Historie, legendy, klasika, rarity... - ... když se řekne paličky

Historie, legendy, klasika, rarity... - ... když se řekne paličky
Historie, legendy, klasika, rarity... - ... když se řekne paličky

Když se řekne paličky, většina lidí si vybaví pouze ty klasické dřevěné. Přitom v nabídce obchodů jsou různé druhy. Ať už plstěné nebo například na melodické bicí nástroje a nebo na perkuse. Pojďme si je rozdělit do základních druhů podle toho, jak znějí, na co se s nimi dá hrát a jak je použít k rozvinutí vlastní kreativity.

 

Obalené Na pokrytí hlaviček se často využívají měkčí gumy nebo vlákno. Je to ten typ paličky, díky kterému dosáhnete jemnějšího zvuku. Často se používají například na vibrafonu nebo marimbě. Záleží také na tom, jak moc je palička pokrytá. Čím méně je na ní materiálu, tím tvrdší bude zvuk. Naopak víc vlákna znamená měkčí, méně průrazný zaoblený zvuk. Na soupravě se dají výborně využít v sólech. Například s vypnutým struněním u malého bubnu, který v tu chvíli zní jako další tom v soupravě. Bubny najednou zní trochu jinak. S trochou představivosti se hodí i do etno hudby.

Historie, legendy, klasika, rarity... - ... když se řekne paličky
Historie, legendy, klasika, rarity... - ... když se řekne paličky

Neobalené

Ty se vyrábějí v různých variantách velikosti hlavičky a odlišných vahách. Materiál je často dřevo nebo guma - právě to určuje základní dynamický rozdíl mezi nimi. Měkčí a odlehčenější zvuk dosáhne hráč s gumovou hlavičkou, s dřevěnou je to přesně opačně. Varianty jsou i v délce a velikosti. To záleží zejména na využití a na druhu bubnu, na který budete hrát. Základní varianty jsou kuličková hlavička a rovná tyč (bez hlavičky). Dají se použít na zvonkohry, xylofon, ale také například na latinskoamerické bubny (timbales, mluvící buben apod.).

Historie, legendy, klasika, rarity... - ... když se řekne paličky
Historie, legendy, klasika, rarity... - ... když se řekne paličky

Filcové nebo plstěné

Nakonec se můžeme podívat na nejpoužívanější druh. Opět se vyskytují v různých velikostech i tvarech. Nejčastěji se používají na tympány nebo činely. Hlavně u prvně zmíněných hraje velký rozdíl tvrdost plsti. Čím pevnější, tím má zvuk bubnu jasnější úhoz, a naopak, čím je plsť jemnější, je zvuk kulatější a méně konkrétní. U činelů lze zase díky tomu dosáhnout jednotného dlouhého zvuku. Rozdíl může být i v části paličky, kterou držíme. Ta může být buď ze slitiny nebo ze dřeva. V tu chvíli je rozdíl hlavně ve váze paličky. To může hrát opět svou roli, a to hlavně v pohodlnosti hraní. Využití filcových nebo plstěných paliček v kapele je hlavně doprovázení ploch, kde se díky jemnému nepřerušovanému zvuku dá udělat například tajemná atmosféra. Na tomech zase udělají dojem podobný zvuku pod dekou a také se jimi dá lépe ukázat na melodičnost nástroje.

Psáno pro časopis Muzikus