžete nalézt i digitální S/PDIF vstup, což nemusí být zas až tak velká výhoda, jak to některé firmy prezentují. Většinou totiž vůbec nevíte, jaké a jak kvalitní převodníky z digitálního na analogový signál uvnitř jsou.

Ještě něco málo estetického hlediska. Plastové nebo dřevěné monitory? Obecně lze říct, že levné plastové bedny jsou rozhodně mimo mísu. No a u všech dražších, ať plastových či dřevěných, je dobré si zjistit, zda jsou magneticky stíněné. Cenová relace slušných bi-amp aktivních poslechových monitorů pro domácí studio začíná někde na deseti tisících.

Při hledání na internetu a v katalozích různých firem vás budou přímo zavalovat technické parametry. Většinou celkem korektně popisují elektrické a akustické vlastnosti reproduktorů, ale o tom, jak reproduktory doopravdy hrají, toho moc neřeknou. V drtivé většině případů vítězí subjektivní dojem z poslechu. Proto pokud máte možnost, vždy si běžte vytypovaného favorita poslechnout a pokud to situace dovoluje, nechejte si jej porovnat s jinými bednami. Nejlépe od jiného výrobce v podobné cenové kategorii. I když katalogové parametry budou naprosto shodné, zjistíte, že zvuk je u každých trochu jinde.

Pokud už máte v reproduktorech trochu jasno, doporučuji ještě domácí studio vybavit kvalitními sluchátky pro kontrolní poslech, ale o tom zase někdy jindy.

Psáno pro časopis Muzikus