Hudební patologie XVII - Mike Stern a John Scofield - Play part I

Zdravím, pro tento a vlastně i příští díl jsem sáhl na chvíli do jazzových vod a vybral si k rozpitvání hned dva kytaristy najednou. A to asi dvě největší hvězdy současného jazzu a fussion – Mr. Mika Sterna a Mr. Johna Scofielda. Pro oba dva bychom mohli najít společného jmenovatele, a tím je naprosto charakteristický zvuk, tón a frázování. V podstatě oba dva snadno rozpoznáte během několika not. Samozřejmě krom toho, že si oba zahráli u Milese Davise, že jejich feelling je naprosto ohromující, že z jejich hudby vám stojí všechny chlupy na těle, že po jejich koncertu odcházíte na dlouhou dobu nabití energií, a vlastně i toho, že to jsou oba velmi pohodoví chlapíci. Pokud jste se k poslechu ani jednoho z nich ještě nedostali, vřele doporučuji si něco z dlouhé diskografie obou kytaristů pořídit. Pro tento díl pitevny jsem vybral ukázku z úvodní skladby nazvané Play ze stejnojmenné Mikeovy desky, která vyšla u Atlantic Records v roce 1999 a na které má Mike, krom jiných, jako hosta právě Johna Scofielda. Tuším celkem ve třech skladbách. Dnes se podíváme na krátkou (24 taktů) ukázku Sternovy hry a Johna si necháme na příští díl. Notový zápis, který je zde k dispozici, začíná cca 2:20 a končí na 2:45 minutě nahrávky.

 

Mike Stern – sólo Play

Ukázka, kterou zde máme k dispozici, je asi z poloviny sóla, které Mike hraje jako první z výše uvedené dvojice. Harmonický základ pod sólo je jednoduchá mollová dvanáctka v tónině c moll. Střídají se zde tedy vždy po 12 taktech tyto akordy a funkce: tónika Cm7 přes čtyři takty, potom subdominanta Fm9/(11) na dva takty, následně zpět do tóniky, pak VI. stupeň dominanta Ab9, která směřuje k durové dominantě G7/9#. Akord Ab9 před dominantou G7 se dá také chápat i jako tritónová nástavba za akord D7, který je přirozenou dominantou k následujícímu akordu G7/9#. Určitě víte, že před každý doškálný akord můžeme vložit jeho přirozenou dominantu. Pak se vracíme na jeden takt zpět do tóniky a končíme dominantním jádrem směřujícím zpět do mollové toniky – Dm7/5b – G7/9# – a opět Cm7. A teď už k vlastní transkripci. V prvním taktu do akordu Cm7 rozkládá Stern dva doškálné septakordy a to Cm7 (c, eb, g, bb) na prvních dvou dobách a akord Ebmaj7 na třetí a čtvrté době. U toho prvního je to jasné, do akordu Cm7 se rozloží Cm7, ale co se stane když rozložíme do akordu Cm7 akord Ebmaj7? Je to velmi jednoduché. Tak tedy, tóny akordu Cm7 jsou c, eb, g, bb, když k tomu přidáme první tenzi, a tou je nóna (9) nebo, chcete-li, další tercii ze stupnice c moll (c, d, eb f, g, ab, bb, c), tedy tón d, vznikne nám akord Cm9. Ten má tóny c, eb, g, bb, d. Kdybychom odstranili základní tón c, zbude vám čtyřzvuk eb, g, bb, d, což není nic jiného než právě akord Ebmaj7. Takže rozložení Ebmaj7 do Cm7 zní stejně, jako kdybychom rozkládali Cm9. Tohle je velmi častý postup a určitě stojí za to si ho osvojit – zní to poměrně dobře. Tak pro příklad do akordu Am či Am7 můžu rozložit Cmaj7 atd. Velmi dobře zní, a vlastně je to i tento případ, pokud začnete majový akord rozkládat od sedmého stupně (d, eb, g, bb), ten totiž svírá s akordem Cm interval čisté devítky, a ten zní do mollového akordu na těžké době velmi dobře, doporučuji vyzkoušet. Ve třetím a čtvrtém taktu začíná Mike odvážně vybočovat z harmonie, a to tak, že ve třetím taktu používá kombinaci durové a mollové pentatoniky f moll v hezkém bluesovém licku. Tyto dvě stupnice se mimo jiné liší hlavně v tercii v našem případě a a ab, což s akordem Cm7, do kterého frázi hrajeme, svírá velkou a malou sextu, což je hlavní rozdíl mezi aiolskou a dórskou stupnicí c moll. Chápat to tedy můžeme taky jako kombinaci aiolské a dórské stupnice, která vytváří zajímavé napětí. V posledním čtvrtém taktu pak Mike rozkládá na poslední osmině druhé doby (na lehké době) akord C#+ (C# aug). V dalším taktu se mění harmonie na Fm7 a Mike tak právě pomocí akordu C#+ šibalsky svým typickým způsobem, který vytváří úžasné napětí, vplouvá do f moll dórské. Ale o tom příště.

Hudební patologie XVII - Mike Stern: play part 1 - úvod
Hudební patologie XVII - Mike Stern: play part 1 - úvod

Diagnóza

Co bychom si mohli tedy z této lekce odnést? Na čtyřech taktech, na které jsme se zde stačili podívat, najdete určitě spousty zajímavého, čím byste mohli váš výrazový rejstřík obohatit. Tak za prvé, rozklady septakordů by měly být naprostou samozřejmostí. Vezměte si jakoukoliv skladbu a celou harmonii zahrajte plynule v rozkladech akordů. Uvidíte, jak se vám tím krásně celý otevře a zlepší se vám celková orientace na hmatníku. Za druhé je taky dobré naučit se používat rozklady septakordů do jiných septakordů (viz případ Ebmaj7 do Cm7). Pro začátek můžete využít doškálných akordů, tím způsobem, že si vezmete například Am7 k tomu např. aiolskou stupnici, a na každém stupni akordu pak vytvoříte septakord. Pro příklad Am7 má tóny a, c, e, g a já můžu pomocí aiolské vytvořit tyto septakordy Am7, Cmaj7, Em7 a G7. Zkoušejte je postupně do akordu hrát a poslouchejte, jak jednotlivé tenze zní. Nezapomeňte, že je nemusíte hrát pouze od základních tónů. No a za třetí tady máme kombinaci durové a mollové pentatoniky. Najděte si jednotlivé prstoklady obou pentatonik a dobře vnímejte rozdíly mezi nimi. Zajímavé použití nám zde ukazuje Mike, kdy můžu například do Cm7 použít f moll či F dur pentatoniku (takže ne jen c moll, jak by se nabízelo).

K celému dobrému poslechu a pochopení bych si určitě nahrál akord Cm7 a zkoušel do něj všechny tyto věci, které tady Mike ukazuje, hrát, poslouchat a analyzovat je.

Good luck!n

Psáno pro časopis Muzikus