přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní

baskytaraBass profil - Timothy B. Schmit

31.10.2016 | Autor: Milan Janeček | sekce: pro muzikanty - seriály

Bass profil - Timothy B. Schmit

Baskytarista a zpěvák, známý především z kapel Eagles a Poco, který se ale uplatnil i jako studiový muzikant a především skvělý doprovodný zpěvák, ideální pro harmonické vokály. Během své kariéry výrazněji spolupracoval i se Steely Dan, Toto, Ringem Starrem nebo americkým písničkářem Jimmym Buffettem.

Sacramento

Timothy Bruce Schmit se narodil 30. října 1947 v kalifornském Oaklandu. Vyrůstal ale ve vedlejším Sacramentu. Jako pro spoustu dalších, i pro Timothyho Schmita byli ranou inspirací The Beatles, jejichž písničky poslouchal v rádiu a učil se na nich zpívat a hrát na basu. Dokonce se mu dvakrát poštěstilo je vidět naživo, pokaždé v domovském Sacramentu.

První kapelou, ve které Timothy působil, byli folkrockoví Tim, Tom & Ron, které založil v roce 1962. Tahle parta postupně měnila styl a sním i názvy. Jednu dobu hráli po vzoru The Beach Boys surf rock a jmenovali se The Contenders. Pak se přejmenovali na New Breed a později na Breed a hráli podobnou hudbu jako The Animals. Pod názvem Breed vydali v roce 1965 první singl Green Eyed Woman. Pak ovšem opět změnili jméno na Glad a v roce 1968 vydali album Feelin’ Glad.

Poco

V roce 1968 se Timothy zúčastnil konkurzu do country-rockové kapely Poco, kterou dal dohromady bývalý zpěvák a kytarista Buffalo Springfield Richie Furay. Přestože dali Poco nakonec přednost basistovi Randymu Meisnerovi, Timothyho si zapamatovali a o necelé dva roky později, když se Randy Meisner rozhodl odejít během natáčení první desky, už zavolali přímo Timothymu, který tak do kapely nastoupil v září 1969.

S nástupem do Poco začala vlastně Timothyho plnohodnotná profesionální kariéra. Dostal se tak do kapely, která měla nahrávací smlouvu a jejíž první deska, vydaná o rok dříve, dosáhla na 68. místo žebříčku Billboard.

Hned po nástupu se Timothy zúčastnil natáčení eponymního alba Poco (1970), na kterém se již podílel i autorsky. Především závěrečná, více než osmnáctiminutová Nobody’s Fool/El Tonto de Nadie, Regresa, složená celou kapelou, je skvělým počinem, neboť kombinuje country rock s dlouhými improvizovanými pasážemi ukotvenými v blues. Obsahuje spoustu zvratů, jak harmonických tak rytmických, a stavbou připomíná art rock. Deska se dostala na 58. místo žebříčku Billboard a umístila se i v kanadské hitparádě, její prodejnost však nikterak výrazně nepřekonala první desku.

O poměru zpěvu a basy
„Sám sebe považuji především za zpěváka a potom teprve za spíše průměrného basistu. Nejsem improvizátor, spíše doprovodný hráč. Někteří basisté hrají na svůj nástroj jako na sólovou kytaru, ale to je daleko za mým chápáním a mými schopnostmi.

Pro mě by basa měla obsluhovat spodní frekvence, je to základ. V kytarovém rifu nebo na klávesách klidně můžete udělat chybu. Ale když se o pražec spletete na baskytaře, každý se na vás podívá. Takže je to velmi důležitý nástroj. Je spousta lidí, kteří o hudbě nic nevědí, ale kteří by poznali, že v ní něco chybí, kdybyste odstranili basu.“

Živá deska z následujícího turné Deliverin’ zaznamenala první výrazný úspěch kapely, neboť se umístila v top 20. Další studiová deska A Good Feelin’ to Know (1972) však opět znamenala prodejní stagnaci a nedostala se ani do top 50.

Timothy Schmit v kapele působil až do roku 1977 a natočil s nimi dalších šest alb, z nichž ale žádné výrazněji neuspělo ani u kritiky, ani u fanoušků. Vždycky ale na alba přispíval skladatelsky a je podepsán minimálně pod jednou skladbou na každém albu. Timothy Schmit albový neúspěch kapely vysvětloval: „Byli jsme známí spíše jako živá kapela. Náš živý materiál se nějak nepodařilo dobře zachytit ve studiu. Na pódiu jsme měli obrovskou energii, ale když jsme slezli z pódia, byla tam nějaká nepřirozenost. Ke konci našich koncertů jsme vždycky začali jamovat a to jsme si užívali.“

Úspěch kapely se dostavil s prvním albem, na kterém Timothy nepůsobil. Nutno dodat, že se pak jako host objevil na studiových albech Inamorata (1984) a Legacy (1987), a také na živém albu The Last Roundup z roku 2004.

The Eagles

Timothy Schmit se poprvé dostal k někomu z Eagles během společných koncertů Poco a Lindy Ronstandt, z jejíž doprovodné kapely Eagles vzešli. Když potom nastalo pnutí mezi kapelou a basistou Randym Meisnerem (ano, tím, kterého Timothy nahradil v Poco), jediným kandidátem na jeho místo byl právě Timothy Schmit. Ten byl v té době nespokojen se stagnací v Poco a rozmýšlel se, co bude dál dělat. Nabídka Eagles tak přišla v pravý čas.

Hned po jeho nástupu do kapely začali Eagles pracovat na dalším studiovém albu. Zamýšleli vydat dvojalbum, po dvouletém úsilí byli schopni dát dohromady písničky jen na jednu desku, a tak v roce 1979 vydali The Long Run. Kritika se v pochvalách zrovna nepřetrhla, nejspíš i proto, že tak ikonické album, jako bylo předchozí Hotel California, lze jen stěží překonat. Nicméně u fanoušků slavila deska úspěch, dostala se na první místo v USA i v Kanadě a jen ve Spojených státech se jí prodalo přes osm milionů. Za hit Heartache Tonight (číslo 1 v USA), získali svou čtvrtou cenu Grammy. Z hlediska Timothy Schimta lze poznamenat, že skvěle zapadl do kapely jak svým stylem hry, tak zpěvem i osobností. Na albu se podílel i autorsky, když společně s Donem Henleym a Glennem Freyem napsali skladbu I Can’t Tell You Why.

K desce následovalo obří turné po celém světě, které končilo legendárním koncertem v Los Angeles na Long Beach. Koncert bývá někdy označován Long Night at the Wrong Beach (Dlouhá noc na špatné pláži). Na čtrnáct let to byl poslední koncert a kytaristé Glenn Frey a Don Felder si během něj vyhrožovali fyzickým napadením.

Po vydání živého alba Eagles Live, na kterém už všichni pracovali jednotlivě, došlo k pauze a Eagles se dali dohromady až v roce 1994.

Pro MTV natočili živé akustické album Hell Freezes Over, které se opět umístilo na prvním místě americké hitparády a jen v USA se prodalo více než 10 milionů kopií. Jeho vydáním také odstartovalo dvouleté celosvětové turné, které se řadí k těm nejúspěšnějším v historii.

V roce 1998 byli Eagles uvedeni do Rockandrollové síně slávy a ceremoniálu se zúčastnili nejen současní členové, ale i bývalí, tedy Randy Meisner a Bernie Leadon. Následovalo další světové turné, které skončilo v roce 1999 a po němž byl z kapely vyhozen Don Felder.

Na nové studiové album, a pravděpodobně i poslední, si fanoušci počkali až do roku 2007. Hned dvojalbum Long Road out of Eden zaznamenalo obrovský úspěch nejen u fanoušků, ale i u kritiky a získalo dvě ocenění Grammy. Timothy Schmit se na albu podílel dvěma skladbami: Do Something a především monumentálním opusem, který dal jméno celé desce - Long Road out of Eden.

Následovalo obří turné, které zavítalo i do Prahy, kde Eagles odehráli vynikající koncert, a koncertní činnost pokračovala až do roku 2015. Na začátku roku 2016 zemřel Glenn Frey a je tak otázkou, zda Eagles vůbec budou pokračovat dál. K Freyově poctě zahráli Eagles dosud poslední vystoupení 15. února 2016 na předávání cen Grammy.

Sólo a hostování

Již během působení v Poco začal Timothy dostávat nabídky na hostování. Zpočátku to byly především nabídky na natáčení baskytary, ale zhruba od konce sedmdesátých let se jednalo hlavně o vokály.

Jako basista se objevil na nejslavnějších deskách Steely Dan Pretzel Logic (1974), The Royal Scam (1975), a Aja (1977), na desce Lindy Ronstand Heart Like a Wheel (1974), na několika deskách Joea Walshe nebo naposledy na albu Grahama Nasha Reflections (2009). Jako zpěvák pak na albech Toto IV (1982), s nimiž pak jel jako doprovodný zpěvák i na turné, hostoval u Dwighta Yoakama, Stephena Stillse, Wynnony Judd, Ringa Starra, s nímž jel na začátku devadesátých let i na turné, The Beach Boys, America a dalších. V osmdesátých letech byl také členem kapely Jimmyho Buffetta.

V pauze Eagles začal také vydávat sólová alba. Prvním počinem bylo Playin’ It Cool (1984), poté následovalo album Timothy B. (1987) a Tell Me the Truth (1990). V novém miléniu to pak byla alba Feed the Fire (2001) a Expando (2009). Žádné z nich ale neznamenalo nějaký trhák, přestože na nich často měl hvězdné hosty, od členů Toto po Kida Rocka, od Dwighta Yoakama po Joea Walshe.

Vybavení:

Baskytary:

Fender Jazz ’62 (2 kusy)
Fender Jazz ’64 (2 kusy)
Fender Jazz ’65
Pedula Buzz (bezpražec)
Rob Allen MB-2 (bezpražec)
Ernie Ball Earthwood Kay 162 1977
Hofner Beatle Bass
Ernie Ball Baritone Guitar

Aparát:
SWR 750X (zesilovač)
SWR Son of Bertha (1x 15” kabinet)
SWR Goliath III (4x 10” kabinet)
SWR Goliath Jr. (2x 10” kabinet)

Efekty:

Boss BF-3 (flanger)
Shure U4D (vysílačka)
Countryman DI (DI box)

Struny:
Ernie Ball Roundwound
Ernie Ball Tapewound

Diskografie:

Sólově:
Playin’ It Cool (1984), Timothy B. (1987), Tell Me The Truth (1990), Feed the Fire (2001), Expando (2009).

Spolupráce:
Poco: Poco (1970), From the Inside (1971), Deliverin’ (1971), A Good Feelin’ to Know (1972), Crazy Eyes (1973), Seven (1974), Cantamos (1974), Head over Heels (1975), Rose of Cimarron (1976), Indian Summer (1977), Inamorata (1984), Legacy (1987), The Last Roundup (2004);
se Steely Dan: Pretzel Logic (1974), The Royal Scam (1975), Aja (1977);
s Lindou Ronstandt: Heart Like a Wheel (1974);
s Joem Walshem: But Seriously, Folks... (1978), There Goes the Neighborhood (1981), You Bought It - You Name It (1983), The Confessor (1985);
s The Eagles: The Long Run (1978), Hell Freezes Over (1994), Long Road out of Eden (2007);
s Jimmym Buffettem: Hot Water (1988), Boats, Beaches, Bars & Ballads (1992);
s Grahamem Nashem: Reflections (2009).

www:
www.timothybschmit.com

Psáno pro: časopis Muzikus 2016/04

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-serialy/Bass-profil-Timothy-B-Schmit~31~rijen~2016/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.