muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýElektrofony XXV - do historie elektromechanických nástrojů

28.8.2010 | Autor: Milan Guštar | sekce: pro muzikanty - seriály

Elektrofony XXV - do historie elektromechanických nástrojů

Elektrofony XXV - do historie elektromechanických nástrojů


Synclavier

V roce 1972 požádal ředitel Bregmanova studia na Dartmouth College v americkém New Hampshire, skladatel John Appleton, kolegu Sydneyho Alonsa ze School of Engineering o doplnění modulárního syntetezátoru Moog počítačovým řídicím systémem. Na Alonsovo doporučení namísto toho společně vytvořili digitální syntezátor, nazvaný Dartmouth Digital Synthesizer (DDS). Software pro něj napsal student Cameron Jones. Alonso s Jonesem pak založili společnost New England Digital Corporation (NED) a s Appeltonovou pomocí začali vyvíjet nový digitální nástroj. V roce 1976 podporovala vývoj i společnost Norlin, bývalá CMI, která v té době vlastnila také firmu Moog Music. Na počátku následujícího roku však smlouvu o spolupráci na vývoji vypověděla.

Po prvních prototypech se nástroj objevil na trhu v roce 1977 pod názvem Synclavier a vyráběl se postupně v několika verzích a mnoha konfiguracích. První nástroje byly monofonní osmihlasé osmibitové digitální syntezátory s aditivní syntézou a frekvenční modulací. Později byly dodávány desky s dalšími generátory, kterými bylo možné systém rozšířit až na 32 hlasů a dosáhnout stereofonního režimu. V roce 1982 byl doplněn sampling. Šestnáctibitový modul Sample-to-Memory sloužil pro monofonní nebo stereofonní záznam do paměti a následnou reprodukci. Modul Sample-to-Disk dovoloval přímý záznam monofonních šestnáctibitových zvukových dat na pevný disk i jejich přímé přehrávání z disku se vzorkovací frekvencí až 50 kHz. Novější modul Direct-to-Disk umožňuje současnou práci s šestnácti stopami při vzorkovací frekvenci 100 kHz, jeho další verze dovolují zpracováni 24bitových dat. Pro omezení kvantizačního šumu při nízkých amplitudách generovaných signálů slouží k řízení amplitudy číslicově řízné zesilovače zařazené na výstup šestnáctibitových D/A převodníků. Součástí nástrojů je sekvencer, celý systém lze synchronizovat časovým kódem SMPTE.

Původní klaviatura, označovaná jako ORK (Original Release Keyboard), nemá rychlostní citlivost, novější klaviatura VPK, kterou původně vyvinula firma Sequential Circuits pro svůj syntezátor Prophet T8, má u každé klávesy dvojici optických senzorů a snímač tlaku a vysílá informace o rychlosti stisku (Velocity) i uvolnění (Release Velocity) kláves a polyfonní aftertouch. K dispozici je kromě běžných modulačních koleček i páskový ovladač - Ribbon Controller. Hlasitost a další parametry lze řídit pomocí pedálů. K ovládání nástroje slouží velké množství spínačů, umístěných na předním panelu, které umožňují rychlý přístup k hlavním funkcím. K Synclavieru lze připojit počítačový terminál VT100, umožňující sledovat vnitřní parametry systému. Hlavní funkce zabezpečuje specializovaný šestnáctibitový minipočítač ABLE.

Elektrofony XXV - do historie elektromechanických nástrojů

Elektrofony XXV - do historie elektromechanických nástrojů


Synclavier je možné použít nejen k živé hře a programování hudby, ale také jako digitální zvukový nahrávací a editační systém. Díky možnosti synchronizace systému pomocí časového kódu SMPTE je nástroj vhodný i pro zpracování zvukového doprovodu k filmům apod. Pro postprodukci se dodávaly i specializované verze bez klaviatury. Cena nástrojů v obvyklé konfiguraci se na počátku 80. let pohybovala kolem 200 000 dolarů, cena plně vybavené verze s DTD dosahovala 500 000 dolarů. Synclavier používali např. Laurie Anderson, Frank Zappa, Chick Corea, Neil Young nebo Pat Metheny.

V roce 1992 se firma NED dostala do finančních potíží a v následujícím roce se přeměnila na Synclavier Company. V roce 1996 získala práva na hardware firma DEMAS (Digital Equipment Maintenance and Support, Inc.) a na software firma AirWorks Media Services. Od ní získal Cameron Jones v roce 1998 zpět autorská práva i právo používat značku Synclavier a v následujícím roce založil novou společnost Synclavier Digital Corporation, která se věnuje výrobě softwarových verzí nástrojů.

Podrobné informace o Synclavieru a dalších digitálních nástrojích najdete v druhém dílu knihy Elektrofony. Ukázky si můžete prohlédnout na www.uvnitr.cz/knihy.html.

Psáno pro: časopis Muzikus 2009/11

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Elektrofony-XXV-do-historie-elektromechanickych-nastroju~28~srpen~2010/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.