Hudební psychologie - 19. díl - Identifikace a vtažení

Hudební psychologie - 19. díl - Identifikace a vtažení
Hudební psychologie - 19. díl - Identifikace a vtažení

Hudební psychologie - 19

Identifikace a vtažení

Na koncertech se neustále opakuje efekt vtažení: Vtáhne mě okolí a najdeme zde společný zájem. Sblížíme se s lidmi, se kterými bychom se třeba nikdy předtím nebavili. Více úžasné hudby, více nápojů, více dočasných jistot - nových „přátel“ v okolí, na které se můžu spolehnout. I díky novému impulsu energie je snazší také začít tleskat a hýbat se. Přijde to nesmírně přirozené. Chci ten pocit prožívat co nejdéle a to poslední, co mě zajímá, je práce zítra. Nicméně, každý song jednou dohraje.

Efekt vtažení, přesněji identifikace, je jev známý již v antice a starověku. Nabídneme člověku možnost sounáležitosti s větší skupinou, kterou sdružuje společná myšlenka, zájem, hudba, kapela... Tím vytváříme prostor k nejrůznější manipulaci. Podvědomě cítíme, že se sejdeme s podobně naladěnými lidmi, s nimiž budeme schopni přímo navázat komunikaci i krátkodobý nezávazný vztah. Již v okamžiku rozhodování, zda se nějakého koncertu zúčastníme, vytváříme energetická pole, mající zcela určitou kvalitu - polaritu. Mluvíme zde o morfogenetickém poli. Řečená pole se vytvářejí, existují a polarizují se stále. Pro náš případ přináší zmíněný jev (hovořil o něm již C. G. Jung - kolektivní nevědomí) rozšíření možnosti jeho vysvětlení. Než si koupíme vstupenku na koncert, ale jsme již rozhodnuti, že půjdeme, naše osobní energetické pole vysílá signály do okolí. Morfogenetická energetická pole dalších lidí ve stejném procesu jsou zároveň vysílači i přijímači. Komunikace mezi poli se rozbíhá a my jsme nevědomky připravování na přicházející koncert. Naladění probíhá na nevědomé úrovni již před akcí.

Hudební psychologie - 19. díl - Identifikace a vtažení
Hudební psychologie - 19. díl - Identifikace a vtažení

Jsme na koncertě a vše se děje jaksi samo. Lehce navazujeme kontakty s lidmi, které jsme nikdy neviděli. Připadají nám přátelští a podivuhodně známí. Spolupůsobí společný zájem o konkrétní kapelu a idoly. Každá hudba je nositelem emocí. Během koncertu jsme ve velké skupině lidí laděni do stejného či podobného formátu. Efekt ladění a souznění se ve velké skupině posluchačů potencuje a zesiluje. Společná souhlasná polarita a emočně energetická úroveň vzrůstá. Svůj vliv mají i různé doplňkové, chemické i přírodní látky. Slouží coby odblokovací stimulans. Zároveň již ne zcela vládneme svou psychikou a emocemi. Z pódia se na nás valí masivní energie oblíbené hudby, vnímáme své hvězdy. Celý dav pulzuje společnou vlnou. Dostavuje se pocit opojení, euforie a lehce trans. To jsou jasné a průkazné důsledky všech vyjmenovaných činitelů. K tomu celý dav přítomný v kotli koncertní arény vytváří a zesiluje energetické morfogenetické pole.

 

Udělejme si přehled působících činitelů. Před koncertem každý rozhodující se člověk vytváří morfogenetické pole. Množina rozhodnutých propojí svá individuální pole do stále se zvětšujícího a sílícího společného pole. V průběhu koncertu emočně působí oblíbená hudba a blízkost našich idolů. Posilňujeme se různými nápoji i látkami. Pozitivní naladění dále zesilujeme komunikací s přítomnými „blízkými“. Komunikace nás nezatěžuje do budoucna, je nezávazná, máme společné téma, emoce, zážitky i náladu. Při poslechu hudby konáme i společné pohyby. Můžeme je nazvat tancem. Tím si dále stimulujeme příslušná korová centra našeho mozku. Neméně silně působí identifikace se všemi elementy. Najednou jsme ve stavu blažené euforie, který se nám nechce opouštět. Ať to proboha trvá co nejdéle! Už pouhý závan myšlenky na zítřejší práci nás začíná frustrovat. Můžeme být klidní. Už máme lístky na další koncert!

Psáno pro časopis Muzikus