přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

žádnýElektrofony XV - do historie elektromechanických nástrojů

4.12.2009 | Autor: Milan Guštar | sekce: pro muzikanty - seriály

Elektrofony XV - do historie elektromechanických nástrojů

Elektrofony XV - do historie elektromechanických nástrojů


Ruský vědec Lev Sergejevič Těrmen, známý později jako Leo Sergejewitsch Thèremin si při práci ve fyzikálně technickém ústavu povšiml, že kapacita lidského těla může ovlivňovat frekvenci elektronkového oscilátoru a že pohybem ruky v jeho blízkosti lze zahrát jednoduchou melodii. Pokračoval v experimentech a pro zvýšení citlivosti použil princip heterodynu – výsledný tón vznikal jako zázněj při interferenci dvou signálů s vysokou frekvencí generovaných dvěma elektronkovými oscilátory.

Jeden z nich měl frekvenci pevně nastavenou, frekvence druhého se měnila přibližováním ruky k připojené svislé anténě. Po smíchání signálů obou oscilátorů a detekci se objevil zázněj s frekvencí slyšitelného tónu. Připojením zesilovače a reproduktoru vznikl monofonní hudební nástroj se zvukem připomínajícím smyčcové nástroje či lidský hlas, jehož výšku bylo možné ovládat pohybem ruky v okolí antény. Pro řízení hlasitosti byl použit pedál a pro artikulaci tónu sloužilo tlačítko přerušující zvuk. Těrmen brzy doplnil druhou, vodorovnou anténu ve tvaru smyčky, kterou se řídila hlasitost. Nástroj umístěný v dřevěné skříňce na čtyřech vysokých nohách a nazvaný Etherphone se tak stal zcela bezkontaktním a ovládal se pouze pohybem rukou v prostoru. Rozsah tři až čtyři oktávy a výšková poloha odpovídaly violoncellu. Bývalý violoncellista Těrmen nastudoval několik skladeb ze svého cellového repertoáru a v roce 1920 uspořádal první „koncert“ pro studenty a pracovníky ústavu.

V roce 1921 Těrmen demonstroval Etherphone na elektrotechnickém kongresu v Moskvě, v březnu roku 1922 předvedl nástroj v Kremlu V. I. Leninovi. V následujících letech postavil několik dalších modelů a v mnoha městech Sovětského svazu pořádal množství koncertů a demonstrací svých nástrojů, kterým se začalo říkat také Těrmenvox.

V roce 1927 předvedl Těrmen své nástroje v Německu, Francii a Velké Británii. Počátkem roku 1928 odešel do Spojených států, kde na podzim následujícího roku začala Etherphone, kterému se mezitím začalo říkat Theremin, vyrábět firma Radio Corporation of America (RCA). Prodej RCA Thereminu skončil se ztrátou, za dva roky se prodalo necelých 500 nástrojů. V dalších letech vyráběl Těrmen nástroje pouze na zakázku. Na konci roku 1938 se za nejasných okolností vrátil do Sovětského svazu, kde byl nějaký čas vězněn, a poté pracoval na vývoji vojenských a komunikačních elektronických přístrojů. K práci na elektronických hudebních nástrojích se vrátil až na konci 60. let.

V roce 1949 postavil Theremin podle dokumentace uveřejněné v časopise „Radio and Television News“ patnáctiletý Robert Moog a po řadě experimentů popsal v témže časopise v roce 1954 vlastní zdokonalenou verzi. V témže roce založil firmu R. A. Moog Co. a začal vyrábět Thereminy na objednávku. Výrobě těchto nástrojů se věnoval dalších deset let. V polovině 60. let byla výroba Thereminů zastavena a Moogova firma se zaměřila na vývoj a výrobu syntezátorů. Roku 1977 Robert Moog svou firmu opustil a v následujícím roce založil novou společnost Big Briar, ve které výrobu Thereminů obnovil.
V roce 1995 Moog vytvořil a publikoval novou konstrukci Thereminu, který se pod názvem Etherwave vyrábí doposud. Dřevěná skříň má rozměry 46 x 15 x 9 cm, v její spodní části je příruba pro uchycení k běžnému mikrofonnímu stojanu. Antény jsou z niklovaných mosazných trubek. Dva ovládací potenciometry na čelním panelu slouží k nastavení citlivosti antén, další dva řídí barvu zvuku. Mezi roky 1998 a 2003 se vyráběl Ethervox, vybavený MIDI výstupem. V roce 2002 získal Robert Moog znovu právo používat značku Moog a jeho firma Big Briar byla přeměněna na Moog Music. Od roku 2004 vyrábí luxusní model Etherwave Pro s ořechovou skříní s přední stěnou z leštěného javoru. Řídicí napětí jsou vyvedena na konektory a lze jimi řídit připojený analogový syntetizér.

Pro Theremin psalo skladby mnoho skladatelů vážné hudby, mezi nimi Edgard Varèse, Alfred Schnittke, John Cage a Bohuslav Martinů. K nejznámějším hráčům patřili Clara Rockmore, Lydia Kavina, Konstantin Kovalskij, Lucie Bigelow Rosen, Samuel Hoffman a J. Forrest Whiteley. Theremin se objevil např. v nahrávkách Toma Waitse či skupin Magic Band, Led Zeppelin, Plastic People of The Universe, Bonzo Dog Doo Dah Band, Pere Ubu nebo Portishead. V polovině 20. století se často používal ve filmové hudbě.

Podrobné informace o Thereminu a jemu podobných nástrojích najdete v druhém dílu knihy Elektrofony. Ukázky si můžete prohlédnout na www.uvnitr.cz/knihy.html.

Hru o osudech Lva Těrmena, kterou napsal Petr Zelenka, můžete zhlédnout v pražském Dejvickém divadle.

Psáno pro: časopis Muzikus 2009/01

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Elektrofony-XV-do-historie-elektromechanickych-nastroju~04~prosinec~2009/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.