Hudební patologie XXXIII - Radim Hladík - Čajovna

Hudební patologie XXXIII - Radim Hladík - Čajovna
Hudební patologie XXXIII - Radim Hladík - Čajovna

diagnóza: transpozice

Zdravím u dalšího dílu tohoto malého teoreticko-praktického workshopu. Když jsem začal přemýšlet, koho z dalších světových kytarových velikánů přizvat do naší pitevny, z rádia se ozvala jedna z nejznámějších rockových instrumentálních skladeb, která na našem území byla napsána. A já si řekl, no jasně, proč chodit daleko přes oceán, spoustu výborných hráčů máme přece i u nás! A zrodil se nápad zaměřit se v tomto i následujících dílech na autory české. Myslím si, že budeme mít dlouho o čem a o kom psát, a upřímně se těším na spolupráci se svými kolegy, kteří si určitě trochu té publicity zaslouží.

Jako prvního jsem si vybral nestora české kytary, Radima Hladíka. Kytaristu, jehož tón a feeling je naprosto identifikovatelný a jehož koncerty přináší radost posluchačům už hodně dlouho. A co mě na Radimovi baví? Určitě jeho cit pro tón. Slyšet to je především v jeho hře na akustickou kytaru. Jeho preciznost při hraní, feeling a bezesporu i fakt, že nikdy neusnul na vavřínech. Jeho hudba je stále moderní a přitažlivá a na koncertech Blue Effectu najdete v publiku spektrum snad všech věkových kategorií. Sympatický mi je tady fakt, že Radim umí pracovat se zvukem ve smyslu techniky a stále hledá a zkouší nové technologie. Více o něm najdete například na www.blueeffect.cz. Na úryvku ze skladby Čajovna si ukážeme a vysvětlíme, co to je transpozice a jak se dá použít.

 

Čajovna a transpozice

Co je tedy transpozice? Je to, jednoduše řečeno, přenos melodie či harmonie do jiné tóniny, při zachovaní všech intervalových vztahů. Právě Čajovna je pro pochopení transpozice výborná. Výhodou je zde velmi jednoduchý snadno pochopitelný pentatonický motiv, který se vždy po čtyřtaktí posouvá z tóniny do tóniny. Rád využívám tuto skladbu při práci se svými studenty a jsem rád, že ji můžu prezentovat i zde. Tak pojďme hrát!

Čajovna začíná pro celou skladbu nosným motivem v tónině Em. Pozor, to že začínáme akordem Am, neznamená, že je tato část v a moll diatonické. Je to jednoduché. První čtyři takty máme akordy Am, Em, Hm, což je tónina e moll hraná od IV. stupně (akordu Am). Doporučuji si teď určitě zharmonizovat všechny stupnice a podívat se, jaké akordy nám na určitých stupních vznikají. Například e moll má tóny e, f#, g, a, h, c, d. Teď na každém stupni sestavím kvintakord (vezmu vždy první třetí a pátý stupeň) a vyjdou mi akordy Em, F#m5b, G, Am, Hm, C .Tento vzoreček pak máme pro všechny mollové tóniny (přirozené) stejný takže: Xm, Xm5b, X, Xm, Xm, C. Ke skladbě můžeme přistoupit také modálně. V tom případě můžeme říct, že je toto první čtyřtaktí v tzv. dórské stupnici (o modální harmonii ale zase někdy jindy).

Jdeme tedy dál. Jak vidíte sami v notovém zápisu, celý motiv se nám po čtyřech taktech jednoduše skokem přesouvá o tón níže, tedy do tóniny d moll (všechno zůstává stejné, jen se posuneme o velkou sekundu (celý tón) dolů). V tónině d moll máme tedy akordy Dm, Em7/5b, F, Gm, A, B. My začínáme opět stejně od IV. stupně, tj. akordu Gm, pak hrajeme první stupeň Dm a pátý stupeň Am. Pokud bychom opět chtěli nahlížet na skladbu modálně, jde o stupnici g moll dórskou.

V dalších čtyřech taktech se nám motiv mění co do intervalů, rytmika zůstává stejná. Téma začíná opět předtaktím. Motiv, který zde slyšíme, je sestaven z tónů a moll harmonické (a, h, c, d, e, f, g#) a krásně nás vede do akordu C. Téma dále pokračuje a směřuje do durové dominanty akordu E. V tuto chvíli transponujeme do G dur nebo e moll harmonické a motiv nás přirozeně vede do, pro harmonickou tóninu tolik typické, durové dominanty, akordu H.

V tuto chvíli se nám vrací téma zpět do pentatoniky, pouze přetransponované do cis moll. Akordy používáme F#m,C#m, G#m, což je opět čtvrtý, první a pátý stupeň. Za povšimnutí určitě stojí krátká ozdobná šestnáctková fráze ve třetím taktu předtaktí.

V dalším čtyřtaktí transponujeme motiv do Bm. Akordy tedy ve stejném pořadí, stupeň IV.-I.-V. V této chvíli bych rozbor zastavil a zbytek nechal za domácí úkol. Zkuste sami poslouchat a analyzovat jednotlivé tóniny, ve kterých se motiv pohybuje. Určitě vám to pomůže v lepší orientaci v tóninách. Co říci na závěr? Myslím si, že když Radim Hladík tuto skladbu psal, asi takto neuvažoval a nerozebíral tóninu po tónině jako my zde, ale prostě se jen nechal unášet motivem, který krásně, jakoby sám o sobě, o transpozicí žádá, a je hezké, jak nenásilně a plynule z tóniny do tóniny přeskakuje, aniž by to působilo nějak vytrženě.

Hudební patologie XXXIII - Radim Hladík - Čajovna
Hudební patologie XXXIII - Radim Hladík - Čajovna

Diagnóza

Určitě si udělejte pořádek ve všech tóninách a zjistěte, na kterých stupních leží ten či onen akord. Udělejte to v diatonické stupnici, ale například i v harmonické moll, melodické moll atd. Je dobré se také naučit slyšet spoje či postupy jednotlivých stupňů. Jako hezké cvičení si stáhněte nějakou frázi či motiv a libovolně je transponujte z tóniny do tóniny. Poslouchejte, jak jednotlivé tóniny znějí, protože každý má svou barvu a přetransponovaná skladba může znít dost odlišně. A kytaristé, obzvláště vy rockoví a folkoví, nebojte se i jiných tónin, než jsou C, D, E, G, i skladba v Eb dur zní úžasně!

Psáno pro časopis Muzikus