Billy Sheehan - Bass profil

Bass profil

Billy Sheehan - Bleskurychlý muž

Jeden z nejuznávanějších basistů posledních tří dekád, který významně změnil pohled na baskytaru. Protlačil tento nástroj do popředí zájmu a díky brilantní tappingové a hammeringové technice se mu říká Eddie Van Halen baskytary.

Začátky v Buffalu

William Sheehan se narodil 19. března 1953 v americkém Buffalu do rodiny irských přistěhovalců. Přestože nikdo z rodiny nebyl aktivní muzikant, smysl pro show získal Billy od svého otce, který byl skvělý vypravěč a bavič. V hudbě se začal orientovat záhy díky matce, která poslouchala Franka Sinatru a vůbec hudbu čtyřicátých let. K rockové hudbě ho později přivedli starší sourozenci, díky nimž začal poslouchat The Everly Brothers, Jerryho Lee Lewise, hromadu soulu a R & B a pochopitelně i kapely Britské invaze v čele s The Beatles.

K base se dostal díky kamarádovi svých sourozenců. „Byl to ten nejzajímavější chlápek v okolí a já se mu chtěl podobat. Měl kapelu, se kterou zkoušel u nich doma ve sklepě a já sedával venku a poslouchal. Od chvíle, kdy jsem začal poslouchat hudbu a začal jí rozumět, jsem chtěl být baskytaristou.“

Pořídil si svou první baskytaru Hagstrom FB a začal se učit. A protože se učil jako samouk, neřešil, co má nebo nemá hrát, a tak se snažil naučit basové linky Tima Bogerta (Vanilla Fudge, Cactus), Paula McCartneyho nebo Paula Samwell-Smithe (Yardbirds) a později se začal učit Bachovy Brandenburské koncerty, skladby Clauda Debussyho, Paca de Lucíi nebo Oscara Petersona.

Talas

První významnou kapelou v Billyho životě byli Talas, které založil v první polovině sedmdesátých let. Talas byli zpočátku barovou kapelou hrající převzaté věci a obráželi všechny podniky v okolí Buffala. Hráli jako power trio ve složení Billy Sheehan (basa, zpěv), Dave Constantion (kytara, zpěv) a Paul Varga (bicí, zpěv) a všichni tři se střídali jako hlavní zpěváci. Postupně začali do svých vystoupení začleňovat i vlastní skladby a v roce 1978 vydali svoji prvotinu Talas, na které byl regionální hit See Saw. Někdy v této době také napsal Billy skladby Shy Boy (později ji natočil s Davidem Leem Rothem) a Addicted to That Rush, která patří ke zlatému fondu Mr. Big.

Přestože kapela otevírala koncerty pro UFO (což vedlo k Billyho záskoku na jejich turné v roce 1983) nebo Van Halen (což zase vedlo k angažmá u Davida Leeho Rotha), nikdy se jim nepodařilo přerůst ve velkou kapelu. Jejich sláva tak měla víceméně lokální charakter, který se týkal severovýchodu USA a části Kanady. Poslední významný počin bylo předskakování na turné Yngwieho Malmsteena v letech 1985-1986.

David Lee Roth

Zásadním zvratem v Billyho kariéře se stal telefonát od Davida Leeho Rotha v roce 1985 a pozvání do Rothovy doprovodné kapely. Billy navrhl na post kytaristy Steva Vaie a sestavu doplnil ještě Gregg Bissonette na bicí. Pokud něco pomohlo Billymu Sheehanovi k proslavení, pak to bylo právě působení v Rothově kapele.

Hned první album Eat ‘Em and Smile z roku 1986 zaznamenalo obrovský úspěch. Sheehan na album přispěl již zmiňovanou skladbou Shy Boy a deska vyšplhala až na 4. místo hitparády USA a získala dvojnásobnou platinu. Album následovalo obří turné po Spojených státech a Kanadě a dobové kritiky pěly ódy na skvělou kapelu.

V roce 1988 vydávají ve stejné sestavě desku Skyscraper, jež se vyšplhala na 6. místo v americké hitparádě a dosáhla platinového prodeje. Krátce po vydání desky ale Billy z kapely odchází kvůli rozdílným názorům na hudební směřování.

Mr. Big

Po odchodu od Rotha začal Billy Sheehan s pomocí Mika Varneyho ze Shrapnel Recordas dávat dohromady vlastní kapelu. Zakrátko tak spatřila světlo světa sestava Billy Sheehan, Eric Martin (zpěv), Paul Gilbert (kytara) a Pat Torpey (bicí) a o kapelu se staral Herbie Herbert, bývalý manažer Journey, Europe nebo Santany.

Již o rok později vydávají svou první desku Mr. Big u Atlantic Records, která sice neměla velký úspěch v USA, ale kapele získala velké jméno u japonského publika, kde mají obrovské úspěchy prakticky celou kariéru. Přesto se dostali do povědomí a díky tomu nahráli i dvě skladby k soundtracku filmu NAVY Seals v roce 1990.

V roce 1991 vydávají svoji nejúspěšnější desku Lean Into It, oceněnou platinou v USA i Japonsku, jež se dostala na 16. místo hitparády Billboard a která obsahovala jejich jediný hit číslo jedna To Be With You. Album dostalo kapelu na turné i do Evropy, kde předskakovali Aerosmith, USA a samozřejmě Japonska.

Významnějšího úspěchu dosáhlo ještě následující album Bump Ahead z roku 1993 s hitem Wild World. Již ale znamenalo pozvolný ústup ze slávy.

Následující alba již v podstatě nezaznamenala významnější úspěch, i když jsou mezi fanoušky ceněna. Přes změnu kytaristy, kdy místo Gilberta přišel Richie Kotzen, mají stále úspěch u japonského publika a prakticky všechny jejich koncerty ve východní Asii bývají vyprodané. V roce 2002 dochází k rozpadu kapely díky neshodám mezi Billym a zbytkem kapely.

V roce 2008 si na jednom jam sessionu v LA zahráli Gilbert, Kotzen, Sheehan i Torpey a bavilo je to tolik, že se Sheehan, Gilbert a Torpey rozhodli zavolat Martinovi a dát Mr. Big opět dohromady. Vydali dvě desky, What If... (2011) a The Stories We Could Tell (2014), úspěšné na asijském trhu, ve zbytku světa již méně. Nicméně na turné se dostali i do Evropy a USA.

The Winery Dogs

V roce 2012 dává Billy dohromady kapelu s kytaristou Richiem Kotzenem a bubeníkem Mikem Portnoyem (ex Dream Theater) The Winery Dogs. O rok později vychází první eponymní deska The Winery Dogs a kapelu předchází pověst skvělé živé show. Stylově jsou to bluesovější Mr. Big s hodně odkazy na Led Zeppelin a grunge.

Vedlejší projekty

Vedle kariéry v zásadních projektech se Billy účastnil v letech 2006, 2007 a 2012 třeba turné třech basistů s Jeffem Berlinem a Stuem Hammem nazvaném BX3. Natočil několik alb s Richiem Kotzenem, vyvořil s Terrym Bozzi experimentální projekt Nine Short Film (2002). V roce 2012 vyrazil na turné PSMS s Mikem Portnoyem, Tonym MacAlpinem a Derekem Sherinianem. Nelze nevzpomenout vynikající projekt Niacin s bubeníkem Dennisem Chambersem a klávesistou Johnem Novellem. A také je nutno zmínit projekt Michaela Kocába Aftershocks a stejnojmennou desku z letošního roku.

www:

www.billysheehan.com