Hudební psychologie - 7. díl - seznámení s hudebními styly a jejich doporučení

Hudební psychologie - 7. díl - seznámení s hudebními styly a jejich doporučení
Hudební psychologie - 7. díl - seznámení s hudebními styly a jejich doporučení

Nyní v období letních festivalů si fanoušci vedle poslechu svých oblíbenců nenechají ujít možnost nechat se překvapit i něčím, co si nestihli naposlouchat předem. Nabídka je proto obrovská a posluchač má možnost si vybírat, ať už při posleších doma či i na festivalu. Jak probíhá proces seznamování?

Letní festivaly můžeme rozdělit do dvou hlavních skupin. Festivaly žánrově vyhraněné a festivaly multižánrové. Přitahují vždy značné množství lidí a jsou schopné generovat potřebné finance, čímž si vytvářejí značnou míru autonomie. Sledujeme dva hlavní proudy vzhledem k přesně nebo rozmanitě cílené a zvolené dramaturgii. Na festivalech potkáme velkou míru podobně, shodně či různorodě zaměřených fanoušků, kteří jsou současně schopní určitého názorového rozptylu, způsobeného rovněž vlivem současné bezbřehého „liberálního“ přístupu ke všemu. Zmíněná tzv. „pluralitní“ nálada dodává recipientům pocit jisté schopnosti přijímat i jiné žánry, než jsou jejich majoritní. Což jinak řečeno znamená: Posluchač si „nevybírá“, je mu předložen producentský - pořadatelský záměr tak, aby ho s chutí pozřel, strávil a učinil ho svým. Proces „seznamování se“ tedy probíhá tak, že posluchač konzumuje to, co je mu předloženo osvědčenou značkou festivalu a jeho hlavním dramaturgickým plánem, většinou na hlavní scéně hrajícími oblíbenci. Jisté odchylky tudíž pozře bez zábran a v přirozené zvídavosti i hravosti vnitřního emočního bažení a neukojitelnosti. Energie živého koncertu na festivalu a konvergentně vzrůstající společná nálada posluchačů umožňuje mnohonásobně rychleji přijmout i jinak problematické, méně přijatelné či nepřijatelné protagonisty. Existují zajisté festivaly odlišné, které fungují na jiných principech. Ty dnes získávají narůstající skupinu posluchačů, kteří hledají kvalitu a ví přesně, co chtějí.

Hudební psychologie - 7. díl - seznámení s hudebními styly a jejich doporučení
Hudební psychologie - 7. díl - seznámení s hudebními styly a jejich doporučení

Mnozí z nás rádi doporučují kvalitní hudbu přátelům a rodině. Na druhou stranu, ne vždy se „kvalitní“ produkt uchytí, i když jsme si mysleli, že vkus adresáta známe. Nejspíše to bude chybou, že obdarovaným věnujeme celé diskografie. Pár nejlepších písní a podvědomě podpořit zájem atraktivním příběhem kapely asi bude fungovat lépe...

Znám dobře hudební vkus a zaměření svých blízkých? Nebo se jim snažím implantovat svůj pohled na věc? Dokážu být opravdu vnímavým dárcem? Kvalita produktu se mi jeví nesporná i ověřená? Proč? Nejsem samozvaným kvalitářem a nechtěným dobrodincem? Vkus adresáta se nám může jevit důvěrným. Mimikry jsou silným nástrojem. Pokud řečené neslouží pouze k potřebě vyvolat chtěné emoční a vztahové průběhy, darujme, co cítíme. Manipulace se vždy časem projeví negativně. Vypluje ve formě zástupného, nechtěného motivu na povrch.

 

Pokud blízké bytosti věnuji celou diskografii žánru, období či kapely, měl bych umět doporučit i to nejlepší, ověřené širším posluchačským zájmem. Víme všichni, že existují jednotlivé písně přijatelné pro většinu lidí. Písně, na jejichž kvalitě i dlouhodobém zájmu posluchačů, se většina shodne. Na příběhu kapely se často podílí i lidé mimo ni, mimo její dosah, fanoušky a přátele. Mnohdy drží ve svých rukou zmíněnou oblast manažeři a producenti. Jan Werich v jedné forbíně prohlásil: „To je blbý, to se bude líbit!“

Psáno pro časopis Muzikus