přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

bicíEmil Frátrik v seriálu Po boku hvězd

16.1.2006 | Autor: Ilja Kučera ml. | sekce: pro muzikanty - seriály

Emil Frátrik

Emil Frátrik

"Díváš-li se na kriminálky, bývají tam lidé, kteří, když se stane nějaký průšvih, přijdou a vyčistí to. Zjistil jsem, že postupem let mám podobnou funkci i já. Někde začne hořet guma, emergency call, zavolají mě - rychle, přijď, zítra, jó?! Občas si říkám malý čistič." komentuje se smíchem Emil Frátrik pozici jednoho z nejvytíženějších a nejvyhledávanějších studiových i pódiových bubeníků na obou březích řeky Moravy. Dík jeho renomé vnímavého, nápaditého, precizního hudebníka, naprosto všestranného hráče s neuvěřitelně širokým muzikantským záběrem, najdete jeho jméno na více než padesáti albech, z nichž osmatřicet je tuzemských. Výčet kapel, v nichž Emil Frátrik hrál či hraje, interpretů, s nimiž spolupracoval, projektů, na nichž se podílel, by v podstatě stačil na celý rozsah tohoto dílu našeho seriálu.


Dvakrát týdně na plovárně
Emil Frátrik pochází z muzikantské rodiny ze slovenské metropole Bratislavy. Dík povolání rodičů měla v jeho raném dětství hlavní výchovné slovo babička a k babiččině kuchyni se také váže první Emilova hudební vzpomínka. "Matně si vzpomínám, mohly mi být tak tři roky, že jsem stával u babičky v kuchyni v postýlce, hrálo rádio a já s ním povykoval - dynamit, dynamit, udělá bum, což byla tehdy má oblíbená písnička."
Logicky, ve šlépějích rodičů, se ovšem Emil začal záhy věnovat hudbě i aktivně, když s prvními léty přišly i první hodiny klavíru, jemuž se pak věnoval celých dvanáct let. Nabíledni byla pak pochopitelně i další muzikantská dráha. "Neměl jsem tak jasno. Rodiče mě pochopitelně směrovali k muzice, ale mě by v té době bývaly zajímaly spíš přírodní vědy. Nakonec jsem si tedy podával souběžně přihlášku na konzervatoř obor klavír a na gymnázium s přírodovědným zaměřením. Na konzervatoř jsem se napoprvé nedostal, protože jsem nebyl tak dobrý klavírista, jak jsme si já a moji rodiče mysleli, ale už předtím jsem inklinoval k bicím a po třech letech se otvírala třída bicích nástrojů. Chodil jsem proto rok k panu profesoru Markovi, který mě soukromě připravil a dal mi základy, a pak jsem nastoupil na konzervatoř."
Počínaje Olympikem v dětské postýlce se průběžně měnil a utvářel Emilův hudební vkus. Od desek Beatles a Toma Jonese, které si rodiče přiváželi ze zahraničních turné, přes období Kiss, AC/DC a tvrdého bigbítu k Level 42, funky a jazzu od spolužáků z konzervatoře. Všechno ale zůstává uchováno v paměti a založilo tak možná pozdější Emilovu muzikantskou všestrannost. "S hraním na konzervatoři byl problém. Bigbít jsme měli zakázaný a na nějakou kapelu oficiálně nebylo pomyšlení. Moji rodiče byli velice přísní, chtěli mě uchránit před nástrahami pubertálního věku a dbali na to, abych nedělal, co se nemá. Takže když mě oslovili kluci z kapely, která si říkala Interval, jestli bych s nimi nechtěl hrát, rodiče to pochopitelně nepovolili. Já ovšem vymyslel fígl. Řekl jsem, že budu dvakrát týdně jezdit na plovárnu, to mi bylo dovoleno, a já jezdil na zkoušky a vždycky na konci jsem namočil ručník a plavky. A jednou jsem na to zapomněl. Máma mi vyndávala věci z tašky a ptala se - jak bylo na plovárně? Já na to - dobře, dobře. A máma - nějaká suchá voda, ne? No a já musel s pravdou ven."
První oficiální bigbítové angažmá Emila Frátrika pak přišlo v roce jeho maturity 1986, kdy byl přizván k boku Richarda Mllera do kapely Banket. "To bylo taky paradoxní období. Tím, že jsme jako konzervatoristi nesměli oficiálně s bigbítem hrát, a s Banketem se točily různé klipy, vystupovali v TKM v televizi, museli jsme se různě maskovat, aby nás nikdo nepoznal."
Čtyřletým působením Emila Frátrika v Banketu začala také jeho spolupráce s kytaristou Andrejem Šebanem, která nebyla rozhodně tou poslední. Čerstvý absolvent Frátrik o vlásek unikl dvěma povolávacím rozkazům a na vojně se octl na osm měsíců ve Vojenském uměleckém souboru až v roce 1990, poté, co Banket ukončil činnost. Mezitím ovšem současně stačil vedle Banketu hrát se zpěvačkou Adrianou Bartošovou, spolupracovat s VV Systémem Vladimíra Valoviče, působit ve funkovém bandu A'Conto a nejrůznějšími rychlovkami a záskoky založit své renomé "malého čističe".
Na zhruba tři roky se také stal bubeníkem federální jazzové formace Borise Urbánka TUTU. "Natočili jsme společně i desku a v podstatě to skončilo rozdělením Československa, když se pořád někdo na hranicích vyptával - kam jedete, na co máte nástroj, kde máte papíry od toho nástroje..., prostě komplikace."

Bez zastávky

Emil Frátrik

Emil Frátrik

"Já jsem měl vždycky obrovské štěstí na lidi, se kterými jsem pracoval, a nebýt člověka jako Andrej Šeban a někteří další, nevím, kde bych dneska byl. Jsou to lidi, kteří mě toho spoustu naučili, ať už se to týká muziky nebo jiných věcí. A já jsem jim za to moc vděčný." Úzká spolupráce mezi Emilem Frátrikem a kytaristou Andrejem Šebanem se naplno rozvinula v první polovině devadesátých let v muzikantsky excelentní partě ASH Band. V ní nelze opomenout ani virtuózního basistu Martu Minárika. "Začalo to asi pěti nebo šesti měsíci velice intenzivního cvičení. Pracovali jsme každý den, od rána do večera, jen s pauzou na oběd, další den zase a tak pořád. Myslím, že právě to, že jsme makali, pomohlo kapele rychle nahoru. Krom toho jsme přišli s muzikou, jakou tu v té době v podstatě nikdo nehrál, což je také výhoda. A do třetice jsme měli ohromné štěstí v tom, že jsme zkoušeli v agentuře Rock Pop Jazz, jejímž šéfem je Pal'o Daněk, vynikající producent, který vyprodukoval třeba Ursinyho nebo Hammela. Jemu se naše muzika zalíbila a zařídil, že po půl roce zkoušení jsme šli do studia a začalo se točit album Čo dom dal."
ASH Band se rychlostí blesku stal skutečnou muzikantskou lahůdkou, což pro jeho členy znamenalo nejen neustále ježdění a koncertování, ale i hromady nabídek ke studiové práci. Natáčeli nejen se slovenskými a českými interprety, ale pracovali i pro Maďary, Finy, Dány a Němce. Prostě všude, kde bylo potřeba špičkové, mnohostranné muzikanty, pracující rychle, přesně a dokonale. "Vzpomínám si, že v roce 1994 jsme měli jenom dva týdny volna a jinak jsme pořád jezdili, hráli a nebo točili. My s Andrejem jsme hráli ještě ve skupině Demikát s Marianem Grexou, jezdili nějaká turné s Haberou, prostě, bylo toho moc, byl to obrovský tlak a ten spolu s dalšími věcmi zpravidla vyvolává ponorkovou nemoc. Marta Minárik odešel do Lucie, nám chyběl basista, přidaly se ještě nějaké další žabomyší spory a ASH Band se rozešel. Naše poslední společná aktivita s Andrejem byla deska Petera Lipy Nazpet na stromy, kterou jsme s ním natočili v roce 1995, a pak se naše cesty rozešly. Naštěstí vztahy zůstaly takové, že jsme před rokem a půl mohli ASH Band alespoň příležitostně obnovit."
V dané chvíli byl už ovšem Emil Frátrik více než zavedeným a vyhledávaným studiovým i pódiovým hráčem. Výčet jeho kratších i delších aktivit by opět v polovině deváté dekády zabral pořádně tučný odstavec, nicméně záhy už měla odstartovat mnohaletá a úzká spolupráce s dalším z muzikantských kolegů, s nímž už se dodnes podílel na úctyhodné řádce projektů, s klávesistou aranžérem a producentem Martinem Kumžákem. "Znali jsme se od vidění už dřív, spolupráce byla zahájena, když jsem byl jako "čistič" povolán v roce 1996 na vánoční turné Janka Ledeckého. Bylo to bez jediné zkoušky, dozvěděl jsem se, kam mám přijet na první koncert, tak jsem přijel a hrál. S Martinem jsem pak v roce 1997 pracoval na muzikálu Rusalka, natáčel desky Janka Ledeckého, které produkoval, dělali jsme i na dalších muzikálech, Hamlet a Galileo, až to všechno dospělo k založení kapely Paajky Paajk."
Mezitím se ale Emil rozhodl v roce 1999 změnit svou adresu a přesídlit s muzikantskou prací do Prahy, potažmo do Německa. "Uživit se muzikou na Slovensku bylo už takřka nemožné. V té době jsme dostal nabídku od jedné agentury, která pořádala po Německu muzikálová turné. Nastoupil jsem nejprve jako řadový hráč a postupně dostal na starost celou hudební stránku věci včetně toho, že jsem vybíral a angažoval muzikanty. Když jsem přišel na začátku, měl jsem samozřejmě strašlivě nevýhodné podmínky, ale mělo to tu výhodu, že na rozdíl od našich zemí v zahraničí člověka, který něco dovede, dokážou ocenit a je vidět, že to má smysl, že to funguje. Pochopitelně, chce to ještě roky, než to obdobně bude fungovat i u nás, ale já nesnáším amatérismus, nekompetentnost a lenivost, což se u nás občas v dost intenzivní míře vyskytuje. S muzikálovým turné jsme křížem krážem projezdili několikrát celé Německo a jezdili tam hrát do roku 2003, do našeho vstupu do EU. Pak se změnily zákony, pro německého manažera muzikanti od nás nebyli tak atraktivní a skončilo to. Najímá teď, podle neověřených informací, muzikanty dál na východ."
V dané době ovšem Emil Frátrik nepůsobil výhradně na německých muzikálových pódiích, kam do finální podoby kapely zavítal i Martin Kumžák, ale právě spolu s ním a dalšími renomovanými muzikanty vytvořili už zmíněnou formaci Paajky Paajk. Kapelu širokého hudebního záběru a adaptabilní sestavy, doprovázející stejně tak televizní Superstar jako Hvězdy v opeře či naději naší populární scény - zpěvačku Dashu.

Takže zítra, jó?!
"Letošní rok byl mimořádně úrodný." Shrnuje Emil Frátrik své muzikantské aktivity minulých měsíců. "Začali jsme samostatným koncertem Paajky Paajk v pražském Lucerna Music Baru, takže jsme se zase po třech letech na týden zavřeli ve zkušebně, protože ono není nic jednoduchého dát dohromady třináct lidí na zkoušení. Jsem ale moc rád, protože si myslím, že už je načase, abychom nebyli jen sidemani, ale začali dělat i něco svého. Pak byla stejně jako loni Superstar, zúčastnil jsem se úžasného nahrávání nového CD skupiny Burma Jones, z čehož mám ohromnou radost, protože jsou to fakt skvělé písničky.Vzápětí nato jsme s Martinem a částí Paajky Pajk natočili novou swingovou desku Leony Machálkové, pak jsem nahrával se slovenskou kapelou P.S., se kterou bych měl na podzim vyjet na pár koncertů. Svým čističovským způsobem jsem se zúčastnil na dvou festivalových koncertech skupiny Žáha a zajel do Německa s bigbandem Felixe Slováčka. Na konci prázdnin jsem hrál na pražských inscenacích americké verze muzikálu Hamlet, v září se chystá v Bratislavě velký koncert Mariana Vargy se symfonickým orchestrem, pak by mělo přijít nahrávání nového muzikálu Ondřeje Soukupa, pak se s Paajky Paajk chystáme do Berlína - a aby toho nebylo málo, namontoval jsem se jako externí hudební dramaturg do TV Nova, kde mi dali přípravu Silvestra. Tak uvidíme, jak to půjde."
I letošní výčet je opravdu bohatý, a to rozhodně nelze vyloučit, že do toho občas zazvoní telefon a rozhovor skončí známými slovy: "Takže zítra, jó?!"

Bubeník Emil Frátrik se narodil 18. 5. 1968 v Bratislavě. Mj. prošel formacemi Banket, VV System, A'Conto a ASH Band. Je členem kapely Paajky Paajk. Spolupracoval s bezpočtem slovenských a českých interpretů jako P. Lipa, I. Král, J. Ledecký, D. Ursíny, M. Gombitová, M. Žbirka, P. Habera, ale i s velkou řadou interpretů zahraničních. Patří mezi nejvyhledávanější hráče na české a slovenské scéně.

Psáno pro: časopis Muzikus 2005/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Emil-Fratrik-v-serialu-Po-boku-hvezd~16~leden~2006/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.