muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

bicíBubnoštěky - tolik druhů perkusí, a jenom dvě ruce

18.10.2020 | Autor: Mojmír Mohapl | sekce: pro muzikanty - seriály

Bubnoštěky - tolik druhů perkusí, a jenom dvě ruce


... perkuse - nádech druhý
Minule jsem tu pitval nástroje bicí perkusívní všeobecně a vůbec. Pár tady těch spodních nudlí o nich, s vaším dovolením, ještě popíšu.
Jako perkuse lze vlastně použít cokoliv, co snese úder zvoleným tloukem (obvykle paličkou či rukou) a zajímavě a do té hudby příhodně to přitom zní. Plechová popelnice, láhev, zvonek na kolo, dva kamínky (bacha na prsty), novodurové trubky, sud, plechovka, nafouknutý pytlík...
Fantazírujte! Rozdíl mezi improvizovanou hračkou a hudebním nástrojem tu bývá často hodně neostrý, nebo žádný. A taky se třeba podívejte na „vaši hadici“, jak se Phil Colins a Chester Thompson vyblbli na koncertě Genesis v Düsseldorfu 27. června roku 2007 s koženkou očalouněnou kovovou barovou stoličkou. Škoda, že jsem tehdy v té „uřvané vesnici“ nebyl, i když i ty tři koncerty v Praze a v Budapešti, kde jsem tu čest měl, byly podobně nezapomenutelné.
K tradičním, původně etnickým perkusím, u nichž můžete zvolit víc přístupů, než jen hrká-nehrká patří, kromě mnoha jiných, i latinsko-americké guiro. Připomínám je proto, že se už na ně ku škodě všech skoro zapomnělo. Původně to byla sušená tykev, v klasickém pojetí pak dřevěný válec nebo nějaký rotační šišoid s pravidelně vybroušenými vroubky na jeho povrchu či aspoň jeho části. Dnes často taky plast. Malou, jemu přizpůsobenou paličkou, radši dřevěnou než kovovou, na něj buď ťukáte, anebo něžně či razantněji, různou rychlostí, hlavně však ve správném rytmu, přejíždíte po jeho vroubcích. Jeho zvuk je nezaměnitelný, pokud se kombinuje ťuk a vrz, ale pouhým ťukáním jejich zvuk často zanikne. Kde zní hezky a výrazně je třeba stařičká Under the Boardwalk od amerických Drifters. Do partitur jej třeba napsal dokonce i Igor Stravinskij ve Svěcení jara, ale já jsem je tam nikde neslyšel - hudební bože, odpusť mi. Symfoňáky se k bicím chovají často macešsky.
K podobnému účelu někdy sloužívala, buď v původním černošském blues, nebo později v Osadě ožralých kojotů, valcha, ale ta zní hodně plechově, protože z plechu taky vznikla.
Dalším z perkusí, na něž vyloudíte víc, než jeden zvuk jsou samozřejmě z jedné strany otevřené bubny. Tedy bonga, djembe a conga - uvádím je vzestupně podle jejich obvyklé velikosti. I u nich kůži jejich blan a dřevo jejich lubů nahradí občas nějaký ten plast. Co naplat, snad se tam v tom oceánu nesejdou nakonec všecky.
Teoretici je řadí, stejně jako všechny ostatní škopky, mezi bicí nástroje blanozvučné, tedy membranofony. Bonga jsou malá, akorát do klína a shora dolů kónicky se zužující. Djembe nebo darbuka mají tvar velké číše na šumivé víno a conga jsou nejširší vprostřed a nahoru i dolů se ne příliš zužují. Taky dole nemusejí být všechny vždycky otevřené, to tehdy, pokud nemají nožičky a stojí rovnou na zemi. Ale pak taky znějí jinak, výš.

Bubnoštěky - tolik druhů perkusí, a jenom dvě ruce


Bonga se taky občas nesprávně nazývají malé jednostranné bubínky s klasickými bubnovými blánami a obručemi, s válcovým tělem, vyšším, či hodně nízkým, na něž se hraje paličkami, a jmenují se správně timbales, anebo pokud mají tělo vyšší, tak (hodně) malý kotel.
Co se týká techniky hry na kůží potažená bonga, conga či djembe, neználka poznáte hnedle, když dlaní, neřkuli natož nějakou palicí, na úvod plácne doprostřed blány. Netvrdím, že tak nelze hodně občas realizovat nějaký ten akcent, ale standardní technikou to rozhodně není. Úderem doprostřed blánu zatlumíte a buben pak prostě nezní. Jejich zvuk vynikne při lehkém úderu prsty na okraj blány, kdy prostřední klouby prstů jsou zhruba v úrovni okraje bubnu. Proto taky je důležité dobré opracování okrajů bubnu a ladicí obruč pod hladinou blány, protože jinak o ty klouby při delším hraní prostě přijdete. Dalším druhem úderu je jednou rukou výše popsané a druhou vyhnutým palcem položeným na blánu její rezonanční plochu okolo bušících prstů zmenšovat a za pochodu tak poladit bubínek na pár úderů trochu výš. Když tohle dokážete rychle a v rytmu vhodně střídat, jste mistři.
Conga uslyšíte třeba na začátku Jin-Go-Lo-Ba nebo Soul Sacrifice z první desky Carlose Santany, na Se a Cabo, Samba pa ti nebo El nicoya z druhé desky Abraxas a seznam by byl asi hodně dlouhý. Bonga, djembe ani darbuka už tak časté nejsou.
Příště vezmu letem světem s kulometem cajony.

Psáno pro: časopis Muzikus 2020/10

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Bubnosteky-tolik-druhu-perkusi-a-jenom-dve-ruce~18~rijen~2020/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.